Možná...

Možná je to tak, možná, že také ne... to opravdu netuším a možná, že je to třeba zcela jinak.

Víš,už dlouho se mi zdáš 
a teď pro změnu Já vím,

že jsi blíž.
Já ze snů znám Tvoji tvář
a Ty?

Možná tomu nevěříš.
Jsi ta po které se stýská
když ulice je mou tmou.
Jsi vzdálená a blízká,
jako doba na druhou.
Pokaždé když se mi zdá,
že mám Tě na dosah
a oči svoje rozsvítím,
tak jako bych jen do tmy sáh.
Jsi jemná snítka ze stromu
co z výšek dolů padá,
a když už držím ty klíče od domu
tak místo tváře Tvoje záda.
Víš, dlouho se mi zdáš
a jenom vím, že někde spíš.
Možná mne ráda máš
a možná,

možná, že jenom přemýšlíš.

A možná, že se mne nakonec i ptáš:

A o kom vlastně sníš?