Česko má talent a Volby ...(act 89. gradibus ad caelum)

... Dorazil jsem domů po práci či zaměstnání. " Jak bylo v práci? " Možná by ses mne zeptala a možná také už ani ne, protože kdo ví... " Teplo dneska. " řekl bych asi, kdybychom se spolu bavili a byli spolu, jako že se takto dokážeme bavit i bez písmenek. " Komu to píšeš? " zeptal by se někdo jiný. " Jedné ženě, nebo dvěma, třem, nevím vlastně ani, jediné co vím, že na nebeské lodi stojím přídi a jen ta síla dechu spojeného tuto věc prostě řídí. " " Tohle není možné. " odvětil by ten, jenž nikdy neměl či nezažil to štěstí vnímat něco víc. Muž toto sotva pochopí. " Proč bych to neměl chápat? Za co mne máš? Víš kdo Já jsem? jakou mám školu a že mi doma visí diplom? " - "Ne, nevím, ale je to možné. Můžeš to prožívat nějak, stejně tak jak to prožívá nějak ten kdo si to čte. Však pokud máš ten entuziasmus, tak se dokážeš vcítit, jenže obvykle tohleto dokáži ženy spíše, když je to nějak anebo pro něco zajímá." Ženy a pak ještě jiný typ lidí, prostě jen ti obdaření něčím vyšším, ale vlastně ten přítomný čas se dá dát jen jedné, protože je to pořád Láska... Láska ta síla neviditelná, jenž vše tak nějak způsobila. Láska jenž léčí a dokázala to  a kolikrát ještě dokáže člověka vyléčit ze života a pak ŽIVOT, jenž také léčí, ale poněkud jiným způsobem, ten obvykle vyléčí člověka od lásky a přece...

... stejně se k lásce dostaneš, když přiložíš své oči v řece. " Tak komu to píšeš? " nevím...dejme tomu jen tak hvězdám, jsem totiž Vesmír, ale to již bys mohl vědět, kdybys četl předtím. Vesmír a jen Čas, ten co letí a není tu v té chvíli, kdy zrovna jsi tu ty.

Jistou dobu se to totiž tak vede ať již to byl děj psaný v KNIZE KNIH, jenž zde je jen tak pro pořádek, aby v tom nebyl chaos a taky vlastně jsem si dávno přál, vědom si toho, že je tam v tom hektickém psaní plno chyb a i zde se sem tam nějaká najde, leč prostě pořád stejný způsob, pořád stejný styl od té doby, kdy muž s ženou nějak tu svou duši propojil, protože od té doby se změnil děj veškerého dění a tak vlastně nemusel bych, to už psát. však přeci, možná jen tak pro připomnění a možná kdo ví, třeba zde budu kokrhat do kuropění.

Vlastně už se spíše bavím, těžko říct, dávno jsem nad Zemí  a...

" O co se jedná? " zeptá se jednoho dne  další poprvé jen tak laxně přihlížející.

" O nic, anebo taky o všechno, o Život, o  Lásku a především o zájmy. Zájmy Vyšší a  zájmy jiných."

Jsem prostě zajímavý. každé mé slovo je  zajímavé a nejenom to, za ten čas vytváří  děj, jsem jen pouhý okamžik, jenž letí jednou  zde jindy přes Facebook vzápětí a chvílemi  někde v jiném těle, to když tu nejsem  viditelně.

" Proč to tedy děláš? "

No protože jsem Láska anebo Život, či jen  něčí duše pilot, protože jsem si vědom.

Jsem si vědom, narozdíl od jiných, že v jistou  chvíli, která trvá vteřinu, minutu, půl hodinu,  hodinu, dvě, tři, čtyři, možná někdy den  scházím. Ono nejde to poznat, nemluví se o  tom, ale prožívá se to. Pohne to člověkem,  nutí jej to pojednou dělat jiné věci, jen tak,  kliknout jestli zrovna náhodou jsem někde  jinde něco netento, jen tak třeba pro jistotu,  pro oči a pro uklidnění  i když ani to nemusí  být, protože vše je jen otázkou jistého  vědomí. Toho nového, čerstvě nabytého,  když třeba jen cítíš, cítíš ty věci jiné, že  vlastně ač jsi to ty, tak to úplně nejsi jenom  ty, je to kousek tebe a kousek mně, je to to  vtělení, je to něco více a dá se vědět v tom  stavu, využít ten čas a jen myšlenkou  pouhou učinit to, ať neztrácíš v ten moment  hlavu. Jiná, s tímmá kousek práce více anebo jen starostí anebo jiný zájem, je to cesta. jen taková cesta, procházka, chvíli romantická jindy erotická, chvíli peklem, chvíli rájem...prostě si jen tak hrajem.

Tedy dnes řekl bych, protože je to jisté osudí na koho to nějak padne a zase z nějaké té lásky anebo něčeho co nás někdy nějak spojilo, to něco.

Jsem Ohled, protože vím a nezapomínám a taky něco chci, protože jsem Věčnost či jen součástí věčnosti, tak jako Ty, Ona, My, Vy a možná, že i Ony a Oni. Což je obvyklé a chodí to tak. Ale je to takový svět splnění jistých přání, někdy hned, někdy později, ale vždy to vede k tomu co pro koho má právě být o těch zázracích i opacích jenž se promítnou vzápětí a chvíli to trvá, ten příval lidské energie vzápětí. jenže ta síla za ten čas se násobí, což mnozí nechápou.

Také nemohou, protože se to jen jedná o to, co kdo chce a protože jiný věci chci Já a jiné chce žena, když to pozná a jiné zase žena předtím, která to poznala a tak si hrajeme na policajty a koumáky a filištíny a vlastně na všechno ostatní, protože víme že je něco více ve talonu anebo jen by mohlo být v jisté hře, jenž právě probíhá.

Je to jiná hra. Nejde vidět v televizi i když jen prozatím a když, tak je to jen na oko vymyšlená, ale chybí tam to kouzlo. Je to hra jenž za ten čas mění dění a to každý nějak poznává či přijde k jistému uvědomění, jenž zase pohne přirozeně vlastní povahou.

Když měl bych říct, proč a kdo jsem a proč to dělám...zřejmě smál by se kdokoliv či by zase diskutoval o tom, že to není pravda a podobně, čímž prostě již nechci se zabývat. Vím jen to, že ten děj, ten skutečný jde mimo mně i když se týká mně, ale někde to vede k něčemu. třeba bych zde právě vložil píseň jistou, která by to vysvětlila někomu hned a jiný by to zase nepochopil a bral by to tak nějak pozemsky či přízemně anebo zase by jen kroutil hlavou nad tím, co je to za nesmysl a blábol, čimž nekritizuji slova předtím psaná někým, protože dávno mám jiné starosti. Vlastně jsou to starostí navíc a bohužel důležité, pro další život, kterýžto bude či může se kdykoli začít dít ve dvou, třech, čtyřech, pěti a ... to záleží, ale protože je to spojení jak se říká, neroztržitelné, protože ono vlastně stejně z této cesty není návratů možná jen takový ten kočičí způsob života, protože jako kočka pro mléko se sem zase vrátíš, snad jen proto, že nedá ti to spát a nenechá tě to klidnou, dokud...

Dokud nebudu spolu...to slovo spolu.

Když bude SPOLU spojí se životy a zase bude to dvojí život, ne takový jak jindy ženy dokáží vést, ale dvojako chápaný, protože jsme se změnili. tedy Já ano, něco to vezme a něco to dá. Budeme také něco jinak muset. " Proč? " možná zeptáš se. " No protože je to jiný a ty jsi v tom chvíli a nevyznáš se v tom tolik jako Já. Vyznáš se časem zase v něčem jiném v něčem co nevím třeba Já,a le pořád je to o tom...být a cítit se šťastně. Tedy to, co činí Tebe doopravdy Šťastnou a co mne. Pravda, čím dál tím více mi přijde, že jedná se o věci podobné, protože jinak by nás to nespojilo, ale důležité jsou pocity, protože dá se, co se týče Tvého zdraví nekonečného, protože v tom spojení ty cítíš jak funguje souhra myšlenky a těla či těla a hned na to myšlenky a vnímání a přijde chci...vím, trochu guláš anebo jens e podíváš a po pár slovech si řekneš...tak to je silné kafe a už to zase jede...

Co říct, když ty hlavní body věcí na které někdo či každý tak nějak více nežli kdo jiný čeká anebo se ujišťuje, hledá v sobě něco je třeba to, že ANNA K. touhle dobou od té dejme tomu nemoci či jen spíše tím problémem s rakovinou prsu si prostě dál, i když nějak spolu nemluvíme a zdánlivě neovlivňujeme, ale přeci jen tím svým životem někdy, protože ono vždycky je to o tom, že na základě vesmírného pravidla platí, že co si kdo zasel, to sklízí, tak prostě v rámci svých možností sedne v klidu někdy po půlnoci, jen proto, že slova půlnoční v očích chce mít a říct si, ale má mě rád.

Vladivojna La Chia ta to zase tím věkem svým vnímá poněkud jinak a tak sbírá věci týkající se království, co se citu týče, tak prvně do ní vjede zlost, prostě má v sobě ještě to zdravé dravé nevybouřené mládí a hlavně si říká, zmetek jeden, je to had, ale stejně je to přítel a přitom tělem svýma jako úžovka se vlní a jiné věci, protože ona to má poněkud jinačí, přeci jen je povaha to račí, vodní a aktivní, ale ani ta to není všecka, protože ještě v ní je taková ta dětská, ta kouzelná anebo...raději spíše nekouzelná, protože říct Vojse něco o kouzlech tak to na tom světě během chvíle bude jako s těmi realityshow, kdy zase někteří byznys,eni nevědí kdy přestat, ale lidi to jaksi asi ještě bbaví i když ty ohlasy už nejsou takové jako poprvé a maximálně podruhé, zbytek to už je takové látání ponožek a vymýšlení jiných atraktivit, ale v podstatě je to přesně tak, jak to řekl včera ve spotu či snad během dneška, za ten čas, co jsem byl v Pardubicích Petr Bende na Radiu Čas ,že by to chtělo na chvíli vysadit a dát zase prostor tomu aby se vytvořili či zrodili noví zpěváci. protože ono je to jako s polem ve skutečnosti, také aby dobré zrno rodilo, tak... Nevím jak to bylo přesně, nejsem agronom ani zemědělc, jestli se má zasít třikrát a pak to nechat rok ladem odpočinout, ale vysvětlete to kolotoči, kde porota pravidelně rok po roce vybírá už ne áčka, ale béčka a céčka, jež za tři roky jsou vlastně áčky a sem tam mezi tím se oprvadu objeví nějaká ta nová tvář než tedy properou a proberou všechny obyvatele ČR se jenom divím že u toho nemají sčítací archy ke sčítaní obyvatel a hned by bylo všechno z fleku.

Vlastně ono když ČESKO HLEDÁ TALENT, tak mi to přijde, že vlastně talentem je každý, protože každý má na něco nějaký ten talent ať e jedná o komika či řečníka, zpěváky, tanečníky, cirkusáky, klauny či jiné mistry svých řemesel, takže kdyby se jen trochu..a vlastně ne, tam se může přihlásit, protože je to tuším věkově neomezené kdokoli, tak proč to nepropojit.

V každém městě se sejde tak jako při volbách za stolem, každý rok jistá komise, poskládaná z těch odborníků na slovo vzatých či známých tváří, aby to bylo reprezentetivní, čímž vlastně druhé celebrity těm čtyřem nebo osmi nebudou toliko závidět, protože když ne letos, tak příští rok tam budou a pak zase na střídačku a dle novely senátu či zákonů o sčítání lidu se povinně po víně každý podívá do schránky pro obáklu, ve které objeví dva sčítací archy a samolepicí číslo tak jako kdysi, když se chodilo do koncentráku či do věznice, samozřejmě pod pokutou, protože je to povinné. Údaje vyplní a ve stanoveném čase tří dnů tyto formuláře, které navíc budou obsahovat i údaje o zálibách a jiných věcech je se svým číslem předvedou porotě, která dva archy určené ke sčítaní přeskenuje do připraveného vládního spočítače či počítače statistického úřadu a jelikož se tam vstupuje po jednom, tak se nemusí nikdo schovávat za skříňky a poté přijde pětiminutová prezentace. Vlastně mne napadá, že vzhledem k tomu, že i po řádných volbách je národu blbě z toho, jak to zase dopadlo a že by to hned změnili, tak bych tam ještě každoročně vložil obálky s volebními lístky, které by vlastně byly v nějakém tom formatu jako jsou tikety na sportku, aby to sčítání nebylo takové náročné a udělal bych takový účelový balíček z toho a Všechny čtyři české televizní stanice by toto vysílali střídavě z kteréhokoliv zábavně-volebního okrsku a všichni bychom byli najednou slavní a známí, vyvolení, vyhození, zvolení či v koleni.

A pak také vlastně další takové chtění je třeba i to, že třeba Helena Zeťová možná tenkrát odpověděla mi pouze proto, že nechtěla zůstat pozadu a pak ono, hvězdy jsou propojeny či spíše souhvězdí jistými čárami mezi sebou a tak se sem tam sbližují a komunikují či vysílají takové ty podivné vesmírné vibrace mezi sebou...prostě oklepávají se a pomalu se k zemi snáší ten hvězdný prach, protože ono co kdyby, když vlastně autor nějakého přiblblého příběhu, který už jednou jednu hvězdu k sobě přilákal aniž by to tušil a který se už tolikrát probral v tom hvězdnem prostředí a toliko lidí inspiroval zase k něčemu už vedl rozhovor a zveřejnil to, co mu řekla Vladivojna La Chia , která si řekne, ale stejně se mi líbí, jak si tady můžu kliknout a..., protože co by vlastně úspěšný člověk pro své jméno neudělal či ještě něco navíc, když to vlastně navíc ani tolik nestojí a potom vzniká takový ten mezikus, kdy prostě si někdo myslí, představuje či vlastně tak trochu v tom žije, že by se tak mohlo dít i dále a pak se čeká, jenže do toho potom přijdou jiné věci a záležitosti a vlastně se to odkládá, ale mezitím rostou jiné touhou opředené přání, myšlenky, které vyvolávají možná jiné, dávné vzpomínky a pojednou člověk opět zjistí, že vlastně to není náhoda, tedy zase až taková velká náhoda a že se jistí lidi nějak za jiných okolností časem k sobě snad třikrát dostanou do cesty a když lidé jistí, tak prostě jistí

a tím bych to pro dnešek uzavřel, aby zase někdo náhodou nenadával, že se to nedá číst, protože je to příliš moc dlouhé a protože ho to nebaví a že je to dokola, tak jako mně také nebaví jiné věci, které jsou pořád dokola anebo že je to nesmyslné, stejně tak jako mně jiné věci v životě nedávají smysl a kdo ví jaký dalších stopadesát důvodů kdekoho napadne...když je to vlastně něco jako, když přijdeš domů odkudsi, uložíš se na křeslo či sedačku, pustíš televizi a koukáš na ULICI anebo RŮŽOVKU, taky zde hrají a vystupují lidé A TAKY TO MOŽNÁ TRVÁ TAK HODINU, JEN BEZ REKLAM a stejně koukáš na obrazovku i když je to monitor v době, kdy i na televizi kouká do počítače...

....Takže zatím pěknou dobrou noc přeje Martin von Torr - Karel XIII. - Král Český Poslední