Něco o zákonech a jejích výkladu (186.)

Běžná realita života. Jak ji vlastně definovat, když co se týče životů, tak každý má svou životní realitu vlastní? Individuální. Nelze tedy nikdy plně hodnotit něco podle nějakých společenských měřítek, protože ať nás jiní nutí chápat během života různé podstaty a definice různých věcí a smyslů po svém, tedy po jejich, tak náš život mezi tím nás učí chápat věci jinak. Naopak a častokrát právě navzdory jiným či právě těm, jenž nás učili něco pochopit či přijmout, naučit se, přizpůsobit se a někdo se s tím smíří,a jiný s tím bojuje.

Boj je prostě neustálou součástí života, zkouší nás překonávat různá životní úskalí. Je to jako kdyby  člověk po narození dostal do vínku ani ne tak Kalouskovu složenku se svým dluhem, nepodepsaným samozřejmě a někdy ani přímo ten talent něco umět lépe než někdo jiný, když v podstatě v jistých věcech jsme si od základu všichni rovni. Jo, pravda je, že někomu někdy jde něco dobře, něco lépe než někomu jinému v tu chvíli a pak se něčemu věnujeme, protože chceme se buďto v lecčems vyrovnat, přiblížit se, názorově se shodnout, obvykle těm řekněme v něčem nejlepším, nejúspěšnějším a tak podobně a tak na tom pracujeme, vyvíjíme tím životem jisté úsilí, jenž se nám někdy zhodnotí, jindy nám to přijde jako řehole, protože získáváme často pocit, že i když to myslíme dobře, tak obvykle to dobře nedopadá a zoufale se stále v duchu anebo v kruzích jak své vlastní bezradnosti, tak v kruhu svých bližních ptáme: Proč, proč to tak je? A jindy slízneme sem tam nějakou tu pomyslnou životní lekci, kterou si zase nějak po svém okomentujeme třeba: tak co, tak nás vyškolil a jedeme dále. A pojednou v té přehršli různých životů a událostí dějících se v jeden časový okamžik několik set miliardově v jeden časový interval nastává jistý zlom oné pomyslné křivky či křižovatky, která také dle jistých myšlení či spíše přístupům k věcem a svým nějakým posláním rozděluje.
Když se ocitám v novém cizím městě, kde jsem nikdy nebyl a jdu vpřed směrem někam do neznáma, tak hlavně jedinou věcí, jenž mám v hlavě je to, vrátit se zpátky. Když jedu tím autem a zjistím, že jsme vjel do slepé ulice či jdu po chodníku a zjistím, že nemohu jít dál, tak pořád mám tu možnost se na podpatku otočit a udělat kroky zpět či případně zařadit zpátečku a otočit volantem.
Ale tady, v životě a čase, prostě tyto možnosti neexistují, nejdou. Spíše by jít neměly, protože ono i slova míněná se dají vzít zpět, což v případě, že se člověk nad situací zmýlí, dá, ale tam kde se člověk ocitne v momentě, kdy zjistí, že něco je pro něco a je to tak jak je a pro nic za nic táto věc se neudála a od toho i jiné události a je přesvědčen o tom, že všechno má svůj smysl již delší čas, tak potom by se musel postavit sám proti sobě. Je to něco podobného, jako řekněme politik, jenž vlastně dávno je za vrcholem své kariéry a spíše sjíždí dolů a zuby nehty se drží svahu, aby brzdil či zpomaloval ten pád vzhledem i ke gravitačním zákonům spojených s hmotností člověka a podobně, tak se stále snaží ještě udělat něco dál, ale něco o čem asi vnitřně ví, že by už asi neměl a přesto to dělá, čímž vlastně jen podporuje to staré.
Je to totiž podobné jako to, když někdo chce mít peníze a šetří si, protože nechce žít v dluzích a vezme si další půjčku či zadluží se ještě více. Zaváže se či vezme na sebe jistý závazek, který prostě ví, že pokud to myslí poctivě, tak splní, pokud mu to nepřekazí někdo anebo něco. Když člověk zadluží sebe, tak je to čistě jeho osobní věc, horší asi je to, když svým konáním zadluží i jiné, protože jeho činy mají nějaký vliv či dopad na řekněme ty věci společenské či společnosti. My v tom rozdíl příliš neděláme, protože máme za to, že se jedná o věci ať již radosti či starosti problémy a jiné věci všeobecné a tak se spíše bavíme o těch všeobecnostech všeobecně i s tím vědomím, že v jakékoliv všeobecnosti se tzv. detaily, jenž často jsou právě oním základem těch životů konkrétních poněkud vytrácejí či ztrácejí  v tom propadlišti všeobecna a proto také na některé detaily, řekněme z našeho pohledu zásadní a soudobé prostě upozorníme či je respektive jen vystavíme, vyneseme do popředí nad jiné.
Lidé a věci jsou různí, protože každý máme nějaký ten talent ať již řekněme od Boha či od přírody a něco chceme, využíváme ty šance prorazit, nebo něco změnit ať již svůj život či cokoli jiného a děláme věci,spíše jen pro vlastní pocit uspokojení, možná proto, abychom si nakonec sami sobě řekli: Ať tak či onak, tak nakonec stejně ten můj život za to doopravdy stál. Tedy pokud i toto je pravdou, protože někdy to za to doopravdy stojí a jindy to stojí za ty jiné věci jež spíše obcují s vulgarismem, ale stejně je všichni známe, protože ve skutečnosti v soukromí se tak o nich bavíme a nazýváme je tak, jak nám naše buď přirozenost anebo vznešenost velí.

S postupem času a vývojem doby, kdy se svět spíše více automatizuje a takové ty, řekněme technické vymoženosti nám ten život na jedné straně velice zjednodušují a na druhé zase komplikují  bereme často některé věci zcela automaticky, protože jistý automatismus je také součástí našeho vnímání  a také jistou součástí bytí, žití.
Třeba taková pitomá automatická pračka, která ženám i mužům poněkud zpohodlnila život, protože již nemusí jít s prádlem někam k potoku či do řeky, k vodě  a dává jim více prostoru se věnovat jiným věcem a která dnes vlastně i mužům pomáhá, protože už odpadla ta starost, zda budu mít prádlo čisté a nemusím hledat ženu k tomu, abych se Jí zeptal: Jak se pere prádlo tak, aby bylo čisté?, protože tu důvěru a spolehnutí převzal právě onen technicky prostředek a tak máme jistotu, pokud se nastane něco, co nám nakonec zabrání otevřít víko a vytáhnout prádlo z pračky, že všechno bude v pořádku a my budeme opět čistí a nemusíme se obávat nějakých pomluv či stát se centrem opovržlivých řečí druhých, protože opět vypadáme, řekněme k světu.
Vlastně každému oboru lze věnovat podobnou tuto větu.
Prostě jsou věci takové, jimž se snaží vyrovnat spousta lidí či se s nimi spojovat, jen osobnost Krále či Monarchy je něco více, protože je to vrch a také to není o tom, říct si: Já jsem Král. Protože tohle Krále z Krále ještě nedělá stejně tak, jako  Pána z Pána a stejně tak, jako ani Koruna ještě Krále z Krále  nedělá. Koruna je jen jistý symbol odlišenosti od jiných a má svůj specifický význam stejně tak, jako i to, že Král či Monarcha je spíše poslání, řekněme více zodpovědné a závazné něž cokoli anebo kdykoli, ale existují lidé či bytosti vyvolené či předurčené k těm výsostným věcem i když se to mnohým nezdá a jsou to věci, řekněme cítění. Ne cítění se, ale pocitů.
Vlastně ono když hierarchisticky podíváme se níže, tak tzv.pánem či spíše jen správcem jistého svého územního celku je i Kníže. Krále potom volili Knížata mezi sebou a také nikdy ne jen tak pro nic za nic, ale byl to je, řekněme jistý projev jistého uznání na základě jistých věcí potřebných a také hodně zavazující.
My osobně co by Kníže Slezský, protože každý člověk má nějaké své priority v životě na nichž staví, řekněme svůj sen či smysl svého života někdy popřehazuje, jindy musí vzít v potaz jiné věci, skutečnosti a také, tak nějak v souladu se soudobovostí tyto věci pospojovat a opět vytvořit další jiné priority. Pak jsou věcí tzv. tradiční, jenž nás nějak zavazují byť otázkou čistě jen rodovou a královský původ v dnešní době se jen těžko prokazuje po těch všech úsilích něco a někoho zlikvidovat či vymazat ani ne tak ze světa jako spíše z podvědomí či povědomí, což jistě v této době spousta lidí si může vybavit s jistými věcmi kolem bývalého udavačství a ženstvím STB, jejich seznamy jen ze strachu, při jejich vlastním vědomí, nějak žít dál, prostě člověk-jedinec v životě je schopen udělat spoustu věci jen proto, aby jakkoli přežil či přetrval, případně i vytrval.
Jednou z věcí je dojem, pocit nabytý na základě buďto nějaké intuice – dohadu anebo inteligence a znalosti věcí. Každopádně na domněnkách nelze nic stavět pevně, protože všechno pevné se staví na faktech a skutečnostech, třeba jen proto, že většina lidí věří tomu co je fakt, doopravdy. Tomu co je skutečnost a sama si zjistí, aby tomu uvěřili, zda ty věci jsou opravdu tak skutečně a pak se změní a mění třeba jakkoliv i jejích postoj, případně názor, protože člověk, co by jedinec má jistou tendenci, pokud není zcela patologickým lhářem v jistých chvílích prostě stručně říct svůj názor případně hájit skutečnost, pravdu tak jak je. Snad proto, že sám nechce nakonec žít ve lžích a motat se v bludech, pokud tedy mu na tom nějak záleží.
Je to stejné, jako když se dům staví buď ze slámy, kterou silný vítr odvěje anebo z cihel, kdy třeba řekněme spadne střecha či sem tam k nějakým těm škodám dojde, ale základ zůstává stejný a pokud se o to člověk stará a nenechá to zchátrat, tak potom s tím moc práce a starosti nemá.
Dům je dům a jistá, řekněme vlna politického vnímání či spíše státnictví, protože se jedná o věci právních rázů, diplomatických rázů, časových událostí, morálního kodexu představitelů a podobně, protože od toho se zase odvíjí takové to mínění veřejnosti okolních zemí, tedy pokud náhodou nedochází k jistým nátlakům ze strany řekněme silnějšího či mocnějšího, což již není dobro, ale spíše to zavání spekulacemi a jinými věcmi je jistě součástí toho tzv. ratingu ať již osoby, firmy, společnosti, organizace, státu, jen země ne, protože země je země a po ní pořád chodíme a půdu obvykle hodnotí účelně pouze agronomové zda-li se jedná o půdu-zemi výživnou, plodnou a vhodnou buďto pro pěstění šlechtěných rostlin anebo nějakého podproduktu určeného zase pro jiné věci ke zpracování.
Tak samo se dá dívat i na Ústavní zákon, jenž tedy něco ustavuje a je vlastně řekněme jistou páteři či pevnou kostrou systému, prostě nějaký moderní řád, který sice na jedné straně člověka nějak vymezuje či je jistými svodidly oné, řekněme hlavní dálnice, od které se potom odvíjejí ty cestičky menší a menší a ten má také své správce či respektive bdící nad dodržováním jistých mezí.
Proč vlastně vzniklo to všechno s panovníkem či Králem, popřípadě monarchou? Že by to byl opět nějaký nový útok o moc, o zisk? Nikoli.
Řekněme jen, že z těch ryze nepochopitelných vesmírných věcí vznikl proto či byl určen silami daleko vyššími a mocnějšími jen proto, že tedy ono nějaké to nebe nad hlavou je a že vesmír či Bůh chvílemi plní lidem přání jistá či slyší na ty jejích nářky a tím hlavní především bylo to, aby byl nějaký dohled nad tím, kde to doposud nebylo možné.
Doposud nebylo, ale řekněme, že odposud zcela je.
Politika je věc pro nás poněkud nezajímavá a ani my, Kníže Slezský bychom Jí nevnímali nebýt toho, že se dotýká lidu našeho panství a když jsme zjistili, že některým lidem se něco nelíbí i řekli jsme si, tak zřejmě s tím bude nutno něco udělat. Protože nikdo nemá rád cítit se někým podmaněným o to více, když se jedná o věci, no řekněme spíše pofiderní než smysluplné a tak s věcmi, aby se změnili je třeba vždy něco udělat, protože když se nic nedělá, tak se něco nemění i když se toho pořád díky jiným děláním mění hodně až z toho kolikrát šílíme a nevíme co dříve a co později a jsou věci, které jaksi možná ovlivnit nemáme tu moc, ale opravdu nemáme anebo si to jen nejsme schopní připustit či je jen něco co si někdo vykládá špatně? Všichni chtějí dobrý život, lepší život, ostatní jim jej slibují a druzí očekávají od nich tedy či tedy vloží v ně svou důvěru, že tam bude a ono tak není často, protože skutečnosti hovoří a jeví se jinak, opačně. Je tedy vina či hlavní příčina v nás samotných anebo v někom jinem?

Také si pokládám otázku, když některé zákony hovoří zcela jasně natolik, že nemá smysl tratit kolem všeho nějakým pustým nesmyslným diskutováním, když tedy v rámci jisté automatizace v případě, že dojde k neslučitelnosti v zákonech, poslanecký mandát automaticky zaniká se nic neděje? Když vlastně něco již neexistuje ačkoli dotyčná osoba si myslí či se pouze domnívá, že vše je stále v nejlepším pořádku.
Jak pojímat sousloví neslučitelnost v zákonech či se zákony?

Jo, hádat se či diskutovat se ženou o tom, jestli bude obložení v koupelně v takové barvě či jiné smysl má, protože od toho se odvíjí to hlavní spokojenost v soužití to je asi jediná věc, kde si člověk vždy musí promyslet či dát si záležet, klást důraz, pokud nám na tom záleží. na tom, řekněme vztahu či i těch jiných věcech dalších. Zbytek se dá řešit kolikrát bez diskuzí, tedy předevšímtěch nesmyslnýně zdloouhavých a nic neříkajících či neměnících, protože mezitím je spousta věcí zase  nějak jinak.

Prostě asi 36. den jisté, řekněme hlavní chyby či nedbalosti těch jakoby nedotknutelných.

Jsme se zase vykecali a můžeme jít pracovat dále na těch věcech spíše souvisejícími s včerejším rozhovorem s Otou Herešem z blackmetalové kapely Törr.