O Trutnově,obrazech,stravenkách atp. podruhé(act.49)

...Pravda,že jsem poněkud nedospalý,ono také ta noční v Pardubicích od té druhé ranní byla poněkud náročnější než se předpokládalo a tak chvíli trvá,než si zase posbírám ty střípky a navážu na děj předchozí a budu pokračovat."Tak proč si nejdeš lehnout a odpočinout?" možná zeptal by se mne či poradil by mi něčí hlas."No protože to nejde,nechci,nerad totiž nechávám čekat vás..." odpověděl bych,dejme tomu i proto,že stejně kolikrát se jen po noční v posteli převaluji a dlouho trvá,než usnu a tak je třeba se vyšťavit do mrtě.navíc věřím tomu,že jistým pozorným očím,vnímající všechny souvisloti dějící se jak tady,ale spíše na facebooku,jelikož z nějakého technického důvodu nelze pro jisté doilustrování zde dát fotografie z mobilu,jelikož některé úpravy povinné či omezující mi nejde provádět,třeba stejně jako když se někdo pozeptá nad tím."proč už vlastně do titulku nedáváš to ŠTĚSTÍ ČAS?" No protože také sem tam dostanu jisté zprávy či dejme tomu instrukce od adminu,které je bohužel nutno pro jejích plnou práci tolerovat,ale to ŠTĚSTÍ je vlastně v hlavě,protože vše se odvíjí od DUCHOVNA a je to jen věcí VĚDOMÍ či CESTA VĚDOMÍ ŠTĚSTÍ,toho pocitu,který je vlastně za jistých okolností nenahraditelný a jak se říká:

NEVÍ,KDO NEZKUSIL ČI NEZAŽIL ANEBO NEPROŽIL...

Ale dosti o štěstí a pojďmě se v tom ději vrátit spíše k těm věcem tzv.Trutnovským,protože za jistých souvislostí bych i řekl,že i toto jsou tzv.TRUTNOVINKY,protože novinka je podle toho,co je nového a nového je vlastně každý den či každou chvíli něco.

A tak tedy se chvíli procházím  kolem Galerie UFFO a říkal si,kdo ví,jestli  už je tam otevřeno,vždyť je teprve půl  desáté dopoledne a zvykly z ostravského  způsobu mám pocit,že takové věci  obvykle začínají poněkud později,ale  nevím to přesně a nakonec vstupuji do  budovy okrášlené Vladivojninými poutači  s ústy vyzývající pistoli jakoby snad  chtěla...či měla chuť spolknout nějakou tu  střelu.Nevím,ale každopádně je to  grafička a tak věřím,že si jistě na své  kreativitě dala záležet.

Vlastně ani nevím,kolik taková výstava  bude stát a za jiných okolností bych nad  tím ani tolik nepřemýšlel,ale ono při té  představě,že normální životní trend  člověka v této době je mít tak měsíčně  30.000 Kč ke své blahospokojenosti a  vnitřnímu klidu,do kterých mi schází  takových dvaadvacet mne nutí se touto otázkou zabývat a tak čekám na chvíli,kdy nějaká postarší paní na recepci či informacích bude obsloužena a přijdu na řadu Já a tak mezitím okukuji různé vystavené věci související s výstavou malířských či spíše vytvárnických umění Vladivojny La Chia Na vysokých podpatcích,jako je katalog děl,ze kterého by se dalo jistojistě čerpat časem mnoho zajímavých věcí a také jejích posledních vydaných a úspěšných hudebních alb či CD Tajemství Lotopu či Nevinnost,která je důležitou části stejnojmenného Hřebejkova filmu a zrovna když si říkám,že vlastně od jisté doby se moc nezahlcuji materiálními věcmi,protože ono člověk si vždycky něco přinese domů a pak časem to končí někde v nějakém tom šupleti či krabici a Já vlastně od jisté doby používám pouze a ke všemu jen tuto krabici z PVC a jistých dalších kovo a nekovo komponentů.tedy počítač a mobil,popřípadě fotoaparát,ale nějak mi to s tím mobilem přijde jednodušší,když tu náhle...

Když tu dívka sedící za informačním pultem mi povídá,že vlastně vstupné je pouhé tři pětky,tedy 30 korun,že když vystoupám po těch točících se skleněných schodech ze kterých jsem měl pocit spíše,že snad každou chvíli proletím sklem někde na ulici jak kolikrát bývá mým zvykem a že někde na třtím až pátém obraze odleva snad ještě najdu nějaký ten kousek krás lesa,co ještě zbyly,jenomže Já to vzal rovnou z prava a koukal,pozoroval dedukoval,prohlížel  a rozebíral si tvorbu umělkyně a spíše si více postupně všímal tahů jejího štětce,protože ono také obraz se dá namalovat kdykoli a jakkoli,ale dobrý obraz,to je o náladě,jelikož vlastně z každého díla hovoří či mluví jisté emoce či rozpoložení,které právě z obrazu dělají přesně to,co z něj dělají a krása,tá se vždycky skrývá v detailech,protože v tom autor nechává část sebe či do toho vkládá svou duši.

Dnes by spíše s tím odstupem času bylo namístě,kdyby se zde objevila fotografie jednotlivého obrazu a k tomu,jek je vlastně zvykem by se napsala recenze.Ono by to šlo,kdyby vlastně hned prvním obrázkem,který mi vbil do očí nebyl nápis,že FOTODOKUMENTACE VYSTAVENÝCH DĚL,LZE POŘIZOVAT JEN A POUZE SE SVOLENÍM VYSTAVOVANÉHO AUTORA a nějak se k tomu při té mé Facebookové konverzaci na to nedostalo,začátek jsem prošvihl,takže jsem nic neslyšel a nakonec,kdo ví co se kolikrát za tím skrývá,jelikož do ženských se moc nevidí.přesto mi to ale nedalo,abych prostě neukojil část bytosti rebela ve své osobnosti a prostě neudělal něco co se vlastně nemá čistě jen pro svou vyrovnanost,aby se to časem zase nějak negativně na základě dlouhodobého potlačování emocí neprojevilo jinak a destruktivně či sebedestruktivně,jak to obvykle bývá nejenom se mnou.Navíc si říkám,že pro případný zájem se lze po internetu proklikat k dotyčnosti malířských děl a případně,pokud by se jednalo někdy o nějakou putovní výstavu a ne jen tak jednorázovou se může každý na své vlastní oči přesvědčit o tom,jestli kecám anebo ne či nakonec si utvořit svůj vlastní názor na jisté díla,jako třeba,že toto je zrovna nějaká mazanice a do Leonarda da Vinciho a jeho proslulé Mony Lísy to má daleko či,že je to opravdu úchvatné abstraktní dílo,protože tomu sice zrovna moc nerozumím co tím zrovna akademik chtěl nazanačit,ale protože v naší smetánkové společnosti se sluší hodnotit všechno před očima autora klidně a fantasticky a jen co se za námi uzavřou prosklené dveře na fotobuňku či projdeme skleněným vrtulovým turniketem jako někde na stadióně obrátíme o stoosmdesát a roztroubíme po sousedech a známých,že to nestojí za nic a že vážně tam nemá smysl chodit a ještě štěstí,že to stálo jen tak málo peněz,protože jinak jsem si mohla koupit alespoň dvoje punčochy a orbitky bez cukru třeba pro svěží dech.

Pravdou je,že mně neuniklo na facebooku jisté reklamy a upoutávky autorky,tak jak se to děje vlastně zcela normálně ve všech oborech jako třeba reklamy na kosmetiku,bankovní produkty,polévky a omáčky v sáčku a další věci,které obvykle si člověk koupí jen jednou,aby to vyzkoušel či jiné některé vůbec nechtěné a neprodávané,protože lidé jsou naučení na to,co se do nich nahustí v televizi a pak jsou možná i nevědomě sami proti své vůli manipulování průmyslem a marketingem a často dávají na někoho druhéhop než na sebe samotného,ale mají svůj vlastní názor,protože v televizi to říkali a když to říkal David Backham,Jarda Jágrů anebo zrovna Miss ČR toho a toho roku,tak to tak prostě je.

Mířím si to tedy k obrazu blankytného nebeského jednorožce s rudou hřívou,podobnou zrovna barvě koncertní paruky Vladivojny z dob její expreimentalnoje rockové expanze,což vlastně i ladí s roky ve kterých byl jistý obraz namalován,přes isté napodobení Čerta s Káčou,kde čert je paradoxně krásnější,kdežto káča se jeví,jakoby zrovna přišla ne do pekla či z pekla,ale rovnou buďto z boxerského ringu či chirurgie,což mi přišlo docela úsměvné po delším zkoumání a prohlížení,že jsem si nakonec při pohledu nad oběma vlastně zrcadlově stejnoodlišnými obrazy řekl,že to opravdu má něco do sebe.

Vlastně z celkového pohledu či s jistého náhledu mohu říci,že se jedná o širokopestré zobrazení malířčiného života a jejích životních etap počínajíce pubertou či rockovým nebo spíše punkovým cítěním až po dokonalou jemnost ženy za přispění dalších vytvárnických technik,nejenom OLEJOMALBY,ale za použití i dalších jiných impresiv a imperativ v podobě vsazených koláží či plastických obrazů a vsazeného rukopisu,vypovídajících nejenom o tom,co zrovna malířka cítí,ale také i jistá kontroverze barev vložených do obrazu,které vlastně skladatelka a hudebnice ve svých projevech docela kolikráte mediálně a otevřeně kritizuje v souvislosti s jejím momentálním spontánním cítěním a vrozenou intuitivnosti až by se kolikrát dalo hovořiti o jisté rozpolcennosti této alternativní osobnosti českého umění.

V podstatě ani nechci zde dělat reklamu,jelikož ono pokud by mělo časem jít o takzvaných pověstných dílech,tak pověst je od toho co si lidé povídají a v jakém duchu se o tom či onom baví a tak,protože si již nepamatuji či nevybavuji přsně španělské či italské názvy jistých děl,které vlastně souvisí s autorčiným pra a prapra vrozeným původem o kterém sama hovoří koikráte ve svých rozhovorech s médii,leč mám-li něco vytáhnout na samotný vrchol,tak je to fakt,že...

a v tom mne přerušila paní biletářka s tím,že si přišla pro útržek vstupenky a také,že mi ještě donese jisté povídání o autorce a celé výstavě,načež jsem tedy počkal až se vrátí a opakoval kolečko podruhé,jelikož nepatřím mezi ty,jež se povrchně podívají jakoby znaleckým okem,řeknou..hmmm..a pokračují dále,načež autorce na konci podají ruku s tím,že to bylo prostě skvělé či bravissimo.

U některých obrazů či olejomaleb se ve mně probouzejí pochycené základy výtvarných technik ze základní školy a říkám si odkud se zrovna tento či onen obraz začal malovat,jisté protréty obvykle začínají od nosu,ale musím přiznat,že na některých plátnech to až tak jednoznačné nepřipadá,což mi zároveň nedostává toho,abych nad tím nepřestal přemýšlet a paradoxně se tím zabýval i po té,co vlstně jsem jen šel se podívat na výstavu obrazu jedné ostravské malířky.Myslím si,že právě to je to,co časem dělá z jistých na oko dejme tomu docela obyčejných věcí ty neobyčejné,protože člověk se stále časem k něčemu či lecčemu vrací,pokud jej to nutí,jelikož právě v tomto se skrývá jistá genialita jindy ztak zapomenutých umělců a tak tam chodím a koukám v ruce mobil pro zachycení ani ne tak obrazů jako celku,nýbrž jistých částí,úryvků,protože to jsou opravdu díla,která se nedají pochopit na první pohled,ale docela přesně to vypovidá společně s bestselerní knihou američanky Louise L.Hay MILUJ SVŮJ ŽIVOT,ve které je psáno,že už tím,že tuto knihu čtete se mění váše myšlení a tím i váš život a že nelze tuto knihu číst pouze jednou,ale alespoň nejméně třikrát po čase,protože v mentální práci se samým sebou vždy odkryjete další a další věci,na jejichž základě byl postavený celý příběh starý a od kterého se odvíjí i to,že třeba taková momentálně poněkud z jakýchkoliv různých podnětů si zainteresována Vladivojna La Chia a další,protože každého zajímá to,co se děje a hvězdy obzvláště jsou zainteresovány tím,co se o nich píše a především zda je to pravda či ne a řekne si sama ve své vnitřní rozepři svých Já: Ale tady to máš přece černé na bílem,když ne na bleděmodrém blankytném podkladě. jelikož tím životem každý nějak dospívá k tomu vyššímu sebepoznávání,které často hraničí z pohledu jiných s něco jako sebezaujatostí či narcismem,ale to jsou zase jiné věci.

Když v tom skle se to Slunce prostě tak nějak různě odráží a blýská a Já se od jisté chvíle poněkud těch pohledů či odlesků,no zrovna neděsím,ale co mám dělat,když jsem si zapomněl doma své černé sluneční brýle.

Myslím si,že lze doporučit prohlédnout si tuto snad někdy někde ještě vystavovanou výstavu ačkoliv nevím na jakém základě se projevuje žádanost jistých galérii ,protože paní průvodkyně mi při našem minirozhovoru na téma autorka,prozradila,že v této galérii se především zajímají o mladé umělce,kterých chtějí dát příležitost se nějak ukázat v jistém světle,což je samozřejmě jen ku prospěchu,ale všude to kolikráte takto nebývá i když bych řekl,že se jedna spíše jen o pohled a přístup jistých lidí,který se dá libovolně změnit už jen proto,že lidé často mají rádi změnu a chtěji vidět něco nového co dokáže přilákat,protože vlastně tak nějak to funguje či chodí v normálním běžném životě.

"Tak co,líbila se výstava?" zeptala se mne nakonec postarší paní průvodkyně.

"Ano." odpovídám Jí "Víte,vlastně bych řekl,že je docela zajímavá a unikátní,interesující a obohacující na duchu."

"To jste tu ale měl přijít,v ten první den,to tady sama Vladivojna ještě i zpívala."

"Ano,vím,chtěl jsem,původně jsem to měl v plánu,ale nějak to nevyšlo,tak jsem to,chtěl ještě stihnout a jsem rád,že se mi to povedlo."odpovídám" navíc je to vlastně krajanka či rodačka ze stejného města a tak se jedna dejme tomu i o takovou podporu."

"A Vy se s ní znáte?"

"No dalo by se to tak nějak i říci."

"Takže jste jel až takovou dálku z Ostravy?"

"To ani ne,vlastně pracuji v Pardubicích a mám chvíli či den volna,tak jsem chtěl vlastně spojit příjemné s účelným.Mimochodem jsem se chtěl jen tak pozeptat,zda tedy nějaká ta koruna také jde k těm umělcům z toho vstupného?"

"No myslím,že ano,určitě něco jde.Tak třeba se ještě tady někdy podíváte."

"Třeba ano."

"Vladivojna také říkala,že zde třeba ještě někdy ráda přijede zazpívat či se podívat."

"No proč ne,třeba ano a třeba to bude na místním fotbalovém stadióně.Co vy víte?"

"No to je pravda." usmála se

a uzavřeli jsme spolu s paní průvodkyni výstavou tuto miniaturní konverzaci a šel jsem se podívat ještě na výstavu moderny o patro níže,kterážto byla rovněž v ceně,ale již mne ve skutečnosti tolik nenadchla jako výstava Vladivojny,vlastně až na jeden obraz,který bych řekl,že by opravdu stal za zmínku ale v podstatě koukat na kus desky či plátna pokrytou jen vodorovnými barevnými linkami mi již nepřišlo natolik bytostně vtahující či vlastně jakoby v té galerii se snoubil nahoře život a dole jen pouhá umělotina.

Nakonec tedy odcházím z galérie vstřebat a zanalyzovat nové poznatky,když tu překvapily mne velmi,kolem galerie kovové tečkované kočkovité šelmy,nějak jsem si říkal,že se mi zdá,jakoby tam před chvíli ještě nebyly,ale kdo ví,nechci z lidí dělat debily ačkoli mi přšlo,jakoby lidé snad možná ani nepocítili tu změnu a zcela normálně kolem šli dále...jenže si říkám,že možná pozornému oku,které tam bylo a které možná si stejně jako Já říká,co je to za vlastně božské dílo,takto detailně vystihnout třeba gepardy...a tak vlastně i proto mne mrzí,že tak nějak nelze zde jen pro porovnání dát dvě fotografie,jednu z předešlých dní a jednu co jsem vlastně vyfotil na mobilu a protože z facebooku to zde nějak přetáhnout nejde a že to hlavní se stejně zjistí spíše na facebooku a šel sssse podívat po nějakém tom občerstvení...

No vzhledem k tomu,že den ještě nekončil,ale po té noční mi již padají víčka do kafíčka...tak snad kousek příjemného počteníčka...

Martin von Törr č.k.