Ještě jedno kafe bych si dal (act 111 g. ad c.)

... Jestli si o Mně někdo myslí, že i po tom všem, co si přečte o mně a jiných v KNIZE KNIH něco spěje k dokonalosti, tak je nejvyšší čas vyvézti jej z omylu. Spíše tím chci říct, že nkdy v tom živatědění, v těch dnech někdy dobrých někdy méně někdy více jsme vlastně každý na tom stejně, tedy mimo ženy, ale to také jen sem tam jednou do měsíce.

Přišel jsem domů.

Po noční.

Ráno.

Řekl si: Odpočni,

když cestou spaní

bylo ti nedopřáno.

Usnul jsem někdy sice,

na hodinu, dvě,

na chvíli.

Odpoledne asi.

Dával jsem na facebook totiž

fotky, co kdysi se fotily.

Snad z lásky

či jen cesou krásy.

Snad kvůli pohádce tenkrát

víc přitáhlou za vlasy.

tenkrát,

když ještě neměli jsme tolik

mocný vliv na počasí.

Probudil se,

to se stává.

Na stole pak

první,

druhá

a postupně třetí káva.

Pak večer na Radio Čas

ode mne letí zpráva.

To jen odpověď možná,

pro tu co myslí, že On na ní myslí

či které že to děvče psalo

těžko říct

v tom duchu nekonkrétním, možná mně

a když ne,

tak se mi to jen zdálo.

Jenže ono radio ji jaksi nezmiňovalo.

Přesto věřím,

že dávno není tajné.

Protože i ty baby když chtějí,

tak dokážou být fajné.

I tedy píšu anebo jen posílám

v naději, iluzi

ačkoli nevím jaká nás dělí dálka.

Vím jen to, že ještě včera

Vladivojna La Chia básnila něco o Ostravě

čo kde nachází se právě

jestli sedí někde doma v křesle

či  na zemi, dece v trávě

někde v parku se svým přítelem burčákem

a co proto dává mu hravě

a že po éteru

duní ...

...

na stole večer,

jen co pošlu do éteru zprávu

a kdo ví zda

ji přečtou žasnu

vařím kávu,

voda bublá

řehtá varná konvice.

zaleju

doleju

zhasnu

hrnek pokládám

kde se vzal tam se vzal

divnej kopec náhle stal

hle mobil

a on ten hrnek

na stůl

pojednou vyklopil se,

rozlil.

A máme vyvěštěno.

Chvíli jsem si říkal

jak v myšlenách teď tak tápu,

rozsvítil

a koukám:

Hle

Bonaparte na stůl

roztáhl svou bojovou mapu.

I ze všech stran na zem

se snášely ony kapky toho voňavého deště

a Já ač duchem přítomen

s hadrem v ruce řval:

Že to stačí, žádné ještě

a pak půl hodiny,

kol všech světových stran

vše úspěšně utíral s tím, že...

...tak zatím...

však já se ještě vrátím...

až to bude všechno pěkně vyleštěno.

Hezký večer...

Matti Vuori