Stát se rozhodl šetřit včera (173.)

Ačkoli někdo to může zdát jako styl vyprávění, jiný pro změnu jako zásadní věci či vyjádření k jistým věcem, jen nejsou pouhým glosováním, tak i tak je to královský věstník. „Stát bude šetřit.“ Zazněla z lampáče či spíše rozhlasové stanice IMPULS do světa kratičká vypuštěná SMS z Ministerstva Financi. Netuším již měla dopad po všech domácnostech poslouchající právě onu rozhlasovou stanici, ale pro mne to bylo jako kdybych dostal kladivem do hlavy či nožem pod žebra. Pro některé čtenáře věkového rozmezí 5 – 25 let nutno poznamenat, že onen „ lampáč“ i když já tomu pořád říkal jen – TLAMPÁČ, je vlastně jen reproduktor drátového vysílání připevněn na stožár osvětlení pouličního, používající se ještě v některých menších městech kde jsou místní obyvatelé informování rovnou z úst místního magistrátu místním pracovníkem. Pamětníkům a vyznavačům dnes tak aktuálního retrostylu netřeba jistě ono zařízení, podobné tomu, jež každý zná i ze svých školních let v podobě školního rozhlasu připomínat. Nutno ovšem podotknout, že toto zařízení ve své vývojové době zcela nahradilo ono královské bubnování po náměstích trvajících tak zhruba deset minut než se z okolních chalup shromáždili všichni obyvatelé, kteří se tak na místo na návsi u lípy začali od těch dob shromažďovat pod lampou.

Zřejmě něčím podobným je jistě vybavena i kancelář Prezidenta či Úřad vlády, musí být, protože ono v důležitých momentech je třeba informovat co nejrychleji veškeré osazenstvo České republiky. Řekněme takový ten kritický červený knoflík, který když se zmáčkne, tak se vše kolem zastaví a spustí se něco, co je zrovna opravdu třeba jinak si totiž nelze vysvětlit logicky některé vskutku až na politickou scénu rychlé reakce, ale jde alespoň vidět, že pohotovost státu je v tomto stále na dobrém bodě ačkoli v dnešních mírových dobách spíše málo využitá a tak třeba někdy nutno vyzkoušet zda-li funguje ať již v podobě přenosu jisté linky mezi Prahou a Ostravou a to i na Nový rok, prostě národ musí mít pocit, že je na něj opravdu myšleno a cítěno s nim či pamatováno na něj, protože někdy spíše převládá ten pocit, že tomu tak není anebo že něco trvá věčně, což je pohled rozdílný třeba v Čechách jižních, jinak ve východních jinak na moravském poli jižním a jinak na Ostravsku či spíše ve Slezsku, protože z nějakých zatím doposud neznámých příčin bylo zjištěno, že onen název Ostravsko byl komunistickým režimem záměrně propagován za účelem vyhlazeni názvu Slezsko, snad jen proto, že v tom byla cítit nějaká nadsázka z osvobození sovětskou armádou. Protože Slezsko je zemí 4 národů a ono i po té řekněme mnou či Námi vytvořené historické mediální internetové kampani v podobě historických dokumentů na svém profilu o Hlučinsku, kde jsme i mimo jiné jako děti tradičně v rámci školní výuky chodili uctívat památky padlých vojáků po jistém kratičkém časovém odstupu zaslechli zájem ze strany Německa spolkového či jistých zainteresovaných klubů ani ne tak z Prajzska jako spíše ještě bývalé Prusi rozkládající se od území dnešní Litvy přes celé Polsko až právě k hranicím Ostravy postavit nejen k úctě padlých německých vojáků památník i ze strany německých vojáků, protože jak bylo očividně vidět, tak ačkoli Česko byl jiný stát, tak na suděťáky se tehda vztahovala braná moc Německa. Zřejmě národní cítění a povinnost, ale každopádně dle občanské příslušnosti bojovali Češi jaký jedněch vesnic jak na straně osvoboditelů, tak i řečených tehdejších okupantů, což je krok, řekl bych konečně normální a objektivní na dnešní dobu v rámci jistého dobového vývoje a trendu.
To že stát začne, bude šetřit ačkoli stát co by organizace či společnost lidí s jistou klubovou příslušností měl šetřit dávno a průběžně již od dob pověstných Klausových utahování opasků, protože ačkoli celá politická scéna jednohlasně bude tvrdit přesvědčivě, že tomu tak není a že to není pravdou, tak ono statistiky hovoří jasně v této době účtování a zúčtování i v tom 20. Dnu mezivládí, by´t pomyslného, ale pořád je to ještě něco takového co vzbouřený národ drží v naději v klidu. V naději či očekávání, protože celá věc je vlastně i otázkou rozhodnutí a to trochu souvisí ani ne tak s těmi prezidentem zmíněnými nátlakovými skupinami jako spíše s tím, že ono když se hlavní pozornost upře na osoby konkrétní, tak první co je, že se stanou terčem či centrem různých nově vzniklých nátlakových skupin dalších konkrétních osob, protože ono jako nátlak lze považovat i to, že v rámci dvacetiletých politicko-přátelských či úředních vytvořených známostí se v rámci jisté mobility či intermobility se jisté osoby dle svých starých zvyků začnou obracet v tom vědomí i přes dny sváteční a podobně, protože jde o peníze a co si budeme lhát jisté řešení v otázkách či věcech zdánlivě neřešitelných, protože jednou z věcí na kterou si nejen jistá skupina stěžuje, ale i my to dávno víme a bereme to spíše i příčinou této situace je nepružný politický systém a nikdo nechce čekat na další zákonem stanovené volby, které by se také dali vyřešit i poslaneckými vyjednávači na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Senátu, ale řekněme, že vánoční čas pohádek a splněných přání skončil v prosinci, ale jsou věci jenž hýbou jak politikou, tak i ratingem ČR a věci poněkud důležitými a mezi ty věci či osoby vlivné, protože máme taktéž na tyto situace jistý vliv, protože i na základě Nás a našeho mínění dochází k ovlivnění dalších věcí. My se toho vědomí nezříkáme, protože to víme že to tak je již nějaký čas, stejně tak jako se dají ovlivnit v jistých končinách i volební výsledky, samozřejmě předčasně obvykle v rámci jistých kampaní a očekávání toho, kdo a komu zase na něco skočí. Berem eto jako věc běžnou současného života i když se nám to nelíbí, leč ono sotva je na výběr, když se ocitnete na vrcholu důležitých událostí a rozhodnutí ať již čistě z hlediska osobního zájmu běžného občana ČR či EU co by Martin Vontor, hledající zbytky své rodové příslušností právě na straně polské, protože ono od jistých dob z vyjádření tehdejšího Výkonného Ústředí KSČ nám je zakázáno z nějakých blíže nespecifikovaných důvodů po přejmenování nutném pro vstup či jisté územní změny z oněch dob nárokovat jakékoli majetkové věci z dob po znárodnění, popřípadě i jiné územní jednotky anebo jako Kníže Martin von Tor von Hohenzollern, vévoda Slezský či korunní princ království Českého ať již titulovaný či na základě záležitostí krevní, intuitivní, případně prozatím domnělé, prostě krev ryze čistě královská, protože ono i v jiných končinách a různých zainteresovaných obydlích, byť chvilkově anebo průběžně s časem při pohledu na kapku krve označenou 0+ kterou máme u své fotografie všude a jenž je nějakou naší značkou a symbolikou spoustu lidi napadne, protože od věků se říká, že je to krev vzácná a tudíž Královská.
Prostě stát co by organizace měla šetřit dávno a nepovolovat si otěže pro sebe a to vše co je nyní je jen nějaká setrvačnost z dob minulého hospodaření zodpovědných či respektive zbytečného dohospodařování a nic nedělání ve smyslu oddlužování státu, ale naopak ať již se to svádí na rozpočet veřejný či nikoli a každý čeká a hledá nějaké tořešení.
I my máme jistý konečný verdikt, ne řešení, protože to byx si zase v této době každý spojovací s Reinhardem Heidrichem a my se chceme distancovat od těch špinavých politických praktik, které moc dobrého jména oněm soutěživým klubům v této svobodné soutěži politických strana uskupení, jenž tedy od jisté doby byli i proti původním regulím během času volebního odstraněny, protože v klubové soutěži nikdy se neví předem s jakou taktikou a jaký klub s čím vytáhne, ale všechno se vždycky děje z nějaké příčiny.
My především ač nejsme klub se zaobíráme jinými věcmi a to i v tom duchu že jednou z královských výsad a přirozeností či vrozeností a urozenosti je jak rozhodovat o všem, tak i soudit a všechny ty věci kolem toho potom i dále s tím, že prostě výsledek musí být jasný a vykonán, jedno kdy, ale musí, než se rozhodne jinak, to je holt takový rozdíl mezi králem a děním úředním v době dnešní.
Především nás zajímají věci životní, protože ono se šlechtou odjakživa byl spojován majetek a bohatství i jeho správcovství a také konfiskace ať již z důvodů církevních intrik a zákulisních praktik v době fanatizování lidi křesťanstvím řekněme taková středověká beatlesmánie, protože ono každá doba potřebuje mít nějakou tu mánii, což více znají děti, ale i rodiče jenž často se také stávají tou tlačenou skupinou v povinnosti pro svůj vlastní klid k zakoupení oné věci s tamtím obrázkem a takovou taškou, tričkem a : “ Mami, proč jsem se vlastně nenarodil jako Harry Potter anebo nenarodila jako princezna z toho a tamtoho zámku?“
„ No nevím.“ Odpoví rodiče, protože není taková doba dnes asi, dneska letí jiné věci v tom domnění či spíše nevědomí, že krevní záležitostí aristokracie se vytratily neznámo kam anebo že už se to nenosí, protože každý má své životní sny co chce dělat a jde si za tím, za štěstím, za slávou a s tím i odměnami na základě tvrdé práce, úsilí a dennodenní dřiny.
A lidé ani netuší v této době uspěchané stereotypní doby, že lidé jsou od jistého času součástí jistého božího soudu či královského sezení a především v jisté časové tlakové vlně či pod vlivem jisté čelní linie a že i když ty věci všeobecné jsou definovány všelijak, tak je třeba je brát jinak.
I my jsme si toho vědomí a tak proto nechceme být zatím tou tvrdou nátlakovou vlnou ačkoli některé věci je nutné řešit, protože všechno je jen věcí myšlení a přístupu a ono i prezident sám kolikrtá se jistě nazlobí a řekne si či v duchu jiného rozhovoru: Zase mne donutil změnit či upravit jisté myšlenkové rovnice či postoje, ale myšlenkovou proměnou holt musí kdo chce projít každý pokud chce být součástí jistého uzdravovacího procesu a to věříme, že když to člověk nechce, tak je jen sám proti sobě.
Momentálně spíše nás zajímají peníze, především těch, kteří se o to během svého žití tvrdě zasloužili. My jaksi respektujeme ten fakt, že každý to štěstí mít nemusí, protože kdybychom všichni byli hokejisté a hráli v NHL, tak asi by svět byl jedna velká ledová plocha a těch konferencí by bylo mnoho a kdo ví, kdy by vlastně vítěz převzal ten pověstný Stanley cup, ale jak jde čas tak člověk stejně prochází různými životními úskalími i ve sportovním odvětví a sportovat se nedá věčně, tedy profesionálně a tak potom se to změní ve sport rekreační a pak, kdo ví, člověk se pořád potřebuje stále nějak realizovat, protože základním bodem štěstí osobního je dělat to, co chci a co mne baví a nejlépe, kdyby náš koníček – hobby se stalo i naší práci a když tomu tak není, tak zase aby naše práce se stala naší zálibou, protože vše je o přístupu a penězích.

Jenomže peníze jsou peníze a kolem  peněz se točí všechno a obvykle základním pudem jisté skupiny lidí je ve své vlastní potřebě se především motat tam, kde ty peníze jsou a pro své zištné úmysly se nejlépe obklopit těmi, jenž nějakým finančním zázemím disponují abychom si buďto:
Ad A) Přihřáli polivčíčku.
Ad B) Vyzískali prostředky pro další kariéru.
Ad C) Přišli v rámci našich praktik k dalším možnostem.
Jinými slovy parazitovat na lidech dále na úkor jiných věcí. Takový boj mezi lidstvím a nelidstvím. Jinak se ani tím soudným královským pohledem za ten čas na to ani nelze dívat a to i proto, že víme, že tyto věci prostě do světa nepatří. My nejsme závistiví, když si někdo ke svému blahobytu přišel nějak, ale jsme soudní k tomu, když je to jinak a to proto, že sportovec jaksi také do všeho drsně vkládá své upocené dlaně a má či měl by odvádět státu či království případně jinému uskupení daně. Zřejmě asi ano, protože veškeré výhry či jisté odměny dle věcí podléhají nějakému zdanění. Někdo má k tomu placenou pověřenou osobu a za jiného to odvádí jistý zaměstnavatel – majitel a ono vždycky záleží zda některé věci má člověk v pořádku, což by měl, pokud by spíše v klidu než ve strachu žít chtěl což je ryze záležitost osobní, pokud zákony takto hovoří, protože podvodů daňových jsme svědky dennodenně anebo jsme byli, protože když dojdou prostředky jednoho dne, tak už člověk ne že by neměl tendenci podvádět, ale ono to prostě nejde a tak se také zabýváme poslední dobou specifikem a významem pojmu DAŇOVÉ ÚNIKY v souvislostech s momentální územním organizačním zřízením v takové podobě v jaké je dnes a to i na základě zákonů normálních či jinak během doby poupravovaných tak, aby  alespoň nějak plnilo jistý účel a to třeba i proto jen, že některé věci vidíme od jisté doby jiným pohledem a také i proto, že prostě od jisté doby jsme uzavřeli jistou čáru za minulosti a koukáme se na tyto věci i nadále vyvíjející spíše bez respektu  s tím, čím nás zase kdo překvapí a jak se projeví.
Zřejmě by se slušelo ocenit obzvláště jisté pracovnice na jistých jiným nic neříkajících místech i za to, že vlastně díky tomuto královskému duchu se i jejich všední práce stála zábavou na základě jistých nových pravidel, zatím neproměněnou v legislativou osobami k tomuto pověřenými ale s vírou a přesvědčením, že jednoho dne tak bude a stane se tak i na základě toho, že člověku se vždycky někdy přihodí to, čemu či v co doopravdy a jak věří, ale nejenom věří ale vloží do toho i kus lví práce, protože ono i hokejista ví, že když zápas ležérně odbruslí, tak sotva může pomýšlet na zlatou medaili, tedy než milé damstvo v té naši extraligové lize se dostaneme k systému play-off či play-out ačkoli o osudech některých hráčů v našem duchu je již dávno rozhodnuto ačkoli oni sami nechtějí toto si ještě připustit či brát na vědomí ačkoli veškeré jiné věci kolem toho a skutečnosti vyvíjející se a to ať na základě jistého podnětu či vlastního jednání a selhání se odvíjejí samy od sebe.
My jsme totiž přesvědčení že jistě i vy do toho dáte kus své nově nabyté houževnatosti, protože ono v rámci emancipace v souvislosti s rozdílnou výši pojištěním mezi muži a ženami vymyšlenou kupodivu zase docela nedávno, protože my se jen stále divíme proč a z jakého důvodu se ty věci dějí a co tím kdo sleduje především a potom hlavně jak to skončí.

Jen si závěrem říkáme, zda se rozhodl šetřit stát či se tak rozhodl nějaký jedinec na nějakém základě či případně byl donucen  tomuto kroku na základě jiných věcí v souvislosti, kteréžto vlastně každý zná ze svého běžného života každý, kdo kdy měl co do činění s finančními institucemi.