O Trutnově,obrazech,stravenkách atp. a pivu po čtvrté(act.51)

...A tak zatím co jisté dámy někde v dáli se touhletou dobou mezi sebou baví třeba o tom,jakou barvu si vybraly a co jim vyšlo,dneska nebo včera či jen v tichu vyzkoušel si to možná leckterý muž,protože dneska tak musí se to holt brát už a zatímco jeden druhému snažíme se vytknout jisté chyby a Ty si třeba možná někde v duchu pojednou řekneš...nějaké to kdyby... kdyby ještě jednou,kdyby zas,kdyby tenkrát či pojednou doufáš a hledáš si v lásce či tak v něčem svoje jisto...říkám si Já to svý kdyby,kdyby to třeba někdy nevycházelo tak,protože ten čas a těch věcí kolem nás je tolik,tak jen...

...to jen tak čistě mezi řeči,než  se ještě dostanu k těm  posledním  detailům mé  mininávštěvy trut´n´off  ska nebo trotlovska jelikož  ono když zdá se ti poněkud  tento svět pitomej a tvorba  svého vlastního světa dá se říci  je věci možnou,tak dejme  tomu,že i Já mám své vlastní  mapy.

Navíc je zřejmě jasné,že  každá přitažlivá žena má kolem  sebe nějaké ty chlapy či mohla  by mít,ale pořád to není o  tom,jestli doopravdy šťastná  by s nima pořád mohla tak,jak  doopravdy potřebuje být.

To že jsou dávno jiný časy a že  lze slyšet i vnitřní hlasy je věci  dávno starou,tedy pro mne a  některé,ale pro jiné zase třeba novou,každopádně vše stále spojeno je s Ostravou.

Stejně tak i Ty bys mi mohla říct,že vlastně mám či mohl bych mít kolem sebe spoustu žen,což o to,Já už se tak nějak smířil s tím osudem,ale někde jsem četl,že žena ke svému štěstí potřebuje devět různých typu mužů a v ránci jisté rovnováhy a rovnoprávnosti to zřejmě je i opačně,možná jen proto,že asi jsme všichni jeno druh člověčí,tedy tak to chápu Já a ono prostě psát hodlám kdo ví kolik dní,však ono těžko ve světě,kde není nic konkrétní a také,když jedná-li se o věci osobní...bo štěstí,víš a jinak je to prostě všechno dokola v bleděmodrém.

"Že bych změnila barvu?" jistě si poví Vojnuška,jenže je-li pravdou to,co se vypsalo z jiných rukou kdysi kdesi,kdo moh vědět,že vlastně celé to vesmírné dění,za něž bylo poděkováno se děje trojmo.Tedy pokud.

A vždycky je to o tom,vědět uvědomit si či na základě jistých věci si normálně sednou a prvně si říct,jestli opravdu by se dotyčná osoba cítila v nekonečném štěstí bez toho,aniž by jednou třeba jí začlo časem něco vadit.

"A proč jako?"

"No nevím,bo láska asi.Ne?"

"Láska to je jako lovinkovat nebo lávovat?"

"Asi,jenomže ono to je těžko když pojednou cítíš,že na Tebe láska dýchne..."

"No to je ale krásné...přece."

"To jako jo,ale co potom s tím vším životem kolem a těmi lidmi a věcmi a tak tím vším s tím souvisejícím."

"hmmm,začínáš mne bavit,asi tě možná začnu lávit."

"I ty vojso..."

"Hele,hele netykej mi.."

"Ne,netykám,jen se podivuji to máš tak jako když se řekne Ty vojtku a ozve se Pepa,zpěvák z Kabátů."

"A co jako s tím chceš dělat?"

"Nevím ještě,popřemýšlím,to víš dneska každý do něčeho dělá,někdo do včel,jiný do jabloní..."

"Ale,ale,to se podívejme,tak pán je ještě ke všemu sadař?"

"Možná,dejme tomu,vlastně mi to i docela přijde jako pohádka O třech prasátkách anebo O třech jabloních či že Žil byl jednou jeden Král a ten tři dcery měl...prostě jak to už tak v pohádkách paradoxně chodí ačkoliv dědice či syna si přál...i v pohádkách platí Murphyho zákony,nemysli si."

"No Já si už radši nic nemyslím,alespoň jsem přišla na to,že mám románek s Králem."

"No,románek anebo román...to se ještě neví."

"Víš,kdyby jsi tak věděl..."

"Ale možná jo,že věděl,jenže milá Vojnuško,ono prostě i tohle je v podstatě stejné,jako když prostě nemáš čas a na laptopu si klikneš na nějaký e-shop,že chceš třeba kartón trvanlivého mléka po 6 korun nebo mobil za nějakou podivuhodnou cenu,objednáš si a přijde ti sada hřebíků...prostě ono pořád člověk by měl více než dát na druhé věřit svým vlastním očím."

"No a co když někdy vidím dvojmo?"

"No tak to bude jistě Znojmo ale buď ještě ráda,že to je jen dvojmo...navíc někdy prostě mne napadají věci podivný."

"No Já vím,mi to povídej."

"No právě,že povídám..."

"Tak pokračuj a Já si mezitím jdu zase něco nahrávat..."

"Jseš pilná jako včelička."

"To ani ne,to tak nějak ten element můj,víš,prostě vodička.A ty neříkej mi,že neděláš do včel."

"No možná kdysi by se dalo říct,ale dnes?...Dnes...

...A co že to vlastně zase nahráváš?"

"Ale nic,jen tak nápad,prostě,znáš to,něco mne napadlo." uzavřela konverzaci a nasadila si sluchátka na uši.

* * *

A tak zatím co proběhla jistá konverzace mimo děj typu: Hmmm...je to lišák starý,holky,bacha na něj...ale Já ho mám už jsem ho prokoukla....kdo ví jestli v příme přítomnosti či někde po jiných sítích sloužících pro vzájemnou komunikaci,tak Já dejme tomu ještě sedím a dojídám ten smažený sýr,s těmi hranolky bez té oblohy a stou tatarskou omáčkou,kterou bych si asi spíše ještě ochutil trochou okurkové vody,česnekem,pepřem a nějakou tou různou bylinnou směsí co by mne tak případně ještě napadla někde uprostřed Trutnova,kde neplatí i když při pohledu na ty hory do dáli,bych také mohl říct to svý věčný,co zajímá jisté slečny,co vlastně kdy žily či se narodily...

Někde ve městě ( Ostrava)

Nad městem černým oranžová zář

Za  zvuky ingotů co bubnují do ticha,

Nám málověrným oslňuje tvář.

Když město ještě spí,když ještě nedýchá.

Nad ránem temným slyšet je kvílení

Od kol a kolejnic,vagónů dunění

A z kočičích hrátek výkřiky do ticha

Ostrava ještě spí…

Ostrava nedýchá

Dívám se na nebe,ono je červený,

S myšlenkou na Tebe sním si sen nádherný

O ženě jako květ,o růžích z papíru,

O světě jako led a záplatách na díru

Protože vím,že

Někde tady bydlíš TY

A Já Tě vůbec neznám.

Z vysokých komínů plameny šlehají

Pod listy z vavřínů kočky se mrouskají

Uprostřed noční tmy,slunce co zapadá

A tichá deprese znovu mne ovládá.

Tak tichá deprese.podivná nálada.

Spíš a Já vím,že

Někde tady bydlíš TY

A Já to tady neznám.

A vlastně si říkám,že mi ty Pardubice byl spíše čert dlužen,ale to bych si zase asi mohl nadávat sobě sám a tak jak tak koukám do toho píva a na vybavuji si tu sklenku z etiketou Krakonoše,místního pána hor či spíše bytosti pohádkové,tak jako obvykle zase...najednou před očima se mi jeví všechny tváře a tak,si říkám ať se stane prostě to co stát se asi má či má být a že tady je prostě Krakonošovo v Beskydech spíše více Radegastovo nežli Ondrášovo a vlastně,kdo ví kam mne ten život zase zavane či odvane a přivane,protože ono stejně nakonec to,po čem člověk ve skutečnosti nejvíce touží je vlastní pohoda a klid a pak,když už zase tak úplně ne,tak aby jej to bavilo,co jiného taky...řeklo by se,jenomže jsou věci dávno jiný,propojený a docela citelně,vyššího rázu a ačkoliv by možná nejlepší si sednout a povídat si..protože ony holky také kolikrát hlásí jako zprávy o počasí to,že musej vydržet až to přejde...ale co,to nevím.

A tak pomalu se potom sunu k nádraží někdy kolem pěti tuším a čekám na zpáteční vlak,ještě tedy posílám SMS na RÁDIO ČAS Ať zahrají něco pro Vojsu V.L.CH.,že Trutnov byl ok,že byl monstrózně fascinující a obohacující atd...protože je to přeci jen časový odstup a tak už si to celé pořádně ani nepamatuji,každopádně je důležité,aby se to vědělo,když RÁDIO ČAS obvykle touto dobou od 19:00 do 21:00 a někdy i do pozdějí právě poslouchá hodně lidí jak u tranzistorů,tak i v čechách ve světě,přes internet,ale hlavně na Moravě a navíc,ono dneska i rádio je jako televize,prostě každý nalazené v paměti spousta stanic a třeba z mobilu či jiného přístroje se stává takový malý kapesní ovládač a spíše se koncentruji na jisté nastále problémy,které nutno vyřešit den příští než se tedy po těch čtyřech dnech vrátím opět na hroudu rodnou a tak různě....ale o tom asi písnu něco k večeru stejně jako i o tom co se mi zdálo...za sen..vlastně co je komu do mých snů...nikomu,to je pravda,ale kdyby jen ty sny byly pouze mé,když ono v tom stavu vlastně zdají se být společné...

A o čem,že se Ti tak náhodou zdálo v tom snu,

tedy jako že nic je mi po nich...

Vlastně nic,jen porpvé normálně zdál se sen o Zlatých koních...

Já sice ještě přesně nevím co to znamená...ale vidět zlaté koně a spřežení ve snu....

...Páni,Já jen čumím,že ani nehlesnu...

Mám prostě volno a i když se to venku poněkud kaboní,tak přesto musím také jít do ulic a tak různě,každopádně co se ve spojitosti s tím co se děje se starým příběhem jakoby jistou dalo by se říci souhrou náhod,ale přemýšlím také nad tím hadem a nad tou duší..protože duše má také mnoho jiných významů podle věcí...protože vlastně vždycky je někdo,kdo je duší něčeho a tak se v tom plácám vlastně,jestli v tom těle jen mnou necloumají pouze něěkteré dvoje Já jedne osoby anebo je to ..protože ono to je pořád všelijaké...prostě ne...dávno nejsem už jen obyčejný,ale nejsme obyčejný sám,to vím...no vizuálně,protože ono je to spíše tedy rok ve kterém by se mi měly plnit mý přání tříletý,což vlastně tak nějak vnímám,že vlastně se děje...ale protože věřím tedy v to,že sem tam někdo řekne pravdu..a že se jistý rok netýká možná jenom jedné ...protože holt vibrace vesmírné jsou vesmírné...a kdo to má hledat na facebooku za ten čas...co jsem  Vladivojně La Chia na Zeď házel..no hrách sice ne,ale jisté duchovní krmivo to bylo v podobě tohoto roku..jen pro vyšší mimozemské vynímání,které si koneckonců každý kdo se podívá na ten blog pod tímto může vypočíst sám,ale někdo dle mého může být této práce ušetřen...

BARVY: ČERNÁ/BÍLÁ nebo PERLEŤOVĚ ŠEDÁ

KLENOT:STŘÍBRO

KLÍČOVÉ SLOVO: INTUICE

11/2 je Mistrovské číslo.Pozvedněte se bad denní životaběh.Buďte jako zářící hvězda.vyrovnejte si nově svoji vnitřní hladinu.Více bádejte v duchovní a metafyzické oblasti života.Univerzální láska je tento rok důležitější nežli láska osobní.zachovejte si svůj vnitřní pokoj,ať se děje cokoliv.Bude vás více zajímat skryté.Toto není rok pro podnikání,i když budete mít mnoho dobrých nápadů pro budoucnost.Žijte podle svých představ.připravujte se.V tomto roce by se vám mohlo dostat slávy a poct.nyní je čas pro vnitřní růst,osvícení a rozjímání.

"NASLOUCHÁM VNITŘNÍMU MOUDRÉMU HLASU!!!"

a vlastně,když překlikneš tak ti to může přijít třeba jako...

tak zatím...přeji hezký den a Já tedy mizím ven...

Martin von Törr č.k.