Můj milý výrone kotníku (act 116. g. ad c.)

... Štěstí? ... Co je to vlastně to štěstí? Není to třeba jen nakonec v životě ten pitomý pocit padnout na hubu a nerozbít si jí? Dobít se a vlastně zůstat bez šrámů? Zvláštní, když se někomu děje pořád anebo často za sebou něco nedobrého, tak druzí lidé často o něm za jeho vlastními zády říkají, že se mu daří i když s trochu opačným podtextem. Anebo prohodí o něm: No, ten dopad. Také jsem včera dopad. Dopad jsem a mohu hovořit i o štěstí. Každopádně už jsem se dlouho neocitl na zemi, tváři v tvář ostrému kameni, na kolenou a s poněkud bolestivým pocitem v kotníku. Ono pravda lépe je dělat piruety někde na jevišti než v kolejišti a pokud baletka při tom točení se kolem své osy nezavadí svým piškotem o ne zcela zatlučený hřebík v prknech jenž znamenají svět, tak také může hovořit o štěstí, že svou kreaci dovedla do úspěšnoho konce. V kolejišti je to přeci jen o něco horší, tam je každý pražec jiná ves, jiná velikost a člověk aby si připadal kolikráte jako minimálně tříhlavý drak a měl oči v jednu chvíli snad skoro všude, aby se mohl koukat kam šlape a v tu samou chvíli, jestli kolem něj neprojíždí zrovna nějaký ten vlak, který by mu mohl podat nějakou tu pomocnou kliku, nebo páku či jiné železné stéblo, jenž by jej odneslo či odhodilo o pár metrů dál anebo vzalo sebou.

Prostě stačí malá chvíle  nepozornosti a v tu chvíli je  to všechno jinak, najednou  se člověk nedívá z výšky  svou hlavou na koleje ale  vidí hlavu hlavu kolejnice  přímo před očima a může  být ještě rád, že ji vidí, že je  třeba tak vysoký anebo  nízký právě jaký je, protože  být o pár centimetrů vyšší,  tak by zřejmě již doplňoval  svůj organismus prvkem  zvaný Železo čili Férum nebo  Ferátum a možná by si  připadal jako upír z Ferrátu,  dva zuby a plné ústa krve.

Pravda, poněkud hororové  téma dnes. Ale zvláštní je  to, že vždycky to mám  jednou ročně a nelze to  ovlivnit, obzvláště když se  blíží či je vlastně konec  směny a mělo by se  spokojeně odkráčet domů či  tím směrem někam na vlak a  tak zcel spokojeně pajdám  kulhám po pardubickém  peróně, ono se to dá  zvládnout zcela v pohodě,  ale po necelých třech  hodinách klidu za dobu  cesty ten svinovský už jde  zvládnout poněkud hůře.

Mít zlost a nadávat na vše kolem jak stojí za nic zřejmě nemá smysl a také ani nikam nevede. povídat si něco o tom, že výrony jsou jistým příznakem zlosti a odporu či nechuti k pohybu daným směrem a opakovat si neustále pořád dokola něco o tom, že věřím, že mne běh života přivede jen k nejvyššímu dobru a že jsem vyrovnaný zdá se také nemá příliš velký smysl v tu chvíli, když vím a jsem přesvědčen kam to vede, že když jednou je jeden andělem života či představuje život osobně a veden svým a nejen svým, nýbrž tím vzájemným dechem či té síle toho dračího dechu kam směruje ví kam to zřejmě možná vede či jen mohlo by, když se člověk ocitne na samotném vrcholu či pokraji své intuice a vnitřního vedení, cítí tu cestu, ten dotyčný protějšek a na základě vzájemných jiných neviditelných emocionálních signálů tím směrem jde. jde anebo čeká, protože i když on nečeká, tak jinde se čeká, případně očekává a podobně. Prostě takové ty věci, které vlastně lidem v Česku neříkají vesměs zhola nic.

V podstatě je to stejné jako kdysi s těmi Katčinými zády nakonec, jak o tom je psáno v té staré KNIZE KNIH ČI jen knize života a osudů ČI KDE VŠUDE A DO JAKÉ ÚROVNĚ TO DUCHOVNO JIŽ VYSTOUPALO.

Pravda, dalo by se to popsat daleko vystižněji a konkrétněji, jen mi přijde, že by to zase mohlo spíše býti více ke škodě než k úžitku jiných, takže jisté věci je prostě lepší si nechat pro sebe. Ono koneckonců každý profesionál si své tajemství ponechává spíše pro příhodou chvíli a na konkrétní věc.

Takže spíše večer trávím u ledničky s mokrým ručníkem u mrazícího boxu a poslechem rádia a pak také za ten čas se věnuji tomu svému, tak chvíli započatému novému profilu Matti Vuori, Mathiesz, na facebook.com a někdy kolem půlnoci jdu spát. A samozřejmě, že v duchu ne sám, jen se mi zdá, že ten Můj duch či My spirit anebo fluidum sahá až příliš daleko, stejně tak jako i duch či fluidum jistého protějšku, což nevím zda ze mně dělá nějakého zoufalce jak zde bylo psáno někým či naznačeno.

Je to zvláštní a je to krásné, prostě jiné, ale intimní věci by se přece jen neměly tolik rozebírat či zveřejňovat vzhledem k tomu, že se jedná i o věci související s léčbou ať již v tom alternativním duchu či na bázi zcela čistě metafyzické ne-li dávno vyšší  a také tomu, že sice nevím jak je to v jiných zemích, ale u nás se stále na udržení tzv. lékařského tajemství dbá na základě dosavadně platných zákonů i když člověk ví, že jakýkoliv zákaz či omezení vede jen kneprospěchu a větší nevzdělanosti a nejistotě ostatních jiných. těžko tápat v tom zda to co je zlé je pron ěco dobré a  naopak. lepší jít spát aprostě dejme tomu věnovat se tomu svému snu, před kterým ještě

ústa má si mumlala

něco o Jumalatar ja Jumala,

ja henki ja aika ja rakkaus.

Prostě věřím tomu že každý si před spaním pro sebe mumlá takové ty nějaké modlitbičky, afirmace či jiné zaklínadla a pokud ne každý, tak ono alespoň převážná část této planety, kterou stvořili do kulatá, protože muži se často schovávají za rohem a ženy když je hledají, tak je nevidí, protože ty rohy nelze najít. Ono také se nelze divit, když prvni co jim padne do oka jsou obvykle výlohy obchodů se šatsvem a jinými pro ně potřebnými a životně důležitými produkty a tak si pokračuju v tom mumlání svém...

kun voit tuntea kosketuksen
haju kamferia ja eteeriset öljyt ja muut aromi yhdisteet
että yksi ihan ohut iho, että aika itse imeä
vaikutus, että ihmisen

Saatat sanoa,
spojuješ mitä oli kerran,
sanat
sekava ja haju
Vaikka juuri hengessä
toivomus
ja ilmaa huoneeseen
Pidän tuoksuva ruusut
siellä unia tai maailman
toivomuksiaan täyty,
jossa voit koskettaa, Jem, tarjous ihoa.
Yhdistämällä hänen rakkautensa meitä tai vain halu häntä?
Joskus vain haluavat
onko koti tuoksuu ruusut ...
Ehkä vain unelma,
kun suljet silmäsi tai sinun
siellä, silmäluomet
missä maali kuvia oppilaiden,
kuin valkoinen päivä unelma katoaa
En tiedä vielä koska on
Olen vain tapahtuu
Ehkä tämä on paikka
jossain idässä
jossa aurinko minun onneni
Sopii ja perustuu...

ero
kyyristyä pelosta
tai rakkautta

Ráno se budím, někdy o půl sedmé a mám co dělat

v té podobě nesmrtelné, když vím jak ty síly proudí a co to už znamená, kdy zpotí se čelo zničeho nic a chvíli ten pocit jak kolem nebetyčně opět snad už posté si zuby nebo kosu brousí.

Od té doby to pořád zkouší, potvora jedna zubatá, zlobí se a ani se ji nedivím, ale mám co dělat a tak na zem padám než za malou chvíli zase posbírám ty všechny síly. prostě podivné a zvláštní to jsou tyhle stavy, ale člověk si na vše zvykne, když vše už je jen záležitosti lidské mysli, prostě hlavy a je mi jedno, že se na můj účet někdo baví, ono také se divíš, možná chvíli žasneš, podivíš se a řekneš: Well . nad tím, jak je to a zda je to vůbec možné, ale prostě třeba osud už tak tomu chtěl.

Mutta kuten sanot:
Se on niin
tai
niin se on.

Silti hengessä kysyn itseltäni,
miten koet
asiat noin mystiikkaa,
taikuus
menneet elämät
ovat osana ihmisen sielu?

Rakkaus ei osta
ja ei ole myytävänä

No dopíšu a zase večer pojedu na Pardubice...tak zatím...