O změně času a Skandinávii a národní hrdosti (act 113. g. ad c.)

... Nadešel ten spousty lidmi nechtěný podzimní, sychravý deštivý čas. nemá smysl zabývat se věcmi, které prozatím nedávají někomu smysl, tedy ten vyšší, šestý či sedmý ne-li ještě vyšší. I když rozdílný je čas každého z nás. Venku prší, dříve je tma. Lidé jak jsem předtím zjistil, jen jsem o tom tady ještě se nezmiňoval také stejně jako Já, proč se pořád co půl roku musí čas posouvat hodinu tam a hodinu zpátky jako u blbečku na dvorečku, když každému to dělá problém se nějak aklimatizovat do času. Bavil jsem se o tom tenkrát s těmi dvěma ženama, když jsem jel tím vlakem do pardubic. prý z důvodu toho, že jak to tuším zavedl Abraham Lincoln nebo Fitzgerald Kennedy se ušetří na energii. jenže ono možná se ušetřilo kdysi, dneska o tom vesměs pochybuji, když stejně většině lidí, pokud si nezvednou zálohy za elektrický proud, spíše přijde obvykle nedoplatek než přeplatek, protože ceny, od kterých se vlastně odvíjí celý další děj a život jsou nasazené hodně vysoko a každým rokem se pořád zvyšuji a nevím proč. Z jakého důvodu?

Jistě se nezvyšuji samy  od sebe, ale musí je  zvýšit někdo, nějaký  člověk zřejmě, jelikož pes,  ten spíše dá přednost  kousku masa, kočka se  napije raději mléka v  misce a kráva se raději  místo toho napase  posledních zbytku snad  ještě zelené trávy než ji  přikryje zem.

Prý někdy v roce 2014 by  už lidstvo jako celek s tou  blbostí, která spíše v  člověku vytváří stres a  jiné negativní nemoci a  problémy, mělo skončit a  nechat ten čas zase  normálně plynou tak, jak  plyne a přestat se rýpat  do věcí, do kterých jim nic  v podstatě není, tedy  takzvaně ty boží věci na pokoji aby i oni mohli jednout žít ve věčné blaženosti a svatém pokoji jak si kolikrát navzájem říkají ať si dají svatý pokoj..

Proč ale až v roce 2014? Proč má člověk na něco čekat? V době kdy se nedoplatek za elektrický proud nezaplatí včas, tak také se na nic nečeká a chce se všechno hned.

Také spousta lidí prostě chce hned vstávat normálně a nebudit se o hodinu dříve na jaře a o hodinu déle se vyspat na podzim, když stejně se každý či 90 % populace automaticky probudí jednu hodinu před zvoněním budíku a řekne si či hned vyzve hlavní aktéry stvoření lidstva podle náboženských teorií: Ježíš Maria ještě mám hodinu čas.

Ten podzim sice tak nevadí, protože se to vrací tam, kde to z jara vzali. Ukradli. Zcizili a okradli lidi o hodinu spánku. Někdo, nějací zloději, kterým to prostě přijde normální, protože to už tak je od té doby co jsme se narodili a všichni jsme si už za ty své roky života zvykli nadávat na to, že se zase nevyspíme, že zase bude dlouhá noc či se brzy stmívat a podobně.

Tedy v Česku určitě, na severu jsou jistě zvyklí na tmu. Vždyť tam mají polární noc a polární den a i Já jsem se s tím jednou setkal tím svým životem, když jsem se toulal Norskem.

Vlastně nesetkal jsem se tam pouze s tím, ale i s docela jinými věcmi, které se prostě jak se říká do mne vryli, počínaje a vlastně i konče mentalitou.

K tomuto článku mne pravda trochu ovlívnilo téma na blog.cz s názvem ŽIVOT BEZ ELEKTŘINY, kde jsem sice jen tak v kostce napsal či vyjádřil se, protože co se politického cítění týče, tak se spíše řadím mezi konverzativce nežli konzervativce vzhledem k tomu, že prostě když na to přijde tak raději konverzuji než se konzervuji, ale přes to, přes ten celý den co je venku deštivo, jsem nad tím přemýšlel, snil jsem si či vzpomínal a taky myslel na to, jak se tam asi mají. Jak tam teď asi je.

Není to jen tím, že komunikuji či snažím se na základě jistého cítění, protože pořád si myslím, že jsem se měl spíše narodit tam, leč naši tomu nechtěli zřejmě, ale za svůj život prostě vím, že mám k severu blíže asi tak, jako někdo třeba k jihu i když momentálně jak jsem se doslechl Ministr školství Dobeš si chce hrát na Batmanna a zavést do škol něco jako Výuku národní hrdosti, která podle mého soudu buďto v lidech je anebo není, pokud není, tak do nich nebyla vložená, což zřejmě souhlasím s ministrem, ale spíše rodiči, kteří jaksi ztratili tu víru či hrdost na svou vlast díky jiným, kterým vlastně tohleto bylo fuk. Možná. Nechci se s nikým o tom přít.

Sám jsem zvědavý co vymyslí, protože by si jí přál zavést do učebnic či vyučování dějepisu, výtvarné

výchovy a kdo ví jakých jiných výchov, tedy pokud občanská výchova ještě funguje tak jak má či je poupravená k obrazu Evropské Unie.

Nevím sice přesně co se naše děti a děti naších dětí budou o hrdosti učit, jestli v dějepise se umělé bude do nich hustit, že v roce 1985 jsme konečně  porazili Sovětský svaz, zcela ztrapnili a zdecimovali první pětku Sborné  Kasatonov, Fetisov, Krutov, Makarov a Larionov, že kanaďané využili této decimace a porazili je také a nakonec že Šejbův gól zametl javorové listy někam pod lavičku a potom přišla série zlatého hatritricku a vítězství na prvních olymijských zimní hrách na kterých se vlastně mohli ukázat i borci z NHL v Nagánu 1998 či naše stříbro na EURO 96´v Anglii odkud si český outsider přivezl stříbrné medaile, jen díky rozhodčímu, který nakonec uznal, že by to vypadalo hloupě, kdyby najedou takový trpaslík vyhrál Mistrovství Evropy a Česko i když cítilo chvíli těžkou křivdu, tak přeci jen se v těchto pro národ těžkých chvílích semklo a šlo pařit na Staroměstské náměstí v Praze a vítat se spolknutou slzou strůjce úspěchů. tedy ty chvíle, kdy se prostě dá hovořit o hrdosti, tedy pocitu, kdy člověk je doopravdy rád, že je čech a že češi zase něco dokázali, tak jako nedávno Petra Kvitová ve Wimbledonu, kdy snad celý Fulnek měl myslím štěstí že byl víkend a byl poskládaný v místním domu kultůry, protože takové věci jako v Brazílii, když brazilci přivezou zlatou posvátnou Niké, pokud nezasáhne zase nějaká ta " Ruka Boží" mají čtrnáct dní národní slavnosti, zatímco v Česku se musí se strachem koukat v práci na důležitou věc, případně si vzít dovolenou, protože nemocenská se už nevyplácí.

Ta hrdost národní, jenž vlasrtně souvisí s pevností svých kostí na základě cítění a jiných věcí,  Hrdost nebo víra v to své Já a v to, že opravdu jsem na tom správném místě a že je mi zde docela fajn a žiji spokojený život.

Tak jako když Já prostě jsem rád a nevím proč, ale vždycky když Finové porazí Švédy a nevím proč to tak je, ale je to tak, prostě tak to je přirozené od malička.

No nevím sice jak bych pokračoval dále, protože národní hrdost je věc, která se cítí a která vlastně vytratila snad díky jistým věcem podle toho, jak se Ministru Dobešovi zdá, ale tedy mezitím co mi Raija Alatalo namaluje mou podobiznu tak, jak jsem si ji předtavoval a než ode mne Monika Patrycja Malogoska dostane jistý náčtrtek přívěsku, který by mi vyrobila na zakázku si zapnu televizi a kousek té národní hrdosti se budu učit dnes  u televizního zápasu ČESKÁ REPUBLIKA - ŠPANĚLSKO a sledovat jak hrdě k němu naší kopálisté přistoupí a mezitím se možná budu věnovat renovaci starého příběhu či jen úpravy KNIHY KNIH, která nikdy nemůže vyjít normálním způsobem do angličtiny a třeba to přepnu na jiný program i když ony někdy ty komentáře Pavla Čapka opravdu vydají za více než Sylvestrovký pořad.

S pozdravem váš  Matti Vuori, Mathiesz,