Něco o věcech vesmírných...(act 86. gradibus ad caelum)

...continuation of the previous happens... a tak si tedy jeden v tu jistou chvíli, kdy ze vztahu mu celkem nějak neklapajícího docházejí i poslední nervy a přemýšlí, že to chce změnu a náhoda je blbec, když krade, jak se říká, tak po nocích si pustí teletext a možná z prdele či jen tak pro zpestření toho trefí na seznamku. Prostě na nějakou normální seznamku, tak jako je seznámení přes inzerát v Avízu či dnes i přes internet a vlastně už teď je seznamka dá se říct skoro všechno, snad kolikrát ne tak nákladná jako kdysi i když...potom přemýšlí napsat či nenapsat a pak se stejně jednoho dne odhodlá. Kolikrát to tak bylo a záleží na tom, jak to dopadá, protože vždy je to o tom, že někdy člověk narazí na někoho s kým vlastně si nemá co říct a někdy to tak nějak jede samo a člověk ani neví jak...jenže to už bylo někdy hodně dávno, ale co by ne, když pořád jeden se tak nějak žene tou cestou životem za tím svým osudem.

Dnes je to jinak, ale zdá se poněkud  jakoby... tedy vlastně co, když v  podstatě historie se opakuje a docela  silně a vše je jen o tom, věřit či  nevěřit.... dát na to, nedat...a  podobné takové Hamletování a věci  mají poněkud jiný spád a vlastně ten,  jenž si myslí, že zase úplně všechno  co je v pisních o mně by mělo být  pravdou, tak ze to tak zcela úplně  není, protože někdy je to co mně se  týče v tom opačném významu, což  také není až tak důležité. Jenom  pořád jaksi nevím, jak je to s tou  Láskou v praxi, pojednou když...

když prostě víš, že v podstatě tě  miluje tolik různých osob a na základě  zdraví či těch věcí, jenž si prozatím  třeba jiný anebo jiná docela pořádně  neuvědomují, protože tento způsob  lásky, pomoci toho dechu, protože tak se to musí brát je holt jedinečným a ví to, jen někdo, ten jenž to poznal, prostě nesmí dojít zase ke zklamání. naštěstí při jedné té kosmické seanci si Vladivojna La Chia , že přítel anebo přátelství je více než láska. Ono stejně vlastně se to také hraje po rádiu pořád dokolečka až by z toho sem tam jeden se i dočista zbláznil.

Prostě ten pravý přítel, když už se tedy řekne PŘÍTEL v tom duchu, kdy vlastně se dá žít to, co kdysi nazpívala Monika Načeva je s každým tím dalším navázáním, což dá se na jedné straně ovlivnit myslí, ale také v tom jsou jiné věci a prostě to beru tak, jak to přijde. Ono to totiž už ani jinak brát nejde, ale věřím že stejně to nakonec každý pochopí, protože zdraví a ŽIVOT je přednější, protože věřím tomu, že všímavému ženskému oku sem tam něco neujde, co se týče jeho jména či spíše jejího jména. tam někde začíná či se rodí zájem anebo jen taková malá zvědavost a pak už to letí, je to totiž o tom, že co seješ, to sklízíš a tak bych si docela klidně mohl myslet anebo jen namlouvat, že třeba taková Helena Zeťová, pokud sem tam zabrouzdá na facebook a třeba to také může být jen shoda okamžiků, protože když se někdo s někým začne bavit či nějak komunikovat, tak je zcela logické, že prvně je třeba zjistit a pořádně proklepnout co je to za šaška, který mi zrovna píše a vůbec za tu dobu, z jaké to spad výše a najednou narazí náhodou na slova pod fotkami že Bonaparte ještě dnes, víří ples...a na kolenou na Elbě tančil...se Svatou Helenou do rána jančil... což je asi jediná poslední osudová věc, která každého tak nějak zajímá, zda k tomu dojde či ne a vůbec, kteráže ta Svatá Helena z těch různě možných Helen to může být?

Čert ví. Řekl bych... protože ono nakonec s ženskýma je to v té podstatě s tím co chtějí nakonec stejné a tak jak to zkombinovat a nikoho tím nenaštvat.

Vlastně tak nějak každý tím životem zanechává na tom světě po sobě stopy ať už jednou je to po telefónu, anebo normálně životem či i na tom internetu, kdy člověk tak jako Vladivojna La Chia zpočátku si říkala: No, a teď to bude vědět celý facebook a co si o tom facebook bued myslet? Nic, Facebook je server či jen sociální síť, ale za facebookem jsou lidi a ti si mohou myslet.

Žena...ten romantický tvor, který si tento příběh či to psaní anebo jen plácání každá prožívá dle své vlastní povahy, po večerech si řekne...tak..ještě počkám co nám napíšou Královské Noviny a půjdu spát anebo... a ráno jiná žena se podívá anebo přes den, jestli náhodou něco nového nepřibylo co se týče Krále či Království a na tom základě třeba si přečte nějaký ten komentář a zjistí nějakou značku, což je normální, protože za ten život či čas kolikráte strávený komunikaci přes chat anebo icq, ty značky každý nějak používá, ale prostě v tom cítění to vždycky nějak jinak, rozličně může být vnímano, pojednou, od jisté doby kdy... a pak se to stane pravidlem, tak nějak...

Ono se totiž říká, NIKDY NEPODCEŇUJ ŽENU... což Já s tím problém poslední dobou nemám, protože se dá říci, že táto či tento druh lásky je tak trochu nadpozemský a je mi v celku zcela jedno, že cca 34 999 987 lidí časem řekne, že to není pravda a že něco takového prostě neexistuje.Protože pořád mám před sebou nějak ty znamení, těch pět znamení co mají stát u kolíbky jednou. Kdy? To nevím, jen vím to, že prostě bez domluvy to asi nepůjde.

Chci totiž poněkud trochu odlehčit tu předchozí zprávu o válce i když ono dostat Vladivojna La Chia kompliment o tom, že je Imperatica Sankt - Peterburgskaja, tak Jí to potěší, ale zaroveň naštve, protože podle sebe Ona je hitlerovka, jak sebe namaloval na svém obraze, ale věci týkající se boje, jsou spíše pro ní výzvou a zajímají jí dalo by se říct, což zase poněkud jemnější druh povahy spíše preferuje jiný druh boje, čímž se nechci dostat k tomu, kdo má více klepýtek či zbraní zda Rak anebo Štír či latinsky Pandinus Imperator ačkoli ono zase když se ženy spojí a při slově válka, tak pracuje taková spolupráce poznatků jestli ta druhá, která sice ještě tak trochu před chvíli byla trnem v oku vidělat ten film a podobně v rámci taktické přípravy v rámci výcviku až by jeden kolikrát řekl...

Čimž není nad to pokochat se krásou přírody a vzít si příklad ze svých znamení, protože tam se jedná impulsivně a automaticky bez přemýšlení, tedy přirozené chování, jenž také ovlivňuje charakter člověka ať již se jedná o znamení evropského zvěrokruhu, čínského, indiánského, keltského anebo kdo ví jaké jsou, protože jsou i partnerské a erotické a hororové, že by z toho jeen zblbnul, kdyby to všechno měl číst každý den a večer si říct zklamaně, anebo vysíleně, že to buď vyšlo anebo nevyšlo.

Když ono se to vše těžko vysvětluje, už jen z toho principu či té skutečnosti, jak zpívá o tom Laura a její tygři na svém prvotním tuším, že SLOVA JSOU HLOUPÝ, HLOUPÝ...protože to o čem se čte a píše, všechny ty teorie a věci vlastně jsou v tom okamžiku zcela k pochoipení a také pak na druhotném albu, kde to asi také vše tak nějak spěje a asi vede, což je logické, že běžný člověk zcela tohle zákonitě asi úplně nepochopí  a také je spousta jiných písní, jež tady k dispozici, aby to řekly či daly tomu ten správný tvar nejsou či nevysvětlí to všechno jak to je a hlavně proč to je i když si myslím, že vše se dá jednoduše pochopi a když ne...

Tak vysvětlit se sluší

jisté věci jež tak kolem nás se točí.

Třeba o tom, že i když Láska kolikrát začne pohledem očí,

tak přesto jsou věci, jenž týkají se nějakého spojení těch duší.

A že se staly jisté věci

jen tak mimo děj

snad Kouzelnice pochopí

co tím myslí Čaroděj

a když ne hned, tak jistě časem

ono totiž za ten čas v tom stavu, v němž Já jsem

také i ANNA K. přemýšlí nad tím

Landovým Kouzelníkem, že kdo jej sem dal,

ten si jej vzal,

že Kouzelník je Láska

a láska, že je muž

a k muži patří žena asi,

Já zas možná totiž přišel na to,

když přemýšlel jsem nad tím,

kdo asi přál si

či kdo při mně stál,

když zastavil ten nůž.

Že měl-li to být Bůh

a had je Přítel,

že přítel jak jistě měl by vědět, znát,

že Bůh je přeci žena,

snad kdysi Amorovým šípem zasažená,

kdo ví,

když Kryštof říká,

že Bůh má v pohostinství dluh

a že v tomto století,

vlastně Svatí jsou ti,

kolikrát tak nějak jinak prokletí

a že prokletí i oné Země v níž tak nějak jsme se sešli,

zrodili či z Vesmíru v ten čas jsme vešli

co by nějaké ty duše

v domění,

že neexistuje nějaké to podivuhodné spojení.

Že zdá se to jako mámení

anebo jisté Boží znamení

a že jak to prostě bývá,

dle proroctví, Bůh poklad svůj skrývá

a že snad interesovány jsou tím i jiné slečny

však výsledkem je jen ŽIVOT VĚČNÝ.

Třeba Vesmírná jen Odysea nebo pouhá Báj

a možná jen krůček k tomu najít Ráj,

když jednou překoná se strop

a vše je jen takový

Vlastně zdá se mi,

že napsal jsem toho trochu moc

a tak nezbyde než pro dnes popřát jen

S pozdravem

Martin von Torr alias Karel XIII. - Král Český Poslední

Panovník

Kingdom Silesian, Moravian and Bohemian

...