Někam do Tramtáryje ... (Döch of Time act 6.)

... "Věříš na lásku?" zeptal se jednou skladatel,básník a kreslíř a muzikant či čaroděj v jedné osobě,jež v sobě nosí sílu ohně panenky s modrýma očima snad a vlasy,jako lány pšenice v létě,když Slunce do nich opře své paprsky,které se odráží dál svými optickými klamy do světa. "Každá žena přece věří na lásku." odpověděla skladatelka,hudebnice a malířka a kdo víco všechno ještě v jedné osobě. "A na lásku na první pohled?" zeptal se podruhé. "No snad kdysi,kdysi jsem  na ní věřila.To víš,takové ty dívčí sny,než se holky rozkoukaj jak to potom v životě chodí." pověděla by zřejmě,jenomže do toho Jí něco napadlo a vypadalo to,jako kdyby mizela duchem někde neznámo kam. " Věříš na múzy a jiný bytosti?" jakoby se zeptali najednou."Jsou." odpověděli by si snad,ale zničehonic se otevřelo okno.To okno,přes které se kolikrát dá vidět někam neznámo kam...

* * *

"To je divný,jakoby mluvil tou mou řečí.Vždycky jsem si přála,abych jí rozuměla jenom Já...Já...Já a už vůbec nikdo..." honilo se pojednou její krásnou hlavou.

Den co den,potýkám se,stále nad novou a novou zprávou.

No je to vůbec normální?

Had je přítel.

Přítel,ono se to slovo kolikrát tak používá,přítel virtuální,přítel který neopouští,přítel na kterého se mohu spolehnout.

Přítel co mne do slova omotává čímsi neviditelným jako od kořenů strom.

Nevím,zakopaný pes,jistě bude v tom..

Musím,musím přece

na kloub přijít těmhle věcem."

* * *

A tak zatím co tys včera byla jinde,trochu jsem vlastně se motal v kořenech Tvých,protože ono každý má nějak svého života strom,nedělal bych to i když Tě může těšit zájem,kdyby to nesouviselo s kostrčí,což vím,že v jistých chvílích jde cítit,když mezi náma proudí ty jisté síly.Takhle to chodí normálně a také jsem pochopil spoustu dalších věcí,proč a jak a podobně.protože ve všem vždy hledám význam vyšší a také mi to hned něco dává.Něco více.Vlastně mi to odpovídá i na ty další věci,které mám napsaný pod fotkama a nad kterýma možná ztrácíš hlavu či přemýšlíš a bádáš.Také pojednou přemýšlíš proč a nač takové to spojení.Z čeho vzešlo a proč to nějak přišlo?

Proč dostali jsme se do těla?

No protože to není tím,že bych nechtěl JÁ a že TY bys nějak nechtěla

a pak Vesmír tohle také řídí sám.

Pravda,jen trochu více tyhle věci ovládám.

vlastně ani ne tak více jako spíše déle,

ale každý má svůj vlastní přístup

Bytosti jsou různý,Múzy,andělé

nad níma bdí Archandělé.

Ti jsou tři hlavní,možná i více,kdo ví

jen další k nim přibyl,

tohle jsem pochopil.

Proč tedy Döch of Time co je to za slovo? nevím,prostě  něco jako Spirit,něco jako dech...Duch času,mimochodem se tak kdysi jmenovaly jedny tiskoviny anebo protože pořád je to Síla Lásky a spojení s duchy a duchovnem,které nadnáší,přesně asi jak zpívá o tom Vladivojna La Chia ve své skladbě SPIRIT OF LOVE .Ale víš Leni,ono to snadné není,protože internet ubírá to,co člověk potřebuje a chce.Také něco dá aněco vezme.Dá Ti pocit štěstí,reklamy,úspěchu,většího jména,tohle Ti zůstane ovšem opět to jde na úkor jiného potřebného či relativně chtěného a to jsou peníze.je to holt taková realita i když bojuješ za své práva.Já osobně nechápu,pže lidé někdy nedokáži udělat to tak,aby se jakékoliv využití něčí energie dalo zúročit i finančně.Ne ve virtuální peníze,za které se asi nenajíš a pochybuji o tom,že by tě bavilo na snídani si třeba zapnout notebook anebo počítač a říct si: No dneska mám chuť třeba na nějaké to pečivo třeba crossaint,tak si najedu na ty stránky a olíznu si monitor.Na druhé straně možná už to někde je,ale Já jsem po tu dobu co jsem internet neměl opět spadl do stavu menšího zakrnění,třeba bych toho již dávno využil.Ono vlastně také se tak nějak o vše snažím starat se sám a dělat si sám,protože ono pořád je to o využití a investování své vlastní energie a času do věcí,které Tě spíše posilují než ubírají ať se to týká peněz,starostí,radostí,věcí, vztahů a čehokoliv,třeba to někdy rozvětvím více a také mám své představy o tzv.Svém novém životě.Řekl bych,že někdy se v něčem naše postoje shodnou a někdy,no stejně časem k té vzájemné shodě nějak dojde v těch myšlenkách.

No to tak po ránu..zatím..vlastně už ode dnes zase začínám normálně pracovat..takže si to dneska budu valit někdy kolem druhé na Pardubice.

Furt kolem nás se motá
Spurt,the Time života je nota.
Golf a jeho hole,
Krockodilema,ty vole.
Funky,rock a jazz,
Přeplněný dřez.
A malíř dál svou barvu míchá
na paletě snů,
Život do těla vplul a dýchá,
silou vesmírnou.
Panenka pláče,
to růžová schází,
květináče spadlé,
rouška z černých sazí,
kdo v roztrhaném prádle,
Kdo ji doprovází...

Slzy jako hrách,

co se na zeď hází.

Panáček u dešti
uprostřed parku
do větru si tiše zpívá.
Budoucno věští,
dál,

cigárko po cigárku,
ta alternatíva,ta tu ještě zbývá.
To kolovrat kolem vrat skřípe.
Trylky během chvilky,výkřiky motýlí.

Jen v houslovém klíči po něčem zbývá díra,

to malíř kreslil křídla

a jak ta barva řídla,

byly to křídla

bleděmodrého netopýra.

"Bleděmodrého?" -povídá Lenka

"To zní šíleně,přesto dík.

Ach,Lásko,Ty jsi mi ale podivnej romantik.

Vždyť beleděmodrý je přece kolibřík."

"Tak to bude tedy kolibřík." odpověděl malíř

Mraženou malinou potřel panence pusu,

pak dodal jen tiše,

když hladil Jí po břiše

"A ty jsi sladká a hluboká,

jak ty květy od kaktusů"

Jen lehce pousmála se,

"Snad z kaktusů ostny?"

Poté Oba zavřeli své oči

a dívali se kamsi do tmy...