Okurková sezóna,artritida a o sexu na ulici...(act.55)

...Je neděle,sedm hodin ráno. Probouzím se a přemýšlím nad věcmi včerejšími jež se udály a jež někdo vložil do jisté rozehrané partie či hry,která se prostě nedá zastavit,jelikož je to hra propojená s tím,co kdo vlastně investuje na poli citů,lásky a života svého a také,zatímco zde zdá se jako by to trvalo jen pár měsíců,tak ve skutečnosti je to dění tříleté a pořád jedna a tatéž vlna.Navíc Můj stav se změnil.Tedy ne ten jenž často souvisí s občanským průkazem či kupříkladu v Knize Tváří čili na FACEBOOKU,jež vlastně může sloužit i jako seznamka zároveň či jen zviditelnění se či jen pro propagaci něčeho,seskupení anebo také jen pro odreagování se,uvolnění se či pro zdroj nových různých informací o věcech,lidech a podobně stejně v podstatě jako celý internet. Ať je to jak je to,stal se nezbytnou součástí životů spousty životů a jde o to jak to kdo vlastně bere. A tak klasicky,jelikož vlastně lidé mně vidí do života i jiným a každý je či ne každý,ale někdo,jehož se to týká či ten jehož nějak baví romantika,písničky či kdo má ještě ty svoje sny za víčky si kolikrát bez tak položil otázku: Proč vlastně tak píše?Z jaké to spad na zem výše? Či pod poznáním jistých zázraků či věcí,jež se náhle před očima objeví se pojednou začne zabývat otázkou jaká že je ta ČARODĚJOVÁ říše?...anebo také..co zrovna dělá či proč zrovna to dělá tak a ne tak jak se má či mělo by se,když se to tak musí...

MUSÍ - nevím jak komu,ale mně osobně se vlastně i díky  tomu,že v té vesmírné frekvenci,je to výraz jenž vyvolává  omezení a tak proto se mi vlastně hnusí,protože nikdo  vlastně nemá rád,když sám něco musí.

Být či nebýt? Muset či nemuset? Moci či nemoci? Nemoci či  zdraví? Opekání selátka,Hraběnky a hrabátka,Finská  sauna,to je poklad pravý....těžko říct Anežko Česká,řekl by  Král. Myšlenky,otázky,polemiky a odpovědi jež Královskou  se honí hlavou,krom toho zda najde k sobě onu pravou,co  sem tam svoje nohy třeba jednou levou jindy pravou  masíruje mokrou trávou a tak podobně.

Co mne čeká dnes v tomto světě bez adres? Kde cítí se láska a mnohému to nedá a své štěstí či jen sen anebo cokoli si hledá...tedy kromě toho,že zase v tom světě racionálním prostě kolem druhé pofičím na autobus,potom vlak a pojedu na noční do České Třebové.

Něco mne učili a něco jsem se potom od té doby,co mne učili a zjistil jsem že v životě či k opravdovému přežití a dokonalému zdraví je to leda tak k tomu,co obvykle každé ráno či dvakrát denně jdeme dělat.

Vlastně to ví každý,kdo chodil na nějaké školy,že ze všech těch věcí,co prostě kdysi musel,vlastně minimálně třičtvrtiny mu jsou v praxi na nic a pak se položil na otázku: Proč to vlastně musel? Proč vlastně každý něco musí a nemůže to co chce a jak to chce? A proč druzí někoho nutí k tomu,aby něco musel podle toho,jak to chtějí oni,protože prý se to tak musí,když vlastně se třeba podíváš na jiné místo a zjistíš,že preferuje slogan:  NEDĚLEJ DRUHÉMU TO,CO NECHCEŠ BY BYLO PÁCHÁNO NA TOBĚ...třeba. Proč se každý stará více od ruhé a zapomíná přitom na sebe a podobně?

Tyto myšlenky mne napadají tohleto nedělní ráno,když si prostě vařím ani ne ze zvyku,ale pro něco kafe a balím si cigaretu.Ne proto,že se to nehodí či možná to není v dnešní době už frajeřina.Ať si každý myslí o tom co chce,ale Já stále raději vycházím z jistého indiálnského,tedy s přírodou spjatého a přirozeného stylu. Jen pro případné zastánce pedagogie bych podotkl,že zcela úmyslně zde čárka za slovy je nahrazena třemi tečkami,byť jen pro zachování nekonečna a tím  toto téma pro mne hasne a zbytek klidně odkráčejte na onu místnost předem než se z toho můžete víte co,řekl by zcela normální chlap s ryze ostravským charisma.

Na otázky typu: Co tak asi děláš? Jak se máš? jak to zvládáš či Haf du Jů lajv?...čistě jen pro ty,které opravdu zajímám či se spíše sami zajímají by bylo vhodné říct jen...co by,prostě: Haf wou(r)ld...

Si říkám,že nikdo nemá rád KRITIKU,tedy třeba takové osoby ve veřejném životě se s ní musí umět poprat.Tedy správná KRITIKA prostě tak nějak do života patří a kritizujeme se za to,že něco nedělám tak,jak bychom měli či jen proto,abychom se zdokonalili a v kritice si našli jisté naše nedostatky či jen kritizujeme proto,že prosdtě jen rádi hledáme chyby na druhých či soudíme,posuzujeme,chceme si připadat důležití,uplatňovat svou autoritu jen proto,že jsme to odkoukali od své matky otce,,učitelů,vychovatelů,přejali jsme to a přebrali za své,podvědomě,protože asi tak nějak se potom máme chovat,když chceme být tedy dospělí a nějak zapadnout do společnosti a v dospělosti toto prostě automaticky používáme aniž bychom si toto uvědomovali?...a v podstatě budili v druhém pocit,že je špatnej se kterým on tak bude žít.

Učitelé,kantoři,kteří jsou sami zoufalí nad tím,že jejich vlastní povolání,to do kterého šli rádi vlastně není natolik oceněno jak by si zasloužilo býti...jimž tedy záleží na budoucnosti a výchově mládeže či budoucí generace,protože děti jsou prý příslibem a nadějí pro budoucnost se mají učit a vlastně se učí či jen přebírají další a další informace a po zaznění zvonku si myslí stejně svoje.Bereme se takoví jací jsme? my sebe ano,dokážeme však brát i druhé? Možná jen namísto toho,ybchom je tak brali se je snažíme přetvářet a předělávat k nějakému tomu obrazu,někdy svému a někdy ani k tomu svému vlastně ale k obrazu někoho,kdo nás tvořil pro svůj obraz až jsme z toho časem nešťastní natolik,že jsme zralí tak akorát jít pod obraz.

Co říct. jsem Král a Král je Králem a král je v tomto modernu sám.Jo až bude mít u sebe písaře či písařku,jelikož v andělské terapii víceméně indigové děti,narozené od roku 1976,mají tak trochu starou duši aniž mnozi kolem nich to tuší, a pořád baroko je baroko,tedy v tomto budování či prosazování něčeho co vlastně je pouze v pohádkách či být buď musí anebo by mohlo,pokud to chceme či nechceme,tak dejme tomu sekretářku,učenou a znalou svého řemesla,protože nelze být jednou prdelí na stopadesáti WC mísách.

Ne,nejsem jediný,kdo si vymyslel nějaký svůj způsob v této době a vlastně o to by ani tak nešlo.naštěstí třeba mám štěstí i v tom,že v jistém případě se třeba mohu obrátit na Vladivojnu La Chia díky moderní technice,kterážto také jistě musí prosazovat svůj styl,protože je také ze zcela jiné planety jako Já a má svůj osobitý styl,kterýžto z nějaké příčiny či jen vibrace anebo jejího vlastního vnímání světa prostě preferuje a na kterém se spousta lidí třeba baví,utahuje si a takové věci,které vlastně člověka tak nějak obrní a řekne si či jen pomyslí: No co. ale co to vyvolá v bytosti citlivé,když třeba na jistých věcech lpí či je přesvědčena ačkoliv možná Jí to v děství působilo či mohlo působit anebo muselo působit jisté problémy.

Jedno krédo rytíře je pomáhat lidem v nouzi ačkoli vlastně nikdo nijak pomáhat nepotřebuje,jelikož jsme tím životem kolem nás natolik vyškolení a zocelení,že vlastně všechno už po čem jsme toužili máme a jsme spokojení.Máme dokonalé zdraví natolik,že vlastně k lékaři nemusíme,případně jen v nutných případech ve kterých si nedokážeme poradit sami,že jsme natolik zajištění a bohatí,že vlastně je nám vcelku jedno,že se stávkuje o navýšení platů a vlastně nám tento způsob světa dokonale vyhovuje a cítíme se spokejně,že nemusíme někde stávkovat,vyvolávat nepokoje či říkat si o vyšší platy jen proto,že nějak potřebné výdaje převyšují příjmy a nemusíme žít na půjčkách,kreditkách,trápit se termíny a co chceme si klidně můžeme dovolit bez toho,abychom si druhý den vyčítali,jestli jsme raději místo toho neměli počkat,když druhý den nám leteckou poštou přistála do schránky nějaká složenka či na mobil přišla zpráva,že zase máme něco někde zaplatit či zda vlstně máme u sebe dokonalého partnera,který nás miluje a nevidí na nás žádnou chybu,protože se milujeme a je nám spolu krásně a můžem skládat básně,protože všechno vidíme jasně.

ŽENY - mají vedle sebe muže,ve kterém cítí oporu a mohou si být jisté,že je nezradí,neohlédne se za kdejakou sukní a že za ním mohou v případě nějakého závažného problému se kterým si už neví rady přijít a MUŽI - také....prostě UNIA přeneseno z jazyka finského,což nemá společného nic se společenstvím zvaným UNIE anebo UNION něco jako spojení,ale znamená to SEN.K čemuž jistě včera na večer se stále sebezdokonalující Vladivojna zdokonalující  a obohacující svou vlastní řeč pro svůj národ a svou zem pro případ,že by Jí zase někdy napadlo se vrátit z češtiny do sobě vhodného stylu došla.Možná,pokud nedělala či nevěnovala se zrovna něčemu jinému.

UNION UNIA čili ŘÍŠE SNOVÁ dalo by se říct a i když nad tím čím dál méně lidí kroutí svou hlavou,tak přeci jen v jistých kuloárech je to novodobý módní či dobový trend..tedy IN a věřím tomu,že vlastně jen málokterý či málokterá by chtěl se cítit OUT.

Umění SEBEPROSAZENÍ SE v tomto světě je těžké a každý ať se snaží anebo smaží podle sebe dalo by se říct,kdyby třeba to v člověku potom nezanechalo jistý pocit křivdy anebo ukřivdění,takovou malou nepatrnou částečku k vyvolání pocitu viny anebo toho,že něco dělám špatně či že snad jsem nějak mimo  něco a souvislosti s tím,že v nejedněch knihách týkajících se různých alternativních medicín se vše odvíjí od toho,že EMOCE VYTVÁŘEJÍ NEMOCE a již nějaký čas i zcela racionálně zaměření evropští lékaři spíše preferují východní či alternativní medicinu či případně když člověk ví,že je mu něco houby platné,tak k ní nějak tíhne sám jen proto,že si chce pomoci.

Hraběnka?...Milá dámo,kdo Vám ten titul dal? Jak jste k němu přišla? Byl to nějaký šlechtic snad? Papež či President ČR sám?...v dnešní době asi sotva asi řekl bych,doba přeci toto nepovažuje za podstatné či dobové a tak nezbývá než realitu nahradit divadlem a i to je jistý svět či únik od reality,ZAPOMENUTÍ,naštěstí je jeviěště a případně sem tam nějaká ta akce,jinak by člověm ostatním připadal jako šašek,ale alespoň tam se konečně mohu cítit tak,jak se doorpavdy cítím,jak se beru osobně Já.

"Vlastně dala jsem si jej sama."

Tituly může udělit Královna či Král...ale pokud to tak cítíte,tak i tak nějak přišel na svě před asi dvěma létyt Králů Král.

Jejda,to byl proslov,to jsme se z toho...

Mezera sem,mezera tam...každý dnešní dobou máme v něčem mezery řekl bych tímto dnem.Třeba i v tom,že netrpím profesionální deformací a při čtení nějakých řádků mne psotník nebere.Tedy již ne,protože vždycky když mi bylo ouvej či šlo nějak do tuhého,tak jsem si říkal: ŽE SE ZBAVUJI SVÉHO MENTÁLNÍHO NÁVYKU,KTERÝ MI TUTO SITUACI PŘIVODIL ČI VYTVÁŘÍ. o to více když něco bolí čili třeba tuto bolest nehledě k tomu,že ČLOVĚK BY OPRAVDU,JAK SE ŘÍKÁ MĚL PŘEDEVŠÍM MYSLET NA TY TAK POVĚSTNÁ STARÁ KOLENA,TEDY NA TO CO MŮŽE ANEBO MUSÍ ČI BY MOHLO BÝT DÁL...třeba jen proto že:

ARTRITIDA viz problémy s klouby je jen dlouhodobým příznakem či odrazem POCITU,ŽE MNE NIKDO NEMÁ RÁD či KRITIKY anebo ODPORU změnit se v něčem.JSEM LÁSKA.CHCI SE MÍT RÁD A BÝT SPOKOJENÝ SÁM SE SEBOU.DÍVÁM SE NA OSTATNÍ S LÁSKOU.

Samozřejmě,že kdokoli může podotknout,že ten kdo  má něco změnit jsem Já,ale jiný by zase řekl...Mno,ale když přešel přes smrt a stal se nesmrtelným a když jsou věci tak jiné,tak mne stejně zajímá jak k tomu přišel a když to asi tak je,tak na tom něco bude. Prostě téma na román,by se řeklo...a možná ani ne tak pro ŽENY,PRO MUŽE,ale pro všechny bez rozdílů funkce,pohlaví či sexuální orientace,ale proč se k tomu vracet co bylo,když dál...dál...dál...život...jde...dál...

Vlastně jen pokračuji v tom co za počato bylo před léty,tenkrát netušíc,že jde o zcela jiné odlišné věci a tak podobně co spojeno jest s Láskou,Životem,Životem po Životě,věci týkající se Smrti a vlastně jen dechu či zdroje veškerého bytí,jelikož jak každý pedagog ví,tak žije se pořád i bez srdce,žijí tak brouci,žije tak kvítí a žije,každý rok a pořád a pořád stejné...bez toho aby se nějak plasticky či chirurgicky upravovalo a i když v podobě zástřihů se regeneruje samo a opravuje.

Jenže čas si letí,kafe stydne,bráchuv whipet Floyd ne Pink ale Supersonic potřebuje ven a tak razím ven.Na dvorek.Bez sáčku v rámci hnojení a tvorby kompostu pro kvalitnější zeminu,protože dobře hnojená půda je vždy základem pro kvalitní zeleninu a plodiny,což vlastně ví v podstatě kejaký zahrádkář či zemědělec,který zrovna není pod tzv.průmyslověvyhoněných na chemických bázích pro ještě a ještě větší jablko či okurek tak velkou,že vlastně časem na místo třeba sedmi či desíti jablek si odneseme za půl kila jen jedno a budeme se doma starat jak jej uskladníme a v rámci zdravé výživy bádat nad tím který a jaký že to pesticid čím nám je prospěšný.

Čímž jsem se vlastně chtěl dostat tak trochu ke kosmetice a využití jistých věcí,což by případně mohli v rámci doby utahování opasků ocenit ženy,kterým vlastně samozřejmě netřeba vykládat,jelikož vše mají natolik prostudováno vše,od pleťových masek,šampónů,barev na vlasy,krémů či mlék...že vlastně tak jak jídlo,tak i v přírodě na všechno je lék a že vlastně buňky tělesné i když nezní to zrovna třeba dvakrát nóblesně,je zařízeno tak,že nejlépe co chce je mudáti hned a je vlastně nastartováno jako auto na bází živých organismu a vlastně od dítěte se ví,že nejrychleji aby rostlo,tak přijímá věci v tom nejmenším množství tedy kaše,tekutiny a podobně a navíc nikdo na nic nemá čas,muži trnou a chytají psotník,když žena tráví dvě hodiny v koupelně líčením ráno pro přitažlivost a večer zase odličovaním v zájmu čistých peřin,aby nemusela prát a podobně či velkou shaňkou třeba jistého výživného krému,který zrovna vymysleli a na obal napsali,že jde o novou bázi,ale potom z toho chytneme třeba nějaký ten ekzém či nás to štípe a podobně a v rámci toho,že máme léto a sluníčko pálí navzdory prezidentovu názoru o globálním oteplování více a více...třeba stačí při přípravě okurkového salátu si slupkou potřít pravidelně pokožku či líce samozřejmě s tím vědomím,že okurka vlastně má tu funkci regenerace a čištění a pokožka potřebuje dýchat a ne se nechat zalepit různými vosky a tuky,navíc jako příklad uvedu i to,co jest na vlastním těle vyzkoušené,když je člověk někde na dvanáct hodin vystavený nejenom slunečnímu žáru,když se pohybuje na ledovci,ale také že odrazy paprsků jsou kolikráte silnější,jelikož i z koupaliště se ví,že tělo mokré více přitahuje slunce aby se ohřálo a oschlo,načež vlastně při mém výletě po Norsku,kdy člověk cítil na sobě,že se asi přepálil a zrovna kolega vytáhl salátovou okurku na večeři,mne napadlo mu říct ať mi dá ty slupky,načež sice se mne pozeptal:jestli jako jím slupky,ale Já mu řekl,že ne, jenjsem si tím začal potírat obličej a rty a tak různě načež ve výsledku to dopadlo či se projevilo po pár či třech dnech tak,že vlastně jelikož nás bylo tuším sedm celkem,tak krom nás dvou všichni měli opruzeniny kolem rtu a popraskeäné rty a podobně,ale my dva pro včasný zásah ne.nehledě k tomu,že i ovoce má své priority,ale zase tady bych spíše vzhledem k přitažlivosti sladkých cukrů v souvislosti s volně létajícím bodavým hmyzem byl opatrnější.

* * *

Ale beru psa a razím ven a protože za ten čas zdá se mi,že život je jako kruh a v jistých chvílích člověk naráží opět na ty a samé tváře,tak opět zrovna když se vracím už skoro domů,tak jak bývá pravidlem každé léto potkávám romskou dívku Marušku o níž se také v tom starém příběhu píše několikrát a co čert nechce,prostě srazíme se zrovna před domem ve kterém bydlím a opakuje se typicky klasická situace:

"Čau,co Ty tu děláš?"

"Nic,co by,venčím psa.Bydlím tu."

"Aha nechtěl by sis užít?"

"Ne díky,nechtěl."

Zaprvé vlastně ani nemám minimálně dvě stovky,aby mi ho jako kdysi předtím vykouřila a dostat se až k pětistu za komplet službu někkde v tom horkém ránu v parku u garáži či na mezi za rybníkem a za druhé nevím vlastně jestli je ještě na drogách či ne i když podle její tváře a propadlých očí mi přijde,že asi je na perníku,ale opravdu nemám zájem.

"Hmm,tak čau."

"Čau."

A razím domů se psem,protože mám chuť si dopít to kafe a taky vlastně pokračovat v tom příběhu,jelikož čas letí a nebylo by vhodné někoho nechat čekat.navíc to budu mít teď poněkud nabité,ale naštěstí si říkám,že někteří to už ví.

A tak jako obvykle po ránu kontroluji vlastně korenspondenci a tak ty různé reakce a recenze od kterých se vlastně také celé toto dění svévolně odvíjí a které také někdy doopravdy potěší anebo také ne,prostě jak kdy a jak co...protože či i když zdá se mi poslední dobou,že pokud si něco nepokáňhám,tak i tak je mi líp,přestože...

S pozdravem a přáním pěkné neděle

než mne zase někdo slovně odešle třeba do pr****...

Martin von Törr č.k. v.r.

@}-}--