O zahledění ...(Döch of Time act.17 )

...Tou dobou asi,když někdy sedím,u porubského rybníku,v hlavě šílenou paniku.Šílený,toliko hvězdných znamení půl skopce žene ho do kopce z kopce,půl povahy býčí s nim zatvrzele cvičí,element ohně,země s ascendentem štíra,co ho v kleštích svírá,element vody s ohněm dělá škody,kudy únik do svobody?A do toho, Ty vole,s kovovým buvolem co klidně kráčí cestou svou,kdo se v tom vyzná?Zahleděn do vody ...a to ...

Zahledění.
Trvá.
Zahleděnímost.
Do dálky,
do Nebe,
do podivné války,
do Tebe,
Poslední a prvá.
Těžko volit slova,
krev má a nejen krev je Tvá.

A ta Tvá zase má.
Vlastně všechno zdá se živý,
tělem vládnou nové pudy.
Chvíle jež kdysi sklony měly nudy.
Zvláštní,někdy stačí jen v noci se probudit,

kouknout z okna starého domu,noc co noc,na vlastní oči znát ty tři slova a vědět,

že v podstatě Nebe je rudý.

Ta poslední...

Láhev od píva,když se nedívá,
chvíle fajná,slova tajná,
Oči zavřený,pusa zazívá a myšlenek lajna.
Snad jen pouhým okamrků,
Přenos informací,

jež jindy záhadně se ztrácí,

pokud se zrovna nepřevrací,pomoci e-husího brku.
Než bys řekl švec,či jen óóó manifique,
Život je hořký,však Bohu dík.

a tak

Maloval malíř malířku,
maloval jí po bříšku.
Štětcem na tom jejím bříšku,
stvořil u pupíku pampelišku.
Žlutou barvou,černé čáry,
kreslil po ní láry fáry.
Pak kouk na její ramena,
vznikla čára zelená.
Směr nahoru a pak v dol,
Pampeliška měla stvol.
Maloval malíř malířku,
Štětcem maloval Jí po bříšku.
Zavrtanou do pelíšku,
nakreslil jí pampelišku.
Maloval ji přímo,
maloval Ji stranou

a Malířka si přála

jen ať nikdy nepřestanou.

Ať ty sny nikdy nepřestanou.

Stát,

Politici devastovati nepřestanou,

dokud lidé nepovstanou.

Proti čemu? Ty ptáš se?

Proti sobě?Proti své vlastní zášti,

proti zlobě.

A Ona oděná v tom zvláštním plášti...

Tak jako kdyby včera po flámu,roztřesenou rukou malířka jen převrhla svůj kalamář, 
Barvy splynuly v jednu,snad dle nálady začla malovat si den.
Nebeské plátno odrazilo šeď,
tah pěšcem, 
tah štětcem.
Po tváři.
Tady a teď,
Zlaté rybky Jí v očích zazáří. 
Letmým pohledem dotkla se bílého plátna,lehkým úsměvem pohladila slova matná.
I řekla si:To je príma, jen nechápu proč chvíli je mi teplo a chvíli je mi zima

Vždycky je to náhoda,zvláštní,dnes poprvé...
Na mobilu slyším youtube,toť zaprvé.. 
Vyzkoušíme kolik znaků vleze se v tom komentáři,
Kominík hledá zelený kapesník a Čaroděj zas kouzelný lékvar v sobě vaří.
Love totém,co jim po tem,
Smícháno jest krví,potem.
Toť za druhé...
Kritik by řekl,nádherný to song,tedy kritik ve mně,vážně nemá chybu i ten text,
Snad i Bůh by jej ocenil a pochválil,jen člověk moc ne,

Zasytit hlad po lásce je daleko těžší,než zasytit hlad po lásce. 
povídá Matka Tereza 
Ať žijí hladoví,celkem skvělá dieta:-)

Mimosvětská nóblesa...

-Smrt?,Já mám strach.Co Ty seš za člověka?-dělo vzápětí Její jedno z Jejích Já,Jak můžeš,když láska je tak krásná.
Ale jdi Ty,vždyť dávno nejsem člověk,mám jen lidskou kůži,zkus to prosím provždy pochopit.A vůbec,netahej mne pořád mezi lidi.Ti to všechno jinak vidí.Náhodou Smrt bývá spravedlivá.
-Já vím,jen momentík mi trvá,než se zase propojím s metafyzikou.
-Ale netrvá,je to jen přesun časem,stejné je to naopak.

Říká si naštvaně,On se nedívá,kdo to ví,píše si o sobě,že je prý Zlobivá.Zlobivá píše:Ať se On nezlobí a stejně se cítí fajně.Oklikou o kliku,kdy čas odvíjí se od clicku,každý trávíme si čas,ten co vidět jde i ten co vidět nejde.Kdo ví co a jak by bylo nebýt toho spojení pomoci dechu.Zvláštní je vždy,jak rychle se vše změnilo a kde shon snad byl dříve náhle není spěchu.Fakt je,že nemusel bych psát už nic,jen mít oči

Láska je to,že bo gdyž roba chlopa miluje,tak ho tajak teho čokla sepsuje.Bo ona ma tendenciu všecko psuť a by nevypadala blbě,tak se od všeckeho hodi dištanc a radši se cela zemancipuje. It is love :-D

Zvláštní,již tolik po tři roky vět, 
Jak jde líně čas,
jak se ty věci duchovního rázu mění,
pořád se mi nějak zdá,že je to Kozoroha svět.

Má raději takové ty jiné lidi než ty normální taky nejhorší věc pro člověka,která mu ubližuje nejvíce aniž by to tušil je když se říká něco,co se předem v sobě ví,že dodržet to bude možné jen fakt se štěstím anebo vůbec.Láska,co je to vůbec láska?

Někdy si člověk řekne,když opomene slova pěkné,proč?Proč zrovna teď?Co se to kolem mne děje,o čem to vlastně točí?Proč divná je cesta Čaroděje?Kdo ví,kdy spojily se pohledy naších očí.Však ke štěstí vždy cesty bývá půlka,Bůh nucen smáčet zem ve vzpomínkách,jak o tom zpívá Hůlka.Tenkrát možná,nebyla jsi dvacítka a Porubou jezdila ještě třicítka..nevím,pohledy oči,pohledy lásky,zavírám svý a vidím ty obrázky...

Najednou před očima jeví se mi všechny tváře,
Jen vysvětlení,že nic neděje se náhodou,když lidé duchem jsou propojení,kdy mimo slova je i jiný děj a je to to teď,
Ta cesta ke hvězdám nekonečná jest,a kdysi mi někdo řek jen: Leť,ptáku leť...

Pak nejhorší je,když se do něčeho vloží,vrozená skoupost kozoroží,někdo to už překonal jiný ne,pořád nějaký ten kolotoč,a to vědomí,že jiní mi také dluží a více než je zdrávo,jiný řekne,podiví se Ó jeminé anebo Ty krávo.
a tak přemýšlím zas zda jen dobrý či zlý mne nemine.

Tisíckrát za život svůj sám by si dal tu hlavu svou na špalek.
Tisíckrát ji zase z toho špalku vzal. 
Když něco nejde blízko,tak se to zkouší do dálek.
A za ten čas tříletý si někdo řekne je to Blázen,hoďte na něj síť a jiný je to SRDCE,JE TO KRÁL.A nikdo neví,že vesmír plní přání,dávná třeba..
Však nikdy nepatřil mezi ty,kdo opravdu by si že ho něco trápí stěžoval,vždycky si věděl rady..

Vždycky je a bude už ten děj podle toho s kým se dýchá...je sorry třeba,žes to právě ty...jedno je jisté,to jsou pravý věci mezi nebem a zemí o nichž lidi nemaj páru.Jen dokola a stále,je to nejen cesta Krále,ale taky i když je to na draka,je to o cítění a tak různě..mimojinéraci vždycky mají problém s kůži.Potřebují trošku poněkud vyšší citovou ochranu...a tak dále.

Možná oheň by měl vodu hřát,by nebyla tak chladná,voda zemi zalévat o tom asi žádná,voda oheň nesmí zhasit ,oheň potřebuje vzduch a ten je i ve vodě a voda jindy klidná jindy divoká,živá jako bystřice,vánek nebo vichřice,džbánek nebo sklenice...

Ono stejně normální člověk se cítí šťastně s normálním člověkem,takže blázen asi s bláznem,blázni potřebuji kol sebe nějaké normální lidi,kteří jim ten bláznivý život nějak podpoří,ale blázna může pochopit pouze blázen a ne žádní doktoři.Navíc tím že člověk se snaží vše si řídit a tvořit sám,má i více nejistoty.zn.mikrobuněčna výživa ducha.

Podstaty:
Ascendent: Přece kvůli jednomu oslovi...
A něžný a citlivý Rak ten pro změnu naopak.
Pak se hádá tělo s tělem a do toho Tvý pravý Já říká,jak to má ta druhá osoba,ale ještě je tam jedna malá,co velkou do světa poslala ale sama přes svůj krunýř nejde a tak vzývá svoje rohy ,též podivné to vskutku zboží,jež člověka rozpoloží.

Když maso Kančí po zajíci tančí: Dobrý rok,v němž mírně pokročíte.Finance vypadají zdravě a vy učiníte několik moudrých rozhodnutí.Rodinný život je šťastný a uspokojující.
S výhledem do roku 2014,to vypadá vskutku dobře až na nějaké budoucí výstřelky,ale asi je na to čas.
Ono ale rozběhnutý kanec,když chce anebo se pořádně naštve,taky dokáže udělat docela pěknej tanec.

Jenže ono obvykle kanec když se rozeběhne tak taky nevidím vpravovlevo,než rypáčkem nenarazí o zeď či do stromu,pokud včas neudělá obrátku.Lidé totiž chtěj-li více pochopit svoje nega měli by si umět představit své zvíře,jak se chová v přírodě,za všech situací.

No co jsou tohle za vtipy,
Radši vrazím do lípy,
No jen si vyber tlustší strom,klidně zvol si vlastní směr,

než se Ti kolem hlavy začne blýskat od jisker.
Nepiš už,to stačí,
Pod kámen se vracím tou svou chůzi račí.
Kanec o křemínek brousí si svá kopýtka 
a ráček v čistý vodě vystrkuje klepýtka.
A hurá do střižny;-)

sice vytváří v Tobě jen nějaký ten dojem,ale důležité bude nakonec to jak na tom budeš Ty až s těmi dojmy naplněná,se svými veškerými podstatami budeš sama.Prostě až se Ti to usadí či až na hlavu kančí z vysokého smrku šišky ztančí....

Víš,

dívám se do Slunce.

Spíš,

anebo jen si řekneš,Klidně si piš...

Jenom si piš,klidně...

Snad když to říkáš,

tak myslíš to vlídně.

Máš se?

Mám a Ty?

Taky.

A jak?

No jednou dobře,jindy bídně.

Ty?

Já?

Asi taky tak

a přesto nějak zdá se mi,že o něco lépe...

Proč?

Nevím,snad jen,

že Srdcotepec písmenka si tepe...

A proč tepe?

Nevím.

Já se z Tebe zjevím.

Snad,asi že je zahleděn.

Kam?

Někam.

Asi do dáli.

A copak tam vidí?

Snad Slunce,které tuší,

V něm Tebe a Tvou duši

a napravo nad ním

SRDCE které buší.

A pro koho buší?

Nevím,

to jen ON a ONA nyní tuší...

Vzala Malířka paletu svých snů a začla kreslit něco o počasí.Poněkud vyschlo Jí v krku zdá se a tak:

Nejspíš,než z toho zcela zcvoknu,

si ještě trochu loknu.

"A čeho,že si to lokneš?" zazněl Jeho hlas.

"No vody,té vody z řeky." odpověděla.

"Z jaké řeky?" zeptal se zas.

"Nevím,snad ŽIVOTA anebo LÁSKY či ZÁZRAKŮ

...nevím vlastně ani jaký přesně název má,

víš,je taková podivná."

" Pravda,pravidelný pitný režim měl by se dodržovat." odpověděl. "A dál?"

"Dál? Nevím,uvidíme,až to spolknu." odpověděla a skrze okno se zahleděla.

"Kam se to díváš?" zeptal se Jí.

"Daleko.Někam do mraků....