Interregnum - den 2. (163.)

Neděle. Další den, kdy prostě jistá část národa ať malá či větší vnímá tento den odlišně. někdo stále třeba tak, že se zatím nic neděje a vše může pokračovat i nadále, protože vlastně nebojujeme poněkud přímo a ta druhá poněkud jinak, protože se jisté věci staly již zažité či součástí životů osobních. My to ale bereme tak jak to je a vždy vycházíme z pravdy své na základě zjištění věcí skutečných, snad proto, že respektujeme čas a jisté dění, snad proto, že i ten královský duch se stal za ten čas vnímán ať již v tom duchu ryze soukromém od kterého se stejně odvíjejí záležitosti a události další, ale především proto, že pokud někdo nabyde dojmu že zrovna má na své straně čas, tak už jen pro respektování toho postupu času a čas, jak se všeobecně ví, je často sám o sobě tím bičem neúprosným. Tedy čas, slova a činy, protože od toho se odjakživa odvíjejí jak životy, tak především i dějiny ať již staré a kolikráte vzpomínané a diskutované tak i ty nové tvořící se s jistým pocitem těch jenž se pohybuji v takové té první tlakové linii, že neví a čekají co bude dál. Na straně jedné zničující a na straně druhé vždy něco nového přinášející. Pořád takový kolotoč mezi konci a začátky. Mlýn.

I během včerejší noci jsem přemýšlel a kráčel stále tou svou cestou kohokoliv ať již nějakého vůdce, Krále či jen za svými možnými i možná nemožnými věcmi. Nevím, ale každopádně někam dále.

Vždy je třeba vycházet i z jistých nových událostí , protože především ať se již jedná o obrodu Českého Království, jehož původní mapu jsem zveřejnil na facebooku či o věci souvísející s významem a tajemstvím slunečního kříže, případně i v souvislosti s momentální krizí Evropské Unie, kterouž jaksi zkritizoval i samotný kníže Karel von Schwarzenberg, který je také často kritizován i za věci které jsou součástí normálního života, protože podle mínění je to již starý děda, kterému nelze moc rozumět a který spoustu času promedituje, tak i jemu se prostě sem tam ještě podaří vzpomenout si na své prapůvodní kořeny a staré časy z mládí a udělat ještě nějaký ten husarský kousek i když věřím, že mometnálně, kdy vlastně jistý směr jak času, slov, ta i té energie do všeho vložené se momentálně obtáčí kolem něj a může si pojednou připadat buďto jako opravdový pán situace a to jen proto, že My prostě nemáme vůbec ani chuť, ba ani snahu něco vracet zpět a že to, že se prostě věci udály byť jen touto písemnou dejme tomu ryze novodobou kronikářskou technologií a způsobem se nedějí i v tom životě normaálně i když by se dít mohly.

Jenomže ono jak se říká, staří mazáci a kozáci si vžddycky ty největší esa a trumfy nechávají na konec či na poslední chvíli a někdy je i dobré bez ohledu na vývoj událostí ponechat věcem i klidný další průběh, protože ač pozornost, řekl bych momentálně těch nejdůležitějších a možná i nejmocnějších je obrácena právě zde, k tomuto dejme tomu situačnímu plánu, kdy i on sám se tak nad tím vším, co asi za svůj život vše absolvoval a jakéže vzpomínky se mu honily této noci v hlavě si řekl s nadhledem, že to dění kolem něj je stejně momentálně spíše situační komédii, kdy někteří možní se jen tak ledabyle pozeptají: Tak co? Změnil stanovisko či ... " Ale houby, pánové, ten přesto přejel a jedou dále. Ti to vzali obchvatem, teď to byl podmet " a podobně či si jenom pomyslel, ale kdo ví, protože momentálně i když jsme takovým terčem či středem pozorností či dění, tak sami si ten svůj čas naplňujeme momentálně aktuální dobovou filmovou tématikou a poslechem kulisy udby přes radio ČAS či včera radio Blaník, které hrálo během noční směny, protože ať se snažíme jak se snažíme, tak na žádné vlně nelze naladit frekvence rozhlasové stanice po drátě BIS, která by nám možná také sem tam ladila uchu jako někomu jinému, což ale neznamená, že nkteré věci nevnímáme v tomto ještě vyšším frekvenčním vnímání a že nám jistá slova, kdy jsme přímo napojení nelítají kolem uší, prostě taková doba je již tuším přes dva a půl roku v oběhu a když se sladí přítomnost toho všeho, tak lze i cítit jisté rány po předchozích šrapnelech aco s tím udělat, jenže to jsou věci, které člověk prostě cítí sám v rámci uzdravování, protože ono od pradávna se říkalo, že Bohové mají tu moc jak lidi léčit a darovat jim zdraví, tak i nemoci, to záleží. jenomže to jsou otázky spojené také s vlastním a vyšším vědomím.

Z pohledu šlechtice vnímáme věci poněkud jinak, trápí nás totiž otázka toho, že zřejmě i v boji o případnou korunu českou co by klenot, který tedy nechal král Václav připravit pro syna Karla, krále příštího v té souvislosti, že historie se opakuje, také dochází k rodovému střetu i s habsburskou monarchií a o tom duchu jsem také stínil něco včera i v případě hledání svých kořenů šlechtických na základě svého vlastního nejenom přesvědčení, ale především cítění i když do kruhů šlchtických lze vstoupit na základě mnohých možností, každopádně šlechtic vždy dbá na svou čest a čest a čistotu svého jména, erbu či rodu.

I v časech dharmy, kdy prostě svět se ubíjí nějakým směrem.

Vlastně když se přenesu do té doby dávné, šlechtické, tak ono i na základě té téze, že jen dobrý skutek vrací síly je třeba vyzdvihnout i ten fakt, že se ještě před koncem loňského roku podařila i na základě vytvoření jisté tlakové vlny i po internetu věc o navrácení neprávem zatčených čechů z afriky do vlasti a to třeba i na základě diplocie, či přes internet jiných nezávisle na sobě vnímajících lidí či uvědomění a kdo ví čeho jiného ještě. Každopádně hrdiny vždy vyzdvihovaly činy a je to stejně jako ve fotbale, že nedůležitější je výsledek a ten se hraje na branky a ne na šance. jenže ona taková ta uvědomovací euforie vždycky přichází o něco později a také v nějakých libovolných časových intervalech stejně tak, jako třeba i docela zanedbatelná zpráva, kterou svět třeba vezme jako fakt, že spoustu dluhopisů EU skoupili japonci, což obvykle pro člověka pohybujícího se v politice či v byznyse ani moc nezajímá, jelikož je již zvyklý na jisté úspěchy a neúspěchy či změny a bere to tak, že ty věci se dějí normálně, ale pravý šlechtic to přeci jen snáš a vnímá poněkud jinak a citlivěji, jelikož on je tak nějak vždycky spjat se zemí a s půdou pod nohama byť jen za jistého případného nevlastnění a správcovství.

Ono vlastně ačkoli mnoho lidí si pěstuje vztah k majetku a někdy ztráta je pro ně jako by jimi žebra trhali z těla, tak ono za ten čas šlechty a těch bojů a vůbec i v tom vnímání, že král či panovník případně nějaký ten jiný hierarchismus má to právo jen pouhým slovem na základě nějakého znelíbení či porušení jistých zásad k odebrání majetku a oproti těm věcem nyní běžným jen čisté morální šlechtické cítění je to, že ačkoli třeba i fyzicky se stále může pohbovat na základě svého pozemku či pánství, tak v sobě ví, že prostě mu něco bylo odejmuto a již mu to nepatří. pravda , je to poněkud jiný svět a možná v něčem spravedlivější a možná ne, pouze čistě věcí polemiky jako vše ostatní, ale člověk který takovýma změnama prošel tak již se na to dívá i s ohledem k výši svého pobytu na zemi poněkud jinak a má především jiné starosti a ty ostatní věi jdou tak nějak kolem něj.

Vlastně ono je to stejné jako když v době 2.světové války Adolf Hitler, jak bylo očividné z autentického filmu spíše předpokládal konec a tak nějak se v duchu s tím i loučil či inkliminoval a tom smyslu, že Reich muss beibehalten, auch wenn das Ende rechtzeitige Kapitulation und seine Zerfallsprodukte werden sollten. ať již se na základě duchovna jedná o pomylsné území bývalé Německé říše, Rakousko- Uherské Monarchie či Království Českého, protože nejhorší je, když jak se říká, ale šlechtici si obvykle nemusí říkat ba ani vysvětlovat to, co vlastně cítí a vědí a případně si zbytek časem nějak upřesní, protože ono kdo ví, když i my se řídíme tím, že bez jistých obětí není služby a ono za ten čas se může toho udít ještě mnohé bez ohledu jak ten vývoj bude směrován, vyvine se a půjde dále. Protože je jasné, že když se člověk nad tím nějak zamyslí, tak někoho napadne jakoby se to celé znovu jaksi opět jevilo a dělo. Ale holt, je to fakt, tak co s tím už...

Někdy si říkám, že lepší je se cítit stále jako ve válce, kdy člověk neví co může přijít a z které strany třeba za minutu a také se divat někam do předu, což poněkud starší lidé již tu tendeci ztrácí, pokud se v nich něco neprobudí.

Třeba hlouposti a bláboly nesmyslné pro jiné, ale často bývá pravdou, že lidé se nevěnují tomu, čemu by zrovna měli a potom se diví či jsou zaskočeni momentem překvapení.

My tedy věříme, a domníváme se i na základě své víry, že vše jde směrem správným bez ohledu jak se vyvýjí  věci negativně či pozitivně, že prostě lepší je, když hlavní věci sou otázkou co nejméně počtu hlav, protože ono lépe a především rachleji dokáži zareagovat a přizpůsobit se dané věci a shodnou se dva, tři, než dvěstě a více v rámci jistého tušení či obezřetnosti, tedy dokud žijeme ve světě, kde hlavní slovo má papír a stvrzovací písmo a také to píšeme dnes neboť i my si nejsme stoprocentně jistí, že u toho můžeme být či i v té době, to podle nás neví nikdo stoprocentně jen v to může doufat nebo věřit a když ne, tak je to zase věcí potomků a tak dejme tomuž, že někdo to vezme jako informaci, jiný jako kus nesmylsných slov a jiný třeba pochopí tak, že je to třeba beffel.

" I nu což, milá Terezo," povzdechne si nad tím či běhe včerejška kníže " už jsem si myslel, že od všeho bude pokoj a zase mne zvou do války, budu muset oprášit ten starý husarský kabátec po dědovi. "

Ve věci týkajících se ryze českých záležitostí dejme tomu, že věci jdou jak jdou a dějí se a odvíjejí i bez tušení národa žijícím v poklidném duchu víkendu a že na základě jisté vlastní aktivity si někdo řekne: Aha, tak tady je to černé jezero, to kaliště a zastaví případně utěsní jisté stavědlo.

Nevím, protože i mý máme jisté vnímání a také zdání a někdy stačí zavřít oči a přiadá nám jako by se tak stalo a pojednou před sebou vidíme  jistou se vypouštějící louži s nasobě se plácajícími rybami.

Jakoby pojednou strouha přestala přiékat a vody bylo méně a méně. každopádně odjakživa těžko bylo kaprům a rybám na suchu. kdo však za tím stojí? jaká to stínová eminence? To nám bohužel není známo.

Přesto si myslíme a v Zemi Slezské na tom již tak nějak pracujeme, že některé věci spíše , jak jsme předepsali poněkud se řeší nikoli na šetření policie, leč policie jaksi je v jistém duchu změny pravidel podřízená justiici a snad te nejvyšší a poněkud jisté úspěchy se dějí spíše na upozornění jiného vrchního direktoriátu než bývalo zvakem, ale zvyky časo bývají tou železnou košilí a pokud stále něco nejde a nevychází či trvá, tak je to o tom jak to říkal  kdysi hodně dávno jeden můj známý kolega z práce minulé, takový docela neznámý člověk, že ono i to co nejde jde lehce, jen si musíš najít ten správný systém a pak jde všechno rychle a hned. Důležité je mít však na zřeteli spíše ten zájem dobra věcí a přínosu spíše pro společnost budoucí, neboť ta vždycky i když je nevděčná, tak některé věci ocení.