Kralovský samizdát: aneb politické dogma On si jen tak bloguje

"On si jen tak bloguje." může okomentovat vyjádření Krále jakýkoliv politik- čili vlastně jen uživatel vydobytků znárodnění či konfiskace majetku komunistickým či totalitním režimem v tehdejším socialitickém Československu. Problém zřejmě nastane v tom okamžiku, kdy prostě královské či kruhy Monarchů v jiných zemích za pomoci překláádačů a podobných možností si informace přenesou do svých zemí. Protože vždy je to o tom, kdo koho uznává a pokud se Králové a ty jiné vyšší stavy uznají mezi sebou mění se věci na základě momentálních rozhodnutí. Ačkoli v podstatě se může jednat o vydání Královských samizdátů na základě stejných pravomocí jako třeba Prezidentské dekréty či prohlášení případě vyjádření Mandátního a imunitního výboru za účasti předsedy onoho výboru, v této době předsedy opoziční stínové vldy a předsedy ČSSD pana Bohuslava Sobotky či vyjádření anebo prohlášení jiných stran formou svých zástupců, ať se již jedná o legislativní parlamentní či či nelegislativní parlamentí strany anebo i neparlamentní strany politické jenž v posledních řádných volbách do Parlamentu ČR v roce 2010 nezískaly potřebných 5% hlasů, aby mohly obsadit ony křesla.

V této souvislosti se klidně může stát, že třeba i Král z jiné země třeba odmítne někým plánované či nabídnuté pozvání na základě svého rozhudnutí. pravda, trochu to zhátí plány jiných, ale ono v podstatě v tomto tažení je vše v pořádku neboť Král samozřejmě upřednostňuje především dobré jméno a blaho své země a tím i lidu, což ovšem politici či honci za úspěchem, kariérou a korytem hátí jemu a tím vlastně kolaborují celé to úsilí, což se zcela logicky může setkat spíše s nevolí ostatních.

Pořád je to tažení či boj za svá práva, právomoci či výsady, jenž vlastně dávno dle našeho sooudu není problém ustanovit i těmi, jenž zrovna si velebí v pozici rádoby zákonodárců i když národ ve větší míře pociťuje spíše pravý opak.

Občané, neboli ovčané, jak se jim jinými nazývá, neboť kolikrát jdou opravdu jako stádo ovcí instinktivně někam za pastvou, to stejně nakonec pocítí opačně jinak by se tolik nebouřili.

Každý dobrý Král ví, že pokud je spokojenost národa, tak je i spokojená země a vlastně by čistě teoreticky mělo vypadt tak, jako když se někdo rozhodne zasadit si na zahrádku nějakou tu úrodu a těší se na sklízeň ovoce či plodů, pokud samozřejmě do toho nezasáhnou jiné poněkud přírodní nepříznivé vlivy.

Prezident tenkrát, ve svém novoročním projevu, sice zcela chladně okomentoval jistou věc tak, že je sěšné, že někdo si nedokáže udělat věci tak, aby mohl veřejně vystoupit či se zmedializovat.

Zřejmě poněkud malý rozdíl je v tom, že k pravomocem Krále nepatří někde vystupovat či se vystavovat těm politickým nesmyslým věcem, jenž vše podstatné buďto zdrží anebo ve skutečnosti nevyřeší vůbec, ale jen se o tom diskutuje před zraky občanů jenom tak, aby se jako vědělo, že se o to zajímají, ale skutečnost je nakonec jiná. Král totiž na základě svých výsad, by měl být u tohoto dění hlavního normálně a spíše by měl vstupovat do děje, což se děje řekněme nepřímou cestou, protože vlastně vše už dle našeho soudu záleží jen na tom, co by bylo, kdybychom se opravdu rozhodli vstoupit na půdu parlementu a usednout na trůn čili křeslo momentální předsedkyně sněmovny.

Ono totiž, kdyby se tak stalo, tak by začalo poněkud jiné divadlo.

K dalším věcem i mimo další jiné výsady Králů, jenž odlišují od běžného lidu pravé vyšší stavy, je možnost na základě jen svého chtění nahléednou pro správu země do veškerých věcí, jenž jaksi se stále prezentují jako možnosti či práva vlády, poslanců a podobných úředních institucí ačkoli král sám o sobě je vláda nad zákony anad tím vším. Tak samo by mu mělo být umožněno bez jakýchkoliv okolků nahlédnout do veškerých soudních či trestních spisů a záležitostí v zájmu správcovství a věcí s tím vším souvisejících.

Král totiž nikdy nemá zájem nikterak škodit své zemi spíše naoipak pomoci, vnést světlo do jistých věcí případě rozhodnout, přikázat, rozsoudit či odsoudit na základě daleko vyšších jiných principů bez nějakého zbytečného hlasování a alibismu, jenž jenom veškeré důležité věci zdržuje.

Nejde-li to tak, potom nutno nezbývá nežli věřit svým řekněme spřáteleným kruhům v těch nejdůležitějších věcech, případně vložit svou důvěru v to nejkvalitnjší a nejlepší o čem je přesvědčen, že je opravdu přínosem pro zem a že se nemusí obávat zbytečných dalších komplikací jenž by z toho světového či zahraničního měřítka vyvolalo jakousi nedůvěru či skandál.

O to více je složitější, věnovat se věcem okolním, když se řeší stále a do nekonečna nevyřešené problémy vnitřní.

Král samozřejmě kdykoli může dosadit na jistá místo a to bez odvolání jisté lidi a stejně tak i odvolat ty nedůvěryhodné, opět bez jakýchkoliv dalších věcí, protože královské výroky je nutno respektovat. I proto celá ta věc s králem vlastně v poslední době vznikla a stala se skutečností a nemusí se čekat na to až se někdo rozhodne či usmyslí až se to projedná, odhlasuje či podobné zdržovací procesy.

Král je v tažení a snim i jistý lid či osoby.

Král se snaží vydobýt si své prioritní postavení, protože ví jakým přínosem to bude pro veškerou dynamiku země stejně tak, jako i politici si stále táhnou tu svou o nových volbách právoplatných i když již legislativní nebudou či o volbě dalšího prezidenta i když už vlastně nebude legislativní, neboť oni sami pozbyli svou legislativitu a tudíž je zcelá logické, že to, co navrhne či učiní nkdo, kdo ztratil svou zákonnost, tak nemůže vymýšlet a uskutečňovat další věcí. Pokud se tak děje, děje se mimo zákonnost vzhledem k tomu, že se toho účastňují jedinci jenž ve své skutkové podstatě již to právo nemají a nebylo jim doposud z moci úřední odejmuto či věci nebyly napraveny.

Tak jako když si politické subjekty táhnou za svým programem, jenž přednášejí svým voličům-věřitelům, které ale bohužel k opozičním a koaličním budoucím smlouvám dodrženy či naplněny nebudou.

Ono už tak se spousta věci děje vždy až po našem vyjádření a jen je nám líto, že zatím nám osobně nebylo umožněno si poslechnout za pomoci odposlechů skutečné výroky na půdě parlamentu o kterých věříme a jsme přesvědčení, že jsou bedlivě sledovány jistými insitucemi a alespoň přenášeny a přeposílávány tou jinou cestou na další a další důležitá místa.

Především nás zajímají zájmy všeho lidu, nejen proto, že to souvisí se složeným slibem poslance při získání mandátu, ale na základě shledání porušení či nedodržení slibu zcela logicky vyplývá důvod k odejmutí či odevzdání poslaneckého mandátu na základě své nejlepší cti a svého svědomí, což zřejmě bude ten největší problém, že ty věci tak dlouho váznou, případně se na ně nebere zřetel.

Pokud se podíváme na problémy vnitrostranické, tak vůbec nechápeme postupy oněch stran a jejích nezájem o doplnění svých míst v rámci regulí zákonů či Ústavy ČR. Shledáme-li tento nešvar, tak vůbec nechápeme nečinnost, protože víme dávno, že vždy dochází k nějakému disciplinárnímu potrestání ať se již jedná o vyloučení ze strany či odchod samotný. Což jsou vlastně vnitrostarnické problémy. Ono možná ani nemají takový jem ačkoli materiály a statistiky o volbách jistě mají, případně přes počítače není problém si jisté žebřičky s náhradníky kdykoli vytáhnout. Tak samo potom na té úrovni vyšší, sněmovní či parlamentní, kde se také řídí nějakým řádem, kde v některých bodech potom dochází k rozkolům a neslučitelnostem v zákonech, jenž vedou potom k automatickému odejmutí či ztrátě mandátu dle paragrafu 6 a 7. sněmovního řádu, které by měl řešit onen výbor, ale nedělá to. Zvláštní, když již od raných školních let nás učí dodržovat jisté řády a podmínky či povinnosti čo člověk smí a nesmí, musí a nemusí a čím je povinnován.

Královská diskuze: - Co je to v době dnešní poslanecká čest a to nejlepší svědomí a vědomí a jak je preferován zájem všeho lidu?
Poslanci v České republice
Zisk mandátu
V České republice jsou poslanci voleni do dolní komory parlamentu, která se nazývá Poslanecká sněmovna a je do ní voleno celkem 200 poslanců. Do horní komory, Senátu, jsou voleni senátoři. Poslanec musí být českým státním občanem a musí být starší 21 let.[1] Svůj mandát získává zvolením. Ačkoli může být zvolen jen na kandidátní listině nějaké politické strany nebo politického hnutí,[2] je jeho mandát volný, není tedy vázán žádnými příkazy,[3] což se odráží i ve slibu, který skládá na první schůzi sněmovny. Ten zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[4]

Kolik oznámení dostala od chvíle, co vznikly nově řádně nezvolené strany oznamení na stůl paní Němcová? § 7
Začal-li poslanec vykonávat funkci, která je ze zákona s výkonem mandátu poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně předsedkyni Sněmovny?

Jak pracuje mandátový a imunitní výbor v případě, kdy jsou porušovány sněmovní řády? (4) Mandátový a imunitní výbor zahájí disciplinární řízení o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 1 na návrh předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu, o disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 2 na návrh uraženého a o přestupku podle odstavce 3 na základě postoupení věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu.4a) či jak se to řeší potom, když na své povinnosti každý dlabe?