Květy a trny

Tak nějak, dokola a zas, trávíme onen vzácný čas, do slova a do písmene est, do srdce vytesáno časem jest...

Další den a další kousek
kdy se k lásce stavíš jako brousek
kdy mou duhu barvíš černou tuží
kdy vzal bych štětec a tu suchou růži
barvou rudou nakreslil bych
na Tvou jemnou, hebkou kůži.
Kdy Tvá slova podobná by byla břitu
a Já nestíhal se schovat do úkrytu
před Tvou krásou a slovy,
co ostrá jsou jako meče
a tak zdá se mi že je
další den co se vleče
co se vleče a co neuteče.

Před Tvou krásou co mne k hříchům svádí
před Tvýmy slovy, které když chceš,
tak jako chmýři hladí
Ty Můj zloděj co mi v noci krade spánek,
tak chladně jak zimní vánek
namísto hezkých radovánek.
A Já potom noc Tvou hlídám
před sebou Tvou tvář,
kterou po tmě snídám,
než se ráno vzbudíš ze sna,
ještě chvíli někdy předtím
někdy v noci, o půl třetí
Já nad Tebou se tajně skláním
a do Tvých vlasů květy vkládám
květy které ze snů spřádám,

jako listy z omalovánek.

Další den a další kousek
kdy se k lásce stavíš jako brousek
kdy mou duhu barvíš černou tuží
kdy vzal bych štětec a tu suchou růži
barvou rudou nakreslil bych
na Tvou jemnou, hebkou kůži.
Další den co se vleče
co se vleče a co neuteče.
Před Tvou krásou co mne k hříchům svádí
před Tvýmy slovy, které když chceš,
tak jako chmýři hladí
Ty Můj zloděj co mi v noci krade spánek,
tak chladně jak zimní vánek
namísto hezkých radovánek.
Jsi Můj zloděj co mi bere spaní
každou noc a bez váhání
Stěny bílé a v dálce štěstí
a tak do nich biju pěstí,
stropy bílá štěstí v dálce
Já sám voják co se stává
obětí té dívčí válce,

kdy si ze Mne střílíš.