Slova o štěstí, zdraví a očích...(Döch of Time act.32)

..."U Mne ŠTĚSTÍ nehledej,holenku." řekla si jednoho dne Lenka,přesně v ten den,kdy se Vladivojna La Chia ,tak trochu zdravě naštvala na to co se děje a řekla si " No co no,tak jsem se  prostě zamilovala,to se přece může stát každému,ne?Nevím co proti tomu všichni mají,vždyť přece láska je to,co každý chce a o čem se pořád mele a kvůli čemu se utrácí tolik peněz za ty různé předpovědí a podobně." "Nemusíš se bát,ŠTĚSTÍ,to je to co Já u Tebe nehledám," odpoví Jí básník v tu chvíli,v jehož těle,tak jako v jejím od té doby proudí jisté síly."Proč?" zeptala se Lenka podruhé."neboť víš,za ten čas,co spolu jsme tak nějak nebyli jsem ŠTĚSTÍM svým způsobem sám a proto jej u Tebe nehledám,jen možná kousek z něj Ti dám.Tedy budeš-li chtít." "No to ještě uvidijou,ale kdybys rači mi řekl,vo co kráčí." odpověděla,zamyšlená nad tou věcí,když Čaroděj dodal jen:"No o LOVE přeci." "Ale,ale,to jsou mi teda pěkné věci."

"To máš pravdu,to jsou."

odpověděl Jí jsem Já.V tom duchu.V myšlenkách.

"Víš ono je rozdíl mít ŠTĚSTÍ,které se někdy usměje a pak si odletí a potom být šťastný věčně,napořád."

"To nejde ale..."

"Možná,kdo ví..."

"Kecy,..." pomyslela si,"za ten čas bych už mohla mít tolik chlapů,než mne to pako moulovatý anebo mourovatý osloví.Víš kolik času jsem už tady kvůli Tobě promarnila?" jakoby začala na prstech počítat,ale co má dělat,když...

ŠTĚSTÍ...to je prostě souhra čtyř faktorů a zjistil jsem tak nějak tím životem,že vždy,když se někomu začíná pozdávat,že se daří,,ale to jsem tu už myslím někde psal,že potom přijde rána,pak druhá a do třetice ještě jedna,to jen aby toho bylo málo.

Obvykle tedy,protože lidé tomu věří anebo si to tak povídají a jejich vlastní podvědomí,kde se to všechno uložilo jako na tu magnetofonovou pásku jim to potom promítá v realitě,tak to chodí.

"A jaké to jsou,ty čtyři různé faktory?" pozeptala se Lenka.

"No přece prvně dokonalé zdraví,protože bez něj Tě pak nebaví ani netěší nic,ani láska,ani peníze,ani sláva,protože v tu chvíli stejně,když je Ti šoufl,tak se smotáš nejraději někam do peřiny,JAKO TEN PES,CO PROSTĚ RADĚJI TMU A SPÍŠE ZALEZE NĚKAM DO SKŘÍNĚ a svou mysl soustředíš na jediné: Uzdravit se !!! a záleží hlavně co a jak chceš a co tě tlačí,protože člověk se dokáže i přemoci,když ví,že čas jsou peníze a podobně a pak záleží na tom jak potřebuješ,tedy třeba jen si odpočinout a zotavit se,tak si prostě vezmeš pár dnů volna anebo i nemocenskou.Jenomže to bys musela být spíše pod zaměstnavatelem a když si pracuješ sama pro sebe,tak vlastně nemocenská nehrozí víceméně,řekl bych a ono nemocenská...to už také není to,co bývalo,prostě ta doba si to tak vyžaduje a pravda je,že lidé nějak se tomu nepřizpůsobili a cítí se vesměs poněkud zhýčkaní.Ne všichni,ale řekl bych,že spousta lidí ano."

"A co LASKA,ta je přece součástí všeho?" zeptala se zeptalka.

"No LASKA,to je fakt,ta má vlastně prsty ve všem anebo jen za vším stojí,tedy LÁSKA a STRACH,no a pak NELÁSKA a MOC VELKÝ NESTRACH."

"Strach?"

"No strach..víš v kolika věcech či kolik věcí co se děje,je podmíněno strachem či se děje jen ze strachu a zoufalství?"

"No hodně,to je fakt,ale co s tím jako chceš dělat?"

"Dělat? Nevím,nic a nebo něco? Když děláš NIC,tak nic nezkazíš,ale take nic vlastně mít nemůžeš,když děláš NĚCO,tak víš,že něco už mít můžeš,ale zase máš strach z toho,zda něco ne pokazíš,pokud chceš,aby z toho bylo něco,co by i druhým a především Tobě bylo či mohlo být k užitku a k prospěchu a o to více,Tě potom těšit i ten pocit,že to alespoň,když už NIC,tak k něčemu bylo a to že to třeba druzí nedokáží patřičně a včasně ocenit,to je věci druhou s tím nic neuděláš,takže to zase mohou jenom Oni,prostě to tak funguje a jinak to není."

"Také mám takový pocit,jako když prostě nějakou celou dobu něco dělám a nic z toho není anebo se zdá,že to prostě nějak nejde."

"Potom jsou lidé tzv.lhostejní či povrchní,co všechno dělají jen jako že dělají a vysledek potom se ukáže jako že to co dělali stojí akorát tak za starou belu či bačkoru."

"Myslíš jako třeba v politice?"

"To také,vlastně především,protože se jedna vždycky o lidi,ale tak samo je to i s uměním a věcma dalšíma,ale v tom světě umění máš alespoň jednu výhodu,že prostě tu věc,kterou děláš,tak děláš hlavně s láskou a především se do toho tak nějak ponoříš,ztratíš se v tom a vlastně do toho dáváš svou duši.Pravda sice nic moc pro technický svět či ten číselný a politicky i když ono,politika je také svým způsobem jedno velké umění."

"To je fakt,někdy to jsou opravdu umětelové,ti umí ledasco."

"No umí a možná jen umí,protože mohou na základě nějakých papírů to,co prostě zase jiní nemohou i když to umějí anebo by uměli mnohem lépe."

"Tak proč tam třeba nejdeš Ty.když máš pocit,že bys něco uměl lépe?"

"Protože mne nebaví se hádat a mít strach z toho,že to co je dobré,tak se nebude líbit dalším anebo s tím nebudou souhlasit úplně z jiných jinak zaujatých záměrů.A navíc ono,stejně v pár bodech,jsme na tom úplně všichni stejně,když na to přijde.Mám rád své oči,totiž."

"A co to má společného s očima?"

"Docela dost.prostě OČI souvisí s pohledem na svět na to co člověk rád vidí anebo by viděl do budoucna,dobro,lásku a podobně,ale často vidí právě jiné věci.Vážně nechápu proč,když každý si v skrytu sebe přeje,aby třeba co nejdéle dobře viděl a dělá,mluví,chová se úplně jinak."

"No je to trochu na hlavu." dodala Lenka

"To je,a to co je na hlavu,tak dle mého nepatří do světa normálního,ale spíše nenormálního si myslím.Takže prostě protože mám rád své oči a za ten čas jsem si ujasnil co chci a přeji si vidět a dívat se na to,tak nejdu tam,kde bych to neviděl anebo vidět nemohl."

"Tak snad něco dokážeš překousnout.Nebo ne?"

"Už ne,ono člověk překousne cokoliv a když to nejde překousnout,tak se to potom musí přetrhnout a...prostě někdy mi přijde,tam ti lidi s brýlemi,jakoby neustále chtěli nosit brýle na očích a dokonce si z toho vymysleli,aby se necítili trapně tak jako když je člověm malý a doktorka mu naordinovala brýle a že ne..že je nosit nebude a podobně,protože stejně to dítě podvědomě vědělo,že jsou věci,které nerado vidí už od narození a ze kterých třeba potom šilhá a tak...jako uťunťané tetičky prsty a hračky před očima a podobně,no a přijde mi,že to těm lidem jako nevadí,že už prostě nechtěji dobře vidět do budoucna,že jaksi zpohodlněli a že jim to všechno vyhovuje přesně tak jak to je."

"Jak to myslíš?"

"No protože kdyby to tak nebylo,tak už dávno je to jinak,víš.Ale nechme politiku politikům,tak jako seno koním."

"Chápu zřejmě." ...