Ostravským a tak všelijak,bo chtělo to už ten liják(0014)

Ještě to nevím zcela přesně, kde to cele dění zavedu, omlouvám se za jisté nenadálé změny, ale snad je to jen díky tomu, že vše ostatní reálné je jen ve výhledu. Spíše bych tím chtěl jen tak udělat si rekapitulaci, nad posledními dny a nad svou dvouletou a pořád neustálou práci. Třeba s lidmi bez lidí, pro jiné co Já vím, jak říká Eva či jak to vnímá, když mi řekne: "Nevím. Jenže Já vím, zatím co Ona říká, že neví, že ví to, co třeba Já nevím a naopak, prostě vzájemně se doplňujeme. Nějak jsem to spočítal, že máme provoláno asi něco přes 120-ti hodin od vlastně června tuším...+ pár hodin navíc anebo tak nějak v globále. Spíše tím tak nějak dávám úctu Ostravě a ještě chci zde dávat jednou souvislosti s tím časovým posunem a věcem které se děly na základě starého příběhu, ale pro ty, kteří prvně četli jen písmenka z bleděmodré desky a pak náhle si začli připadat jako hejna ryb, jejichž oči si jen tak vodou plavou, Ti o nichž věřím, že trochu více přemýšlejí nad Ostravou, tak vědí, že tam je ale veliká spousta pravopisných chyb.

Pondělí.

První den v týdnu a devatenáctého července k tomu.

Uslimpané pondělí

a mně ráno

nechtělo se z domu.

Jít do práce.

Zavolat Evě,probudit Jí.

Domluvili jsme se tak

a vlastně ani nedomluvili.

Zdá se mi,že má budík v hlavě

a dávno že je vzhůru.

To jen řekli jsme si,

tak zkusíme to schválně

jestli si vzpomeneš.

Co bych si nevzpomněl.

Prozvoním Jí.

Už jsem vzhůru Zlato:)

Odpovídá s díky

a Já?

Sedím u pracovní skřínky,

odívám se do montérek

s ostatními pracovníky.

Spal bych.

Spát,

ještě chvíli spát

a přemýšlet nad tím,

co dál může Král Český

pro dobro lidí udělat.

Není snadné žít s tím vědomím,

že ač nezdá se to v reálném tom světě jaksi,

když člověk docílí v sobě pocit absolutna

a jeho myšlenky ,nápady a slova

po dva roky psaná

kolem něj promění se ve skutečno v praxi.

A tak přemýšlím dál nad věcmi Krále

nad tím,když autobusem projížděl jsem

kol Ostravou řekou prohloubených koryt.

Docela přepadl mne

uspokojující pocit.

Ostrava -Královské to město,

mělo být,

leč církev na základě diecéze slezské zasáhla jinak,

tož Rudo z Ostravy,

Když zpíváš o mně AŤ ŽIJE KRÁL

a JEŽÍŠ-KRÁL KRÁLŮ nepomůže

protože sám nachází se ve sračkách

i když vlastně na rozdíl od jiných lidí

vůbec nenachází se,

šak jsme kurva ostravjaci,

tak ti bohumilové snad měli by to napravit.

Král na všechno má lidi,

leč v dnešní době lid nevěří na Krále

a tak Král sluhou stává se

v domění,

že jednou to opravdu lidé nějak ocení.

Už jen že v lednu či únoru

na internet jsem psal,

že namísto zbytečně vyhozených peněz,

by někdo,ten kdo může

pro lidi dobrého cosi udělal.

Ty z Dubiny,Já su chachar z Poruby

Ty jak Já ošoupané nosíš džíny

a Já robim jaksi všecko správně naruby.

Tož zatímco jiní pro bezdomovce

chtějí robit rezervace nebo lágry

Porubkou záslužně se,

páč vím, že se to čte,

tak jak na rallye proháňaju se bagry

a rozšiřují koryta,

páč i povodním se dá v těch nebezpečných lokalitách předcházet.

Lidem se to nezdá,

ale přitom stačí jen pár kubíku hlíny vyházet.

To v Čechách na to beztak každý dlabe,

no byl by asi to kurwa problém

na chvíli zastavit tok Labe.

Leč vědomí své dávno mám

a vím,že s tým na tom nejsem sám.

Jen nevím zda jiní si to uvědomují,

zda tu souvislost a snahu vidí,

Já Králem jsem,to dávno vím

a Král,ten na všechno má lidi.

A vůbec za ty dva roky záslužné práce udělalo se hodně,

no pořád lepší cosi robiť,

než skuhrat a žehrat na povodně.

A rubem

a rubem

bo ty tajak havíř to znáš

a jistě nechtělo se Ti tahať s hajcmanem

to lepší s kytarou,

a fajně ty s tu Martinu Pártlovu

a ona fajny má ten hlas.

Bo jak ona skáče Ti do teho refrénu

Ostráááávááá

dost divokej mejdán

svý sny neskrejvám.

A na konci těch mých

jakoby duchovních výlevu

se těším hodně na Evu.

Pak ve Štramberku

v tom uslimpaným počasí

jenom tak kolem nádraží chodím

přemýšlím,

co psát

a z úst jenom pouhý modrý dým.

A Eva ví,že jsem Král

a taky to pro ňu není lehký

s tím žít

a vůbec s tím vším co co bylo,co je,

co chceme,

co by mohlo být kdyby

a tak nějak prostě nějak s tým i zápasit.

Nechci ji trápit a vím co ji trápí

co jí rozhodí

a vůbec

jaký Ona má přístup pro ten vztah

a má hezký vlasy

a vůbec je celá

taková jakou holku jsem si přál

postavou drobnou,

tak akorát pro mě

Krwa jak Já se těším

až budeme spolu v jednom domě.

Není nad pocit ten,když člověk jakkoliv ví,

že je prostě milován

a Král?

Ten musí myslet na národ všeobecně,

na lidi

i když se jim to nelíbí.

Mít právem tuto moc,

proč jinak jsem na ten facebook to dal,

že král je vychováván proto,

aby svému dědici či nástupci

a jedno kdo tím je

svou zemi v pořádku předal.

Na to myslím dennodenně

na tu zem a na život v ní.

A i když opět prostě píši slova táhle,

jen chci říct,aby lidé věděli,

že věci se přes dva roky dějí jinak

a nemění se jen tak náhle.

A pak mám nějaký svý přání,

co bych tak ještě zažít chtěl

a taky musím a rád ty hodnoty měním,

přemýšlet nad životem osobním

i nad tím duchovním

a vůbec nad vším,

ale hlavně nad tím,

co je doopravdy správné

a když můžu

tak prostě to někomu naznačím,

když dělá věci,o kterých vím,

že nejsou správné.

Chtěl bych říct dík,

všem těm jež vlastně sledují to tiše z povzdálí,

ale hlavně těm,jež prostě zpívají či hovoří jen o Králi.

Mám svý plány či jen věci,jež vedou mne k tomu cíli,

ale na všechno je čas ještě říkám si.

Když po večerech lidé usínají

zachumlaní v peřiny

a čas?

Ten krátí prohlubuje mezitím jak deficit

a tak v duchu někdy vidím

státní kasu jak přesypací hodiny,

jen s tím rozdílem,že snad nedají se otočit.

Dali by se,ale to by jiní museli chtít

tak nějak obrazně se nechat ochočit.

A tak začnu časem dělat věci,

ne nezastavil jsem svůj běh.

Prvně však s Evou musím to probrat,

vždyť jde o lásku a to štěstí přeci,

pohodu a soulad,

tak jak se to sluší,

když …

když...a kolikrát ptám se...Už spíš?

Nespím.

Nevnímám ani bohatství ba ani bídu,

tak nějak jen mezitím si plynu.

Ráno snídám s máslem a kolečkem salámu domácího chleba střídu

dávno jsem Král navzdory všem jiných přesvědčení a zásadám,

protože nad hlavou mám nebe a slyším často hlasy z hůry

a sám sobě sám a ne život mi přidělává noční můry.

Tudíž taky nikomu nic nikdy nevyčítám,

dokud mne k tomu nedožene.

Ne,že bych nechtěl,ale jsou věci důležitější,

jsou věci jiný

a tak pro někoho třeba sem tam udělám jistej kvíz

s tím,že to vlastně dělám i tak trochu pro sebe,

když se tím dá vydělávat a každej halíř dobrej,

snad je to jen z vděku,

snad je to i vtipné.

No nic,

přes sebe házím deku

a usínám s přáním

snad se to někdy jednou nějak pořádně i chytne.

Sám jsem sám a jen s Evou,

je mým světlem a mou radostí.

Já nestydím se za život svůj,

tak jako Ona ničeho nelitujeme,

nemá se to,

nesmí se žít ve výčitkách.

Ubližuje to lidem více,než si myslí,

tak proč to potom dělají?

A tak si chci udělat pár věcí ke svý radosti.

Tedy ke svý,vlastně nebude to jenom má

bude to i její.

Něco vím,jenom nevím

zda radost má může býti její

a Ona taky to jistě tak vnímá či bere ohledy

Chci jen aby ta radost byla naše

v této době

jež spíše se zdá jako horká kaše.

Dnes závěrem,jen tak stroze,

navenek.

Co to vlastně tady je?

Vlastně nic,

jen tok králových myšlenek.

^{...to be continued}