I. Baladní píseň o rytíři bez hlavy a paní běloskvoucí se

prozatímní nemelodické melodramatické improvizárium o dvou neznámých,dvou dějstvích a spoustě různých mezidějstvích, pro zatimní divadlo dvou až čtyř prozatimních hertzů a příslušných an sam blé. Aktéři: - Bílý jezdec bez koně + Krásnaja Lysica + hudební proklad.

Bílej jezdec bloudí tmou,

bloudí s hlavou ztracenou...

"Ztratil jsem hlavu svou,

někde v porostu

při projížďce lesem.

Snad zachytla se o větev.

Od té doby zdá se mi,

že poněkud nerostu,

kolikrát ptajíc se hlavy: Kde jsem?

Však místo slov jen ptačí zpěv.

Óóó jak bezhlavě se loudám někam.

Kam? Kdo ví,vždyť svou hlavu nemám.

Kéž by na mé hlavě byla,

kéž nesrazila by mi jí výška."

„Co tu děláš?“ ptá se rudá liška,

snad běžící lesem směrem k Táboru.

„Kdo jste?Nevidím Vás.“ Ptám se Jí.

„Jsem Bílá paní,vlastně,kdysi jsem bílá byla,

ale do té doby,co šla jsem s nosem nahoru

se ze mne stala rudá liška.“ odpověděla,

koukajíce jak rytíř bez hlavy,

kterého k obrazu svému by snad ráda vytvořila,

otáčí se jak korouhev,oděn ve zlaté sluneční zbroji,

však tělo pod ní už tak trochu se bojí.

„I Já nosil hrdě hlavu nahoru,

než vzala mi ji paže stromu,

od té doby se tady toulám lesem,

starším a netrefím domů.“

„Také tady lítám,stále v běhu,

všichni mne honí,hledám něhu.“

Promluvila liška.

Křovím šustlo,možná plachý zajíc

a větvemi k zemi snášela se šiška.

„Zřejmě veverka.“

podotkl ten podivný rek.

„Možná.“ děla liška“Nezbedná je to čiperka.“

a do očí se jí hrnul brek.

„Pročpak pláčeš rudá šelmi?“

„Vlastně nevím,smutno je mi

anebo jen se nudím velmi.“

„Ráda bych zase byla tou Bílou paní,

ale jak?O tom vážně nemám zdání

a od té doby není stání.

Snad utěšuje mne jen malování.“

„Také přál jsem si být jednou malován,

portrétován,pro slávu,

s Korunou a v Královském tom hávu,

leč nemohu nalézti svou hlavu.

Vy tedy malujete ráda?“

„Da Já  óčeň,ráda.“

„Hmmm...“ zamyslel se snad pomoci Vám mohu.“

„Jak prosím Vás?“ zeptala se rudá

„ale i tak díky Bohu.“

„Vlastně ani nevím,z čeho přesně

se ten elixír skládá,

průhlednost se sladkým závojem

a přesto,

jako to víno ve skle bílá,mladá.“

„To bych byla ráda,velice.

Vždyť každý poslední dobou jsme

jak průhledná sklenice.“

podotkla Líša a na stranu přehodila chvost

„Óóó vy zvláštní rytíři buď please vítaný Můj host.“

„Rád,však toho lesního bezhlavého bloumání už mám právě dost.“

Když ještě Liška zeptala se v tom:

„Já za ten čas,ten les dobře znám,Vy nevíte jaký že to byl strom?“

„Nevím to přesně,“odpověděl rytíř „možná dub,smrk anebo jedle.“

„Aha,tak z toho jsem zase trochu vedle.“

„Nenašlo by se něco k snědku?“

„Moment,podívám se.“ zavětřila liška

„Ale jistě že,zrovna kousek na statku,

selka dělá borůvkové knedle,

počkáte-li,přinesu je hnedle,

také mně vyhládlo,

jistě padnou do bříška.“

a jak tak utíkala směrem k statku

radostí si zpívala něco v tom smyslu,

že princezna Ééélishka,

aspoň bude míti pohádku.

„Elisabeth je vaše mládě?“

ptal se ten chrabrý bezhlavec

„Áále ne.to Já si jen tak zpívala,

koneckonců je to čistě moje věc.“

vydýchavala ještě.

„Koneckonců  to je vaše věc.“

podotkl a z nebe pozvolna večerem

snášely se kapky deště.

A jaká pak z toho plyne poenta,

zatímco z hrnečku na pec skýpavala polenta,

co asi myslela si Liška o tom zvláštním setkání,

však než malým liškám dala své Good night,

přepadlo Jí akademické nutkání:

„Ač nezdá se na první pohled,

jistě bude to kavalír.“

říkala si pod fousy

když uhlem různé čáry

předávala na papír.

Různé tahy,uhlem čáry

malovala různé tvary.

To asi prozatím tak,závěrem,

než opona poprvé

před přestávkou zatáhne se

se zvonícím úderem.

Zvonícím úderem či zatroubením hornu,

nechť sedící dav doplniti mohou

další dávkou sáčky od pop-cornu

či kelímky coca-colou.

No nedej si před dalším dějstvím kamaráde,

vždyť to celé občerstvení přijde

na dvě eura či pro čechy pouhé pade.

A že s oblečením je to tady na draka?

Promiňte nám,prosím,víte...

šatnářka včera odnesla si padáka

a tak možná grátis dostanete panáka,

však pozor dávejte si na saka.

* * *

„Vy nemáte glejt.“

„A to musí bejt

prostý talent nestačí?“

Ne,víte, v této Zemi je to prostě jinačí.“

Neslo se kanceláři principála

než se lidé nasvačí.

„Tak to je vážně na draka,

no co je toto za ptáka!“

psavec do světa huláká

a dál panáky lije lidem na saka.

„No co je to za lotra!“diví se lidé

nad  flekem u klopy,

„No viděla jste to,co ten dotyčný natropí?

Teď to vypadá,jak kdybych potřísnil se hnědkou,

no mají štěstí,že za dáčo,

mohu si to vyčistit WC štětkou.

Rozohněn nad podivným tímto darem,

kroutil hlavou pán nad pisoárem.

„Takovouhle ostudu,

ještě jednou a již chodit tady nebudu.“

Náhle zazněly opět známé tóny,

světla zhasla,

opona roztáhla se

a tmavěmodré lampióny

pomalu odhalovat začly jisté obrysy,

jak změnily se kulisy.

* * *

Dějství druhé jen tak,v namátku.

Po kuchyni běhá liška ve svém rudém pozlátku

ukolébavku zpívá konejšícímu se ukřičenému mláďátku.

„Raději povídejte mu pohádku...“

děl rytíř „anebo bajku.“

„A nevíte tak o čem,nenapadá mne teď žádná?“

žalostně skučela liška,když přišla ona chvíle zrádná.

„Třeba o tom jak lidé kašlali na vlajku.“

„Jakou máte na mysli?

Tu poslední tenkrát rozpáral nám sám pán Jež.“

„Přeci tu,co hlásá,že pravda vítězí a s brekem mizí lež.“

„Netuším jak začít.“ rděla se liška.

„a kdo ví,jestli to to mé lišče pochopí.

To není možné,proč toliko povyku jen natropí?“

„Možná že má hlad.“

děl rytíř sáhnuvší do svého rance

a vytáhl kus masitého žvance.

„No podívejme,to jsou hody,

skáknu k říčce pro trochu vody.“

rozjásala se liščí žena.

Neb nebyla to vlastně liška,

byla jen v ní zakouzlená.

Však jak to bývá ač k nevíře,

v noci člověk a ve dne zvíře.

Jestli v noci nebo po půlnoci,

každopádně žena divá,

plachá

a pod stromem někde v dáli

touhle dobou hlava zívá,

a do trávy tlachá:

„No to jsme se utahali.“

„Sakrblé,o co jsem to zakopla?“

povídá liška v rychloběhu

„že by pařez?...

Ha! Hlava :-o,

málem jsem jí nakopla,

no to je teda nářez.

Dutá,přesně jak má být,

už jsem si říkala

do čeho tu vodu budu lít.

Zacpu uši mechem

uzavřeme díry,póry,

kuličkami od bodláčí

a můžeme vodu líti,

jen co hrdlo ráčí.“

Tou dobou jde lesem chlapík fajný,

„Kouknu se zda mi tu někdo nepytlačí.“

„Hlavu vzhůru nohy v rámě,

no tohle je něco na mě.“

povidá si liška

„Ještě mi tu scházel hajný,

ale to nevypadá,že by to byl zloděj?

Nebo tajný?

No nic holka úprkem domů,

schovám se rychle ke kořeni stromu

a pak to vezmu skrze pole

jak od traktorů jsou vyjeté lajny.“

Lesem vzápětí

neslo se vysoké napětí.

Tedy ne,že by tam trčel někde stožár,

když však chlapík zřel ten rudý liščí ocas,

tak vykřikl:“ Pomoooc, Požáár !!!“

Step by step

Liška proběhla tu luční step

složenou z obliných klasů davu

spokojený byl rytíř,

když opět zřel svou hlavu.

Vlastně svoje tělo,

aby to bylo jak být by to mělo.

„Tak to je teda dělo!!!“

užasla liščí matka,

když viděla,co mezitím

stvořila robátka.

„Pojďte ke mně na chvilku

a vysvětlete mi laskavě,

kde máte svoji postýlku?“

„Kde by měli,přece tady.“

pousmál se šťastný rek,

„trochu upravili jsme ty klády,

už nebude slyšet brek.“

Lištičky radši zmlkly

a schovaly se kdo ví kam,

strachem,že zas máma spustí.

Však pojednou,

co je to za zvuky?

Aha,to jen mezi diváky

sáčkama to šustí.

V hledišti to zahučelo,

když namísto toho hornu

cello se vážně rozeznělo,

když v tu chvíli něco zakřičelo:

„Kdo mi ukrad tornu?“

V sále ticho náhle,jako po vymření,

nikde ani liška,ani rytíř,

ba ani ten chlapík fajny,

no to je pěkné nadělení.

Jen dál cello hrálo

by tomu ději dojemnou uniformu

jak se patří udělalo,

když herci opustili jeviště

se slovy: „Nechme si také

ještě něco na příště...“

„No co je to za slona?“

křikla dáma,

korpulentní samozřejmě,

k východu se tlačící.

Nikdo ji však neodpověděl,

tlačil se i velký chlápek,

mlčící,

když podruhé se k zemi snesla opona.

* * *

„By mně zajímalo,

kolik lidí příště nám to přiláká.“

povzdechla si Liška v šatně.

„Uvidíme,nedáme si panáka...“

pronesl rytíř „..a nepustíme si nějaké ty platně?“

„No i to se může,

škoda jen,že mi nehodili růže.“

„To je fakt,by tady jeden potil krev

a dřel se pro ně z kůže.“

pronesl rytíř,když zbroj jeho o zem spustila jistý ryk.

„Nemáme tady nějaký ten rokec?“ pokračoval jeho vzlyk.

„Nevím,možná někde v šuplíku,pokud vzpomínám si matně.

A stejně,ti diváci jsou mrchy.

No nic,

utíkám do sprchy.“

uzavřela liška debatu,

když šatnou se začly nésti tóny

experimentálního big-beatu.

„To jo,ale nechme toho být,

i Já se půjdu mýt...“

Pronesl rytíř

a šatnou voněl pepermint,

což znamená,

že se lila zelená

a pokračoval,když se vrátil

a u stolu zřel dámu s cellem

a nebo bez cella

už poněkud zmaten,

znaven,

opit docela...