Nemoc prezidentská - nemoc mocných či mocnářů 1.(177).

Jak jsem, no řekněme slíbil či předepsal, že v jednom z příštích článků se budu věnovat tzv. NEMOC PREZIDENTSKÉ, kterou snad někdo nazval jen dle toho, že se týkala lidí spojených s funkcemi nejen prezidenta, ale i jiných, řekněme lidí na mocnějších či významnějších postech. Spíše bych to nazval raději NEMOCI MOCNÝCH či MOCNÁŘŮ, ale ať si to každý přebere a poopraví podle svého vlastního přesvědčení do budoucna.

Nehodlám se dnes zabývat jistými kritikami či hodnoceními, posudky na které je člověk obvykle během života zvyklý, každopádně čím více je člověk na významnějším postu, tak té kritiky musí snášet více a více než člověk běžný a vždy jí nějak čelit. Beru a vždy budu brát v potaz věci životní. Každý v životě zažívá spoustu změn, jimiž ve své životní dráze prochází ať již proti své vůli či tak jak chce. Ano, říká se  že ŽIVOT JE BOJ a tak s tím každý nějak nejen že se tím časem a těmi léty sžije, příjme to, ale přijímají to i jiní a dávají to každý den každému jakkoli vyžrat ať již člověk chce či nikoli.
Vždy vycházet by měl člověk prvně ze sebe, aby mohl hodnotit druhé, pokud má na to právo. A má na to vůbec někdo právo?
Dnes se zabývám řekněme tzv. PREZIDENTSKOU NEMOCÍ, řekněme takovou odvěkou kletbou či daní za něco a co se týče zdraví a nemocí, tak si myslím jestli Pavel nebo Havel, jestli manager, soudce, Mudr., Judr, nebo Pudr – tedy pracovník od dráhy, tak vcelku je to jedno. Jistým faktem je to, že vlastně by se to dalo i svým jistým způsobem přirovnat k jistému pořadu v televizi: Na paškál.
Nebo na kobereček či na cokoli, co člověka jako osobu dostane spíše interně do situace nepříjemné, protože jedná věc je, jak to snáší, reaguje viditelně, opticky a jiná jak to prožívá interně, tedy pravými pocity.
Spousta lidí mně zde může napsat, sdělit, zeptat se: Kdo ti dal to právo nás hodnotit, soudit, kritizovat a podobně?
Tak samo se mohu ptát i Já, ale řekněme, že celá věc i s tím časovým vývojem, který bohužel dá dotyčným opravdový smysl když si doopravdy projdou od začátku řádek po řádku a pochopí, protože vždycky je to o pochopení a přijmutí jistých věcí a posléze přizpůsobení se ani ne tak věcem jako především času, době. Každý  do života přichází s nějakými cíly, potom svými touhami a pak věcmi k nimž se dostane ať již se týkají zdraví, kariéry, úspěchů a podobně. V životě každým dnem prožíváme chvíle a jediné co chceme je prostě někdy mít opravdu kousek toho opravdového štěstí, cítit to, protože víme, máme ten pocit, že i když je to tak jak to je, tak přeci jen to není stoprocentně ono a jsme nespokojení nějak  a přitom vnitřní klid, harmonie a spokojenost je základem zdraví, té celoživotní honitby za něčím a výsledkem.
Někdo se stane během života prezidentem, jiný  předsedou ústavního soudu, jiný papežem a někdo andělem či králem, to záleží, prostě osobností mocnářskou, nějakou zodpovědnou a především za jistých okolností autoritativní, což jsou ve skutečnosti věci řekněme osudové, vrozené, ale nemáme všichni ten čas a to štěstí, že opravdu všechno víme ve škole hned od první třídy a učíme se tím žít, koneckonců stejně tak jako školství tak i myšlení lidí se vyvíjí dále nezávisle na sobě někdo měl to štěstí že se narodil teď či byl někdy u něčeho od začátku a jiný ne, přichází k tomu postupně.
V minulém roce se mne ptal na facebooku jistý člověk, zřejmě z ODS, protože byl podnikatel, co jsem za život dokázal, komu jsem dal práci a podobně. Zřejmě je asi přirozené, že první pohled na člověka je ten, že každý hodnotí podle vzdělání, práce,funkce a podobně, což je bohužel každopádně mýlka, protože jen spoustu věcí neví a ty neví, protože se jimi nezabývá. Měl na mysli zřejmě pracovní příležitosti. Já osobně jsem také dal lidem práci, přidal jsem jim  někdy nepříjemně a jindy řekněme poněkud posouvající někam k možným dalším cílům, lepším a smysluplnějším, pokud bude zachována ona energie, která ať se to komukoliv líbí či ne přeci jen vychází ze mne. A to je jeden holý fakt.
Povedlo se díky mně jiným navrátit do života tak, jak si to do jisté doby nedokázal někdo představit a bylo to štěstí řekněme pro něj a práce pro jiného, čímž chci spíše říci, že štěstí nelétá již, jak se nám zprvu kdysi dávno zdálo a snad i proto jsme se dostali někde k vrcholu věcí vyšších, poněkud duchovnějších. Postaral jsem se díky své píli a energií o duchovní obrodu národa, což jistě popřít nelze, ale především vracím lidi do života, řekněme bezplatně či jen za malý pakatel případnou odměnu. Jsem Bůh či bytost božská a mám své instrukce se shora jako každý kdo je pod někým a je nějak veden a také je to jen síla, která mne nějak doplňuje a dává mi další možnosti Víra v Inteligenci vesmírnou, jenže i tam jsem středem Já, to je totiž ne namlouvání si něčeho, ale zcela plné vědomí faktu, faktu toho, že jsi na místě, kdy víš všechno, máš kontrolu nad vším, ale hlavně ji musíš mít sám nad sebou. A proto mám zcela plné právo dělat věci jenž dělám, někdy na základě mých úspěchů předchozích, protože vždy se člověk řídí tím, co mu v životě vychází, tam kde si je tím opravdu jistý.
Prezidentskou nemocí či spíše právě oněmi problémy s tlustým střevem osobně jsem si prošel ve círka ve 26.ti létech, také jsem tenkrát nevěděl, že je to nemoc prezidentská, vždyť ono v devadesátých létech byla medicína zcela někde jinde než je dnes, ale byly to ty samé problémy i když se to dalo nazvat nemoc Crohnova či Zánět tlustého střeva, orgánu životně nejdůležitějšího vyživující celé tělo a organismus. Také jsem si zprvu myslel, protože to přišlo hned po mém návratu z Norska do Česka, že to souvisí jen se špatnou cestovní aklimatizací či jen nějaký tělesný kolaps a to je věc na kterou pořád myslím, věc je stejná ač má spoustu různých názvů, ale v jistých tělesných stavech toto člověk nerozlišuje jak se to zrovna nazývá, ale co je to, jaké to má vlivy a žije z okamžiku na okamžik a nakonec stejně si musí pomoci sám ať již zpočátku za příspění léků či čehokoli o čem si myslí, případně je přesvědčený že mu pomůže, pokud mu to doopravdy pomůže. Od té doby je mi jasné, že tím může být postihnut i kdokoli kdo cestuje, přeci jen dnes jisté aklimatizační rychlé změny klimatu také nejsou moc dobré pro člověka, ale když je to součástí jeho práce a čím více je člověk výš, tím řekněme více pocitů strachu, stresu, svazujících pocitů zodpovědností, zlosti, nervů a všech těch věcí o kterých kolikrát běžně víme, že jsou spíše negativními vlivy na zdraví člověka a tak si člověk dělá sny a sní o tom, až bude po všem a budeme mít konečně svatý pokoj, klid a hodí to všechno za hlavu, jak se říká.
Také i to, že se jedná o nemoc prezidentskou JSEM ZJISTIL NÁHODNĚ PRÁVĚ V ONEN OKAMŽIK KDY JSEM ZDE DAL TEN ODKAZ. Leč vše vnímám s vývojem situace a vědomím toho, co jsem  čím jsem, co je kdokoli jiný a hlavně proč a kam že se ta celá věc mého a nejenom mého poslání dostala.
Že momentálně prezidentem je pán Václav Klaus, za to Já bohužel nemohu, prostě se ty věci tak staly a je třeba je tak brát stejně jako od 1.1.2012 novou daňovou reformu či ty problémy ve věcech sociálních případně i jisté věci či problematiku ústeckého kraje kolikrát, jenže vím, že ať se ty škaredé vlivy a ty egoistické přestřelky všude a dennodenně řeší jak chtějí, tak co se týče zdraví, tak se stejně každý zastaví a přemýšlí. Jestli ne hned tak stejně mu to bude časem vrtat hlavou. A já to tady dávám už je proto, že prostě NIKDY NIKDO NIC NEMÁ JISTÉ A NIKDY NIKDO NEMŮŽE VŠECHNO VĚDĚT ZCELA PŘESNĚ PŘEDEM A TAKÉ NIKDY NIKDONENÍ JEDINÝ, protože tady to zůstane věčně, pokud se administrace blogu nerozhodne to z nějakých příčin smazat, čímž by vlastně nebyla ani tak proti sobě jako spíše proti celému tomu světskému počínání bohulibému, což by se projevilo tak, že spousta mnohých lidí by bylo zklamaných, smutných, nasraných a pořád dotkla a třeba by mohlo být ještě hůře a větší peklo než se jeví dnes i přes idnes.cz.
Problém toho všeho je, že se jedna z těch vyšších hledisek o zájem osobní péče a každý z těch ani ne tak vzdělanějších jako spíše s těmi věcmi sžilejších a těch věcí znalých ví co to znamená. Psychologie, psychiatrie, lékařské posudky a věci které sice mají vždy nějaké tajemství, ale obvykle tajemství obvykle končí při soudní při, protože tam může jít na světlo cokoli a to jestli ze strany otázky soudce, či z úst žaloby případně obhajoby kde prostě ti jenž se soudí o děti a obvykle rozvodové řízení vědí, co vše je schopna protistrana vytáhnout za špínu, ale ať tak či onak i toto je jistá forma očistce a všechno je top prostě jen vývoj, protože i ten fakt, že jistí advokáti či soudní hlavy, případně policejní vyšetřovatelé jen tak mezi řeči prohodili: Tak ten nás vyškolil pěkně, či ten tady udělal vítr, případně tak by to mělo vypadat, hovoří za své. Každopádně tato věc lze jen čistě dokázat tím jako po třech létech stejným způsobem, že dosvědčit to může stejně osoba dotyčná, tak jako i popřít, protože to je vzdálené a řekněme interní i když jsou místa jenž jsou dnes snímána i non-stop na základě zákonů a ono během času si každý uplatní své případné předběžné opatření.

Jestli tomu člověk věří a příjme to jako fakt či nikoli je jen čistě jeho osobní věc,  mohu říct jen že by to bylo lepší, neboť vím, že stejně časem jej to vrátí zpátky a pak je si zasbude vyčítat proč to neudělal dříve.

Řekněme že z mého pohledu čistě osobně, ŽE V POBYTU VNÍMÁNÍ VĚČNOSTI JSOU VĚCI TÝKÁJÍCÍ SE TE CELÉ POLITICKÉ SITUACE JEN JISTÁ KRATOCHVÍLE ČI KRÁCENÍ SI ČASU.I já volím dennodenně ústupky a raději je řeknu, že se jedná o vývoj evoluční i když jde o zcela jiné věci ve skutečnosti.

Co se mého dluhu finančního týče dnes klidně mohu prohlásit: Těším se na léto až to splatím či se vyplatím a pak mi klidně můžete všichni již políbit víte co.  Ale když Bůh je tedy PRAVDA a LÁSKA, tak to také nejde potom a tam nahoře je lásky čím dál méně, to víme všichni a protože všeho moc škodí a i řekněme lékař pan Macek ví, že jakákoliv léčba či cokoli s práci lékařskou, medicínskou se uspěchat nedá, tak pokračování příště... protože celý život je na pokračování i když můj styl je prostě to sem nasázet a člověče starej se a mít to co na srdci, duši a jazku z krku, protože život a čas zase letí dál jako blázen...