Jen tak o životě...kap.1.

Život je vlastně takový výlet.Výlet od někud někam anebo odnikud nikam.Přesně podle toho,jak si to člověk přebere.Jednoho dne se prostě octneš tady na tom světě a starej se.Zabalíš si pár nějakých nejdůležitějších věcí o kterých jsi přesvědčen anebo si myslíš,že je budeš potřebovat či se ti budou nějak hodit,nasedneš do vlaku a jedeš.Vlastně ono už v tom vlaku sedíš a ani o tom nevíš.Sem tam někoho potkáš.Vždycky někoho potkáš.jednou potkáš toho,koho chceš,většinou však vesměs ty,co nechceš.Možná proto,aby tě něco naučili.Ne aby ses od nich něco naučil,ale aby ses jen díky nim něco naučil.Třeba jenom nechtít,protože když na někoho narazíš a něco chceš,tak pokaždé narazíš.Stále narážíš.Co jsou to zač ti lidé,ptáš se a odpověď? Od lidí se nikdy nic nedozvíš.Vlastně dozvíš se z toho spoustu,ale nic z toho,co by bylo pro Tebe.Možná,že je poslechneš.protože si nevíš v jistou chvíli rady a tak je posloucháš a děláš věci už ne tak jak to chceš ty,ale spíše podle nich.Pojednou,aniž si to uvědomíš,tak přestáváš být sám sebou.Jsi někým jiným,ale pořád si myslíš,že jsi to ty.

A tak si sedíš a jedeš tím vlakem,poznáváš ten svět kolem,ty lidi a posloucháš jak se baví co říkají,co dělají a tak různě.Sem tam se k tobě někdo přivrtne,jinej odsedne,odejde,přijde další a tak je to pořád dokola.

Zjistíš,že vlastně všichni jsou ti chytří,ze všech nejchytřejší a ty jediný jsi ten největší hlupák a nevzdělanec na světě.Zjišťuješ,že všechno co si myslíš,že děláš dobře,tak vlastně děláš špatně,protože kdybys to dělal dobře,tak by tě jistě toliko nekritizovali a spíše by tě chválili.Myslím,že to tak je anebo by být mělo.

Přemýšlíš co dál a snažíš se o to,aby ten život stal alespoň za něco,aby byl radostný,ale někde v duchu stejně pořád nadáváš a žehráš na život.Pořád.

Jen do té doby,než si vlastně uvědomíš,že ten život za to nemůže,vždyť život přece nejsou lidi.Trochu tě to pozmění,protože vlastně přestáváš nadávat na to,že život je ten špatný a začneš v duchu nadávat spíše na ty lidi.Anebo nenadáváš,ale začínáš si o nich pomalu myslet své a říkáš si:Proč vlastně jsou takoví?Vždyť přece takoví kdysi nebejvali.

Vždyť předtím,když se něco chtělo anebo řeklo,tak se to udělalo a teď? Teď slyšíš kolem sebe jenom samé výmluvy.Že nikdo nemá čas,že nemá náladu,že dělá něco jiného a podobně.Kde jsou ti lidi co byli kdysi lidmi?

Kde se jen ztratili? Nikde,vždyť jsou pořád kolem sebe,vždyť je vidím.Pořád stejné tváře,sem tam nová.Pořád nějaký ten konec a zase začátek.Jediné přání,že by snad mohlo být něco jinak?Mohlo,ale není,zase je to stejné.

Nakonec jsi sám.jsi sám a vlastně v podstatě nejsi.Usedneš k internetu.Vlastně díky počítači k televizi číslo 2 a zkoušíš si najít to,co ti v reálném životě tak nějak schází.Snažíš se si to jen nějak vynahradit.mít alespoň ten pocit.Prostě se jenom nějak snažíš zabít tu nudu anebo ten čas.

Někdy tě něco napadne udělat něco proto,abys měl dobrý pocit.Sem tam se bavíš s někým,s kým by ses vlastně jinak ani nebavil anebo se také bavíš s někým s kým ani nevíš kdo to je.Záleží na serveru a vůbec na údajích.

Všude se to hemží uměleckými jmény,takovými,které si někdo vymyslí sám a začneš žít v takovém vymyšleném světě.

Tady?...tady je to všechno jedno.Tady si můžeš napsat co chceš a komu chceš.Vlastně jen využiješ tu možnost a doufáš,že to,co někomu chceš říct anebo bys rád někdy řekl,tak jako kdysi,když prostě psaly se dopisy a posílaly se slova,si ten dotyčný někdy přečte.Někdo komu to píšeš...

Třeba prezident.Proč bych mu nemohl napsat anebo něco sdělit? Vždyť přece jsem občanem tohoto státu,této země a také mám zájem na veškerém tom dění....a tak doufám,protože on je jistě velmi zaneprázdněný těmi svými různými dalšími výlety,třeba leteckým.

Proč bych nemohl oslovit někoho,s kým jsem vlastně chtěl hovořit během života?Říct mu to,co mu prostě chci říct.Třeba to co mne napadlo,když jsem jej uviděl poprvé v životě.Říct mu to,co chci,přesně tak jako si děti říkají rodičům v marketu když chtějí bonbón anebo čokoládu.

Mohl bych a můžu a vlastně to dělám v naději že někdo sz pražského hradu třeba řekne: Ty,Vašku,už jsi to čet?Tam ti někdo psal nějaký liebesbrift..."Kde?" "No na IDNES.CZ"..."ne nečetl,proč bych to měl číst,copak mne to zajímá?Vždyť mne už poslední dobou nic nezajímá,Já mám vše co jsem kdy chtěl dosáhnout a tudíž už mně to může být fuk.Stejně nic než eeekonomika pro mně neexistuje."

Dělám to i přesto,že mi to dnes přijde daleko výhodnější a efektivnější,ba dokonce rychlejší,než kdybych měl investovat do stále o korunu se zdražujících poštovních známek,právě s prezidentovým obličejem.Stejně je dneska taková doba,kdy se všichni nějak zmagořili v tom,kde a jak ušetřit.Dělám to i přesto,že přesně vím,že než si to přečte ten,komu to psáno jest,projde to spoustou zcela jiných očí,kterým do toho nic není.

Kolikrát mne tohle přivede k smíchu,protože právě ten,koho se to netýká,tak to nějak okomentuje anebo najak promluví a ten od koho čekám odpověď dělá,jako by to nečetl.
Třeba nečetl,nemá také čas,také si někde lítá a stará se anebo si říkáí..nechám si to na jindy.

Jedinou jistotu tady mám,že tohle tady zůstane a že to neskončí v koši,ledaže by si dotyčný člověk vyhodil počítač a o tom silně pochybuji,že tohleto,tak drahou investici udělá,vždyť by se odvařil sám a tak se spoléhám na to,že stejně jednou mu to nedá...si to alespoň přečíst.

Také musím počítat s tím,že když s něčím začnu,tak se toho chytne další řada lidí a začne dělat věci stejné anebo podobné.Už to sice není originalita,ale taková je skutečnost a když to člověk dělá déle,tak musí počítat i s tím,že někdo to bude chtít číst se zaujetím a čekat na to co bude dál a tak nějak najednou jakkoliv někoho začnu zajímat a ve své podstatě se stávám slavným a známým.

Stávám se sice,ale nějak o tom nevím.Musím také počítat s tím,že lidé jsou různí a hned mi napíšou či dajíí vyžrat to,co nechci anebo se mi nelíbí.Někdy si to přečtu,pomyslím si o tom svoje,jindy se  to projeví v životě jinak.Najednou se stávám středem pozoronosti a veškerým nebezpečenstvím pro ostatní

A to jsem jen chtěl jednou zkusit začít psát nějaký román.Baví mne psát,stejně tak jako politika baví kecat a lhát a přesvědčovat o tom,že on si zaslouží právě ten můj hlas,herce či herečku hrát anebo vystupovat,hudebníky muzicírovat a zpěváky a zpěvačky zpívat.V podstatě je to všechno o tom hlase.O hlase a o čase.

Někdy mne také napadá myšlenka,že bych z toho mohl něco mít.Vždyť existuje tolik cédéček a tolik knih,které se kupují za peníze zcela běžně a normálně,ale tady nechat věci jenom tak a chtít peníze,prostě si zde dát na zcela normálních všeobecných obchodních podmínek podle zcela běžného obchodního zákoníku cenu za svůj čas,energii a úsilí,tak je to jakobych někomu chtěl vyrvat srdce rovnou z těla a podobně.Přitom o nic nejde,jen o dobrosrdečnost,kterou má stejně rád každý a každý ji nějak tím životem svým opět běžně využívá.Prostě co,jen si v tý dnes pro mnohé tak těžký době přichrastit nějakou tu kachli pro sebe..brigádně...třeba na černo anebo z dobré vůle či do srdce.

Nevím,bylo by to asi rychlejší,svobodnější a především pro mnohé pohodlnější,ale chtít něco po druhých? To se asi nemá,zřejmě se to nehodí a je to něco čím člověk opovrhuje,potom proč tedy ostatní po mně chtějí jiné věci?Vždyť také sem tam,když je třeba přiložím pár nějakých drobných na či pro dobrou věc.

Vlastně člověk celý život pořád nějak investuje do kohokoliv a jakkoliv i když třeba i z toho důvodu,že si chce něco koupit pro svůj vlastní dobrý pocit či náladu anebo někomu pomoci.V podstatě tím,že do něčeho investuji své peníze,tak vím,že někomu vždy pomáhám.Jo horší je o to,když pak člověk chce či potřebuje pomoci sám...a co Já se už do druhých za ten život nainvestoval,když to mám spočítat.Prostě ŽIVOT JE JEDNA VELKÁ INVESTICE a tak jsem zvědavý zda-li platí to staré lidové pořekadlo,že to,co do života dáváš se ti stonásobně vrátí.Ach jak naivní,že?

Proč někdo po mně chce,abych třeba platil za psa,či za odpadky,když jsem kdysi také neplatil dokud nezačal platit nějaký zákon,který si vymyslel nějaký ten,kdysi snad také rádoby dobrák od kosti.když jsem kdysi nechodil k lékaři a neplatil si tam vstupné jako do kina na film anebo na koncert.Za 90,-Kč do lóže a za 30 do těch vedlejších seslí?také tam poslední dobou spíše chodím jako na komédii,když vím,že se svým zdravím si mohu naložit jak nejlépe umím,tak proč bych měl zneužívat již tak dnes zdrceného zdravotního systému,když mu mohu v podstatě ulevit.Proč ale musím tedy dále platit ze zákona zdravotní pojištění?A když jej platím?tak proč nevím,kolik jsem už tam za svůj život zaplatil a kolik vyčerpal?Proč tam nefunguije nějaký ten systém zcela normálního běžného bankovního účtu s nějakým tím variabilním symbolem v podobě mého rodného čísla?

Proč pořád když si zřídím něco elektronického,požádám o výpis tak jsem svědkem pouze mnou vytvořených či zapříčiněných výdajů a ne příjmů?proč nemohu mít přehled o svých financích?

Když platím sociální zabezpečení a když tedy dle pana ŠKROMACHA,jak mi to nedávno naznačil na facebooku a sám mi opalcoval,že se mu to líbí,ale také nevysvětlil,čerpám z veřejných prostředků,tak proč nemám přehled o tom,že tolik penez šlo na zákonem povinné sociální zabezpečení,z toho se hradilo třeba tolik a tolik dopravnímu podniku,protože jinam by mne měsíčník stál třeba 800 Kč a ne 396 Kč a další a další...že tedy za mne popelář odvezl odpad a podobně.

Nevím.vždycky jsem si myslel,že zcela základním kamenem jakéhokoliv dialogu s kodexem slušnosti funguje systém OTÁZEK a ODPOVĚDÍ...každý přece,když se na něco zeptá,tak má rád či kolikrát bazíruje na tom,aby se mu odpovědělo.

Samozřejmě,musím brát v potaz i to,že každý žije svým životem v nějakém tom svém zastaralém zvyku a věcí,jež má nějak zažité či zafixované a tak musím myslet na vše a pamatovat si kdejakou otázku na kterou jsem se ptal a počítat či snad doufat,že odpověď přijde do 30-ti dnů.Vždyť za ten život to už znám z těch různých úředních obálek z paměti.

A když se nedočkám,tak má potom smysl něco ještě chtít či na něco čekat?

^{...to be continued}