Něco o tom,co ani Lotopi možná nevědí ...(Döch of Time act.29)

...LÁSKA...dalo by se o Ní vyprávět docela slušné ságy.někdy v duchu romantickém,protože ono to vždycky s každou láskou tak nějak začíná,což vlastně každý ví,jenomže tady jsme se dostali někde do něčeho rozeběhnutého,něčeho,co se zastavit už nedá a když z toho šílí kupodivu celá věda. "No pravda,je to trochu na hlavu." řekla Lenka "Ale ono i takové věci v životě jsou,dneska člověk musí počítat se vším,ale s tím lososem jsi to trošku přehnal." "Nepřehnal,jen jsem nějak po ránu špatně viděl." podotkl Čaroděj,o kterém se sice málo píše,málo povídá anebo někdy více,ale o to více je sledován,milován i nenáviděn,protože NENÁVIST je vlastně SESTROU LÁSKY..."Prostě se někdy jeden splete.Ty ses ještě nikdy nespletla?" "Ale jo,asi jo,vždyť je to lidské,ne?"

"Máš pravdu,losos je moc slaný,všiml jsem si,že spíše patříš mezi datly,to víš RÁNO MOUDŘEJŠÍ VEČERA,ale v tom světě zázraků na základě opaků je to jinak,tak se nezlob." pokračovali v diskuzi.

"Tak to máme zase stejný,ty seš datel a Mně se spíše stalo za pár posledních let datlování takovým hobby bych spíše řekl."

"No co,my taky s holkama sem tam datlujeme až se žhaví dráty a co tak děláš jinak?" zeptala se.

"Co by,snažím se Tě více poznat,nic jiného,přeci jde jen o věci daleko vyššího rázu o kterém jiní mají tušení až jakmilie si to přečtou,pak se dějí věci." podotkl ten,o kterém si jiní myslí,že je to jen nějaká fikce,netušíce co se může dít,když povolí uzdu své fantazie a připustí,že už tak z nějakých procent společná mysl a svobodná Lenčina fantazie,může měnit svět aniž by si to možná uvědomovala,ale ono to v tom spojení není zase až tak neskutečné.

"A co jsi jako tak poznal?"

"Tak pár věcí viditelných,ale ty nejsou zase až tak důležité jako spíše  to,že hlava TVÁ je tež docela slušné perpetuum mobile."

Lenka sice trochu vždy podlehne strachu a chvíli malou trvá,než se zase vzpruží a najde zase jisté pevno.

"Víš," pokračoval,"někdy mi přijde,že Ti všechno tak trvá a že jsi pomalý."

"To víš,holka,za ten čas člověk trochu pohodlní anebo šetři síly,ale musím doznat,že v poslední době jsem tak trochu spíše zLenivěl anebo zLenovatěl,to víš,ono když s někým sdílíš vše..tedy tělo,pohyby,myšlenky,dech,pocity a tak,což pro některé není až zase takovou novotou,jak se jiným může zdát.Zajímáš mne prostě už od té doby co jsem tě prvně viděl."

"To by mne tedy zajímalo kdy a kde?" řekl Lenka stejně tak,jako když tuto slova vyhrklo její nitro někdy kolem včerejší půlnoci impulsivně.

"No,vlastně ono když se tak trochu musíš zajímat mnou a nevím jestli tě to baví,ale něco o mně už víš také a něco,protože vlastně od té doby co začla ta vlna lásky vládnout ČESKOU ZEMÍ A NA POLI MORAVSKÉM,tam především..."

"No něco se mi dostalo k uším,jen jsem se zprvu trochu bála tomu věřit anebo jen nechtěla?To přesně nevím teď,ale pokračuj..."

"Tak jen to trochu doplním.Vlastně začlo to něčím normálním,co se proměnilo v nenormálno."

"Tak to je v pohodě,Já jsem si už také tak nějak za ten můj život zvykla na to,že si o Mně lidi kolikrát říkali,že jsem nenormální,takže konečně se mohu cítit jako doma." oddechla si.

"Prostě na základě těch všech písní a balad

a různých knížek,slov a nálad...

kdy z lásky už si myslí člověk,

že nelze již odnikud brát.

Řekne ANNA K. :

Vzpomeň si,koho jsi měl rád,

jako svou krev...

A Já Ti holka dočista na tebe zapomněl,

až jednou...vlastně,když člověk jak se říká končí,

tak se vrátí anebo jen jej to vrátí

vždy někam na počátek toho všeho.

Prostě pořád v kruhu."

"A ještě by mne zajímalo,jak to s Tebou bude,když dostaneš se z dluhů?"

"No,o tom,

potom."

*  *  *

"Tedy každý má svůj nějaký svět a sen a někdo na to dlabe a jiný si za ním pevně a vážně,vlastně smrtelně stojí a další si z něj třeba dělají srandu...kdo ví,ten svět je takový podivný...si vem Leni,takovou Vladivojnu La Chiu...

...někdy si prostě říkám co tak asi může člověk doopravdy prožívat,když jde pomalu se svou kůži na trh,vlastně kdyby jen s kůži ale ve své podstatě s tím celým svým světem.Vystavit svoje Já lidem,kteří tam jdou s tím,že se jedná o humor a smějí se snad všemu jen proto,že je to humoristický pořad a bojuje tam humor s nehumorem...i když pravda..stejně by mne někdy zajímalo,jak dlouho se takový shot musí natáčet,jestli je to stejné,jako když si holka potřebuje či chce natočit vlasy anebo ještě více,upřímně nevím,jeslit bych takový fičák kolem chtěl někdy prožít....prostě další Hamletovka: Jít či nejít...Příjmout-nepříjmout...pravda je,že někdy to člověk v té rychlosti ani nepostřehne,ale stejně si myslím,že jsou chvíle,které i tam nějak prožívá,nehledě na to,že už tam musí jít zcela vypružen...holt je to taková jiná bariéra mezi vystupujícími a koukajícími či přihlížejícími o to více,že nějaká alternativa obvykle lidem nic moc neříká a těžko se s ní člověk prosazuje na hudebním poli,to Helča Vondráčková,tá to má jednoduché,ta když je ve srabu,tak pohrozí jednomu rádiu soudem a všechny ostatní Jí hrají jak posr**** až do omrzení,protože co kdyby náhodou by přišla obsílka i k nám a vůbec Jí nevadí,že se najdou i takoví,kteří by v tu chvíli Jí to rádio hodili nejraději na hlavu,tak jako často televizi politikům a podobně,než si spočítají kolik co dneska stojí a že lepší bude když se koupí pytlík vajíček anebo rajčat a jde se tak,jak ve Španěléch na demonstraci za svým cílem,prostě jen si vylít zlost a zahrát si jednou na nějakého discobola a na šest pokusů se pokusit o nějaký ten rekord,mám-li to vzít z hlediska sportovního."...ale někteří lidi Jí zase mají rádi anebo jen se taky už cítí tak nějak,jako kdysi můj otec,když...ale to jsou takové ty muzikantské úděly obvyklé anebo jen by mohly být úděly kdyby...

"No ty taky,jsi přece kdysi hrál a skládal,proč to neděláš teď?"

"Dělám a nedělám,jen trochu jinak,dal jsem se na psaní vlastně,ono co taky jiného má člověk na tom světě dělat,jen nějak poslední dobou jsem zjistil,že nějak s těma písničkama jsem na štíru či spíše jen tedy s tou melodií takovým tím normálním nápadem,který jde přímo z člověka anebo z duše,však víš,jak to chodí.Protože si myslím,že to nejjednodušší je,krom toho,že vesmír a život vlastně nejvíce preferuje přímost a jednoduchost,že kolikrát z toho vždycky vyšlo něco pořádného časem.Myslím si to,ale ono zase,kdybych se tak nějak dal na muziku či chtěl něco zplodit,tak bych zase nemohl tady ťukast takhle,protože všechno je čas a o čase."

"To jo,ale když už jsi u toho plození,zplození a explození,tak jak je to vlastně s tím Králem." pozeptala se Lenka tak trochu poněkud z jiného soudku "Sám sebe nazýváš a tak..."

"Mno ..někdo tu cestu klestit musí a pak jsou ty věci mezi nebem a zemí co se dějí..a když víš jednou,že vlastně je to vše ukryto v jistých písních odpradávna odedávna a na základě jistých uznávaných či často vzpomínaných věštkyní a proroků v této době pokroku,tak ono totiž nejvíce o tom hovoří jistá,celkem jednoduchá rovnice...z chudých v zemi české povstane Král(SIBYLLA)...no a pak,že BEZ LÁSKY NENÍ NENÍ POČETÍ....(LAURA A JEJÍ TYGŘI)..."

"Takže jsme opět u lásky..." podotkla Lenka.

"Tak ono vše od lásky vlastně začíná a u lásky končí." dodal Čaroděj...který zase poznal kus jiného světa...

"...no a taky ono také u mne je to o cítění,také mi dělá problém třeba si dělat hudbu na klávesách.Jo jednou a to vlatně,když jsme tak začínali řádit,mi to na jedněch klapkách docela šlo jakoby samo od sebe,pak přišel tatík s tím,že je někomu prodá a na ty další jsem si ne a ne nemohl zvyknout.Nechápu proč,přitom klapky jako klapky v podstatě,zřejmě je to tím,že vždycky mám raději takovou tu jednoduchost nevím...ale dneska je to vlastně fuk,tolik věcí se tím časem a těmi životy změnilo."

"No víš,také jsem četla Tvé téze o vesmíru,jen tak letmo,protože mne takové ty galaktické věci zajímají a víš..pojednou mne napadlo,že vlastně by to i mohla být pravda..." podotkla Lenka.

"Věř tomu,že je,třeba se o tom dočteš časem více,ale když věříš,že to tak je,tak někde to tam existuje a funguje to stejně jako..tedy jestli si koukala někdy na Arabelu,jak se v klasice pojednou zjevil strýček POMPO,tak asi tak nějak...a pak máš písničky či skladby,nad kterýma trávíš čas a skončí někde v šuplíku anebo jsou odmítnuté anebo jen už nikdy k nim nějak nedošlo..víš,tak asi tak nějak tak,potom je to někdy člověku i líto,to všechno,když něco v sobě stejně víš."

"No to jo,tak nějak to v tý brandži už chodí." podotkla Lenka.

"Jo kdyby jen v brandži,ale ono prostě i tím životem..to je pořád nějaké to střídání kapel a těch lidí a názorů a toho všeho a pořád nějaké ty konce a začátky a ty traumata mezi tím a tak podobně...a člověk pořád o něčem sní anebo možná už ani nesní a někdy se nechce a pak se čeká až se chtít zase bude a tak pořád dokolečka,do toho jiný věci,které buďto ti to překazí anebo jen sám si to člověk překazí,protože zase chtěl něco v osobním životě a tak různě,nevím je to všechno takový prapodivný."

"Psal si anebo jsi říkal,že tedy vlastně nějak zase se bude psát příběh od prvních řádků..."

"No spíše meziřádků,protože čas ten i když někdy zdá se jakoby stál,tak zastaviti nelze,to by už bylo zřejmě takové...

...jenže ono když začínáš s něčím zase,i když víš,že vlastně jen pokračuješ,protože když máš posílené vědomí o jisté věci a jen hledáš a hledáš a trochu se bojíš,protože vlastně za jistých okolností víš,že se klidně bát nemusíš,ale potom..no povídá se,vlastně lidé povídají často. DĚJ SE VŮLE BOŽÍ a že SRANDA MUSÍ BÝT PRÝ I KDYBY NA CHLEBA NEBYLO,při čemž mne v souvislosti s tím pozemským děním přijde,že asi ti,jež trpí tak trochu tím anglickým pokryteckým humorem chtějí také poznat srandu a tak se snaží o to,aby co nejdříve na ten chleba opravdu asi nebylo a všechno Ti pojednou přijde tak,jako že vlastně vše je relativní či jen relativní až má člověk strach uhlídat i to,co by rád,protože v zemi v níž fantazie nezná hranic a pak ono králové také museji nějak zvládat své vlastní svědomí a často je to tak,že prostě každý by něco udělal kolikrát ze zlosti,ale přesto normálně nemá tu odvahu či vlastně kdo ví,jak by pak žil s tím vědomím,že doopravdy vládneš nad životem a smrtí...ono tak nějak třeba..vlastně když láska přejde v normální život a když muž a žena mají stejné cíle anebo věci potom emotivně začnou prožívat společně v té síle toho dejme tomu,že dechu dračím,ale to jen pro případ a ť víš o co kráčí...může být docela dobrý šrumec,řekl bych a tak mám prostě tu hudbu v sobě a pořád jí nosím v hlavě,ale pravda za ten čas to člověk tak nějak pořád zdokonaluje těmi dalšími zkušenostmi a podobně,co Ti budu vykládat."

"No to máš zvláštní s těmi ..a nevíš kde ty klávesy skončily?" zeptala se starostlivě.

"No vlastně,tenkrát  to ti byla taková zajímavá situace.prostě otec,ten též se vždycky zfanfrněl do něčeho nového a nebral ohledy,předefším když dorazil z bufetu v poněkud podroušeném stádiu,tak prostě jak řekl,tak bylo a zcela bylo i fuk,že tam člověk měl nějaké ty podklady.Což o to,tenkráte to nebylo tak jak teď...všechno digi,to se teprve rozvíjelo..tedy bylo to tak nějak ve vývinu teprve.Prostě přihčel a řekl,že prodává klávesy a tak jsem se ho zeptal jen tak...Hmm..co mám dělat a komu?...vlastně také to bylo ve spěchu,neboť jsem bydlel v Ostravě na starém bytě s babičkou,takže co jsem měl dělat,trochu to zamrzelo...a teď nějak  těmi YAMAHA co po něm zůstaly se nedá anebo jen se mi nechce začít nějak pracovat..."

"No a komu se vlastně tehda prodaly?" pozeptala se Lenka,jen tak pro zajímavost...

jenže to jsme od Lotopu odbočili zcela i když ,to s tím kobercem...