Přednáška o dopravních pravidlech přímo na ulici (act. 114 g. a c.)

... Vždycky se stane nějaká náhoda anebo... ne, nechci a nerad tomu říkám nehoda, protože se to snažím spíše nepřivolávat, ale prostě situace, která zase předchází jiným situacím a pak vyvolá další situace a ovlivní potom alší situace a okamžiky přesně tak, jak to asi bylo dnes. Jak začít ale, mám-li psát čistě, přesně, přímě, pravdivě a upřímně, tak si nejspíš vezmu nějaký ten překládač  napíšu to cizí řeči, což sice nebude mít zde velkou čtenost i když oni lidé často bývají vynálezaví a jistě přijdou na jakékoliv různé možnosti jak se dozvědět právě a přesně to co potřebují. Nejlépe si myslím, že by bylo to zde napsat čínskými znaky anebo hebrejskými, tím bych ovšem docílil akorát toho, že  by se to nedozvěděl vůbec nikdo, protože on i ten slavný google. translator dokáže být v jistých věcech docela záludný a nezná vše asi tak, jak by přesně měl, což ale zase trochu zdravě oživuje lidskou důvtipnost. Vyznat se z citů a pocitů či toho ke komu a kde prostě nyní prožíváma kde si myslím, že je to vzájemné óóó díky ne, raději to nechám mezi náma jen ať si ostatní namáhají ty své chytré a inteligentní mozečky ačkoli vždy, když přijde takové nějaké prazvláštní a podovní spojení či propojení na základě lásky, která prostě je o tom kdo kdy a jak na koho v ten daný okamžik myslí, slušelo by se opět jako vždy onu osobu o tom přímo informovat, třeba jen z ohledu aby věděla a nebyla překvapená a tak podobně, prostě pořád stejné věci jako již po dva roky. Jenomže jsem v Česku či spíše na Moravě, ona někde daleko a jako v pohádce za devatero a možná více řekami za sedmero a možná více lesy a Já se nacházím někde ve městě v Ostravě, v bludišti šedých cihlových domů a tak lepší to bude sepsat vše chny ty mé dnešní prožitky tak nějak tím mým sobě vlastním způsobem, který naštěstí nechápe nikdy nikdo jiný jen těch pár dotyčných, což mne uklidňuje.

... Jäisessä vuori
ja musta metsä
niitä
hopea
joki
ja sen takana jonnekin
seisova talo ole osoitetta
ja kerran hengästynyt.
Hän asuu siinä, en halua sanoa
suoraan
keiju, nymfi,
Mutta entä
vaikka
ihmisiltä juurikaan peitellä
ja tietää se vain kuulopuheiden ...

Matti Vuori, Mathiesz,

...Toisin sanoen, vain ...

... Jak to má jenom říci chlapec, jenž prý má pod čepicí. Nevěděl  jsem sice o čem bych dnes psal či o čem bych informoval svůj  národ o kterém nikdo nic neví, protože je to taková dle mého  boží inter army anebo spíše internet army, tedy aby konenčně  táto nějaká walkürye jednotka dostala  svůj specifický název  než jako v tom filmu ukáže své průkazky či vytáhne na  veřejnost. Samozřejmě, že časem se táto jednotka v počtech  mění ono také záleží na tom, kdo a jakou má zrovna náladu,  kdo se na Krále urazil a kdo mu i přesto vše zůstal nadále  loajální v tom jistém zvláštním poslání anebo jumala.

Ono totiž čas, tedy ten čas spojený s tím dechem a mou cestou  se nedá popsat a ani vnímat s tím co bylo kdysi, bylo to jen  dobře, leč přítomnost je někde jinde, tedy tady zatím a prozatím  a spíše v tom, co byste kolikrát o tom odkaze řekl, jak mne o  tom referuje nápis na facebooku a pravda je, že by se zase  dalo povídat hodně i o jednom hloupém odkaze, který je prostě  dle mého zcela normálního a přirozenohé logického myšlení  daleko důležitější pro lidi jako takové, než stopadesát nových  novel či reforem jakoby zákonodárců i když spíše bych jen řekl  zákonodespotů,  či vlastně jisté transfůzní stanice, jelikož ono  tam také, člověk jde něco darovat a odchází tak trochu  vypumpován, vyždíman jen s tím rozdílem, že tam se to neděje  proti jeho vůli ale na základě jeho vlastního rozhodnutí.

Rozhodnutí, to je přesně ten výraz, který tak nějak se nese tímto zamračeným šedivým a mokrým dnem.

Přijela návštěva a nebudu psát kdo, protože jsme v Česku, prostě návštěva a pro dámy jen malé ujištění, byl to muž, kamarád v dětství a v celém tom životě.

Sedli jsme si, uvařili a vypili kávu, zakouřili pár cigaret a mne, protože nějak jsem dnes líný či spíše líny ani tak ne, jen to, že mně prostě chvíli déle trvá se  poslední dobou někam odhodlat, ono možná by to chtělo mít u sebe nějaký ten živý pošťuchovač, ale ...ale co, doma člověk vejce nevysedí ba právě naopak, spíše se mu z nich časem a tím teplem jenž sálá z radiátorů mohou udělat tzv. záprdky ze kterých by po rozbití namísto kuřátek spíše vyběhl nějaký ten sírovodík.

Napadlo mne, se zeptat, zda tedy ten můj kolega náhodou nepojede autem přes Hlavní třídu a on mi odpověděl, že v podstatě je mu vcelku jedno zda pojede vrchem či spodem. Slovo dalo slovo a vzápětí jsme byli na chvíli venku, ale vědět co se schumelí či co bude následovat, tak raději bych šel pěšky sám. nerad totiž tím svým dejme tomu posláním či svou cestou problémy přidělávám.

" Leč ani tomu se někdy člověk neubrání. " jistě podotkl by chlápek z depa

a dodal, že " Jistě to bude tím, že láska je prostě vážně slepá. " Když ...

... tedy tušíce, že kolega zaparkoval auto někde na neobvyklém místě než jindy a všimnout si v te chvíli dvou vysšších černě oděných postav s palactými čepicemi jistě bych se neotáčel a mobilem svým bych si nefotil jisté auto zaparkované přesně na polovině v ohybu oné zatáčky, kde kdykoli jindy parkují jiné auta jenž přijíždějícím vozidlům se zhora poněkud brání ve výhledu a díky nimž ono auto zde obvykle často přijíždí ještě s jednim autocarem k vykonávání oné odstraňovací potřeby.

" To fotíte nás? " 

ozval se mi z ničeho nic za zády čísí hlas

"Ano, koho jiného. "

odpovídám

" No tak to si probereme hned vašeho kolegu jak parkuje tady na označeném pruhu."

povídá ten, poněkud menší, mladší.

Ten vyšší zdá se být přeci jen moudřejší a dá se s ním normálně povídat,

zatímco ten mladší poněkud stále snažící se uplatňovat svou autoritu používal poněkud ostřejší hlas.

" Vaše doklady prosím." povídá mému kolegovi a mně dodává, že toto může být díky mně za 2000,- Kč

a že to už nemám dál řešit a že pak se máme mezi sebou nějak dorovnat.

Nechápu tedy přístup oněch pánu v tu ránu, spíše se na to dívám tak nějak těmi svýma očima, jak by třeba řešili  hned v zápětí či jak by se řešilo to, i když ten jeden se mne ptal: " Vy jste si jistě myslel, že jsme jeli sem někde na kafe, ale my zde plnili zrovna případ. "

" No myslel. " ustupuji raději, přemýšlejíc jak z této šlamastiky ven. ono rpavda, kdyby se pokuty pohybovaly od 5,- do 200 Kč, tak by to věru byla jiná hra, ale dva litry jsou dva litry a myslím si, že kolega by mi to nezapomněl nehledě k tomu, že...

Přesto se spíše bavili více se mnou nežli tím, jak mi řekl ten mladší, že už to není mooje věc a že se o to nemám  starat, tak neústupně.

Chudáci, ti jednou dopadnou, pomyslel jsem si mezitím, co jsem si říkal: To je fakt dobré, toby mne zajímalo na koho by kupříkladu padal vina, kdyby opravdu v tu chvíli ještě do třetice se něco přihodilo a se shora by jelo auto a v půlce této ošidné křižovatky by se stala havária, na koho by to potom další přijíždějící dopravní vyšetřovatelé s bílými čepicemi svedli a kdo a jak by se z toho vykroutil. No nic, prvně z toho budu muset nějak vykrtouti sebe a kolegu, povídám si.

Ono v tu chvíli mi zcela bylo jedno, že nějaké uplatňování autority a ještě na základě toho, že Já se mám chovat normálně anebo jestli opravdu chci, aby si oni začali poctivě plnit svou rpáci souvisí s artritidou či kdo ví čím horším, první je se autroitě nevzpouzet, jelikož nechci mít nějaký ten zánět zase, který je důsledkem vzpopuzení se proti autoritě, tedy toho, že bych se tam s ním na místě přehadoval o tom ať se prvně starají o sebe a vysvětloval bych jim tam celou dopravní vyhlášku. Ono v tu chvíli mi stačilo, že mne o tom během dvou minut na místě poučil a mé vědomosti oživil onen ochotný pán,

který nakonec dodal... "anebo si myslíte, že jste nějaký svatý? "

" To víte, že nejsem, nikdo není. " povídám mu.

" No tak. " mi souhlasně přitakává zatímco Já mu ještě říkám: " Vždyť Já vím, že tady často jezdíte odstraňovat ony auta, protože je tady vždycky hodně bouraček. " , ale nějak mu raději v tu chvíli neříkám, že naproti nim je přímo zrcadlově stejné auto, protože věřím, že o tom dávno ví a vše má pod kontrolou a dodávám jen:

"tak Já to smažu, stejně to nikde nepoužívám." Což věřím tomu, že mi jistě nevěřil, vzhledem k tomu, že po tři léta jsem natolik zde profláknuty mezi oněmi lidmi, že na takovou věc by mi neskočil, každopádně zde lze ocenit jisté znalosti jimiž jsem byl zahrnut, což  zcela svědčí o tom, že onen sortiment lidí je opravdu učený a vzdělaný pro tuto práci jen jin někdy sem tam ještě, ale ono v té rychlosti se dá prominout jisté věci či opomenout

a za odborného dohledu čtyřech očí odstraňuji nově získanou fotografii, jenž by v jistém případě opravdu mohla za jistých okolností jistým lidem poněkud zkomplikovat život více, ale jsme lidi a vše normálně vyřešíme.

Ještě jednou se oba pánové na vlastní oči, když jsem je ujistil, že opravdu jsem to smazal a že se mohou přesvědčit, přesvědčili že záznam byl vymazán z mého mobilu, vrátili doklady, schovali zápisníček a odjeli i když kdo ví...ono se nikdy neví. Takže se to nakonec všechno klasicky a lidský smázlo do ztracená přesně tak, jak je to zvykem při těch větších věcech, které se obvykle ukrývají v útrobách pražského hradu či jeho okolí a tam si to sotva někdo řešit dovolí...

" Ty jsi vážně cip. " povídá mi kolega, když jsem mu dával ty doklady "A ani si nevšimli, že nedostali řidičák. "

dodal po pětiminutovém hledání, když zvolal: "Kde mám řidičák?" zřejmě jestli si jej neponechali, ale neponechali, jen jej měl někde jinde v jiné kapsičce své peněženky.

" Jako ty si myslíš, že snad spasíš celý světr nebo co? Víš co to je, že se to dá zjistit všechno z kterého mobilu a jak se to dostalo ven, když to dáš na facebook? A že to..."

" A ty si myslíš, že kdyby mně neznali anevěděli to, že by se se mno zrovna bavili o tom, že jestli mají svou práci dělat pořádně? Ono za ten čas už je to normální. nemysli si že nevím, že ještě mezitím fungují vysílačky, mobily, icq a odobně jiné komunikační prostředky a ono stačí dát někomu jinému něco na zeď a máš vidět ten tanec co a jak...ale stejně, místa tu bylo dost a mohli to couvnout o dva metry dále."

Ukončili jsme debatu a Já vystupoval na hlavní třídě podívat se co nám dnes přinesou sportovní přenosy, jelikož jsem zase byl obdarovan nějakou tou bonusovou poukázkou a hlavně jaké, že příležitosti s kursem vyšším 1,6 jsou v akci.

Čas,...nejhorší na něm je,  že není ani tak důležité  to, co se děje v onu chvíli,  jako spíše to co se děje či  může dít později, kdy se  prostě někdo dostane  hned k počítači na  internet a zmíní se o tom  s někým a časem se zase  každý stejně všechno  nějak dozví a co se potom  udělá.

No každopádně dokud je  to jak to je, člověk musí  prvně myslet na blížního  svého, ale jinak bych  chtěl případně dotyčným  vzkázat, že mají-li býti či  vzorem jimým jíti, tak jistě  vědí co mají dělat čili  prvně si hleď svého a  hlídej sebe a pak se  starej o druhé, toť  zavěrečné poučení, řekl  bych, snad to třeba Puma  Stauder či nějaká jiná blízká osoba správně pochopí, ony ženy vždycky jaksi dříve všechno časem správnějic chápou nežli muži a možná jen mají jiný přístup či si tak nějak  tu svou autoritu ménějc uplatňují, kdo ví, to už záleží na charakterech osob.

...s pozdravem Karel XIII. - Král Český Poslední