Cestou necestou podruhé...(Döch of time act.22)

..."Jak to vlastně děláš?" zřejmě by se Mne několikráte za ten čas Lenka pozeptala,kdyby sama kolikrát měla ten čas anebo...  "Co,prosím Tě?" zřejmě odpověděl bych na její otázku...jenže všechno se mi zdá poněkud opačně a zvláštní."No tak,jako,že prostě někdy ze sebe vysypeš rýmů nad kterými Já bych sama strávila týdny,měsíce i roky  a jindy..." "Nevím,jak kdy,prostě jak to přijde a ani teď to není pořád to,co bych vlastně či jak si to člověk představuje,sama to jistě nejlépe znáš,když také sem tam něco píšeš...někdy to prostě jde a jindy to aby člověk tahal heverem ze sebe,ale ono pořád je co dolaďovat,koneckonců věřím že sama se ve své perfekcionalistice dokážeš orientovat skvěle." "Já? nepíšu...asi sis Mne s někým splet." " Jo,i to je možné,dnes se jeden může plést den a denně,to máš tak,jak..neříkal jsem Ti to ještě? "Co?" zeptala se zvědavě...

"No jak jsem jel předevčírem domů z Pardubic,tak si cestou do kupé přisedla jistá žena,tako..."

" No to je něco na mně,...totak povídej.." naježila se,jakoby Jí pojednou začla cloumat žárlivost nebo co...

"Tak snad by s to mohla pochopit,když jsi umělkyně,nebo ne? A že prej Bohémy."

"Mohl bys mi tak laskavě říci,co tím sleduješ?" pozeptala se po chvíli s poněkud nervózním pokýváváním jejího chodidla,jako by si  zase něco notovala a ujišťovala se,že ještě zvládá počítání taktů.

"No nic,vlastně to tak souvisí všechno se vším,takové ty věci stejné i nestejné."

"Jak to myslíš?"

"No představ si,ono pořád se kolem mne dějí takové různé,zvláštní věci.Kolem Tebe ne?"

"To někdy taky,ale..."

"Tak vlastně ono za ten čas,víš,lidi si mne pletou se vším,někdy mi nemohou přijít ani na jméno,ale stejně je po chvíli vysloví v nesouvislosti se mnou a přitom mi je říkají.Pletou si mne se zlodějem,někdy kazatelem,farářem,jindy s básníkem a tak po různu.Pravda někdy někoho svým počinem naštvu,ale vím proč to dělám a navíc,pořád mám ten dojem,že stejně ty všechny věci tak nějak souvisí s tím dějem možná.Ono pořád si říkám,že svět je malý."

"No to je,ale o co jako jde?"

"Tak si představ,ale v tom nelžu,vážně,to víš dneska se člověk přes internet může bavit s kýmkoliv,no a tak se prostě někdy snažím bavit i se známýma osobnostma."

"No to je přeci normální,to dneska dělá kde kdo a s kým se bavíš jako?Jestli se mohu zeptat?." podotkla s trochu pozdviženým okem,jakoby  tím něco sledovala.

"Ale prostě jsem jednou oslovil tu...no...jak se jen....sakrýš...teď si..no vypadlo mi to..."

"Já Ti dám,také vypadlo,to jste celá vy,chlapi,v hodpodě to kecáte pořád o babach a když se vás ženská zeptá,tak najednou..vy pad loooo ...No to se podívejme a ven s tím."

"Nebuď na mne taková hned po ránu,jak si mám...no ta ostravačka."

"Myslíš Špinarovou?"

"Ne."

"Tak počkej..a teď znovu a pěkně..." rozsvítila stolní lampičku a naklonila Jí směrem pěkně,aby pořádně viděla a neuniklo Jí ani jedno slovo "...Martinku pomalinku,protože s Tebou je to vážně někdy jak s malým děckem.Tady máš,napij se vodičky,aby Ti nevyschlo v krku a hezky podle abecedy." načež vytáhla poslední kandidátní listinu Zlatého Slavíka a spustila...

"Bílá,tak tá pochází z Bohumína,Bartošová z Čeladné,Já asi ze Studénky,Špinarová,to říkal,že ne,..Janků?"

"Ne ,ta ne..ona byla nějak od Vé... a měla takové divné jméno,jakoby ani z Česka nebyla."

"No tak ta tady není.Divný jméno.... to je mi divný.Jééé nemyslíš náhodou tak Vladivojnu La Chia?"

"No,přesně tu jsem myslel,Ty seš Zlato,ještě že tě mám."

"No to se ještě uvidí,jestli jsem zlato,ale pokračuj..."

"No tak se s Ní prostě někdy nějak bavím,tuším pár měsíců,tak jednou za měsíc asi..."

Načež bylo vidět na lence,jak se Jí pořádně ulevilo..."No a o čem jako se bavíte?"

"No to Ti říct nemohu,to víš,jednou je to soukromá věc,ale prostě jednou Mne zprdla,že když se chci na něco zeptat,tak Jí mám napsat a víš,znáš mne..víš co mne zajímá..."

"Jo vím,blbosti,ale abys  byl na něco normálního,to Tě ani nenapadne."

"No prostě tak,jak to chodí v tom světě jiném."

"Ježiši..v jakém jiném světě proboha,vždyť ten je jenom jeden."

"No to máš pravdu Miláčku,to máš fakt pravdu...protože...

* * *

"No pokračuj,co si mi to vlastně chtěl?" zeptala se Lenka,když se vrátila z procházky kolem domu,jelikož má ráda pohyb a pořád jako každá správná ženská se zajímá o svou postavu,aby netrpěla mindrákem z nějakého toho cenťáčku kolem pasu navíc či méně,protože ony někteří na to dbají a jiné hérečky si huntují těla kvůli rolím jako by ti režieséři či scénaristi anebo kdo to vymýšlí tam prostě nemohli dát někoho,kdo by tam zapadl a nemusel by do třch týdnů se naučit kouřit,pít anebo přibrat tak aby  měl přesně o dvacet kilo více či o deset kulo méně jak to do puntíku vyžaduje ona postava,jíž má ta hérečka ztvárnit,pak tělo asi sotva zvládá ten stres a kdo ví,co kdo je schopen použít.

"No a tak jsem si někde všimnul,že Ona Vladina..."

"Tááák Vladina už,jó? No to je mi rychlost..."

"..prý je ze tří sester."

"Vzpamatuj se,prosím Tě,ona a s Fanánkem?Kde ty na to chodíš,vždyť Ona si dělá hudbu a tak vše sama,když je též tak nějak kozorožka."

"To ne.jako ze TŘÍ SESTER z té skupiny,ale prý pochází z trojčat,ale znáš to...prý...takhle si jeden něco přečte a ani nevíš,jestli to píše vážně anebo si dělá srandu a pak každý žije tak nějak v demagogii."

"Tak co to sem pleteš,takový pěkný den to mohl dneska být..."

"Ale jen tady jak jsem jel tím vlakem,tak právě  přisedla holka a byla taková zvláštní a tak jsem nabral dojmu,že kdyby jako fakt,protože ono i tak lidé jsou si někdy podobní,ale kdo ví,jako zaujalo mne na Ní to že si tam sedla a měla plyšového snad beránka i když ona to spíše byla ovečka,ale zvláštní byla tím,že v tom svém sluchátkovém světě se pořád tak nějak..tak mi to přišlo zajímavé a říkal jsem si,že Jí jednou nějak zařadím asi do některých z dalších dění,kdo ví co a jak se z toho vyklube,ale k tomu už by to chtělo vážně vymyslet něco ještě lepšího,protože pořád mi nějak nepřijde,že by to ještě měla být právě ta KNIHA KNIH...,kterou bych měl udělat,tak jak...vlastně je to jistá seberealizace anebo..spíše už jen vyšší poslání i když jiným,ale jak komu,někomu hrůzu jindy úsměv do očí nahání..někomu to nese štěstí a jinému,ale stejně..."

"No kdybys místo těch svých dojmů,radši přibral něco na jídlo,tak by bylo líp." podotkla

"Ale taky vystupovala v Ostravě a pak někde rychle prchala na autobus.Čiperka,jako Ty,právě."

"No ještě,že to dokážeš ocenit,taky."

"No a tak Ti mne napadá,vzhledem k tomu všemu co se vlastně psalo a píše dále,že kdyby náhodou,tak ono vlastně takové ty astrologické věci,by mohly jít jako přes kopírák,trojmo,dá se říct,ale kdo ví...ono totiž dneska stejně sám toho člověk moc a vždycky má kolem sebe nějaký ty lidi,ale když má kolem sebe nějaký ten tým,tak to potom vlastně ,protože ono takový show byznys taky...lidé si ani kolikrát ani nedokáži představit,té práce kolem a tak."

"No a co Ty se ještě do toho jako staráš?"

"Já? Já už to prostě tak mám od jisté doby,že když to vše tak nějak souvisí s tím životem a všema těma věcma a má-li být někdo pod tou tzv.života péči,víš jen kvůli zdraví a bez lásky to nejde..."

"No láska,o té mi povídej,od té doby co tě znám,tak mám z toho v hlavě docela slušnej hlavolam.To je,černý kůň,teď nedávno černá vrána,Bůh,Ježíš,pravda,že je jako večernice plující černou oblohou,potom nějaká loď a tak dále...a fakt kdo se v tom už má vyznat to by jeden z toho musel mít hlavu velkou jako slon a hlavně paměť,aby si to mohl všechno pamatovat..."

"No k tomu Já používám takovou formulku,že MOJE PAMĚŤ JE DOKONALÁ A SKVĚLÁ A VŽDY,KDYŽ POTŘEBUJI,TAK MI POMŮŽE a taky někdy prostě co nepotřebuji,tak si někde poznačím protože nikdy nevíš odkud zase potřebuješ něco někdy vytáhnout ,ale jde jen o to,aby člově v sobě nosil jen to co zrovna potřebuje,tak jak mi říkal kdysi kdosi,že NIKDY NEMUSÍŠ MÍT V HLAVĚ VŠECHNO,ŽE TO NENÍ V ŽIVOTĚ DŮLEŽITÉ,ALE DŮLEŽITÉ JE,ABYS,KDYŽ TO POTŘEBUJEŠ,TAK VĚDĚLA KDE TO NAJÍT A ODKUD TO VYTÁHNOUT. ,ale fakt je,že stejně někdy něco unikne v tom shonu"

"No to je všehcno pěkné,ale ještě od tebe vlastně ani pořádně nevím,jak se známe jako my dva..."

"No ty též...tak jak chceš najednou všechno vědět,tak nevíš,co bys chtěla vědět dřív."

"Já jen prostě..že tedy kdyby vlastně na tom něco bylo,tak ono možná,kdo ví,třeba to vážně tak nějak všechno zapadá do toho vesmírného děje a té vesmírné kreativity a taky vlastně,když kolem sebe má vždycky člověk nějakou tu partu lidí,tak obvykle to když se stane třeba středem zájmu či lásky,když tedy chceš o ní povídat,tak pak první v tom hned jede nejbližší okolí jako je rodina a pak ...pak se ten kruh nějak rozšiřuje a navíc ono,když vlastně chtěla Vojnuše tenkrát také ještě nějakou tu mootlitbu,..."

"No to je mazec..ty jsi vážně čím dál tím důvěrnější..to Ti povím.A netušíš,co si tak asi mohou potom jiní povídat?"

"No co by si povídali,buď začnou vymýšlet věci a šířit fámy anebo se to nějak překlene a kdo ví.ů

"Já Ti tež překlenu."

"...tak Ti mi vlastně najenou přišlo,že by bylo škoda,kdyby semkdyž ono vlastně v tom našem božském světě se to musí brát tak,že vlastně každá píseň či skladba je taková důležitá motlitba a že vlastně nějak tím časem ovlivňuje věci a jejich chod a tak po různu,ale Ty to asi nechápeš a proto právě se sem tam s Vladivojnou snažím najít společnou řeč,protože ta je někdy též,jako by se tu zjevila z jiný planety..."

"Jak to jako myslíš?"

"No jako,že Jí také více zajímají ty věci jiný,vyšší a má možná tím životem taky takový zcela jinak vybudovaný jiný rozměr vidění..."

"No těžko říct,ale jestli si myslíš,že mne to nezajímá,tak to se pleteš holenku,jak s eříká:Nikdy nikoho nepodceňuj....a jak jako jsi to myslel s tím modlením?"

"No víš,mně se už nechce zabývat tím,čím jsem se zabýval kdysi,protože ono ten čas letí a běží..."

"Jo jo,tak jak leží.."

"No asi tak nějak a když se staneš někde v tom víru dějů a věcí...a zjistíš že.vlastně máš jistý vliv na události světa...tak potom by bylo škoda,kdyby..vlastně ani nevím jak to říct,snad vlastně...

...A tak vlastně ono to totiž souvisí všechno s tou ŘEKOU a tím,co vše tomu předcházelo,protože bez toho by nebylo ani to dění jež se kdysi psalo jen na Nebe a teď slovy vy rytmu dešťů se vrací zpět..jen zákon karmy,příčiny a následků...ale říkám si,proč vlastně mám měnit styl Já,když vím,že tak to klape...

"Ale říkal jsi něco o tom anebo psal...že se dá být věčně."

"To Jo,něco se dá zmáknout něco ne,někomu se v tom dá pomoci,ale možná každý to štěstí mít nebude už,víš se zase Miláčku musíš na jisté věci poněkud dívat přízemně či realisticky,přesně tak jak je to podle Tebe z poloviny...ale te´d mne omluv,jdu si dáti dým..."

"Já Ti dám takový dým,až se z tebe bude kouřit." uzavřela nakonec Lenka tuto,poněkud zvláštní dramatickou rozpravu o umění....