Malá předpotopní rekapitulace (171.)

Dění na facebook.com ač se zdá někomu jen jistou virtualitou, což je spíše poněkud ještě zastaralou domněnkou jiných, protože ve spojení se mnou je to jiný a věřím tomu, že už i u některých, protože vždycky se někde odehrává nějaké to dění. Naštěstí nejsme vláda a vládní orgány státní abychom něco zastírali a utajovali do nekonečna, protože ono když to začalo vlastně vše na základě lásky, která je jak součástí jistého štěstí i zdraví či uzdravování všeobecného a potom i dalších věcí spojených jak s časem, tak i s dalšími touhami, chtěním a přáním jiných, když prostě dejme tomu, každému v životě se stanou okamžiky, které tedy dejme tomu jak jeho, tak i jisté věci mění.

Pořád to přijde tak, jakoby si někdo hrál, dokola a zas.
Jsou věci jenž bytost člověčí, lidskou, upevňují či posilují ve vědomí
a pak jsou věci o kterých opravdu ve spojení se mnou mohu napsat či jen popsat Já.
Nerad to dělám, už jen proto, že opravdu to zachází do oblasti ryzí intimity těla člověčího a do věcí ryze individuálních konkrétních osob, ale řekněme, tedy, že v tomto duchu nutno zachovat i tzv. lékařské tajemství a to i přesto, že pacient by měl být informován o svém stavu či dění, aby to zase upevnilo jen jeho vlastní uvědomění a posunulo jej někam dál, když někdo cítí jak se mu třeba pevní kosti, či hřeje jej nějaká hřející síla na pravém kyčelním kloubu případně sem tam ještě jakoby někdo cítil v útrobách svých něco jako kapky chladného deště.
Mně osobně je už vcelku jedno kdo a jak se na to dívá, protože sám vím, že dávno jsem Já a někteří o kterých vím jsme na či za prahem, někde na či ve Věčnosti, protože se dokážeme povznést nad jistá časová a termínová omezení.
Neříkám každý, protože každý to štěstí či tu možnost mít možná nebude, koneckonců jeden by se z toho rozkrájel v duchu, kdyby se měl věnovat každému, ale pořád je to o tom, že vím a poznám na základě toho vyššího vnímání kdo kdy a v jaké chvíli v tom mikročase po něčem ve spojení touží anebo nějak myslí. Jsme nějak propojení, což na straně jedné bytost posune někam dále, na druhé straně v osobním životě je to i tzv. úděl či osud Králů Krále, protože je to pořád stejné a někdy zdá se, že lepší být tak, protože sám člověk neví jaký by mohl být život další s někým a zda by, když přijde tzv. dlouhá trať to takto bude vnímáno a pochopeno, jelikož ono za ten čas tří let, co jak slova, tak i duch Můj možná několikráte obletěl svět nehledě k tomu, že z úst k jiným ústům se slova o Mně dostali kdo ví kde a všechno je propojeno energií, kterou prostě lze zaznamenat tak, aniž bychom o tom spolu hovořili v nějakém tom technickém spojení. To tedy jen proto, že vím, že možná chvílemi se sem tam někdo něčemu diví a jen vysvětlit chci to, že některé věci zdánlivě podivné podivnými ve skutečnosti vůbec nejsou a že mají svůj původ v člověku, což ovšem mění i tzv. interní osudy a mohou přivodit další komplikace, které na straně jedné časem zocelují a posilují pokud se přes to či skrze to člověk dokáže povznést a jiné věci se mohou trochu spíše ty chvíle kdy člověk si přeje klid zkomplikovat zase jinými bližními svými.
Řekněme, že každý si tedy jede podle nějakého svého vlastního programu, plánu a podobně a kdo by nechtěl být zdravější či se cítit vitálnější či mít pocit, jako by byl pojednou opět nabitý nějakou pozitivní silou a i Já v tomto musím myslet nejenom na sebe i když na sebe především, protože vím a mám to vědomí vyššího životního levelu či té páté dimenze o které si kolikráte čtu odkazy co kdo a čím zrovna žije, co druhým doporučuje a podobně, ale jestli sám tak žije, kdo ví, protože někteří pse připravují, jiní připravují jiné a někteří tím už žijí a jistými věcmi proletí bravurně jako vítr. Jakoby prorazili cestu jiným, ale ti jenž jsou rychlí a ve předu obvykle z toho potom nemají to  co by mít měli či to, ani ne co by chtěli, ale na co vlastně mají automatické právo či část z toho.
Řekněme, že někdy se nad tím bavím, co by ne. Vždyť kolikráte se jiní baví jak na můj účet, tak i na účty druhých. A jiní hledají pravdu či smysl života a věci a chtějí zase něco jiného či jen jak se říká, že víra spojuje, tak nějakou víru či přesvědčení, což zase trochu dělá menší královskou rošádu když se hrají šachy.
To jsou věci hlavní, když víme, že někdy i myšlenkou či přáním aniž by o tom někdo věděl, život jiných dle zásluh ovlivníme.
Koneckonců i Sibylla pravila, že Bůh přidá lidem práci či dá v době, kdy v Zemi České za vlády posledního z Václavů vstoupí mladý Král a že se budou dít i místy věci řekněme neuvěřitelné.
O jakém tom Bohu či božství hovořila není známo, protože ono stejně tak jako v historií byly různé dohody jako třeba Dohoda Mnichovská v roce tuším 1938 nebo 39 a pak další konference a tak jako se dennodenně dějí nějaké různé dohody v jiných místech, které možná v dějinách lidstva mohou mít buďto význam pozitivní anebo jako spousta věcí propadnou, protože si lidé řeknou, že to zase byla blbost anebo se to časem ukáže jako neprozřetelné a nedobré, tak prostě nutno dodat, že ty nejdůležitější okamžiky pohybující dějinami a důležitě ovlivňující další dění a vytvářející jisté velké události se obvykle odehrávají  někde právě mimo dosah mnoha zúčastněných a někdy náhodou a možná na světlo vyjdou a někdy ne, což se v ten čas či okamžik vlastně ani neví a třeba to jsou osoby řekněme v tu chvíli pro jiné nedůležité a bezvýznamné. Tedy řekněme dnes s odstupem času, že čistě někdy před pěti až třemi léty se odehrála Ostravská dohoda, přesný čas dnes nevím, ale k němu se také dostaneme. Dnes nám to nevadí, neboť my jsme čas a přítomnost a stále ta pověstná nula, tedy mezník a sjednotitel všech přímek, jinými slovy tzv. Pověstný Zlatý střed.
Je to totiž nejen tzv. hra života a lásky, ale především hra času a my jí udáváme jen tempo a trend. Nemám tím na mysli přímo, že by to byla hra Rádia ČAS, protože oni mají jiné hry pro své posluchače během roku a také se nechali ovlivnit či jen inspirovat.
Problém je v tom, že když začneme jmenovat osobitě, tak se při těch všech událostech jistě najdou opět nějací lidé, jenž by tyto věci mohli zneužít vůči těm, kterých se to týká, což my nechceme a proto musíme opatrně kráčet slovíčko za slovíčkem a vyjadřovat se , i když se vyjadřujeme zcela vážně a autenticky bez emocí či nějakých dalších bočních vlivů o věcech, jenž prostě se staly součástí životů.
Je to těžší o to, že i tak se to dá považovat jako jisté developerství či práce s lidmi nebo lidem a že na tom světě se hovoří různými dvěma jazyky. My se snažíme hovořit především jazykem dobrým, ale často se obvykle setkáváme s tím, že potom hovoří či tvrdí jazykové zlí, to je takové rčení, jenž se často mezi slovy a větami i mezi řeči běžně používá v Česku i na Slovensku, a jestli to má i nějaký podobný význam v zahraničí, to nevíme.
Ale třeba nutno zrekapitulovat pár věcí,  o kterých si momentálně myslíme, že jsou pevné.
Ono totiž za ten čas existují či prostě s tím vývojem jsou někteří bohové a bohyně, protože našli svou nějakou zakořeněnou podstatu z minulosti. To jsou věci nezvratné a především nevratné, protože jsou i součástí toho časového soustrojí.
Pak jsou věci jenž se týkají jistých individuálních lidí, jejich myšlenek, slov a my nevíme zda si oni sami ovědomují jejích plný význam ve skutečností či v souvislosti s jejích vlastní skutečností, třeba tím, co člověk někdy řekne jen tak, že by si přál, třeba jako jsme jednou někde četli, že momentálně český Prezident pán Václav Klaus do jednoho časopisu, když se jej na něco zeptali, možná žertem na věci kolem smrti řekl, že snad spadnout s letadlem, což my mu zase nepřejeme a to i proto, že víme něco co má být dále, protože jsou věci i jiné, vyšší. Ale ono se říká, že co je žertem, to je s čertem a my na to stále někdy musíme myslet, protože víme, že některé takové jen tak vyřčené věty se často stávají skutečnosti a jen druzí opět potom budou tvrdit a chytračit: Já jsem to včera, před týdnem, před a před časem říkal/-a. To je ten nepsaný zákon přej a bude ti přáno, Dej a bude ti dáno.
To že dokážeme zaujmout či zasvětit či jen vzbudit jistou zvědavost či náklonnost nás nikterak neinteresuje, neboť za ten čas jsme si zvykli a navíc nás to odrazuje od našeho poslání.
Stejně tak, jak se jednou vyjádřil, tuším v časopise respekt nebo Týden někdo z Úřadu vlády či Kanceláře Prezidenta České republiky, někdy dávno na otázku: Co ze všeho na světě nesnáší? Tak mimo jiné řekl, že nesnáší či mu vadí tzv. Obchodníci s deštěm.
Samozřejmě že má zcela svobodné právo to říct, ale bohužel tito obchodníci s deštěm či obchodnice se bohužel od jistého času staly součástí života a žijí s tím vědomím a také už to berou tak nějak po svém, řekněme s nadhledem, protože pořád je to o tom, že ať se situace jeví tak či onak, tak člověk ji nějak přežije a zvykne si na to a bere to jako věc především samozřejmou.
Mnozí zase budou nevěřícně kroutit hlavami či psát, že zase je někdo sjetý anebo cokoli jiného co s námi nemá nic společného, tak nutno podotknout to, že v Česku opravdu tzv. Obchodnice s deštěm existují a sem tam také se jim podaří někdy někomu v něčem dát pořádnou sprchu, ale jako každá mystická bytost se pohybují zcela nenápadně.

Píši to také proto, aby zase někdo nebral v potaz to, že se někomu chcem zalíbit a podobně, protože to rozhodně úmyslem naším není vzhledem k tomu, že podle nás se stále jedná o něco vážného.
Což mi připomíná jistou souvislost s tím, když byl pro případné možné se blížící povodně v loňském roce z daní běžného obyvatelstva vyčleněn jistý stovkový povodňový balíček, který jak jsem se dozvěděl, tak při nových reformách ztratil svůj význam či se někde vytratil neznámo kam, prý z něj bylo upuštěno, což nám přijde poněkud neobezřetné, když již nyní někde v Čechách jsme zaznamenali I. Stupeň povodňového ohrožení a to ještě není březen anebo duben případně červen, tak jsme zvědaví jak se případné povodňové škody nastalé v tomto roce budou hradit  a problém je o to vyšší v tom, že lidé bývají často hodně, jak bychom to nazvali chytlaví na jisté řeči či slova protože třeba za ten roční běh ani o tom nevěděli ale blbí jistě nejsou a tak třeba také budou nenápadně pozorovat a očekávat  co a jak se vyvine a jak kdo a z čeho zareaguje. To jen tak mimochodem, při této příležitosti.

Musíme také brát na zřetel, že tento příběh Času, který se píše a zároveň se odehrává či se jen od něho odehrávají jisté situace, i když některé jiné se zase odehrávají nezávisle na tomto již tříletém Timestory vzniklém v Česku sem tam někomu něco připomene, usnadní, ale také posouvá, přesouvá a odsouvá, jenže to již jsou věci spíše spojené s těmi pověstnými výsadami Králů či s králem, jenž je Hlavou nejvyšší případně Císař, kdyby těch králů mělo být povícero.
My jen tvrdíme to, že jsme přesvědčení o tom, že jsme nejen zrození, ale také součástí krve královské, což nám vlastně dalo jisté výsady i privilegia, které za ten čas i ve spojení s těmi silami božskými se dostali do podvědomí a vůbec, vytvořili jistou ekipu či respektive právě to pověstné dávné vazalství a tak nezvyklé, nepochopitelné a nepřijatelné v této době asi ještě.
Koneckonců potvrzením toho mohou být i jisté éterní omluvné zprávy zachycené naším sluchem o miniaturním zpoždění ačkoli my nespěcháme, víme, totiž že stále je toho až nad hlavu, ale co člověk na té věčnosti má z té nudy dělat a vymýšlet aby si ukrátil ten věčný čas, protože u nás neexistuje to, že to někomu trvá věčnost. My máme čas, pro nás je především důležité to, aby ty věci vůbec byly udály se, protože od toho potom se odvíjejí další ať již v zásadě základní a hlavní, tak i ty pozdější a vedlejší události, pro nás již toliko nepodstatné, ale uvědomující si a pro jiné zase třeba šokující a neuvěřitelné, to záleží na pohledu, protože každý to máme zařízené poněkud jinak a podivujeme se nad věcmi různými a tak je normální to, že to co je pro někoho již normální a běžné, tak je to neuvěřitelné pro druhého či překvapující a je zase normální, že někdy to může negativní či pozitivní, ale to už záleží vždy na individuálním přístupu kdo a jak se k čemu postaví, protože je rozdíl v tom řekl bych podstatný, když někdo řekne:
„No to je neuvěřitelné, co se na tom světě děje zase co ti lidé vymýšlejí a že si nedají pokoj a podobně…“
A jiný zase přijde a řekne: „ No to se podívejme, tak to tady nebylo, no to je neuvěřitelné jaký brodel v tom mají, No na to se musím podívat.“ A s chutí se pustí do díla všelikého, protože ono pořád se to na tom světě hemží nějakými těmi nejenom šlechetnostmi, ale také i nenechavostí a vždycky záleží jen na tom, jak si to kdo přebere.
Stejně tak jako je to i s tímto psaním, že co jednomu připadá nesmyslné, tak druhému či někomu jinému může dávat vyšší smysl, ale to už je o vrozené inteligenci a také i jistých zvycích a návycích ať již novějších či starších, kteroužto lze ovlivnit, ale neovlivňujeme či jen se nesnažíme, vždyť koneckonců na každém záleží zvláště co kdo a jak. My jen chceme, aby ty věci nakonec dopadly tak, jak by dopadnout měly, tedy i tak jak bychom chtěli, protože jsme Král a tuto věc má každý v sobě zarytou už od dětství a od pohádek, takže kolem toho zase nebudeme tolik povídat, ono stejně ať se věci budou dít jak se budou dít, tak my sice dějiny ovlivňujeme a nejenom dějiny, protože dávno víme to, že máme vliv jak na politiku a politiky, tak i na věci životní běžné a lid běžný a někdy se sami přes ty starosti musíme přenést a sami hledat jisté radosti v tom dění a převracet to vidlemi stejně tak, jako třeba politikové přecházejí z jedné strany na druhou či z jedné názorové vlny na jinou, případně z kabátu jednoho do kabátu jiného a jako vždy pevně přesvědčeni podotknou, že to tak není, i když to tak je a to i proto a nejenom proto, že se nám to tak jeví, pravda, již poněkud delší čas.
Pro nás, a to mám na mysli i těch pár spřízněných a stále věrných duší a osob, zda přibývajících či ubývajících, ale především těch nejstabilnějších ať se již tedy pohybují různě v jistých oblastech obvykle ovšem spojeného s penězi, protože koho by peníze dneska nezajímaly, když jsou stále součástí žití jako takového, jsou třeba tyto věci i to, že tento den je pro nás 17. Jistého mezivládí či tak to vnímáme, prostě nový druh žití, poněkud pravda, nezávislý na tom, co zase vymýšlí ti, jenž pro ně to co se odvíjí zde, je holý nesmysl či nějaká fantazie.
My jsme především Bůh Války ať již jménem, či příjmením či čímkoliv jiným i přístupem a tak o válce, protože stále se nacházíme v boji takovém neustálém, neboť tuto bitvu máme naplánovanou na 7 let dopředu, tak to vnímáme poněkud jinak a ono i vojáci základní vojenské služby, jenž je vlastně někdy od devadesátých let zrušena, co nám přijde někdy ku škodě, neboť některé věci opravdu měly něco do sebe, také sem tam prožívají jistou válku. Emotivní především a pro klid i neklid lidu běžného či civilistů se táto válka bohužel nejvíce odehrává právě na poli úředním a někdy i  tam, kde místo nábojů jsou používány slova a věty se dějí věci.
Kupříkladu zazvoní telefon a nepřítel či někdo z nepřátelského tábora řekne: „ No to snad nemyslíte vážně? Co si o sobě ta kráva vlastně myslí?“
„ Tak kráva, jo, tak počkej, já ti to kafe hned ráno tak osladím, hlavně bacha hošku, abys z něho časem nedostal cukrovku!!!“  a za chvíli to lítá i bez vojevůdce, ale od toho jsou již ty znalé a vycvičené nižší šarže znalé terénu a znalé toho, co se očekává, konec konců i Kníže Karel von Schwarzenberg sem tam také pronese větu: „ Tak Dukelský průsmyk byl prolomen kupodivu daleko rychleji než se předpokládalo či tak to byla rána z kanónu, případně tak Teď všechny barevné koule rozstřelil do všech stran a v neposlední řadě tak neutronová bomba dolétla pánové. Teď uvidíte ten fičák či jen No to nám ten nový rok tedy pěkně začal.“
To že každý boj má obvykle za následek jisté ztráty, to se ví také všeobecně o čemž kolikráte svědčí i jisté zprávy zahraničních agentur o útocích USA, které stále ještě může svévolně si zasahovat do všeho jak chce a čím chce nás všeobecně také informují.
To jen tak pro bližší informovanost obyvatelstva a vyšší připravenost či pohotovost, protože opět se nechováme jako vláda, ale když hrajeme, tak alespoň nějak fér a lid vždy musí nějak vědět o tom, co se děje i když mu to možná v tu chvíli přijde jako hloupost či holý nesmysl.
Tak to zatím prozatím, protože včera se nám konečně povedlo překopírovat jisté VHS na DVD, tak zase časem hodláme pracovat na něčem uměleckém a cestopisném někdy z minulosti, nebo´t to opět považujeme za buďto podstatné anebo jen trochu oživující, či informující, ale kdy to bude to ještě přesně nevíme, snad v tomto roce již ano a samozřejmě že asi opět budeme muset udělat nějaké malé změny či úpravy.
Tak zatím dobrou noc a tak všelijak jak tak zatím soudíme a posuzujeme ačkoli ještě zcela neodsuzujeme, to jen proto, že třeba někomu se může časem zdát, jako že někdy v noci četl nesmysly a pohádky o králích a pak mu někdy časem přišlo psaní se slovy Z ÚŘEDNÍ MOCI. Čímž necheme nahánět strach, ale člověk má být raději předem připraven, protože v této době nejisté nikdy neví co se komu kdy může stát či přihodit, a to snad všichni víme zajisté.

Ono totiž také není sranda žádná, být pro někoho hrdinou, pro jiného bytost nepřijemná, zrádná, ale to už jeholt, takový úděl zdá se, když vše tak odehrává se v tom čase...

Myšlenky moudrých

Dreiser

Nemáte-li úspěšnou minulost, není to důvod, abyste neměli úspěšnou budoucnost.