Podzim a déšť čili Moje promiň

Pravda,už je to mnoho mnoho dní,co z nebe na zem slétla Moje Hvězda,ta záhrobní. Možná o ní zde budu psát,protože vím,že někoho zajímá tvrdě jakou hvězdu mám na mysli. Zatím co Ty budeš nadávat: A pořád bude psát ty svoje nesmysly !!! a potom jen si tiše dodáš: No jenom ať si nemyslí. Ne nemyslím si,neboj se,toho se vážně nemusíš bát,vždyť na tom nic hrozného není.A co chci? Snd jenom svou ženu znát.A proč právě Tebe? Nevím jednou jsem si Jí přál najít ve svých vizích či představách?ve svých snech? anebo jen tak v duchu.A proč právě týká se to Tebe? Víš je to tak dávno asi patnáct šestnáct let,kdy sám sebe jsem se jenom tak v duchu ptal: Tak která je pro mne vlastně ta pravá?Ta opravdová,o které se mi zdává? Den po dni,noc za nocí. snad jen v duchu nakonec po celou tu řadu dní,bylas Láskou mou platonickou.Tedy tou duchovní,protože četl jsem ,když jsem byl na chatě někd v červenci jistý článek o lásce.Vždyť pokaždé se člověk během života do něčeho či někoho zamiluje nějak a jenom o tom nemluví.Snad v duchu čeká a říká si co kdyby,a tak si své lásky stráží v duchu d během těch černých smutných dní. a když ví,že nic nemá smysl,že to není tak jak by si to od srdce či z duše přál.Tak si lehne zavře oči a o něčem krásném sní. Pokud chceš,klidně může to být i tak dál,ale věz drahá L.,že Já nejsem ve skutečnosti žádný virtuál. Snad jen Ti sdělím jednu pravdu svatou,třeba si jen tak krátím volnou chvíli,krátce před výplatou. A není mi jednože třeba Tobě zdá se,že snad po mně někde davy šílí,Já to prostě nevnímám,prostě dávno jsou jiné věcio,které mne ve skutečnosti zajímaj.jednou jedna holka si přála ŠTĚSTÍ a te´d si jej třeba hledá.V duchu směje se a mračí,někdy je to k pláči,leč po dva a půl roku šel jsem sám a každej bu´dto tiše v duchu za mnou anebo se prostě na mne vykašlal,nechali mne tak. Byl jsem i když jsem umíral,pomalu a tiše,doma na zádech či na svém břiše,leč nějak nevím...prostě nešlo to abych dodýchal.Nechtělo mne to pustit z tohoto světa a tak nezbylo mi nic jiného,než jít si po svých nějak tím životem dál. Možná ptát by ses chtěla,protože i Ty,vím že sama s tím svý starosti osobní máš.Leč klidně se Ti může zdát,že v tomto světě paků,to s čím ty si lámeš hlavu mohu jak mávnutím proutkem od Tebe dáti pryč,vím jaký v sobě skrýváš cit,ale pravda ty sama prvně musíš chtít. Navíc vím,že víš o mém chtění,že když ty mávneš může být.Tvé racionální smýšlení je mi známo,leč nedívám se na to jak TY tam někde pod Tvým prahem,kde pokoušíš se skrýt,své emoce a vše jiné. Prostě jdu si čistě svou vlastnií cestou,beru to co mi život přinese a nabídne,vím že dle mého způsobu se spousta další může chovat stejně,ale sotva těžko potom najdou klid.Prostě dávno vím,že když jsem byl sám i tak jako že jsem nyní,neproto,že bych chtěl Já ale spíše proto,že tak chtěli to jiní a je mi zcela jedno co si o tom mohou myslet,protože stejně pravdu a podstatu neví...Já dávno vím že v istých písních je pravda skrytá,mám jen někdy ústa hbitá,nejsem ten kdo někoho chytá,to spíše každý sám se nějak chytá snad jen proto,že se nechce nechat utopit...prostě že nakonec SÁM,ZŮTANU SÁM A BŮH SE MNOU. Přišla chvíle,kdy opravdu hovořil jsem ke hvězdám i s Bohem tou neviditelnou silou,i myslel jsem si,že to tak je než,než vlastbně přišlo to,že opravdu bohové či bůžci žijí na zemi.Mám svou teorii o bohu a vím,že je pravdivá,přesto stále tedy,na základě toho,že na tomto světě je vždy jeden pro druhého...mne tedy zajímá: kdo je ten Bůh? Co nakonec zůstane se mnou,protože dávno vím,že můj stín má barvu černou a že spíše mohu být nemilován či nenáviděn.Vždyť i ty a neříkej mi,že ne,máš za jisté věci na mne zlost...víš když na to příjde,mé oči prominouv jisté chvíli,dokážou to a bez slov...ale zda-li to dokáži i jiné?Doopravdy normálně tak,aby člověk nemusel si na něco hrát? Vlastně co,Já svou pravdu znám a vím,že záleží na mně být či nebýt sám,však nechce se mi čekat marně,protože dávno předem Já svůj osud znám a také nechci aby prostě panovaly výčitky či se

Čas rok za rokem
do kůže ryje neviditelné linky.
Překročíš práh
smutně koukáš do nedopité sklinky.
nejraději bys s ní mrštila o zeď
...a dala tomu správný ráz
na bílou stěnu
červeným vínem
nakreslit obraz
a potom opřít se o to dělo děl
unavená a tak trochu zpitá
a snít si
třeba o tom kdo za ruku tě chytá.
S otázkou v sobě:
Překonám ten strach?
Anebo je to jen na stěnu házet hrách.
Překročit tu hranici
kdy podzim laská Tě po lící
Chtěla bys vrátit zpátky čas
Kolikrát tě to napadá.
K ránu,po večerech,
dokola a zas.
Snad miliónkrát?
Vyjít si na chvíli
jen tak před dům
když na nebi je smutno,
vypadá tak šedé.
Snad jako duše má
anebo Tvé oči
či mé ruce,tváře
někdy sluncem hnědé
jindy nepopsatelně bledé.
Co se Ti hlavou točí,
když žiješ tichá
v myšlenkách
Snad voda z nebe živá
padá Ti do obočí
a snad pokropí
toho kdo pochopí,
že vítr se pokaždé jinak otočí
a za chvíli je tu zas.
Snad odžene ty mraky
Snad ještě věříš na zázraky.
Snad možná věřit chceš,
tak neboj,Já věřím taky.
Písmena vrytá
jako tečky do notové linky
snad myslíš na déšť
anebo jen na pralinky.
Co říci závěrem,
snad přál bych si taky jen
zažít nějakej ten...

snad Vzácnej den

a nejlépe napořád.

Praha: Podívej,padá hvězdaněco si přej...

Ostrava: he,p..o,o...

snad najdeš jistý rozdíl či smysl pro romatiku?

Ale mož když na to příjde a budeš jen chtít,

mávneš si rukou a řekneš si:

No jo, jinej anděl jinej kraj,

když oni jiný slova tady maj ;o)

a přitom všemu zas tak není.

To jen na základě hlavy Tvý se všechno mění.

...já potom budu pokračovat asi zase vážně,víš...jediné co by se nemělo je,kazit radost,protože radost,ta upřímná souvisí s krví člověka...ale o tom až potom.

je to jak víno červený,buďto má břink anebo je zkalený.

Spravnej vinaří,že ve víně se pravda skrývá...není na škodu přeci,si třeba někdy namísto toho panáka,dát si spolu třeba jedno či dvě deci? ...

ne neboj,nesvádí,i když snad bys ráda ani nepokouším..jen se ptám.

Snad najdeš si někde někdy ve svém programu na mne místo.

Chápu.

Až budeš mít jisto.

A myslíš si že u kozorožek se to dá?

anebo je to jen další věc nekonečná.

Ono je totiž zcela fuk do jaké rubriky co kde dám.

Stejně dávno vím,že můj cíl je letět ke hvzdám

a tak snad někde v půli,

aby ty šance byly vyrovnané.

někdy si říkám že kdyby se lidé života či lásky nebáli,

dlouho neseděli a nepřemýšleli z povzdálí

možná život sám nevymýšlel jim různá úskalí.

Ale přesto pořád na tebe myslím a také vím proč, a co bude a co čekat od toho všeho,když zde tu z duše pravdu zjevím.

Dávno jsem s tím smířen

a kolikráte dívka opravněně se zlobí,tedy pokud je to opravněně a pokud sis em tam něco nepřidá...to víš..jak to ženy dělávají.

Posaď někoho na kůň a ani čert ho nedožene.

^{...to be continued}