IUSTITIA SATIS - Ad acta 2.

I tedy stále mi běží hlavou vyjádření, snad přání některých z lidu země této. Možná si doba to tak žádá. Již delší dobu vím, že toto krédo ctím, že Bez obětí, služeb není.I Nostradámus prorokoval tehda, když ještě živý byl, že ta Hadrie, ten pomatenec, cestu připraví Králi Králů i ta doba nyní jest, detailně k tomu časem lze dojít při čtení ságy mé a příběhu, jenž počal se odehrávat před roky třemi. Pravdou jest, že se tak dít nyní i mimojiné dění, jehož podstata pravá mnohým zaslepencům do věcí svých poněkud uniká.

Budiž tedy, má-li vzniknout jistý tribunál. Má vůbec někdo představu o tom, jak vzniká a kdo jej tvoří? Má vůbec někdo právo to udělat? A když? Tak kdo je ten onen vyvolený jenž rozhodnouti smí poté o osudech dalších a nadále žít s tím vědomím, dokud Bůh nesmrtelnosti nesvolí k odchodu Jeho?
Král Králů hovoří či píše, zvěstuje spíše. Hovoří více ke Královnam a Princeznám skutečným, ať již Monarchie uznávané dnešní či zaniklé již říše. Jsou-li věci důležité a podstatné, mají přednost, ostatním, svolí-li, může být možno zabývat se detailněji později.
Král Králů věří, že když chce se, může ve světě nastat opět klid a mír. Věří také, že více přeji si to ženy, zřejmě, vždyť jde i o blahobyt a klid každé země a ženy to často snášejí jinak.
Prezidenti obvykle králům příliš nevěnují pozornost, jelikož jsou více zaměstnání politicky, navíc existují v těchto věcech i otázky urozených a vznešených původů, jenž jaksi dobou touto poněkud ztrácejí se. Ztrácejí, ale nezanikají. A tak i skrze ústa Královen, princezen či chotí z rodu ať již ryze králů či královských knížat a šlechty posléze nižšší  až po tu holotu co z chudoby a bídy své, nemoci duševní se snaží i za pomoci zbraní devastovat bohatství zemí dávných a brát jej, snad ze strachu a neznalosti slušnosti obchodování, pro sebe a záměry své tak, jak po staletí tomu tak bylo.
Každého zajímá, co se děje kolem vždyť výsadou dobrých vládců je udržovat především kulturu a artefakt národů svých a předávat po další pokolení.
Někdy však zdá se, že někteří z lidu hluší jsou, trpí hluchotou či nechtějí a odmítají pouze slyšet, co se jim říká, radí z vůle nejen dobré, nýbrž i Moci Vyšší, mnohem vyšší. I protoje doba tzv. návratu Bohů či bytosti božských a Návratu Králů. A proto také i bůh, ten nejvyšší či největší silou obdařen v případě…tak jak tvrdil to i Nostradámus, že bude to Blesk poslední, rychlý tak, že i myšlenky mohou být krokem hlemýždím vedle toho.
I nerad bych, by lidé hluchotou trpěli nadále, dalo by se to vměstnat spíše do rubriky Odkaz Krále, že příčinou je či bývá obvykle Odmítání, Tvrdohlavost, Izolace a otázka: Co nechcete, co odmítáte slyšet?
Řešení: Naslouchám Bohu a raduji se ze všeho co mohu slyšet, neboť jsem součásti Vesmíru. Tedy pokud mne přijal na základě jistých poslání. Ne, nejedná se o výlet do kosmu raketou, jedna stále o dění zde na Zemi.
Tak proto i Bůh a ty věci další kolem, neboť každý přeje si být zdráv, uzdraven či sám uzdravit se chce, pokud chce, ale ne každý zcela úplně ví jak a pokud má ten dar se to naučit sám, budiž mu vězeno, že stálo by jej ho to příliš jeho vlastního drahocenného času.
Tribunál takový, někdy poskládaný z bytostí kdo ví jakých, každopádně hodných tohoto soudu v případě skutečností by se musel samozřejmě připravit předem a trval by i dlouhou dobu, Stejně tak, jako se třeba po 2. Světové válce konal proces norimberský s válečnými zločinci.
Do té doby nutno zajistit spoustu věci, by nedošlo k ovlivnění nejen soudních hlav ať již za pomoci úplatků či jiných slibů, ale také svědků a věci podobných tak, aby opravdu případný proces byl stále objektivní a také ani o míru žádnou jakkoli politicky nadstraněn vyznávačům té či oné politické barvy, jenž spíše jednají zaslepeně často v nenávisti vůči straně druhé či jiné averzi.
V podstatě jde o to, zda ti, jenž toto chtějí si tyto skutečnosti dokáži uvědomit, nehledě k tomu, co se ve skutečnosti bude dít dál ve světě a v době souzení někoho z Vlastizrady se bude dotýkat i Vlasti této zvenčí, neboť dávno vše je pečlivě a bedlivě sledováno.
Říká se, že kde není Žalobce, není Soudce, kdo ví jak by to vypadalo, kdyby tedy měl být Žalobcem národ. I nechci si představit v tomto případě ani práci a vytížinost POLICIE ČR ba ani JUSTICE, sepisovat a protokolovat výpovědi shodné s počtem občanů země.
Je-li Král mluvčím či ztělesněním jak země tak i lidu svého, tak je v tomto případě pověřen a povinován zabývat se zájmy a hovořit jménem jak lidu, tak i vlasti a to ve všeobecném zájmu a prospěchu. Což politicky zahleděný jednotlivec či preferent jisté názorové skupiny často nedokáže přes prosazování zájmu svých či skupiny oné jíž je členem.
Král ovšem je i Soudem Nejvyšším ve své podstatě a jeho rozhodnutí je již deklarováno tím, že ty věci tak jsou a netřeba se do nekonečna k něčemu odvolávat a protahovat zbytečně či jakkterak polemizovat.
Ve své podstatě je to stejné, jako když Knížeti ze Schwarzenbergu při sledování případném jistého dění přes Facebook mohlo prolétnout hlavou: Tak tím z lipicánu udělal velbloudy a dromedáry.  MÁME-LI SI STÁT STÁLE ZA SVÝM, TAK VALSTNĚ VŠE SPĚJE K TOMU, ŽE CELÁ PŘEDEVŠÍM PODSTATNÁ VĚC JE OTÁZKOU ROZHODNUTÍ NEJVYŠŠÍCH. Což možná by tak k tomu na základě jiných věcí mohlo časem dojít i za cenu jistých hádek či konfrontací, ale pořád je lepší, když se věci odehrávají v poněkud poklidné atmosféře a nemusí se kolem toho zbytečně anim moc plýtvat nejen řečmi či časem.  NÁM JE JEDNO KDY, CO A JAK, NEBO´T MY VÍME, JELIKOŽ JSME JSOUCNO JAK SE VĚCI MAJÍ AJAK SE JAKÝM SMĚREM UPÍRAJÍ MINUTU PO MINUTĚ, NEBOŤ V TOM ŽIJEME A CO V TU A ONU CHVÍLE JE NEJLEPŠÍ PRO ZÁJEM ZEMĚ A TÍM I LIDU PROSPĚŠNÉ VŠEOBECNĚ.
Tak tak jsem dnes chtěl pokračovat…