Čas letní olympiády

Tak nám začala v Londýně olympiáda, jak jsem zjistil. ono pravda, milé dámy, trochu toho sportu rekreačního také neuškodí přes ten čas letních dovolených. I trocha toho anglického duchu je někdy zapotřebí v těchto horkých letních dnech. U nás se někteří diví, že čekali na zahájení olympijských her kohokoliv, jen Anglickou Královnu ne. Mně to ale přijde velmi logické, neboť přeci jen ony ty slavné olympijské hry, kde mimo jiné bude komentovat i zástupce ministerských křesel Leoš Heger, co by vyznávač veslování, i v tak choulostivé a horké době pro českou politickou scénu, tento vodní sport.

Vlastně logicke mi to přijde především proto, že táto slavnost se koná jednou za čtyři roky a dá se pokládat pro jistou zem za akci ojedinělou. Prostě stejně tak, jako u nás kupříkladu volby do Parlamentu či jeho Poslanecké sněmovny ČR, jenž se po jisté době stává opět trnem v oku proto, že to dopadlo nakonec přesně tak, jak to lidi nechtěli.

Kdo za to potom může? Občané snad? Ti jenž tedy ze své práce, ono tak významné páteční odpoledne či sobotní dopoledne věnovali svou energii a čas namísto toho, aby se jeli někde rekreovat a chtěli tím dokázat, že jim záleží na tom, jak se politická scéna vyvine? Pravda, jsou i takoví, kteří to prostě mají nějak na háku a na tu chatu či koncert anebo mejdan prostě jedou a nějaké volby je nezajímají.

" Prostě jsou to kokoti a stejně se nic nezmění a dopadne to jako vždycky." řeknou si " Pojď mámo, táto, vezmem děcka, nstartujem bourák a pojedem někam na výlet, dáme si láhvinku, pivínko, koupíme maso, uděláme grilovačku, protože kdo se má popřád na to dívat a kdo se má pořad doma rozčilovat. Den za dnem, postupně další čtyřletí."

Protože i když oni politici, na které byl ani ne tak člověk, jako již jistá skupina lidí či antisympatizantů, rok od roku se rozrůstající, řeknou: " Ne, ne. Letos to bude úplně jinak, prostě dopadne to tak, jak jste zvolili."

No škoda jen, že třeba ostravané a další, nemohou ovlivnit hlasovací lístky, třeba v Jižních Čechách a podobně. Pak se jen každý diví, že opět a zas tam vidí jedny a ty samé packaly a ksichty.

" Kurva..., Já se na to příště fakt už vyseru! No podívej se, jako bych to neříkal." Zazní ve spoustě domovech hned následující pracovní týden.

A tak se nám těch odpůrců k volbám pomalu rozrůstá a rozrůstá jedny volby, druhé volby, třetí volby, čtvrté, páté. A pořád nového, jen levice se střídá s pravicí a sem tam se hned domluví výhodná koalice. A to jsou teprve panečku boje a investice.

Politik, tedy ten vrcholový, tomu je jedno, kolik lidí volilo či nevolilo. Tedy národa. Což je řekl, bych dost podstatné číslo, tedy procento. A kdo ví, zda se to také bere v potaz, protože když je to, tuším i v případě, toho mnima, tak oni tam, ti kteří se dali na jakoby politickou dráhu, se zničehonic začnou handrkovat i o jednu pitomou miliontinu či mili, bili, triliarditinu, jen aby ty volby byly platné.

Pro voliče? Máloplatné.

A slepý, jenž oslepen je především tou statistikou, kolik procent voliču volilo a že tedy jak se to mihne přes tu onu demarkační čáru, tak už jsme zase za vodou, už jen vidíme pře sebou kolik z té části voličů nakonec volilo tu a onu a tamtu či onu a hlavně která strana získala těch potřebných 5% hlasů... "A paní uklízečko, ten polštářek mi natřepte, a jé já tam zapoměla jogurt, tak mi jej tam nechte, Já se pro něj vrátím, případně kolega s protistrany mi jej donese." A už se pachti kdo s kým a jak a tam je to jasné, neboť z ty roky se tam už všichni moc dobře známe. Dokonce tak, že v případě náhodného sčítání lidu víme, kdo z nás jezdí jakým autem, jakou značku televize máme v kuchyni, obýváku, ložnici, v koupelně, dokonce i na WC, případně v našem letovisku někde v Řecku, či Calábrii, případně na kanárských, Kajmanských či jiných zvířecích ostrovech. A v sezónní nabídce figuruji někdy i Vánoční a velikonoční ostrovy. Jo a Sylvestra na Seychelách, to aby Víťovi nebylo smutno a Staník se také nenudil.

Prostě paráda, balada, co si budem povídat, teď už na nás zase nikdo nemůže, protože my jsme vrch, máme imunitu a nepotřebujeme ani Actimel a navíc, kdo jiný než my sami by nám ji mohl vzít. Čtyři roky klídek, to zas budou dluhopisky pěkně, výnosky, kšeftíky a podobně a policajti?

Tůdle nudle, ti jen můžou čučet z dálky, maximálně z Bartolomějky, ale tam to máme za ty roky už dávno všechno podchycené, takže vlastně jsme na tom velice klidně. Stejně budou muset žádat, kdyby něco chtěli a Bohoušek a naši v imunitní  a mandátové, ti už se o to postarají tak, však oni vědí, kdy co a jak.

Král na nás také nemá, protože ještě nesehnal potřebný počet zbrojnošů, aby na nás vtrhl a vyházel nás a navíc, jsme v klidu, protože pokud jede podle zákona a chce korunu, tak stejně ještě do příštího roku se nic dít nemůže, protože to by mu potom Předseda Ústavního Soudu a Prezident ČR, po zralé úvaze a dalších sedmimilonové injekci v krabicovém víně, mohli říct: "Jo hochu, ale my to neuznáváme, protože ty ses tady provinil...a věř, že to je závažné obvinění, které snad nemá ani obdoby a dokonce předčilo i soudní rozhodnutí I. stupně. Tady je to jasné, soud prohlašuje právo na straně obviněných a vinných. Proti tomuto rozsudku není již odvolání."

Klep... klep...klep... a sbohem Tvá Máňa.

Jenže Král, je holt Král a on je ten jenž řídí svou zemi a vše v ní a spravuje. On je soud nad soudy, verdikt nad verdikty, když na to přijde a přestane být sranda srandou. když on je osudem zpečetěným své země, národa svého a především zárukou budoucnosti.

" Paráda, tak on to za nás vyřeší, vše co jsme posrali a zvorali. Ale naštěstí máme imunitu." zašumělo na lavici obžalovaných, vlastně celou soudní síní, i když v celkovém důsledku i účast a členství v SSM by se dala považovat za spolupráci s KSČ.

"Ale my za to nemůžeme. Taková byla doba. My jsme museli, my jsme dokonce byli nuceni chtít. Zeptejte se tady Jirky Paroubka jak to bylo. Víte kdo on byl?"

" A co na to Ústava a nějaké věci o neslučitelnostech v zákonech?"

" Jaká Ústava? Jo aha, slibuji, že budu plnit všechno co jsme slíbil pro vlaho země a všeholidu, ale hlavně mi už dejte ten mandát ať mohu svobodně zase dýchat, zadarmo si žít z veřejných rozpočtů, mít čtřleté daňové prázdniny, využívat všech odhlasovaných výhod  a podobně... Ne, to nám nikdo neříkal, tam nic takového není. Jo, možná kdysi, poprvé, když to projednávala Česká Národní rada, ale znáte to, kdo si má za těch dvacet let pamatovat všechno. Důležité je myslet na promlčecí lhůty a do té doby nám dejte pokoj."

Tak asi tak mé milé kolegyně, sudičky, ale protože je sobota, víkend a vy jste zase někde beztak na tahu a jen jedná má službu či kdo ví, jak jste si tam za hradbami to Bojové Rozdělení udělaly, tak to jste beztak někde v koupelně a přemýšlíte na make-upem a barvou rtěnky a vůbec, aby jste byly krásnější o něco více než jste.

Takže ale než přejdeme k líčení, tak si ještě musíme předtím probrat jisté kosmetické úpravy.

Jo, mít tady teď Královskou pečeť anebo Státní pečetidlo ČR, tak byste viděli ten frkot.

Jenže zatím jím ze zcela pochopitelných důvodů nedisponuji a ačkoli král je mocí a mocností nejvyšší, neboť osudem je země této, jak již víme po skoro, taky čtyři roky, tudíž se budeme bavit o zákonech.

A jako první, co platí na vojně a ve válce jak by smet, je tzv. Zákon padajícího hovna.

Jistě to znáte, tedy někteří pánové vedoucí to znají a jistě jste se s tím mnozi setkali.

Pravda, ještě nevím přesně jak to funguje mezi Ústavním Soudem  neivyšším Zastupitelstvím, tedy kromě toho, že Olomouc a Brno jsou od sebe co by člověk kamenem dohodil a zbytek poslal přes icq, skype, e-mail či případně sms, mms, anebo prostě..tak večer u vínka ať je nějaká srnada holky, kde dneska zajdem zatančit? A tam musím ještě probrat nějaké ty věci na příští týden.

tak zatím to jen tak, aby slovo nestálo.