Act 91. Gradibus ad caelum - Železnice očima cizince a něco o smrti

... Když jsem pryč mimo domov, což vlastně od té doby co jsem si vyřídil tu práci v Pardubicích jsem skoro pořád a sem tam by se dalo říct, že jde o nějaké nádražácké humoresky, ale pořád je to o tom, nejenže co bude či spíše mohlo by být potom, jelikož ony ty věci za ten čas co toto dění se tak nějak píše se uskutečňují a stávají se na základě Vesmírných zákonů či spíše Zákonů Vesmírné či vesmírem řízené síly Lásky anebo nekonečna, ale také i těmi cesta,i Karel XIII. - Král Český Poslední ,stejně tak asi jako každý jiný běžný člověk bez rozdílů sem tam narazí na lidi po svých toulkách po Království či spíše Kingdom Silesian, Moravian and Bohemian s nimiž se dostane do hovorů o věcech či záležitostech jež tak nějak jsou v trendu, jako momentálně vstup konkurence na železniční dopravní cesty, jenž tak nějak oživí sem tam tu všednost toho normálního běžného cestování z normální práce do normální či nenormální pro jiné poněkud podivné práce, kdy si někdo řekne, nevědomý věcí minulých: On ten Blázen si snad myslí, že v dnešní době je snad nějaký Král, jak k tomu pro Boha přišel? Těžko říct, ale prostě třeba časem na základě postupného sledování či četení KNIHY KNIH či PŘÍBĚHU STARÉHO se i těm dotyčným ta otázka sama od sebe automaticky vysvětlí neboť jen...

Vlastně tou dobou již svou duši nedávám na misku  prázdných váh, protože za prvé jsem si tyto slova  neposkládal a nevyslal v Vesmír a za druhé můj  stav vnímání je daleko jiného rázu a nejenom Můj.

Spíše se jedná o jiné hlasy jiných duší, kteréžto  vlastně kolikráte nejsou v souladu s tím jak se  hovoří o věcech odvíjejících se od Života, protože  ono vše se nějak okomentuje, ale skutečná pravda  či ten pocit, zda je to opravdu dobře anebo špatně  je v člověku skryto v nitru a vlastně ani to již  nemusí na jistých základech být tajemstvím.

Takže dále se to dění týká vnímání a prožívání  života jako takového, těch věcí, vztahů, lásky,  pocitů mých a někoho jiných a také i jistých  představ či obrázků odehrávajících se za víčky  některých, jenž mají takový ten zvláštní dar v sobě  anebo jej pomalu nacházejí, tedy takového podivného snění, protože pořád je to ZRCADLO SNŮ a jisté ZRCADLENÍ...vpři němž se dá zcela pochopit, že silně technokratický člověk to nechápe, což každopádně ušetří tomu božskému sítu nad námi jež chrání ty, co jsou tak nějak nadpozemsky spjatí či z jakéjokoliv svého sobě vlastvího důvodu zamilování.

Přesto zase pro ujištění či tzv. dokumentace jistých nových faktů nutno sem tam nějakou tu kapičku toho uronit což je o něco jiný PAŠKÁL na nějž člověk bývá zvyklý z televizního pořadu tuším někde na ČT 24 - NA PAŠKÁL, kterýžto také nějak vznikl, pokud ještě pokračuje vůbec spíše nedávno, protože člověku zase nedá, když chce, příliš velkou práci chytit se jistých nových informací. O to těžší potom je to s Láskou, ale říká se, že co nezabíjí, to posiluje, což právě navazuje na mé poslední zážitky či i prožitky jenž jsou vlastně součástí toho nadúrovňového žití po smrti, když SMRT jako taková představuje jen pouhý KONEC BĚHU ŽIVOTA, takže dokud ŽIVOT běhá, dýchá, tak je vše va naprostém pořádku řekl by někdo, jenž si tak nějak řekne S RADOSTÍ SE PŘESUNUJI K NOVÉ ÚROVNÍ PROŽITKŮ. VŠECHNO JE V POŘÁDKU. což je takové ubezpečení spíše pro ty jenž vnímají poslední dobou ty jiné vyšší jevy či věci a podobně, což nebudeme zde rozpitvávat, vzhledem k tomu, že se bavíme na královské úrovni a nejsme žádný deník BLESK, kterésmu snad šéfuje či šéfredaktora dělá nějaký bývalý patológ nebo co, který je stále zvykly se v něčem ňahňat, tak jak to bylo poslední dobou, že když se to nezastaví, tak jsou schopní se o neštěstí bavit až do Sylvestra ačkoli používají nějaké slova o ctění památky a podobně, když normální uctění památky je nechat věci a lidi v klidu projít a ten, jehož se to nějak osobně netýká, do toho nemá co nějak kafrat, což v tomto případě jde spíše do alelůja ačkoli kolikrát se ten čas může zdát jakoby letěl rychlostí blesku, jenž ale s tímto deníkem nemá zcela a zhola vůbec nic společného, snad jen za těch pár let, možná nějaké ty propojené lidi či bytosti.

Vlastně jsem nebyl doma v tom svém Království hraček od pátku, protože v pátek jsem toto dění opustil někdy kolem půl druhé a jel na noční do Pardubic, kde jsem potom trávil čas vzhledem k tomu, že jsem měl ještě další den opět noční a vlastně se nevyplací jet domů a navíc po té poslední peripetii jsem měl co se týče placení jistého vzniklého dluhu na nájmu domluveno nějaké upravení data na papírech a kdy jindy si na to najít čas, když lepší je jet z práce či zaměstnání domů,když jsou ve věcech zainteresování i jiní.

Asi tak,jako každý pátek a neděli bývají vlaky přeplněné a tak je štěstí někdy si najít místo s tím, že vlastně se člověk v kupé nějak ani nenatáhne pořádně a musí se uskrovnit a tak beru první volnější kupé s ředstavou či doufáním, že možná mnoho lidí nenastoupí a že si člověk cestou alespoň pohodlně natáhne své nohy, protože ono je zvykem, že po dobrém jídle se vesměs dobře spí, když mozek si bere dovolenou či spíše jak je vědecký dokázáno, když začne žaludek pracovat, tak mozek odpočívá.

Mám štěstí a vidím kupé v němž sedí nějaký cizinec poněkud jižního, snad italského typu nevím, ale když se jej ptám, zda je zde volno, tak nějak lámanou češtinou odpoví že ano.

Po chvíli v tom roztopeném vlaku se přihasí dvě mladé studentky jednoucí někam do Hranic na Moravě a vlastně celé to dění začíná otevřením okna či spíše komunikace.

Cizinec neznámého původu je poněkud uvolněnějšího typu a tak se baví či navazuje hovor s holkama zcela typickou konverzací kam jedou a tak podobně. načež později s cizincem prozatím mně neznámého původu po pár otevření a zavření okna měníme pozice, snad proto jak říká, že je mu horko, čemuž se dá věřit i když zcela nepochopitelně sedí oděn v koženém či koženkovém sáčku anebo bundě či spíše snad proto, že lepší je sedět mezi děvčaty. mně to každopádně nevadí, protože alespoň mně nefouá na hlavu a cizinci to očividně přichází vhod. Nestěžuje si. Studentky studující nějakou tu střední a chystající se na medicínu asi vystupují po nějaké te anglicky a český vázané komuniakci v hranicích a mají z toho bžundu.

Potom přistupuje vlakvedoucí, kontroluje lístky a vzápětí chvíli po něm následuje klasická poslední dobou za ten čas po druhé co jezdím tím vlakem kontrola cizinecké policie.

" To je normální? " ptá se mně.

" Asi ano," povídám, když jsme příslušníkům sektoru cizionecké policie předali své doklady. Já občanský průkaz typu OBČAS UKAŽ a on cestovní pas. "Už je to podruhé za tu dobu, co tady jezdím, takže to je asi novým pravidlem i když člověk neví jestli zase nehledají nějaké ty běžence a tak. Příliš se o tom nemluví."

"Takže je to v pořádku?"

" Jo jo, je."

Cvíli na to spolu probíráme či spíše mi ukazuje leták právě nové konkurenční firmy brázdící českomoravské koleje REGIOJET, jenž tedy jak jsem si všiml vyjíždí z Havířova do prahy a cena bez slev vyjde na 420,- Kč a ptá se mně zda to vychází levněji.

No to se ptáš zrovna toho pravého, kterému nějak ty ceny unikají annemá o nich přehled, povídám si, ale dodávám, že asi ano, že jistě, protože přišla konkurence tak to bude o něco levněji. Načež povídá, že tady ukazují čtyři vlaky denně a že to jezdí nějak týdně jen jednou podle toho jak si hledal spojení přes internet s rezervací.

Načež jsem mu vysvětlil, že pokud si objednaval rezervaci, tak mu počítač jistě vyhodil nejbližší volnou rezervaci a že ty jiné vlaky jsou nejspíše plně obsazené a proto mu to vyhodilo volnou jízdenku až někdy an dva vlaky v týdnu, což pochopil.

Nevím, nejsem si jistý zda vlaky REGIOJET pracuji na stejné bázi jako SC PENDOLÍNO, tedy zda jsou povinně místenkové či nikoli, tohle už si člověk bude muset zjistit někde v informacích, ale bavíme se o úrovni cestování, kde dotyčný cestující sýriec, studující u nás v Praze Kybernetiku na Universitě Karlove si stěžuje či vlastně sám říká asi jako mně každý kdysi, že jen v česku jsou zpoždění a že s tím nejsou problémy jako jinde ve světě a že je to hrozně i ten stav těch sedaček, kde opěradla jsou zabarvené do černa. Co mu mám říct? Že je to snad tím, že zrovna ani nevím jestli se nacházíme ve vagńě českého, polského či slovenského železničního podniku, protože jsem si toho nevšiml. Že vlastně od té doby, co se tak všechno zreorganizovalo, tak žádná z těchto hygienických služeb plně nefunguje či že to přichází drahé a že nějaké ty bílé podhlavníky jež správně mají být asi všude, tedy vrakousku a jiných vyspělých zemích i ve druhé třídě a že jeho stížnost za zatuchlý zápach vycházející z čalouněných sedáků je spíše odpudivý? A že rozhodující je cena za kvalitu služby ačkoli prostě doposud České dráhy žily v jistotě, že se nemusí o nic starat, protože člověku naštěstí stejně v podstatě nic jiného nezbývá a uštřené penízky je lepší si nasypat do managerských odměn? Že to tady tak prostě funguje? raději jsme tedy přehodili hovor na to jak daleko to je ze Sýrie, přes Turecko a tak zde do Čech, že Český jazyk je složitý, že sice jeho známým či krajanům se zde líbí, ale čeština jim dělá problém, načež mu tázavě říkám, že On ale mluví docela vcelku česky bez potíži a že dneska je to tak, když to není v krvi od mala, tak jako mně nedělá problém se učit či pamatovat si ruštinu ale s angličtinou to je horší, že se jí naučím, ale když jí nemusím použít tak ji zapomenu či se prostě vytratí sama, ale jsou lidé, jimž se stačí podívat do slovníku a z fleku se naučí i japonsky či hebrejsky a on mi vlastně odpovídá, že už zde je tak šestým rokem. Ale ono je to o tom, že člověk musí být mezi těmi lidma a tam pochytí rychleji jistou řeč. Každopádně jsme se shodli i když oni tedy berou češtinu, polštinu a slovenštinu jako jednu řeč, že je to řeč unikátní něco jako finština či maďarština, prostě jisté jazyky, kterémají k sobě nějak z nějakých důvodů blízko.

Docela si říkám jestli to zase nebude jeden z těch islámistů ,kteří vlastně svým způsobem žijí nějaký normální život  po jistou dlopuhou dobu ,ale také, že se tedy v té souvislosti s nedávno zmíněným Džihádem, jsou vyslaní na tzv. poznávací studium dotované někým nebo něčím a po jisté době svého poslání či mise prostě příjde příkaz či plnění úkolu pro nějž se tedy obyvatel pravděpodobně jiné nevyspělé země Malé ASIE vypraví do vyspělé Evropy, když klidně může jít studovat do ameriky či japonska anebo kdo ví kde jinde,ale snad je to i tím způsobem školství, kdo ví a tak jsme probrali i věci týkající se Palestiny, Izraele a území Gázy tak nějak obrazně, bych věděl vo co doopravdy go,

když v Zábřehu na moravě nás vyrušil jistý vtrhující element českého původu, jenž tam přiletěl a hned zda je zde volno, že má po infarktu, že má na to papír a ani se neptl zda tedy může si svou bagáž položit na něčí prkna či desky a zcela suverénně to tam mrskl. Ach ta česká povaha, řekl jsem s, načež přišel vlakvedoucí na kontrolu jízdenek a dotyčný, páchnoucí bezdomovinou a trochu i snad opilý se jej ptal, kde je ve vlaku jídlení vůz a zase že je po infarktu a atd atdy prostě podruhé či po třetí během chvíle jedno a to samé. " No odsud to bude pátý vůz. " pronesl vlakvedoucí. 
Podivně jsme se se sýřanem na sebe koukali i když raději jsme se dívali každý někam směrem mimo střed pozornosti a sem tam jsme gestikulativně se pousmáli nad tím linoucím se pachem.

Pasažer po chvíli odešel, čehož plně využila naproti sedící paní a odešla do jiných prostor zřejmě i jiného vagónu. Asi za čtvrt hodiny se dotyčný vrátil a v ruce, i když tedy v peněžence měl nějaké ty eura držel čtyři půlkrajíčky chleba a nadával co je to za bordel, že jídelní vůz je až tak daleko a že on má po infarktu a ať se nezlobíme a jestli to už nebyly Pardubice nebo Česká Třebová. " Ne, Pardubice to nebyly ještě. " odvětil jsem mu a po jeho poděkování si utřel levou ruku od chleba a sýru, jenž přikusoval k chlebu a po otevření zkonstatoval, že se to ještě dá.

Poté zase někde odešel a tak jsem si říkal, zaníc ty železniční pofiderní gangy či individua, protože neppochopím při pohledu na jídelní lísetk jídelního vozu, že si třeba nekoupil půlku chleba v Pontu na nádrží či nějaký ten kus jiného pečiva někde v kiosku.

Netrpělivě jsem opravdu upřímně drtil a tlačil očima čas na mobilu, aby ty Pardubice byly co nejrychleji a Já tam konečně zcela šťastnej a především bez úhony mohl vysoupit a jít na tu noční. není mi známo zda ceizinecká policie již v Olomouci neopustila prostor vlaku, by mohla jisté individua rušící kultůru cestování poněkud případně zkvalitnit  a tak nějak pomociponěkud zbídačeným Českým Dráhám jinými elementy být nápomocnou v rámci reklamy, kde bych spíše vyčlenil ty hlídky pro každý vlak.

nevím proč se ptal na Pardubice a nakonec tam nevystoupil, přeci jen tyto věci mi již zůstaly po výstupu z IC PRAHA neznámé, zatímco...

S pozdravem Karel XIII. - Král Český Poslední

alias

Martin von Torr