Otazníky únorové aneb co je vlastně ona známá Aurora? (180.)

„Tak už přišla i k nám.“ Povídá moje matka chvíli poté, co jsem se probudil a klasicky si uvařil šálek životabudiče v podobě černého kafe. „ Co? Myslíš ruskou zimu?“ ptám se a dodávám ještě “ Kolik tam je?“ když kouká z okna do ulice na venkovní teploměr „-15.“ „ Vzpomněl sis?“ ptá se mne na oplátku. „ Myslíš na taťku?“ ptám se jí. „ No, dneska to jsou čtyři roky, proč si myslíš, že ta svíčka tady hoří.“  „ Vzpomněl jsem si už v noci, když jsem šel spát někdy kolem půl druhé ranní. Jo, četl jsem včera někde na internetu, že sibiřská zima se rodí někde na Urale, ale je ji třeba. Jak dlouho asi bude trvat?“ „ Asi týden, říkali.“ ,odpověděla matka a dál jsme se jistou chvíli u kávy a cigarety ve společnosti radia ČAS věnovali tomu, co kdo říkal a kolikrát říkal a kolikrát toho jen hloupě napovídal a stejně to nebylo tak ať již to bylo míněno o zprávách o počasí či jiných věcech. Jindy bych se tím tak nezaobíral důsledně či bych na takové věci zřetel, ale když vlastně jistý čas je nějaká víra součásti procesu uzdravovaní a především někdy je to jen jediná jistota na které se dá buďto stavět anebo…

Vždyť víra je asi nějakým hnacím motorem či smyslem života a věcí a také kolikrát to, co člověka drží při životě anebo k tomu, aby to nevzdal, to cokoli. Navíc reakce těla, když přijde chřipka v tuto inkriminovanou ledovou a mrazivou dobu již jistý čas při tom vědomí, že je to jen nějaká víra v něco co nám druzí se snaží vnutit do hlavy či nutili jistou minulou dobu je jen víra v něco nesprávné. Nevím jak kdo, protože každý považujeme věci za správné a nesprávné všelijak. Ale ať je to jak je to, každý máme svůj nos, který nás nějak vede a Já osobně chřipku nechci. Ne že bych si ji nemohl dovolit, ono koneckonců vzít si nemocenskou není problém už jen proto, že zase pro zájem druhých bych ten čas mohl trávit smyslnějšími věcmi než chozením do práce a dělat na nějaké papaláše s titulem, kteří si slíznou a rozlijí mezi sebou smetánku.Je 1.únor a ani nevím jaký význam v kalendáři ve skutečností má, protože řekněme že některé deny jsou významné a jiné bezvýznamné, ale pro mne osobně má od jisté chvíle každý den nějaký význam, třeba starý a třeba i nový.V podstatě se u mne jedná o významný den, protože před čtyřmi roky v 7 hodin ráno otec vydechl na posledy. Nerezignoval a ani sílu udržet mít nemohl, protože v nemocnici na kapačkách člověk je spíše mimo smysly a mimo svou vlastní vůli, aby si udržel vládu nad svým vlastním životem tak, jak se to povedlo třeba mně řekněme či dva, tři roky později. Jenže rozdíl mezi mnou a mým otcem byl v tom, že zatím co on spíše svou energii a myšlenky věnoval dvacet let alkoholu a lítosti, tak Já pracoval vnitřně na uzdravovacím procesu a věděl jsem že nějak všechno funguje jinak.Každopádně pro mne je tento den významný tím, že v podstatě je to jisté výroči, kdy to všechno řekněme začalo.Otec odešel, Já zlomený loket, do toho Kalouskova novela o 14-ti denním neplacení nemocenské a zavedení poplatků ve zdravotnictví a všechny ty snahy o to zacelit finanční rány z dob předchozího šestiletého vztahu, kdy člověk investuje do cizí rodiny na výchovu dětí a sociálka namísto toho jen zprůměruje plat vzali za své tak, jako i to, že jedním šmahem veškeré ty ušetřené peníze, řekněme náplasti na karty a úvěry za tu dobu, vzali rychlý obrat zpět směrem ke složenkám a peklo začalo.Už tehda jsem žil na hraně, ale vždycky u mne zvítězil takový ten instinkt, kdy člověk ví že něco není dobré a přece jaksi v nějaké té snaze či něčem, že to zvládne, vydrží, zachrání, vyřeší jde přes jistou hranici. Vlastně navzdory svému vlastnímu vědomí, sám proti sobě, kvůli ženský, kvůli jejím dětem jenž má s někým jiným a jenž jaksi alimenty, ty směšné částky, které nejdou ani navýšit, neboť jejích otcové nepracují bud proto, že se jim nechce anebo že už práce není, protože jí ubývá, kdo ví, jen pro lásku či kvůli lásce? Ochotě? Životu? Nebo tomu, že je to chvályhodné a šlechetné? Kvůli tomu, že jaksi byrokraticky zavedený systém je spíše ve skutečnosti proti lidem než pro ně?Na osud nežehrám nikdy, jo, člověk se smíří s ledasčím v životě i s tím, že si jednoho dne prostě řekne, že to pravdu stojí všechno za hovno a když všechno, tak všechno a s tím i všichni, protože když něco chceš vrátit zpátky, tak ti jiní zase přiserou ještě více do mlýna, ale ve skutečnosti potom má každý plnou hubu nesmyslných keců jako kdejaký od té doby sledovaný politik, že proč jste toto a ne tamto, proč a kdyby a samé v zadku ryby.Prostě řekněme, že tento den je pro mne významný tím, že mne to moje pro spoustu lidí zažitém nějakém normálním proudu hodilo na zcela jinou kolej, ne vedlejší, ale spíše jako bych jen tím svým životním autem někde uprostřed dálnice D1 navzdory dopravním předpisům a všem těm věcem přeskočil svodidla a dal se do proti proudu. Nevím jen zda ten skok tehdy nebyl příliš velký, zapříčiněný tím odrazem a Já neskončil s tím mým autem na cestě polní, ne-li lesní, ale aspoň nikoho nemusím předbíhat, na nikoho troubit, nemusím nadávat, že ten jede jak posraný a tam ten to zase žene, protože si koupil nový vůz dvakrát tak rychleji než mu nařizuje dopravní značka a tak podobně obrazně.Den, kdy nějak v mém životě se začaly sjíždět jisté okamžiky poněkud podivné v jeden ráz, věci jenž dva roky dříve tomu nějak předcházely a věci, které prostě ač člověk měl ty tendence vyzkoušet cokoli možného, tak stejně jej to dostalo vždy tam, odkud chtěl vyjít znovu a znovu a znovu…A není to nějaká sebelítost, jak by se to mohlo jevit někomu, nikdy jsem se nelitoval a vždy za své činy jsem bral plnou odpovědnost i za skutky a slova, což kolikrát mnohdy spousta lidí ne a je vcelku jedno, kdo kolik za to bere peněz. Dnes je mi to jedno, peníze jsou sice důležité, ale nejsou prvořadé, koneckonců spousta lidí to také říká, píše o tom, často smýšlí podobně, ale když přijde na lámání chleba, tak skutečnost je jiná, prostě Král je jeden od jisté doby a zbytek jsou politici, tedy všichni, anebo jen tou politikou tak načichlí ačkoli během těch čtyřech let se to nějak pozměnilo u některých za řekněme jen třeba zvláštních jiných okolností a tak pracují na ještě větší sebeodolnosti vůči životu jako takovému ačkoli i oni získali tu moc měnit věci ku prospěchu svému, tedy řekněme obrátit si štěstí a osud na svou stranu.Řekněme jen, že tento den má pro mne všelijaký význam, na jedné straně odchod otce před čtyřmi roky a tím i pozbytí jistých řekněme sociálních věcí, protože byl invalida na vozíku nějakých 12 let, tak i toto se stalo součástí nějakého života se všemi těmi věcmi, které k tomu v tu dobu patřily a přestaly patřit a jiné začaly, ale smutek necítím, nejsem zase až takový velký nostalgik jako spousta monarchistů či zastánců monarchie, mám prostě jiný styl a navíc mým elementem je oheň, tedy  tvůrce života a pak i věci další, jenž se den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci a rok po roku jen umocnily a dostaly mně někam jinam a díky mně pak zase jiné a tak asi jako vždycky, jak to normálně chodí. Nějak jsem zahlcený prací či nějakou seberealizaci proto, abych zapomněl a nevnímal to, ale na druhou stranu to neznamená, že bych vůči okolnímu světu a lidem byl otupělý a lhostejný, ba právě naopak. Řekněme jen, že mi na některých věcech začalo záležet poněkud více, detailněji a po mně dalším a dalším a…Tento den je pro mne významný i tím, že se jedná o to, že v podstatě za docela jiných skutečností kdykoli může být změněno cokoli, protože věci jsou tak jak jsou i v tento asi 25. Den, kdy se dá vláda a moc převzít jistými lidmi na základě zákonu, tedy jako že ta neviditelná vlna moci a vlády vlastně je určena a daná a měla by se tak stát ve skutečnosti protože je jen v hlavě a rukou jistých lidí a když jistých, tak tím myslím jistých a zbytek kolem toho jsou již jisté spekulace a dohady, které jaksi nikdy k ničemu nevedly správnému a věcnému a my nejsme polemici, to si můžeme sednout do hospody a přijít nad ránem nachmelení s tím, jak jsme to všechno pěkně vyřešili a hned na to opět někde u strojů nadáváme na to, že pořád je to tak jak to je a nic se nezměnilo. Dokázal jsem hodně za ten čas a mé řekněme povznášející, ale doopravdy povznášející pocity z mého vědomí mi nevezme nikdo ani sebelepší mazací čip vymyšlený zase nějakou americkou zvrácenosti či touhou ovládnout a kontrolovat svět i na základě toho, že vlastně pravý američan není nikdo, tedy co etnika se týče a písmo v občanském průkaze či pase nedělá pravdu či skutečnost, to je zase víra má. Podobně jako je to s Prahou.Svým způsobem mohu být spokojený, vedu nepřímý rozhovor na dálku s Prezidentem České republiky, bavíme se spolu v nějakých časových intervalech nezávislé na sobě, sem tam mi pošle zprávu i Předseda ÚSTAVNÍHO SOUDU přes rádio či někteří další lidé za ten čas s tím vším související, vždyť to všechno začalo někdy na jedné louce při koncertu TUBLATANKY, WEGETU A EXCELENTU SUPRBAND, kdy jsem se bavil s holkami ze soudnictví a pak se zase nějak naše cesty střetly opět nezávisle na sobě anebo závislé na lásce a životě či zájmu nebo dívčí zvědavosti a kdo ví čeho všeho. A takové různé mezníky v životech osobních.Sem tam za ten čas dostávám i zprávy od holek, z lásky, touhy z blízka i z dálky. Dostávám a vracím. Dávám a přijímám, přijímám a dávám, pořád dokola, dostávám zprávy i od hvězd, tedy televizních některých, komu se to normálně tak všechno může poštěstit v životě? Netvrdím, že všechny jsou krásné a dobré, ale k životu patří všechno, konec konců každý někdy jak se říká nějakým slovem či názorem píchne do vosího hnízda a pak schytá řekněme žihadla anebo prstem píchne do hovna a první co je, ucítí ten smrad či jen přirozený rozkládající se proces. O čarodějích a bytostech vyššího vnímání se traduje ať již ve filmech, že jako zvířata se řídí nosem a hodnotí podle čichu, tedy jednoho z orgánu smyslových druhé a pak se rozhodují jestli ano či ne. Cítí duši člověčí.Kdysi jistá Lucie, kdysi vlastně ne, bylo i docela nedávno mířila možná směrem ke mně a možná ne otázku: Co bys vlastně chtěl? Anebo jak bys to vlastně chtěl?Zatím řekněme, že nevím, protože jsem jí neviděl, ale to neznamená, že o tom anebo o sobě ti dva lidé či bytosti nevědí. I v tom duchovním spojení, kdy člověk má pocit, že je jen půl svého a půl něčeho vyššího se ty věci mění a mění se i hodnoty.Řekněme, že vlastně ani nevím, protože základní hodnoty života jsou být s někým a žít, chápat se, tolerovat, případně být spolu a trávit ten čas jak v dobrém, tak i řekněme jakoby zlém, napořád, tedy pokud by měly být ctěny i jiné věci. Což asi může být ve skutečnosti problém právě kvůli netoleranci, nepochopení či nezájmů, uplatňování svých priorit na úkor druhého což asi v lásce by nemělo být, ale v životě takové věci se dějí.Ale kdyby, kdyby, tak třeba, protože žena vždy byla stvořena pro muže a muž pro ženu, tak ať to dopadne jakkoli a s kýmkoli, tak musím brát v potaz jak Já, tak i ten řekněme dotyčný protějšek věci jiné, protože to duchovní spojení se nezmění a nedá se nebrat jako že neexistuje a pak se stane součástí života, hovoru a diskuze, protože nebavit se o věcech, nikdy nevedly ke šťastnému vztahu, To jsou takové ty zřejmé základní věci bytí, že i jiným se zdá jako by někdy kolem sebe cítili jisté vůně nebo pachy a ať by hledali jak by hledali, tak nic kolem sebe materiálního s čím si to doposud spojovali by nenašly, tak třeba, protože vše je jen ve spojení nejenom s myslí ale i životními energiemi jenž snad v pohnutkách mysli jsou vysílané směrem , řekněme ke střetu či středu zájmů momentálních, myslím si, že když někdo umí jednou ovládat svůj dech a myslí i duše či duchy jiných, tak nechci aby cítila smrad z duší či zahnilých myšlenkových vzorců jiných, řekněme lenivých či pohodlných jedinců, nepřizpůsobivých toku času a života. Netvrdím, že je to pro každého jednoduché, neboť pořád je to nějaká práce a něco a vnímat ty věci, když jeden ví, co to znamená jaký to má vliv a že z toho uhnout nelze a dát čas a prostor, ohled i jiným neboť ví, je si vědom toho, že někteří chtějí a něco jim dělá problém přijmout, pochopit, naučit se nové i když v jiných věcech jim to problémy nedělá také není jenom tak. Řekněme jen že oplývám jistým vytříbeným citem, který spousta lidí může odmítat pochopit, ale stejně s tím nic neudělá a v podstatě druhá strana pohledu je v podstatě jistou řekněme rezignaci, ale to je od věků, že král i když třeba klaunem jiným připadal vždy hrál prim, co už. Tož, tak na tom světě novým, asi by řekl Rudolf hrdinský, kdyby ještě žil a film Tichá bolest by měl nějaké další pokračování. Bolest je věc jedna, odpor věc druhá ke změnám a nenávist je nenávist. Vlastně nenávist k něčemu vždy byla jednou z možných hlavních hybných sil k něčemu dalšímu, novému.To je jako s Aurorou a jejím výstřelem na Carský palác v Petrohradě. Znamení revoluce a tak jako i Já musel a vlastně do včerejška jsem bral v potaz, že AURORA JE LOĎ a mezník  v historii, tak včera když jsem jen tak něco chtěl napsat Ann Mari Petersen

11. september
DAG AV KAMPEN
Tradisjonell presentasjon: To menn med sverd, er en annen mann i svart ser på.
Kjennetegn: Disse menneskene er forutbestemt til en levetid slåss hele tiden.
Jeg bor i utgangspunktet på slagmarken, enten dette er et område av hennes arbeid eller private liv, hele tiden måtte argumentere med noen sted. Men på grunn av hans eget liv og den konstante bojovnému problemene de er ekstremt tøft og den innfødte vil bli en støttespiller for alle sine omgivelser. er svært konkurransedyktige, og de ​​blir fort metaforisk rov gjedde som kan skjære gjennom noe vann, men vil også fryktede rovdyr.

(11. září,
DEN BOJE
Tradiční znazornění: Dva muži s mečem, další muž v černém je pozoruje.
Charakteristika: Tito lidé jsou předurčení k tomu, po celý život neustále bojovat.
Žiji v podstatě na bojišti- ať je to oblast jejích práce, nebo soukromý život, neustále  se budou muset někde s někým dohadovat. Avšak díky svému vlastnímu bojovnému životu a neustálému řešení problémů budou tito zrozenci nesmírně odolní a stanou se oporou pro celé své okolí. jsou nesmírně konkurence schopní a stanou se z nich obrazně dravé rychlé štiky, které dokážou proplout každoou vodou, ale budou i obávanými predátory.)

ohledně toho, že by mne zajímalo jak vypadá, když se usmívá, neboť ty její rysy mi připadaly jistý čas poněkud ztuhlé a nevím zda to bylo životem či podmínkami v Severním Norsku, protože Já probrázdil pouze to jihozápadní či jižní, zda to není tím životem, kdy člověk žije v mrazech a poněkud tvrdších přírodních podmínkách než a tady v Česku a to co je pro ně samozřejmosti pro lid žijící řekněme v Středozemí, když vnesu Tolkiena z filmových pláten a fantazie umělců na pevnou zem, protože spousta pohádek, bájí a mýtů se od nějaké skutečnosti či pravdy vždycky odvíjí a nechce se mi věřit, že by lidé měli tendenci od narození vymýšlet nesmysly a žít spíše nesmyslem života než jeho smyslem, protože život vždy poznamená nějak tváře, že vlastně zde vnímána AURORA jako symbol vítězného komunismu, je vlastně v překladu z norštiny jen polární záře.A tím bych dnes to mé řekněme psaní ukončil, protože ono se řekne, napsat článek či pár vět, včera jsem se spíše zajímal tím způsobem psaní a přepisování celého toho timestory do angličtiny a také opravení chyb, protože pokud neznáš začátek a celý děj, nemůžeš nikdy přesně pochopit to, co se děje hned, dnes a proč se to vlastně všechno děje, mám-li hovořit slovy čaroděje, tedy mimo ten reálný svět či realisticky, ale realita je pro každého jiná. Jiná pro mne, jiná pro prezidenta, jiná pro soudce, jiná v Česku, jiná v Norsku a jiná ve Finsku a vůbec všude je jiná A MĚNÍ SE KAŽDÝ DEN…ale řekněme, že v podstatě jsem jeden článek nepsal, ale hrál jsem si s ním celý den, stejně tak, jako během toho jsem slyšel rozhovor s jedním reportérem na dnes TV PRIMA FAMILLY, že celý den pracuje na jedné minutě, takže je to asi fakt. I já, někdy musím počkat po zapnutí počítače, tak hodinu než je schopen pracovat tak, jak chci Já a ne tak jak přes internet pracuje automaticky. Za ten čas. Protože ono je podivné, i když je to stařík po otci, že vždy ze začátku se sním dá pracovat i bez ohledu na slabou či řekněme nedostačující paměťovou kartu či grafickou na dnešní vývojové poměry, ale řekněme že zpočátku šlapal zcela normálně a dostatečně pro

osobní potřeby a tím zájmem zvýšeným se časem poněkud zpomalil i díky jistým parazitním programům. Ne, nevěřím tomu, že bych měl počítač zavirovaný. Pro mne viry neexistuji, protože virus byl vymyšlen jen proto, aby se stahovaly jistá data a jistě to mají na svědomí tajné služby a jiné organizační složky ať již zvyklé pracovat po vzoru CIA anebo KGB či u nás ABL, BIS, NERV a protož MY JSEM OSOBA POVAŽOVANÁ  ZA NEBEZPEČNOU, tak ono je možné, že nám tam někdo nastrčil jisté štěnice, aby nás měl stále pod kontrolou a věděl o nás, protože ono dnes je to i přes mobil tak děláno, že člověk nad tím vlastně už nemusí ani ztrácet hlavu a rozčilovat se, protože kolikrát sám i když sleduje, kdo jiný jej zase vnímá a sleduje a podobně, ale proto, že jsme osobou poněkud známou a jisté informační vlny se dějí a přicházejí na místo či střed mého zájmu i z jiných světových stran a směrů, tak je možné, že někdo opět mohl zneužít své autority a jak se říká: Ty, hele, on se baví o nás tam a o tom, tak to tam musíme prozkoumat co jiného si mezi sebou povídají ( pokud si povídají) my tajnosti nevedeme, protože nejsme služba tajná, ale veřejná a to i přesto, že máme své tajné oddíly pohybující se na veřejnosti, tedy jen tak čistě mezi námi. Řekněme že třeba se může zdát i jiným lidem jako by jejích vlastní počítač se na chvíli zpomalil a to bez obavy, zda by byl napaden, neboť každý monitorovací program v sobě zahrnuje jisté, řekněme prvky získavácí informace, zřejmě od střediska vývoje, tudíž asi USA jež jistě nejsou, nikdy nebyly a tudíž nikdy asi nebudou součástí jisté nějak nezávisle se vyíjející říše Valhally.Ale také musíme brát v potaz, že jsme osobou o níž se hodně hovoří a povídá všude možně neznámo kam, třeba i ve spojení s láskou, prostě tak jak se hovoří o lásce anebo štěstí či radosti, protože jsme jen taková osoba, jenž na sebe či k sobě řekněme váže momentálně jisté typy lidí, bytosti či cokoli, ale někdy má den, kdy se jí prostě povede udělat někde nějaký ten dojem anebo vzbudit a to prozatím stačí. večer zase odjíždím se věnovat svému životu řadového zaměstnance do pardubic, tak prozatím na i dnes nashledanou a kdyby tak někdy na facebooku. Mimojiné ono docela krásnou věc jsem se včera dočetl ve wikipedii ohledně bývalého obchodního řetězce DELVITA, zřejmě taktéž jedné královské obětí v bojích na poli marketingu tedy viz, související článek, ale schválně, kdo má doma ještě kartičku od Delvity, Billy, Carrefour, teď už tesco a jiné...člověk pořád tím životem sbírá nějakévěrnostní body těmi běžnými nákupy v naději, že alespoň jednou se mu to nějak vyplatí a pak, když se převádí obchody, tak věrnostní body nikoli a jak k tomu přijdou ti doufající že snad jednou si uplatníistou slevu, bonus a podobně?