O štěstí:Koho vlastně dnes zajímá,štěstí...(Döch of Time act.39)

..."No to by mne také zajímalo." povídá jedno sobotní ráno Léňa,zvědavá asi tak jako každá žena,co se zase kdě o ni dřistně,tedy vlastně co se kde o ní poudá,vlastně ani to ne,spíše co se tak o Ní zase říká,podotkl by nějaký zastánce spisovné češtiny a velký oportunista nářečí šlonzského či chacharštiny a kérko-nožského.Šťasten,že ještě nemá co do činění s tzv.vladivojnštinou a o marťanštině už nemluvě. "No nikoho Leni,ŠTĚSTÍ v této zemi,už prostě dávno není." odpovídá Jí čaroděj. "Jak to myslíš vlastně?" zeptala se. "No jak,protože jsi RAK,tak prostě tak,zatímco všichni šli někam od začátku kupředu,tak s Tebou se to zase musí pozpátku,vždyť to všechno máš jako s tancem,prostě se musí sladit krok prvně a pak...

"Když Já ale ještě ani pořádně nevím,kam Tě mám přiřadit a potom včerejšku už vůbec ne..." špitla a přemýšlela tou dobou o tom,o čem si tak sní hvězdy a hvězdičky,komety,stálice,rachejtle a jiná nebeská tělesa.

Někdy je sranda co tak v tom rychlopise vznikne,teď třeba vlastně to byla prvně rajechtle místo rachejtle a pak se z toho vytvořilo rajeittle.učenec nad tím zakroutí patrně hlavou,ale Vladivojna se  na to koukne svým krásným znaleckým okem,posoudí,zanalyzuje anebo z anaLíže,případně z asyMiluje a speakne,že by to mohla někdy použít do svého nějakého repertíku či alespoň od toho odvinout nějakou alternativu co Jí někdy proběhne přes okraje jejích rtíků,vlastně jen proto,že už ví,jak to je asi se životem a s žaludkem a podobně a navíc se zdá,že baští kdejaké slovo.To by totiž za ní,protože každá celebrita má kolem sebe jistý tým,protože sama se cítí velice vytižená dalšími nápady,protože a jelikož a tak by prostě Léňa tenkrát neposílala do rádia ČAS děkovačku:Že je sama a že děkuje PŘÍTELI za výživu.Samozřejmě především tu na té úrovni duchovní.

Co tím tak asi žena chce říct,když řekne,že je sama a přitom je součásti jistého týmu?

No a nad tímto případem se sešel jiný tým vědců a psychológů,kteří si nad tím začli lámat hlavu a nevěděl si s tím ani slavný anglický detektiv Sherlock Pub Holmes,ani zkušený francouzský inspektor Pierot se svým kolegou Klouzalem či slavní astronomové a astrologové počínaje polským  Mickguláshem Koupelníkem s italským mistrem Nalileo Nalilejem a dánem Týjó Tje Drahé,kteří si museli přizvat i své novodobé kolegy jako je třeba Milan Gelnar se svou chotí,jež vlastně svým vlivem mají vliv na všechny posluchače radia ČAS,jelikož když si jen tak poslechneš horoskop a pak se věnuješ dalšímu dění,tak už jen tím se soustřdíš na ty věci a tak se Ti den odvíjí,protože jsi jen na to zaměřený/á,ale holt jsou prostě královští dvorní rádcové o čemž svědčí i jejich stránky.

Ba ani mistři svého oboru doktoři Plzeňák a Chocholoušem,kteří se po celodenní debatě slavných mudrců,kterou by jim i český parlament,senát i sněmovna leda tak mohli v tichu duše závidět shodli v tom,že s tím už si ani čert neví rady a že tady už pomůže jedině comisário JíOkoTak,pocházející odněkud ze jiné,velice vzdálené země,opředené jistým tajemstvím.Záhadným sice,leč vlastně zcela podobným tomu klasicky ryze českému,jelikož vlastně celá ta fantazie či fantazmagórie,jak tomu nazývají nezkušení a neznalí vzniká samozřejmě cítěním,pohledem a tím jak člověk vnímá život kolem sebe či v sobě,o čemž v podstatě svědčí a jasným důkazem je spousta různých rozhovorů.

"Když ale Já to všechno tak nějak prožívám Srdíčkem,víš,tak jako včera i ten film.To by člověk neřekl,že i akční film prostě dojme až se  chce slzet,ale taky jsem se koukala na ty reklamy a faktJen jsem to tak sledovala."

"Jo myslíš jak jsem včera psal tu stáž o tom PORNU? No i Já se smál,když po půlnoci tam čučíš na počítačem vykouzlenou siluetu ženy a že se svleče za kačku,ale voláš za 69 minimálně a přes den se to koupe na pláži jenom tak na živo.Vážně se to všechno obrátilo,ale když už,tak potom nechápu,proč to tedy všichni odsuzují." pověděl ČARODĚJ a dodal ůTakže vlastně jistě chápeš,jak to funguje ve válce,když prožíváš kdejakou vteřinu a že je třeba vyčistit HAWAI od špíny a podobně či jak to tam bylo."

"Proč Hawai,vždyť tam je krásně,tam to je takové romantické...oóó Alohááá." zasnila se Léňa,načež Jí její básním a čaroděj v jedné osobě odpověděl: " Ale ne Leni, nepleť si to s ostrovy v tichomoří,tady se jedná o to,kde mají havaj."

"No to jsem pochopila,hele zase tak blbá,jak se o nás blondýnách tvrdí,nejsem." zakřenila se.

"No to jsem ani nemysle,je mi jasné,že...jak to bylo v tom filmu?...že jsi vnímaví a velmi a rychle za ten čas chápeš a podobně.prostě u nás se říká,žes makač.tedy makačka."

Leidé totiž o tom,tedy Ti další nemají tušení,že vlastně ono i Lenka je takový voják i taktik zároveň a proto jednou tak z poloviny,aby to nebylo poznat,tak zcela tajně,takticky a partyzánsky vyslal do éteru střelu:Podepsanou Vladimír s naději,že si tato střela se dráhou středního dolet najde svůj cíl a Miláček její to pochopil no a proto vlastně,že i ona jednou byla součástí BANANY a dostala se vlastně do víru,jak lásky,tak i děje,protože ono to tak je,že jakmile dotyčný objekt se umístí ve středu,tak to obyvkle začne vířit kolem něj a tak potom vzniká časem vlastně tornádo,protože tady momentálně idé ještě jaksi netuší,že táto Láska již po tři roky minimálně spojená je s ovzduším a že poslední dobou z toho všeho zdá se jako že...

...ale to se jenom zdá.Zdánlivě,jelikož dání na tomto světě bývá právě od toho,aby klamalo.

Zdání sice ano,ale i Ty zdánlivě obyčejné věci a slova jsou vlastně podepřeny jistou nejen emocí jež je do toho nejenom dána,ale také i dalšíma jež potom vyvloává někde jinde pro změnu a navíc vlastně jen inteligent najde v tomto inteligenci sobě vlastní stejně tak,jako galaktická Mudr. Vladivojna La Chia,která vlastně v tom rozpozná to o čem kdysi hovořila v jedné své psychologicky laděné přednášce na věděckofantastickém semináři s redakci deníku či jednoho souvislého serveru:

Od té doby se samozřejmě toho hodně změnilo,nelze se divit,vždyť život se skládá ze spousty okamžiků tam.kde týden zdá se být jako měsíc a měsíc rok,vteřina hodinou,při níž dá se rozeznat a pochopit i kdysi nerozeznatelné.

"Láska je stejně zvláštní věc." podotkla Lenka a dodala "Zvláštní,ale asi krásná,aspoň to tak jeví se,jenomže k lásce patří přece takové ty věci i."

"Jaké?" pozeptal se čaroděj.

"No víš,sice jsem už něco pochopila,ale i když se dá přenášet úsměvy,doteky,polibky a takové ty jiné věci,jako pocity a i jiné obrazy za víčky, v kterých je a to Ti povím,někdy pěkně velký mazec se vyznat..."

"No právě,jeden neví co je co,jestli je fakt to,co se děje anebo vzpomínka anebo...prostě je to něco jiného,něco více a jedinou jistotou je potom tzv.vnitřní hovor,ale na té klasické úrovni,protože jen tak můžeš si v tom udělat nejen jasno,ale především pevno."

"Pevno?" podivila se. " A jak jako?"

"No víš,protože to je VESMÍR,tedy součást VESMÍRU.A vlastně zatímco Ty se dnes jako někteří další zajímatele se zabývají,byť jen ze zvědavostí tím starým příběhem..."

"No všimla jsem si,že tam nějak pomizly ty vlny a ta voda a pojednou to nebyla řeka..."

"Ale řeka je to pořád,však má barvu vody,nebo ne?"

"No takovou divnou,jakoby blankytnou až jsem si říkala,že mi to docela sedí k šatům,protože už sama nevím,co si z té šílené lásky mám namluvit."

"Tak pokud takovou barvu šatů máš,tak jistě Ti to jako jistý doplněk sedne,pouze nevím,když tak chodíš po světě,kde si připínáš to...jak se to hovoří...lotop?"

"Ne lotop,ale laptop." opravila Lenka poněkud zmateného čaroděje z toho neustálého přílivu šíleného vývoje těch technických prostředků a novodobých vymožeností.

"Aha,tak to,no." podotkl Čaroděj a pokračoval v nastálé konverzaci o tom,že vlastně je to řeka související se životem a různými životy a ději,tak trochu abnormální mimo smyslové vnímání jedinců lidských obyčejných a pochopitelných pouze těmi,jež nějak se stali součástí toho koloběhu dechu od té doby,co se vlastně stalo to,že...

A že vlastně KOSTI PŘEDSTAVUJI STRUKTURU VESMÍRU,ŽE JSEM DOBŘE ČLENĚNÝ A VYVÁŽENÝ/Á,

ŽE ZLOMENINY JSOU VÍCEMÉNĚ JEN PŘÍČINOU JISTÉ VNITŘNÍ VZPOURY PROTI AUTORITĚ(RODIČŮM,PARTNEROVI ČI NADŘÍZENÉMU) ŽE SICE JSEM VE SVÉM VLASTNÍM SVĚTĚ JEDINOU AUTORITOU,PROTOŽE JENOM A POUZE JÁ OVLÁDÁM SVOJI MYSL.

ŽE DEFORMACE KOSTÍ JSOU ZAPŘÍČINĚNY CO BY JISTÝM MENTÁLNÍM TLAKEM ČI UPJATOSTÍ NA NĚCO,SVALY SE NEMOHOU PROTÁHNOUT A VLASTNĚ SOUVISEJÍCÍ SE ZTRÁTOU MENTÁLNÍ POHYBLIVOSTI a že slova a činy kdy ZHLUBOKA VDECHUJI ŽIVOT,UVOLŇUJI SE A VĚŘÍM V BĚH ŽIVOTA v přítomnosti toho dechu dokáží dnes jisté zázraky i za přispění tzv.MUZIKOTERAPIE a že to vede k meditacím.

Mimojiné však sám dotyčný musí v případě nutnosti chtít,jelikož vše začíná a končí jen a jedině v hlavě...nikde jinde..protože dál je to spojeno s páteří a podobně a vírou v uzdravení,jen člověk nesmí lenit či čekat tak,jak doposud byl zvyklý na to,až to přijde,prostě buď jsem jenom zdravý anebo jsem jen malé ufňukané děcko.

"No myslím,že takový Vojsa Stateczný I. by to jistě zvládl." odvětila Léňa "Vždyť On je tež takový  docela šílený kluk a pořád má tendenci..."

"Tak nějak si hrát,že?"

"To ne.ale tak nějak prožívat přirozeně i ty jiné stránky života,co kolikrát ženským chybí."

"Jo tak..myslíš jako třeba,že ho zajímají i auta,a sporty jako fotbal,hokej a podobně?"

"No asi tak."

"No máš pravdu,ono to taky není pro každého,ale zase je to všechno v písních či o písních a spojeno s jistými zákony."

"Zákony?"

"No,zákony,ale nepsanými lidmi,protože ty bývají vskutku nespravedlivé a často jen proto,aby někdo měl navrch a vytvářel či zneužíval potom svou autoritu podloženou jen nějakým papírem a výmyslem,jenž nepřináší žádne dobro."

"No víš."

"Co?"

"Prostě tak ti poslední dobou přicházím na jisté věci a kolikrát až mi je to blbé,musím uznat,že máš či měls pravdu."

"Ne s pravdou to nemá nic společného,pravda je,že je to sice taková cesta pravdy,ale nemusím mít pravdu,protože kdybych jí měl,tak potom bys Jí neměla Ty,ale Ty zase máš svou pravdu...ono totiž a snad všichni sice se snaží věřit v nějakou pravdu,Já jen vím,že to vše je správně a že se to projeví,pravdu nemám,nemusím jí mít pořád a ty bys ztratila prostor pro svou pravdu a už bys to nebyla Ty i když je to nová pravda,ale pořád nesmí to být na úkor svobody myšlení,což stejně ani nejde,pravda je třeba to,že trochu se jinak odvíjí myšlení,to jo...navíc tady to je takové černé na bílém,prostě pravdsa je taková černobílá jako TY a Já,protože na bílé a černé jde vidět všechno,což jistě znáš."

"Jo to znám,taky kolikrát tam vidím pořád nějakou šmouhu."

"No,prostě na bílé jde vidět to co je tmavé a na té tmavé zase najdeš světlé a kolikrát se říká,že pod svícnem bývá tma..."

"Ale jdi..Ty mi připomínáš..toho..jak se jmenoval..Božský Lumír..."

"Možná a ty zase...protože je to taková pravdy cesta...tak...a protože ono opravdu jede takový,když to tak vezmu s tím vším,co ještě zrakům je utajeno,ale vypadá to,když je tak všechno mikro,jako ten...třináctimístný microbus,víš? Vlastně nevíš asi,protože teď už jezdí ty..jak se jmenují..."

"Doubledecker."

" no a ty mi prostě přijdeš tak,že...