O štěstí: O duze a kráse nejkrásnější...(Döch of Time act.42)

...Nedělní večer je poněkud stejný asi jako každý jiný.Tedy byl by,kdybych vlastně či kdybychom vlastně s Léňou neprožívali chvílemi společně ten stav spojený tím dechem a duší.Ne není to stejné tak,jak jsem to již na jiných místech popisoval několikrát,že si člověk najde k sobě nějaké ty jakoby duše spřízněné,tohleto je prostě o zcela něčem jiném a pro Léňu nové a tím vlastně dalo by se říct,že.... že i když či kdybychom byli spolu,protože být spolu je pouze o tom,že nám nic nebarání Mně i Jí a to že Mé i Její Já chce a vlastně tím se opět dostanu k tomu na čem to všechno začalo,že KDYŽ SE CHCE,TAK VŠECHNO JDE a KDYŽ TO NEJDE,TAK JE TO TAK JAK MI TO ŘÍKAL,jednou kdysi jeden štajger v ŽOSce,dnes OOS OSTRAVA bratří ŠUŠKŮ,jedno z dalších skvělých bonmotů toho všeho co se dělo po kupónové privatizaci,tedy chvíle,kdy se začal kopak jeden velký tunel,za kterým prý dle různých pořekadel prý bývá světlo i když to spíše vypadá tak,jakobychom fárali někde do jedné z uzavřených ostrvských šachet či karvinských dolů a tak zatímco nad Porubou je bouřka a Léňa hledá slova,protože zrovna má tu největší šichtu s tym,že co mi povi a přitom by se mně možná jednou zeptala po nějaké té snad ne nekonečné době" Jak se vlastně máš? či jak to zvládáš,tedy jestli to,co čtu o Tobě,když mám čas je pravdou?" "No jak se mám,jak bych Ti to jenom pověděl....asi po tom všem to prostě mám a vlastně mít budu tak,že..

Tedy tím jsem chtěl říct,že vlastně hudba  či v jisté hudbě se skrývá jistá pravda,kterou zde rozepisovat nemíním,jelikož mi to přijde jako zbytečna ztrata času a navíc,někdy k tomu stejně dojdeš,proč všechno lámat přes koleno pořád či na sílu,když se sílou tou životní se musí či mělo by šetřit...

Prostě vlastně jindy bych zcela romanticky a poeticky pro navození stavu v ženě,konkrétně Lence po starém zvyku svém  i jiných básníků začal...

Pomalu se probouzím,

je ráno.

Ráno a Já procitám,

Což je pravda.

otevírám oči svý a za nimi vidím Tebe.

Vlastně tady už lžu,protože to pravda není,za prvé,když je otevřu,tak logicky za nimi nemůžu tebe vidět a za druhé nejspíše,aby to byla pravda pravdoucí,tak tento pokleslý básník,by spíše měl napsat

Otevírám oči Tvý,snad modré jako Nebe.

Což vlastně pravdou je,ale jeví se to či vyznívá ačkoli krásně,tak poněkud brutálně,jakoby básník hned po Tobě skočil a svými prsty Ti otevíral víčka,když se Ti ještě chce spát,protože takto se to může jevit ostatním.všem těm jež netuší co je to spojení či vtělení dvou rozličných bytostí.Snažím se to tady poněkud vylíčit,protože také věřím že líčení je spíše Tvou parketou nežli mou,ačkoliv o kosmetice za ten život také vím již ledacos.

Modré jako Nebe

či širé moře,

oceán

Postava hliněná,

snad sova moudrá,

bílá,

pálená,

Modrým dýmem

uzená.

Vlastně básník sám,v tomto deštivém nedělním podvečeru při poslechu rádia co by hudební kulisy se snaží vystihnout jistou změnu v tzv.romantismu pro případné další básníky,jež by nechtěli příslušné orgány a další své následovníky poněkud mást či matnout,vzhledem k tomu,že básníkovy texty mohou zdáti se časem poněkud méně pochopitelné,stejně tak jako jeho dávná ikona či Múza sama,do níž autor sám byl jistou chvíli na pravní pohled zamilován,leč ona ztratila se mu na nějaký dlouhý čas v té rozmanité džungli života jako takového a přehršli životních běhů a události.Protože časem se opět najde někdy nějak skupina jistých posuzovatelů a kritiků znalých jistých nestraných či nasraných posudků a mohli by eventuélně ze vzducholodi vytvořit letadlo,tak se jim to jako celý život snaží v této pauze básník sám poněkud zjednodušit.

"Zatím co Ty mi to vylíčíš," povídá Lenka "tak Já se také pustím do líčení."

"A copak hodláš krášlit dnes?

Plátno,stěnu,tváře ať jde od nich záře?"

"No sebe přece.Ty nevíš?

Čarodějky mají ples."

"No jo,tak to bude kolem

zase skřítků plný les."

"Přemýšlím však nad tím..."

"Nad čím?"

"No jakou dnes si vybrat barvu..."

"A pak?"

"...no jak to všchno do kabelky narvu."

"A co takhle kufr?"

"Vidíš,tak to mi spadl teďka šutr."

"Ještě ,že vymysleli ty trolleybusy..."

řekla,

ještě dříve než nasedla na vůj zlatý skůtr...

"No,tak se měj a tu stěnu vylíčíš Ty a Já...

pak Ti za to dám tak dvě,tři pusy.

Tak Já letím..."

"Tak Pa pa a hlavně pomalu,víš že sem tam z neba spadne zopár latadiel."

"Neboj,neponáhľam,ale musím,lebo eště toľko času okolo tých zrkadiel"

"Akých zrkadiel?..."

"No z tých snov...

Vlastně Vladina nosí ve svý  duši příběh černý jako  krtci,pokud to čte a  prožívá,protože se týká zatím  jen samých černovlásek a  brunet,což ale je v podstatě  také relativní vzhledem k te  široké škále barev a odstínu  vlasových produktů v  kosmetice,jenže ono by to bylo  krásné všechno avšak potom  by dle Anny K. ,která také  vlastně má svůj lví podíl na  tom,že ten příběh a to vše  další se uskutečnilo se by  nebylo,protože řeka se začla  se Sluncem zdravt duhou a Já  bych řekl,že vlastně  díky Lenčiným kozačkám,  vlasům případně přirozeným  nebarveným a k DUZE jsme  zatím ještě nedošli.

Tedy co se té duhy týče,pro  zainteresované a neznale nitra města Ostravy a přiléhlých obvodů,jako je Poruba tedy pokud se nebude jedna o duhu jež je spojená s Nebem či případně znnámé charitativní HNUTÍ DUHA,pokud je to charitativní či vlastně v tom energetickém svistu DUHOVÁ ENERGIE,jež není radno spojovat si s ČEZ,tzv. a všem ostravákům známe OBCHODNÍ STŘEDISKO DUHA na osmáku,protože stále nějak MOŽNOSTI TU JSOU... když vlastně...

Což je vlastně další okrsek této obce,jak to vlastně tenkrát pojmenoval básník a novinář Jan Neruda,čimž vlastně jen mne napadá na základě spontánní a zcela idenické myšlenky i těch faktů,že obyvkle většina novodobých tzv.hrdinů národa a slavných a známých pochází z města Ostrava a okolních příměstí,tedy ve větší procentuální míře,což by myslím dokonce mohl nakonec potvrdit při poctivé práci i tak hodně zneužívaný politiky STATISTICKÝ ÚŘAD ČESKÉ REPUBLIKY ve slovutné PRAZE,čimž vlastně přicházím na to,že zasloužilý umělec a jeden z pánu herců Jiří Sovák,vzhledem k tomu,že staročeština tou dobou procházela novelizací a básník Neruda se snažil vymyslet jisté zkratky,kdyby řekl že HRDOBEC či HRDOBCE jsou vlastně tzv. NEJMENOVANÍ HRDINOVÉ OBCE ,pokud v tom slově nachází se "Bé",no a pokud tam je obsažena namísto litery "Bé" litera "Pé" a náhodou staročeština již byla natolik vyvinutá,že rozlošovala slova OBCE a OPCE,tak to klidfně mohlo souviset s pražskou lůzou a stabilními obyvately pražské světoznámé PERLOVKY,která v té době jistě nebyla trnem v oku tehda natolik tak,jako to bylo poslední dobou,což ale také naším politickým činitelům příliš nevadí,jelikož obvykle pod lampou,když svítí je největší tma a tak logicky a paradoxně na základě Murphyho zákonů,když praskne žárovka či dojde proud a lampa zhasne,tak jde vidět cokoli jistýma tzv.kocouříma či kočičíma očima...

Snad závěrem toho ranního vydání

či tetřevího tokání anebo svistu motýlích křídel případně chmýří ptáků plamenných,

ke zpříjemnění snídaní,

zjemnění rysů a obrysů v tvářích upjatých a kamenných,

nutno říci,

že ...

...nevíte někdo,kde jsem nechal zapalovač a od kafe takovou tu maličkou,kovovou,

- little polévkovou - stříbrnou lžíci?...

Páteční časová

Ahoj ČASÍKU,

zahrej pro LÉŇU,

ať v hlavě nemá zmatek.

Trošinku jsem to zpískal,

zapomněl jsem totiž,

při tom všem,

že je český pátek.

To pak úsměv z tváře lehce mizí,

když pošle se píseň z lásky,ale cizí.

Ač podivné to zdá se,

jak letíme v tom čase,

kolikrát cítím vůni Tvou

na své kůži

a jak ty TVÉ vůně si Leni sbírám,

po nocích v duchu Tvoje dlaně svírám,

zahrej pro LÉŇU od Wanastovek...

Z lásky,

ať nikdy nemá vrásky.

Přítel Matti

* * *

Perjantai aika
Hi ČASÍKU,
Pelaa Lena,
ole sekaantumisvaaraa pään.
Olen pikkuisen zpískal,
Olin unohtanut,
lainkaan,
Tšekki on perjantai.
Sen jälkeen se hymy katoaa hänen kasvoiltaan kevyesti,
hän lähetti laulu rakkauden, mutta ulkomaisia​​.
Vaikka se tuntuu oudolta,
Miten me siinä ajassa,
kuinka monta kertaa Haistan Your
iholla
ja miten voit haistaa SINUN Leni kerätä
yöllä hengessä Kätesi puristi,
Pelaa Lena alkaen Wanastovek ...

Rakkaudesta,
Älä koskaan anna mitään ryppyjä.
Matti Friend