Problématika soukromých exekutorů (165.)

Nevím jak kdo vnímá jistou situaci. Někdo to bere stále tak, že se nic neděje a vše stáe běží v tom nejlepším pořádku. Jiný to vnímá tak, že někde sedí a čeká, zda dle starých zvyků opět některé věci vyšumí a vytratí se do ztracena jak obvykle to bývá zvykem a je to zřejmě jedinou věcí, na kterou si lidé tak stěžuji mimomediálně všeobecně. prostě jsme nějak zvyklí se zabývat problémy a jejích řešení. Každý den se názorová mínění mění a to jak v děníí ekonomickém, tak i v politickém či na půdě jednotlivých domácností, domácíči tedy vnitrostátnía mezinárodní. Potom se obvykle čeká, zda ze svého názoru jedinec ustoupí či nikoli. Někdo je ústupný a jiný si jde neústupně a tvrdošijně či tvrdohlavě egoisticky za svým bez ohledů na to, co se kolem změní. Pro mne či snad i pro jistou nezávisle organizovyný tým lidí, osob, bytostí pracující na různých místech je to tak, že ve své podstatě máme 5. den jistého nejenom INTERREGNA čili MEZIVLÁDÍ ale také jisté politické nejistoty a nestability. Bodejť by také ne, když vlastně hlavní věci jsou jen v rukou a záleží na rozhodnutí a dohodnutí jistých hlav, když tedy se narazilo na jistý problém vlády či jejího složení ať již koaličního či opozičního ačkoli život a čas jde stále dál.

Další z věcí, která se prosě veřejně řeší přes internet, respektive se o ní hovoří je otázka tzv. SOUKROMÝCH EXEKUTORŮ kteří jsou tedy snad horší než...a táto otázka může být i tématem či programem politické kampaně, protože pro úspěšnost v nadcházejících volbách, ke kterým dojít může a nemusí je vždy mít pro přízeň voličů nějaké to ožehavé téma.

Řekněme tedy, že EXEKUTOR jako takový prostě pracuje pro nějaký institut, ať je to jako obvykle banka či justice a případně i církev, k čemuž jsem dospěli či narazili při zjišťování skutečnosti, na jakém základě vlastně hospodaří církev jako taková, ať již to bylo v souvislosti s momentální aktuální restitucí církevního majetku zabaveného  komunisty na základě tehdejšího zestátnění či znárodnění.

Ožehavou věcí se kterou se majetek znárodnění potýkal byla dozajistá za dobu čtyřicet let nedostatečná státní správa o budovy, které jak víme spíše dospěly do stavu chátrajícího, což je logické, že pokud věc nemá uživatele jenž jí spravuje, tak časem chátrá stejně tak, jako když člověk nezaplatí ať již firmě či finanční instituci ať již se jedna o banku, pojišťovnu či cokoli jiného jistou částku, tak přichází celkem tři upomínky o zaplacení než celá věc by se měla předat do tzv. pekelného oddělení, tedy systému advokátního, soudního a exekutorského, kde někým pověřený exekutor na základě nějakého rozhodnutí písemného či rozhodnutí se je oprávněn odejmout majetek mimo některé vyhraněné věci potřebné k dalšímu životu.

Otázkou exekutorských postupů se tedy vědomě ať již na poli jednacím zabývají či stále by se v zájmu lidu prostého, tedy dotujícího ze svých výdělků celý tento monumentální kolos, dnes spíše chaloupku na kuří nožce i mnohé politické strany a subjekty ať již aktivně činné čit usilující v dalších volebních programech a kampaních, které stejně kolikrát s dalším vývojem události poněkud za své nevezmou.

Prostě je to situace, kde není čas věci odkládat a nechat někdy na až či v dalším....

Ať tak či onak, se některé názory přikládnějí i k tomu co a jak má činit exekuto v případě, zda došlo k tzv. exekuci způsobem neoprávněním, tedy návrat cca 83-93% EXEKUTIVNĚ ZÍSKANÉHO MAJETKU.

Jisté je, že i církev tzv. římsko-katolická musí nějak žít a hospodařit a to i proto, že prostě je stále nějakou součástí naších životů a v rámci svobodné víry se nesluší někoho kdo nechce od své víry obracet ačkoli i víra jako taková je prostě součásti jistého uzdravení.

Nevím, nejsem si jistý, zda a když, tak jaký dnešní justice klade důraz na věci týkajících se především nábožnosti či pobožnosti obyvatel, protoe je logické, že v rámci jisté odkomunizace, což je také jistý druh náboženství, má-li být vzato v potaz to, že víra je jen pouhé uznávání nějaké někým nastavené ideologie v něco ať již o osobu či bytost mystickou, hmotnou či systém anebo cokoli jiného. tak i tak je to jen pouhé fanatizování a pschické ovlivnění svobodně smýšlejících jedinců, tak jistě je více prefeováno to, že církvi něco náleží. Něco, co si sama v létech minulých vyzískala násilnými způsoby odporujícímu i onomu pověstnému desateru na základě nařízení, příkazu či z rozhodnutí někoho, kdo dejem tomu fyzicky již nežihe a na něhož se odpovědnost za jeho činy nevztahuje a přesto spousta lidí ještě stále smýšlí, uvažuje či se řídí jistými danými řády či postupy a právě v jisté nenávisti či v eufŕii na režim předešlý zohledňuje  i věci jiné.

Každopádně i církev jako taková, neřku-li svatá, pokud si sama o sobě majetek nepostavila za své či za peníze obecních občanů, tak majetek rovněž musela nějako vyzískat a o jejích praktikách je nejen spoustu filmů natočených na základě skutečností, ale zcela lze objektivně usoudit, že dnes dávné věci člověk nemá v úmyslu jak vystavovat, tak diskriminovat, avak v rámci mamonství a touze po bohatství, moci či v závistí, bylo odňato sposuta budov správcům a majitelům původním, tedy šlechtě.

Ať jsou věci tak či onak, rozdíl mezi Českem a Skandinávii, kromě toho, že i toto má souvislost s výši dosavadního státního dluhu a jeho hospodaření či spíše prohospodařováváním a taktéž jeho důsledky a následky je třeba takový, že kupříkladu v takovém Norsku, protože ve Finsku jsem ještě nebyl a ve Švédsku jsme strávili jen malou půldenní dvanáctihodinovou část je ten, že kdykoli a jakkoli jsou i církevní místa, tedy kostely zpřístupněný veřejnosti bez omezení. V Česku se obvykle setkáme s tím, že pokud má člověk zájem sám od sebe svěřit svou motlitbu pod oltářem, tak obvykle narazí na uzavřené a uzamčené dveře. Tedy přijde mi to poněkud na dnešní dobu utajený svět, jakoby stále měl co tajit, skrývat a často ukrývat případně zakrývat.

Ona církevní restituce zřejmě bude schválená, protože pod jistou výhružkou, že premiér Petr Nečas nechá pomyslně při odmítnutí setnout či sejmout hlavy všem ministrům, na základě jistého rozhořčení a netrpělivosti dosavadního Ministra Financí pana Miroslava Kalouska jistě nakonec vezme za své a vláda bude se vším souhlasit i za cenu dalšího cca 60.mld doplatku, na který si zřejmě půjčí popřípadě zatlačí na jiné možné věci a jinou nátlakovou formnou jej vytáhne opět z řad již tak zdecimovaného a bídačeného národa, kterýžto zřejmě ve své většině by byl snad i proti navrácení, to jen kdyby celá věc postoupila k plnění tzv. poslaneckému slibu. Osobně si myslím, že kdyby celé ČESKO bylo římsko-katolické, tak by asi s tím souhlasilo, což kolik římských katoliků je se dá vytáhnout dnes i od posledního sčítání obyvatel, ale každopádně lidu se jak je zvykem nikdo krom nějakých anket na internetu nepozeptal zda-li s tím souhlasí.

Hlavní otázkou a také věci či problémem národní nespokojenosti kolikrát je to, proč, za jakým účelem akam mizí jisté finance v tzv. Černých dírách? protože ono jinak by asi nebyly pochody či akce zinscénované ať již odboráři a podobně za účastí dělníků či zemědělců s kolečky plnými senem s vyčíslenou prohospodařenou částkou či jen nevyrovnávající státní rozpočet, respektive dluh.

Nevím, ale osobně ať se prodá majetek či zrestituuje, tak pokud jsou věci státní tak důležité a prioritní či prosperitní, tak obvykle vyzískaný výdělek by prvně měl putovat na tzv. oddlužení státu.

Nás prozatím více spíše zajímá to, proč ještě pan Kalousek není odvolán, ačkoli jeho okružní jízda od ministerstva obrany až po finance, je také velice okatá i s tím, že člověk obvykle za sebou ponechává jedny a ty samé stopy, když jeho řekněme pověstné obchody jsou veřejně známé, proč zrovna i pán Paroubek, když jeho politická kariéra  je vlastně dávno v tahu a kromě toho, žepřed dávnem se odvařil sám, nyní má i vliv na celou věc či problém, řekněme celosněmovní ne-li celovládní.

Nevím v jaké míře funguje tzv. vydávání zločinců na mezinárodním poli do spárů justice ke spravedlivému rozsudku což by měl koneckonců být stejný proncip ať již při pohledu na občana běžného či posedlého tzv. poslaneckou imunitou. Rozhodně věřme, že církevní hodnostáři obvykle imunitou postižení nejsou, nejsou-li zrovna pod nějakou diplomatickou imunitou.

Řekněme, že hlavním problmem je to, že v cizině, když politik selže, tak si do konce kariéry ani nehvízdne už, což zde zatím neplatí, protože kdyby tomu tak mělo být, tak by nedocházelo k tomu, že Ministr Financí úmylsně odkládá jistá oznámení rakouské anebo švýcarské, popř. švédské policie a jejích vyšetřovacích orgánů byť jen na základě šetření tzv. věstných předražených zakázek, které je jaksi spíše módním trendem v tom policejním rubáši či rouchu i když nevím zda doopravdy Adamově.

Nevíme přesně v jakém pořádku je tzv. financování a pořádek církve a zda-li i oni mají nějaké úvěry či jiné věci v pořádku, ale rozhodně narážíme na to, že ne vše co se spojuje s tzv. dobroinním může být dobrodiní všeobecné.

A tedy zda i církvení zákony spadají pod trestní zákony či ústavní zákony ČR, pokud jsou na území ČR a v případě zjištění, tedy spravedlivého zjištění, zda jisté majetkové nabytí jiných věcí, jenž často jsou předmětem aukcí či dražeb ať již veřejných či neveřejných je opravdu v souladu s veškerými předpisy. protože ono dnes je taková vláda spíše peněz než lidí a je logické i to, že veškeré věci si obvykle poídí ten, kdo na ně má, ale co dělat v případě, že by náhodou je měl na základě jiného rozhodnutí ve veškeré míře navracet?

Možná všechny věci nepozměníme a nezměníme, kdo ví. každopádně jen víme, že tzv. řádění soukromých exekutorů je problém, jnom nevíme zda skutečný či vymýšlený, protože ono pokud se má z něčeho udělat věc a zálažitost, tak je třeba kolem toho také udělat pořádný humbuk jak se říká. prvdou je, že kolikráte i zde je pácháno nějaké to bezpráví s posledním vývojem doby spíše se stupňující více a více...řekněme vša, že Bůh vše vidí a peklo bývá spravedlivé., to by jinak nebylo Deus-Rex-Patria.

My nemáme co závidět, pokud člověk přišel k zisku poctivým způsobem tak, jako že zrovna jsté zboží jde na odbyt, tak jenom dobře, ovšem v jistých směrech obohacování se přeci jen máme své jisté pochybnosti.