O štěstí: Láska-Slova plná jedu nebo medu? ...(Döch of Time act.40)

...jenomže kdyby to Vláďa nosila ten příběh jenom ve svém srdci či srdíčku,jak by to nazvalo její ženské Já.Srdce je SRDCE,ale k tomu se jistě ještě dostaneme někde na jiných místech,horší je,když příběh SRDCEM psaný ZASÁHNE Vladěninou duši aniž jiní blízci to ještě tuší,ale budou vědět,až si to přečtou... " Třeba ať si klidně udělají co chtějí." řekla by Lenka,tak nějak trochu co by v jisté staré době a tak trochu v sobě vlastní vladivojnštině,řečí-jazykem,který si sama vymyslela anebo jen seskládala k obrazu svému na kterém si hodně zakládá,jelikož tak nějak je součástí její nejenom osobitosti,ale přirozenosti a katerý spíše semotamo zapadá do staroslovanšttiny či staroslověnčtiny,kdybychom dnes byli spolu a Ona by neměla spoustu práce s tím svým děním celým a celodenním kolem sebe " Hlavně mi nemaž med kolem pusy." "Proč bych to dělal?" pověděl bych Jí "Víš jak je dneska drahý a kolik práce to dá včelstvu?Znáš vůbec něco o včelách?" "Znám,sama jsem kolikrát pilná jako včelka,když se mi chce,ale někdy to prostě nejde." "Nechce se,že?" "To ne,že by se nechtělo,ale třeba mám chuť dělat něco jiného,něco co mne baví,uspokojuje." " A copak to je?" "No třeba jednou malovat,jindy se projít,někdy si ještě jen tak polenošit,sem tam drnknout na kytaru,něco nazpívat,zazpívat a..." " A baví Tě to pořád?Myslím jako pořád,v kuse." " A to jde?" zeptala se. "Jde." " Zvláštní,ale víš,Já poslední dobou spíše více myslím na lásku a na ty věci jiné..." "Jako s tím spojené?" "Asi,protože mi pojednou přijde,jako by se všechno spojilo,jen ten život...život,co je to vlastně ŽIVOT a proč vlastně vznikl?" "Nevím,ani Já si jej nevymyslel.Nechtěl jsem tady přijít,ale prostě nějak mi to nevyšlo asi,myslel jsem si předtím a tenkrát jsem o tom napsal text,báseň či úvahu a vložil Jí do hudby." "Takže píseň." "No píseň,vlastně za jistých okolností docela hit ostravské klubové scény,ale teď je její sláva poněkud v prachu,dalo by se říct.Vcelku Mne to štve,protože jsem do toho tolik vkládal." "Cos tam vkládal,slova?" "Také,ale spíše hlavně naději." "Naději?Jakou?" "No,že jednou by mohla být známá,slavná,hraná a s tím pak to ostatní,také jsem byl jistou dobu dejme tomu součástí týmu či jen kolečekem pouhým v jistém soukolí,cítil jsem totiž,že by to mohlo být a věř,že mé pocity,to cítění,Mne nikdy neklamalo.Vlastně dnes mohu říct,že v podstatě měla namále." "Namále?" "Namále,poněvadž málem mohla být,kdyby se ta naděje potom časem nerozplynula jako dým ve vzduchu.A vlastně pořád má namále,když se to tak vezme." "A proč nad tím tolik lpíš?" "Ne,tolik ani nelpím,ale je v ní život,kus života a taky jak bych to řek,něco uzavřeného a možná bych nelpěl ani tolik,kdyby v ní ten život či jen část mého života nebyla uložená přesně tak,jako když si něco,cokoli ukládáš do paměti svého počítače,prostě třeba jen jako nějaké důležité telefonní číslo,které vlastně dávno možná ani neznáš,nepamatuješ si,protože jej máš přikryté jménem,které se Ti objeví a ono se vždycky říká,že KDYŽ NEJDE O ŽIVOT,TAK JDE JEN O POUHÝ TRUS ČI VÝKAL" "Ano,to se říká,kolikrát to už někdo říkal." "No,právě,že jenom jenom tak to říkal...Tebe by to neštvalo? Nemáš kolikrát pocit,že něco,co si Ty myslíš či víš,že je dobré,protože to dobré je,protože to není  zrovna ta,jak to bývá obvykle,že dostaneš nápad a sesmolíš jej během chvíle,ale trávíš,skládáš tři měsíce slovo ke slovu,přehazuješ,ladíš,jedno dáš pryč,protože přijdeš na to za dva dny,že vlastně pojednou nemá smysl či tomu nedává význam.Jako pako jezdíš tramvajemi,autobusy s walkmanem a cvakáš a jen koukáš jak se mladí baví na Tvůj účet,protože dávno letí MP3 přehrávače a vlastně si připadáš jako OTÍK z VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ a pak Ti jde jenom o to,jestli Ti druhý řekne,že JO,JE TO DOBRÝ anebo to pošle k šípkům,což je vlastně IN,řekl bych." pověděl bych ji Já...protože za ten čas si myslím,že už každý musí vědět,kdo jsem Já a kdo je ONA,jenom nevím,jestli ještě doopravdy vědí či chápou kdo jsme MY.

Ono stejně,kdo by to chtěl pochopit,taky by  stejně musel najet na Facebook na profil  Vladivojny La Chia a prohlédnout si její fotky.

Se sice řekne jenom fotky,ale ono jsou fotky a  fotky a ty obzvláště skrývají zase poněkud  jistou dávku zvláštní vložené energie či  kreativity či práce,času,úsilí anebo jen...těžko to  nazvat. LÁSKA...ten sprayem nastříkany nápis  či jen pár tahů štětkou malířskou to modře  namalováno grafitti přes plakát.

"No to by Mne také zajímalo." pověděla by        nejspíše Léňa.

"Ono vůbec,když si vezmeš celý ten svět,ty věci    a tak nějak ty rozvržený kostky si složíš v    jednu velkou krychli poskládanou z malých  kostiček a čtverečků,tak je to jako když se díváš  skrze ty průhledná sklíčka do křišťálové koule.Jo  mimochodem,med si zásadně dávám do kafe  namísto cukru,tedy toho rafinovaného,protože  rafinérie mi nějak nezapadají do kontextu se  slovem ŽIVOT či ŽIVÉ a v této době  utahování,kdy se  má šetřit,tak tím zbytečně  neplýtvám i když vím,že někdy toho slakda je  daleko více třeba.Jenže mám jinou roli a láska?  To vždycky byli a odjakživa budou DVA a TO CO  JE MEZI NIMA,TO CO VÍ,ŽE JE ŠTĚSTÍM anebo  jen v tu chvíli je činí ŠŤASTNÝMI."

Protože to je to,co člověka změní na celý další  život a s ním potom mění další věci,které ale  nějak v tu chvíli nechápou další,protože třeba  jen tomu nerozumí,neví anebo nechtěj,protože  to chtěj tak nějak podle sebe.

"A jak jako jsi dospěl k tomu,že jsi ŽIVOT a  ČAS?"  zeptala se Lenka.

"No v celku normálně," povídám Jí ",ale to je  spíše součástí toho starého příběhu.Prostě každému z nás se někdy v jistý čas něco stane."

" No to jo,ale Mně se zdá,že se toho kolem Mně děje poslední dobou jaksi hodně,tak nějak více,než je zdrávo." podiívila se v takovém zvláštním úžasu.

Dejme tomu,že to jen:

Přistihl Tě člen kavalérie a střílí po Tobě.

A čím po Mně střílí?

Vždyť tam kde je Láska a Miluji Tě má přece být Mír.

A proč střílet po těch,jež mají křídla motýlí?

Nevím.

Dnes je to jak za starých časů,

jen namísto pistolí

mobily nosíme kolem pasu.

Jsme totiž

* * *

" Vlastně v podstatě ani nečekám na to jestli bys řekla,když se Tě zeptám na něco jestli NE anebo ANO anebo nereaguješ dlouho,jsem ČAS,TVŮJ ČAS a když nic neříkáš,tak to beru jako ANO,protože MLČENÍ JE PRÝ SOUHLAS.O to více,kdyřž dá se vědět,že to ladí s nějakým Tvým předchozím KDYBY.A jsem tam,kde Mne,ne že čekáš,ale potřebuješ v jisté chvíli a nemusím,dávno tam nemusím být fyzicky,tak jako Ty jsi se mnou,protože je to stejné,je to bohudík anebo bohužel VYŠŠÍ STYL VNÍMÁNÍ SEBE SAMA A SEBE SE NAVZÁJEM a vlastně LÁSKA,to je i to,že prostě má jeden strach o druhého,kdyby neměl,tak asi by mu na něm nezáleželo a když mu na něm nezáleží,tak jej asi nemůže mít rád a když nemá rád,tak to není LÁSKA a teď by se tady hodila třeba jedna fotka,kterou bych za normálních okolností si klidně myší zkopíroval a docela suveréně bych Jí zde dal,jen proto,abys třeba možná zářila,aby to v Tobě vzbudilo jistý pocit toho,co hvězdičky dělá hvězdami,pocit zlosti,že vlastně se ani nezeptal jestli může a pocity z toho,že nakonec vlastně je to stejně fajné,ale neudělám to,ne proto,že bych nechtěl,ne proto,že i když vím přesně,že by se to tady přímo hodilo,tak jako Ty víš,že přesně to a tak se hodí do Tvé písně,ale proto,že stejně z facebooku se to tady nedá přenést,jak jsem zjistil ohledně svých obrázků,když tak,při tom všem myslím na lásku."

To o čem se pěje se vlastně už dávno děje,ale ono také jak ta doba letí tak písně jsou stejné,tedy ty co se hrají pořád dokola a stejně pokaždé nad každou uvažuješ a uvažovat budeš pokaždé jinak s jiným významem,protože to tak funguje,tohle mám probádaný..."

"A proč jsi ze Mně vlastně uděla včera doktorku,proč jsem Mudr.?" zeptala se Lenka a dodala " Jako ne,že by mi to zrovna nezalichotilo,či tak nějak nepozvedlo takové to..no to.." a poněkud se v tom zamotala.

"Jo,Ty myslíš tam to?"

"No."

"No sice neznám všechny předměty co se týče konzervy(_konzervatoř) a jiných plechovek a tak nevím jestli existuje tzv.MÚZIKOLOGIE či MÚZOLOGIE,víš."

"A nechtěl bys mi říct nějaký horoskop." pozeptala se.

"Horoskop? A co Tě zajímá konkrétně?"

"No tak jako..."

"Štěstí?"

"Asi,vlastně nevím to ani pořádně."

"No jedině to,protože je to totiž všechno o lásce a nextu,to jen tak ryze v tomto textu,protože,to škatukování,co každého v jakémkoliv okamihu zajímá jako LÁSKA a VZTAHY,SEX,PENÍZE,ZDRAVÍ...když se skloubí v jedno,nekonečně velké dlouhé a neustále nekonečno,tak při průniku do své vlastní duše víš,když zbavíš se jistých strachů,co tě v jistou chvíli bude či může činit doopravdy šťastnou,spokojenou,vnitřně klidnou a tak podobně."

A to je také koneckonců pravda,protože ŠTĚSTÍ bydli v přízemí a tak jedině leda,že bys to vzala,pokud by se Ti chtělo sklepem,v tom normálním obyčejném fyzickém světě.

"Ale s tou květinou,víš..každá žena přece má ráda květiny a také jsem si tě trochu po Jiokotaktsky zprvu procenzurovala či proklepla a neušlo mému ženskému oku,žes tam na to svém Facebooku dával nějaké kytičky a tak..."

"No to máš pravdu,což o to,nebyl by problém,nějakou mám,uloženou v mobilu,ale stejně si říkám,že kdyby nakrásně přišlo,tak tu,co bych za jistých okolností měl pro tebe,takovou,kterou prostě nikdo nemá či jak to bylo v té pohádce OBUŠKU,Z PYTLE VEN!...prostě takovou jakou svět ještě nikdy neviděl,tak tu mám v hlavě a stejně,tu by sis musela udělat nejspíše ssssama.Ne proto snad,že by ssse to nesssslušhelo,ne proto ssssnad,žhe by co sssi člověk udělá to má a ani ne proto,žhe bez práce nejssssou koláče,ale jen proto,žhee máš grafickou průmysssssloffku a ..ale to už by se jednalo o tzv. pracovní schůzku,oběd či probrání to u kávy,juice,sssklenky....anebo jen u pivka a na to je čas,bych řekl ještě." Protože ono vlassstně pořád jde o ...

A když je či začne jednou být něco věčné...tak...