O reklamě a tak trochu o školství... (act 88. gradibus ad caelum)

... Zdá se, že s angličtinou se v Česku člověk asi nechytá, jak tak sleduji, ale snad ještě štěstí, že na facebooku je pár lidí, kterým je angličtina bližšší jako třeba jisté finky, švédky a norky a sem tam ještě někdo, s kým se dá občas komunikovat a že si to možná přečtou popřípadě i přegooglujou či přes google.cz přeloží. Protože ono už ten starý příběh vlastně tak nějak jednou obletěl svět a člověk, když je pořád nějak ve předu jako ten předmět, vědom si toho, že to štěstí pomalinku cupitá opatrně a tiše za ním protože jako malé se jistě koukalo na...

... a tak nějak má v sobě zakódováno to HLAVNĚ  NENÁPADNĚ, tak jej vlastně nevidím. tedy  reálně, ale nevadí mi to tolik, jelikož dá se vše  vnímat jinými smysly i to dění, co se druhému  může pozdávat a udivovat jej, jak je možné, že  to ví a podobně. Vlastně to souvisí s dávnou  bajnou Lemurii a Lemuřany, což nejsou  makakové a opičky, ale jistý národ, jenž kdysi  právě žil a možná ještě se někde pohybuje.  Někde právě v tom starém příběhu a dění jsem  to už jednou psal, takže časem se k tomu nějak  dojde.

Vlastně když už se angličtina v Česku nechytá  tak si říkám, chudák taková Vladivojna La  Chia jak tá se s tou svou řečí či s tou  logopedickou vadou může prosadit v této zemi a  tak snad i Ona to tenkrát raději vzala oklikou a  také se musela umět s tím vším všelijak poprat.

Vlastně mi to připomíná jeden článek, jenž jsem  četl právě předevčírem cestou vlakem do  Ostravy, který se právě týká přístupu učitelů na  školách týkající se jazyka Českého. Koneckonců i  má učitelka Hudební výchovy na základce mi  tenkrát říkala, že se svou výslovnosti bych se  hodil nejlíp někam do Francie, což mne sice  tenkrát nějak vadilo, ale dnes, když vím dávno,  že má krev je odjinud, tak mně to žíly netrhá a  že jen jsem se tady vyskyt třeba jako nějaký ten  biskvit, kterého třeba někdo jednou sezobne a  odnese někam jinam, kdo ví. Každopádně tedy  jsem ten článek dal mezi souvísející, protože  přesně je o tom, o čem je veškeré neštěstí vbe  své podstatě anebo problémy či že člověk má  pocit, proč na patřičných místech jsou nepatřiční lidé, protože kdyby tam tak nějak patřili, tak jistě by to bývavalo vypadalo jinak.

Nechce se mi ještě rozjíždět nějakou tu pohádku a podobně,vzhledem k tomu, že za chvíli opět mažu do čech do práce či spíše zaměstnání.

Což mi připomíná, že opět se na Ministerstvech udílely statisícové odměny y a Já nevím a nechápu za co. Snad třináctý plat? Proč u toho slavného železničního podniku a jeho odštípnutých sekcí toto neexistuje již nějakou pěknou řádku let i přes sliby, že zase se to jednou vrátí? Asi nepochopím, že někde to jde a jinde nejde.

Pravda, lidé pohybující se v poněkud podnikateské branží či OSVČ mohou něco namítat, ale každý máme a známe svoje.

Někdy bych si vážně jen tak přál sedět na nějakém tom místě, nic ... ne že nic nedělat, to by mne asi dlouho nebavilo, ale tak nějak se prostě mít a vědět, že se to nějak hejbe a přitéká.

Osobně totiž na tom nejsem zase až tak špatně, co se štěstí týče, protože vlastně dávno dostávám to, co asi jen tak nikdy nikdo nemůže poznat. Už jen to vědomí a ten pocit, že člověk zná jiného díky tomu, že má chvíli či sdílí s ním tak nějak jeho Já je dost velké bohatství. Pravda s materiálností to nic neudělá, ale bohužel i ta je tak nějak součástí toho nebohémského života.

Vlastně to přináší právě tu možnost, psát o někom více či jej dělat známějším a sledovanějším anebo cokoliv protože se vnímáme navzájem...stačí jen jedno...napsat jméno...a už je kolem tanec a to zrovna nějak už mne nebaví, každopádně věřím, že inteligence zvítězí, protože i král si vlastně tak nějak duchovně vytváří ten svůj tým, dalo by se říci, protože asi také i proto se to vyvinulo, protože pořád si říkám, že kdyby to mělo být jinak, tak už je to dávno nehledě k tomu, když jsem přemýšlel nad tím vším a tím štěstím a pěti souhvězdími, tak mne nakonec napadl ten pověstný čtyřlístek.

Samozřejmě matematici namítnou, že to nějak nepasuje, ale mně to přesně do sebe zapadá.

Chtěl jsem se spíše bavit tak nějak o tom, co by mohlo být a nění i přes ten Facebook.

Prostě Král si vybírá jen lidi se kterými se chce a potřebuje bavit, probrat něco přímo, důležitě a rychle vcelku. Bohužel však, že se jedna o bytosti hvězdného prostoru, které kolikrát kolem sebe na takové kraviny nemají čas a tak zaměstnávají spoustu lisí kolem či se zase další lidi přilepí sami, tak Král nemá tu jistotu takto, s kým zrovna komunikuje ačkoli v dobré víře, protože věří, že Královny jsou či bývají na tom obvykle obdobně.

Už jen z toho důvodu, ačkoli si kolikrát zpestří či vyplní to čekání něčím jiným, že nerad plýtvá tou energiií či tím dechem jelikož je to dvojnásobný život.

Král také má nějaké své zásady jež je nucen dodržovat a vlastně už se to i naučil na základě jistých dvorních kodexů.

Ono také i proto, že nemá smysl se tak nějak vzájemně zdržovat v životě někdy je lepší právě zanechat vzkaz tak na tom místě, kde prostě se najde a ještě lepší je, když se ví od koho přesně je a nemusí se příliš dedukovat a hrát si na ČESKOU POLICII pracující rychle na odhlaení pomyslného pachatele.

Prostě protože i Království by měla být společnost, kterážto v této neekonomicky přínosné době měla odvíjet pomyslnou čarou od hranic ke hranicím a navzdory státu spíše vydělávat než prodělávat o čemž by bylo spíše poněkud lépe se bavit v nějaké té uzavřenější skupině. Případně.

Protože ono tak trochu je to i reklamě, což jistě hvězdy jako třeba, že na koncertě zrovna ke konci Vladivojna La Chia do mikrofónu sdělí že na violoncello Jí doprovázela známá Sylvie Bee a že zrovna tento kostým byl ušitý tou a tou firmou, protože obvykle co se image týče, tak v těch obvyklých obchodech se to nekoupí a případně se to dělá na zakázku či dodělává do výsledné podoby, protože ono jak k tomu přijdou takové ty různé sponzorky, kteréžto sponzorují umění knoflíky, a výšivkami, když se něco rozpáře a řekne se, Ale v klidu, to je dobrý anebo jj v pohodě a tak podobně, protože zase jen třeba to může přinést vyšší či zvýšený zájem o jisté věci. Tedy myslím, že to tak nějak funguje.

Jinak tedy vlastně díky tomu dechu se možná nemusí více vysvětlovat prozatím, protože jde jen o...

No nic, čas kvapí a Já zase musím pomalu frčet...takže to byl jen takový dejme tomu kratičký dopis i když se mi zdá, že...

S pozdravem Martin von Torr alias Karel XIII. - Král Český Poslední