Act 107. Gradus ad caelum - MHD Open Day of Ostrava-Poruba

... Toto sobotní ráno tedy vstávám poněkud později. Přeci jen jsem šel po tom všem spát někdy kolem půl druhé a stejně jsem vlastně ani v tom dá se říci dvojím, trojím či kdovíjakém stavu nemohl hnedle usnout. Ono se řekne vtělení či je to krásné cítit a vnímat i na tu dálku to něžné krásné druhé pohlaví, leč ono než se to uklidní, tak to chvíli trvá. Až mi přijde, jako by muž se doopravdy narodil proto, aby ženám jen domlouval a něco jim říkal a a ony ač to nemají rády, tak rády nakonec naslouchají. Ne poslouchají, ale naslouchají a když konečně už spím či se nacházím v polospánku, tedy na té nejlepší cestě do krajiny snů a odpočínku, tak zazvoní mobil a hned dvakrát a přestane. " Podivný to budíček, " povídám si " kdopak to asi je? " neznámé číslo, takže se mi zdá, že vážení, právě proběhla jen zkouška nějakého spojení, ale kdo ví. Naštěstí věřím tomu, že uživatel či uživatelka na druhé straně aparátu či toho neviditelného drátu anebo to neznámé číslo mělo tolik rozumu, že neřinčelo do rána. Tak se tedy budím někdy kolem půl deváté a začíná klasické mé sobotní ráno...

Vařím kafe, hned po  zapnutí pc a Radia ČAS a  chystám se, že se půjdu  dnes, v tom slunečném  sobotním počasí podívat  na ten Den otevřených  dveří MHD či  spíše Dopravního  podniku Poruba. Konečně  nějaká akce, která prostě  mi tak akorát přijde vhod  a je kousek, jen co by  člověk kamenem dohodil  na porubskou Hlavní  třídu a ještě jednou tolik  a o kterém se vlastně  moc zmiňovat z těch  technických stránek  nebudu, protože ono v  přiložené fotodokumentaci si každý může sám představit jaké to bylo, tedy krom lidu facebookového, jenž by toto viděl možná podruhé či po několikaté po sobě a to i proto, že každému se sem tam někdy něco zasekne a pak se diví, že jako by si to tam nakouzlil kolikrát na profil několikrát ačkoli nějaké ty zvláštností přeci jen možná, pokud si vzpomenu za zmínění budou stát, leč ono trochu si jistou malou poetikou

Kiitos ja toivotan teille kaunis päivä Tuija Järvinen:)
Kadehdin palan luontoa
Mutta haudattu keskellä kaupunkia
tänään melko vent
kauneus vanha rauta, romu
koska kuljetusyritys
avasi portin hänen aita.
Ja niin minä sanon, älä ota toteuttaa
ja myös lähettää saman asian siellä
jonnekin pohjoiseen sinulle:)
Děkuji Vám a přeji Vám krásný den Tuija Järvinen:)
Závidím kus přírody
Ale pohřben ve středu města
V současné době docela otvor
Krása staré železo, šrot
protože dopravní společnost
Otevřela branku v její plot.
A tak říkám, prosím, neberte
a také poslat stejnou věc,
někde severně od Vás:)
zkrášlit to ráno při čtení jistých zpráv a při tom přemýšlení, jelikož mám jisté věci v plánu a tak nad tím ještě budu muset popracovat za ty dny, co jsem se nacházel v Pardubicích a tak zatímco mamka přišla z úklidu Pizzerie U Honzíka a dala se podle inspirace tuším těch ostravaček v televizním pořadu PROSTŘENO na TV PRIMA, které jsme ještě, tedy spíše mamka, probírali u kávy, takže se jednání poněkud protáhlo o chloupek, což věřím, že jistí lidé, zvyklí vysedávat po kancelářích a poradách zcela jistě chápou, protože oni jsou tež pořád jenom samé: A Marcelko, ještě jedna kávička by nebyla? se pustila do amerických brambor, které jsem ještě musel poněkud dochutit či ochutit, než jsem tedy odešel z domů směrem k porubské vozovně, kde se konala ona zmíněná akce.

Hned na vrátnici jsem obdržel od postarší paní do ruky informační leták pro orientaci abych nezbloudil a také s jízdními řády jízd historických tramvají a autobusů za cenu 24,- Kč pro dospělého a dětskou poloviční za 12,- Kč s tím, že klasicky do 6-ti let je jízda zdarma. nechtěl jsem se hádat, že od té doby co jsem jaksi znovu ožil a žijí posmrtně či tím nadbystostním kosmickým životem mám jaksi teprve dva roky, jelikož lidé pořád mají tu tendenci něco doladovat aniž by se předtím patřičně vzdělali a také jsem neměl ani v plánu ačkoli rád bych si jednou zase zopakoval ty dětské dny, kdy jsme pověstnou "bednu" v Porubě na Smyčce stíhali v běhu a za jízdy jak naskakovali tak i vyskakovali, to když jsme jezdíli na největší letní koupaliště střední evropy, tedy tehda svou plochou jsem vplánu neměl. Chtěl jsem se jen podívat a zpátky hned jít, tedy pokud náhodou nepotkám někoho známého či jinou známou náhodnou osobnost anebo také neznámého a podobně. jeden totiž nikdy neví co se kdy může přihodit i díky internetu a informacím, jenž se ponechávají.

Po chvíli bloudění a fotografování starých typů autobusů hned za vstupem do areálu, se  mi hlavou vybavily vzpomínky na dětská léta, jen takové mžitky, kdy tyto historické skvosty brázdily ostravskými cestami a ulicemi a do ktercý mne vždycky na jedné zastávce naložila babička anebod ěda a na druhé mne zase čeklala mamka, tedy do chvíle, kdy už mne nikdo nečekal a Já věděl kdy a kde vystoupit a kdy jsem se cítil strašně hodně velký na to, aby mne babička nebo děda doprovázeli na autobus. Vlastně v každém nějaký ten zážitek, tedy až na ten postarší trolejbus i když spíše nejstarší než postarší.

Hned po té vlastně celé to červenobíle pruhovaně ohraničené pásmo pokračovalo někam do útrob garáží  či opravárenských míst po jistém chvilkovém proplétání se a bloudění jsem se mohl skrze mycí linku vyvézt poněkud přeplněným autobusem jako kdyby byla zrovna dopravní špička v pátek odpoledne zpět ze stínu na slunce...

I za těch pár minut bylo cítit velké horko a takové ty věci obvyklé, jež jistě každý za ten svůj život zná když si řekne: Ach, jo, tady je nedýchatelno, nemohli byste otevřít prosím někdo okno? Jenomže v myčce to asi nešlo i když si myslím, že po chvíli by jistě každý zase uschnul.

Mít dítě, tak je to výlet cešlodenní, protože zřejmě, jelikož děti zajímá všechno od skákacího hradu, přes různé ty virtuální hry a kdejaké kravinky u stánků v podobě nafukovacích balónků, přívěsků a další různé  zábavní prostředky, jelikož pro dospělému jedinci již ke své zábavě obvykle stačí jen jeden stánek, který byl také přeplněný jako ten autobus v myčce.

V celku jsem ze svých prožitků měl štěstí jelikož jsem si mohl osedlat policejní motorku. Tentokrát bezpečně, jelikož jsemse nemusel bát policejní kontroly  a jistého zprůkazování ostravskou policií tak, jako když jsem tenkrát po návštěvě Prezidenta Republiky Václava Klause spěchal tou nejližší cestou na zastávku zrovna kolem volně pohozených policejních motorek vládní kolony. Ono ať se na mne nikdo nezlobí, ale veškeré takové ty hodně nafintěné akce prostě vždycky omezují běžný život a už jen to Prezidentovo zpoždění, jelikož tenkrát jsem spěchal do Pardubic do práce na noční směnu  mne poněkud znervózňovalo a jakákoliv další proluka již byla jaksi znatelná, taks e ještě jako obvykle tam  kde být nemusí, přichomýtnou strážníci, aby si dokázali, že za něco stojí a hrdě přišli na stanici s tím, že úkol byl splněn a pár podezřelých se našlo a oni tam nebyli zbyteční, protože co kdyby náhodou.

Dokonce i dvě jisté slečny mně vyhověly na mou  prosbu, zda-li bych si tento zážitek či prožitek mohl  zvěčnit či spíše být zvěčněn pro srandu politikům a  jiným a vyfotily mne a Já si to poté namířil směrem k  tramvajové sekci, která byla více zajímavější a dle  mého názoru i pro jiné atraktivnější než ta  autobusová a k mému milému překvapení jsem tam  opravdu natrefil na známého jehož znám ještě z  dob, kdy jsem pracoval ve Studénce.

"Co Ty tu děláš?" ptal jsem se Michala, jinak  Výpravčího nynější SŽDC tedy Správy Železniční  Dopravní Cesty od té doby co to pánové nahoře v  rámci jistých svých zprůhledňování financování,  to aby ještě lépe viděli odkud vzít pro sebe jisté  rezervy, kteréžto jaksi jejích ostřížím a supím  zrakům stále uníkaly a kryly se jako myši někde  mezi klasy obilí, načež mi Michal řekl, a vlastně  někde v půli věty mi došlo, že asi také patří mezi ty milovníky různých kolejových vozidel ačkoliv není zase až takový blázen jako jeden týpek v Pardubicích co každý den tráví snad čas tím, že lítá s foťákem celý den po celém nádraží a fotí kdejaký vlak a během směny jsme na tom kolikrát stejně když i Já musím párkrát jít nějkam na druhou starnu, protože právě oni páni výpravčí či spíše dnes je již nazývejme dopravními dispečery pošlou někam na druhou stranu a než tam dojdu, tak ten onen člověk se sáčkem nějakého pečiva z pontu či pekárny a foťákem proběhne z jednoho konce nástupiště na druhý a zpět nejméně třikrát,ale je členem toho Klubu či kroužku přátel kolejových vozidel či MHD Ostrava do něhož tuším od dávných dob spadají i tramvaje tedy ještě z dob, kdy doprava byla brána jako celek a oni ti kluci a jiní to asi tak mají obojí pod sebou či spolupracují hodně spolu.

I netušil jsem, že stejně jako on netušil, že již jistou dobu ve Studénce nedělám, že on pro změnu také nedělá ve Studénce, ale že je služebně někde v Petrovicích u Karviné. Vlastně všechny ty věci kolem té naší práce zkonstatoval: Od té doby co jsme spadli pod SŽDC, to ti je takový bordel.

skončil rozpravu, mezidím co jsme uhýbali projíždějícím tramvajím a koňským ponosům městské Policie, že opět je to jen dílko těch a že je to prostě zase vše nějak jen připúraveno na další ochuzování podniku, kde nejen že už nikdo neví koho v případě jiných věcí oslovit, protože ono se to pořád mění jako ponožky, takže se nedivím, že to normální obyčejné lidi už asi ani nebaví, jelikož jen co si na něco zvyknou, tak hnedle je to jinak zase a jen peníze tečou a vyhazují se za maličkosti, tedy nepatrné věci, ale věřím že v celkovém balíčku změn docela nákladné, ale hold co... prostě když se řeže, tak se řeže až je všechno na třísky a tak je to všechno pořád jenom taková jedna velká...

Po půlhodině hovoru či dvaceti minutách jsme se rozloučili a potkal jsme cestou domů ještě dalšího známého a tak jsem se ještě pět minutek zdržel než jsem se přes ty davy dopravních příznivců pomalu svým orientačně laděným čichem prošoural ke vchodu, když ještě jsem zničehonic slyšel nějaké moderování jisté akce, takže jsem si říkál, že by snad i Radio Čas , jež tam mělo přichystané nějaké podium s hudbou začlo něco moderovat, ale jak jsem se blížil k jistému kolečku davu lidí došlo mi, že je to právě představení koňského či spíše jízdního oddílů Městské Policie města Ostravy právě s těmi dvěma koňmi, jenž nás před chvíli míjeli a tak jsem si říkal, že si tento kousek policejní práce nenechám ujít a na chvíli jsme se pozastavil s tím, abych se podíval jak se pracuje s koňmi, což by jeden možná ani neřekl, koliko dalších věcí se za tím schovává a nejen to, že policsta je vybaven poněkud delším obuškem, jak se neslo k mým uším...

Ačkoli situaci na bazalech z kotle znám a nedokáži si představit, že by koně vjeli na trávník protože vesměs obcházejí ochozy ze zhora i když i to se mohlo změnit, přeci jen na ostravský Baník dávno nějak moc nechodím, ačkoli mu fandím, ale vesměs když jsem tam vždycky jednou za čas přišel, tak prohrál a tak mne to nějak přestalo bavit, což vlastně při jeho posledních výkonech mi vcelku může být i jedno, takže bych případně se po nějaké době mohl zase podívat živě na fotbal a zjist jak to tam chodí a zda opravdu na té Jarkové písničce o tom, jak policajti všechno v zimě jistí z dálky je.

Zábava vlastně chvíli na to skončila a tak jsem si to už šinul domů zpět na oběd i když jsem si říkal, že bych se cestou domů měl stavit do Tipsportu a vyzkoušet štěstí a případně si vsadit na nějaké ty snad neovlivněné zápasy.

Nějak se mi nechtělo sice jít tu cestu tam nějak, ale nakonec, protože na Vozovně jsem doutíkal přijíždějící čtyřicítku a svezl se jednu zastávku jsem přeci jen vystoupil ve věžičkách a ššel si vsadit, ono totiž i když se třeba osud či štěstí pokoušet moc nemá, ale vždycky když něco vím a neudělám to, tak si vyčítám potom, že jsem vůl, že jsem tam měl jít a udělat to a naopak a tak prostě jdu ať to dopadne jak to dopadne a hned při vstupu do Al Caponne, kde je i Tipsport bar co nevidím.

Prázdný lokál a v něm u jednoho stolu sedící hned čtyři policisty u stolu, jenž mne při vstupu důkladně prosenzorovali svými pohledy. Nevím zda-li jsem již tak známý, že si mne pamatují i když nic špatného nedělám či již jsou natolik deformování svou profesí, že všichni pozvednmou hlavy a v merku mají jeden bod či snad že by můj zevnějšek? také se jim nedívám na čísla a jestli mají čisté bleděmodré košila a vyleštěné pendreky, koneckonců co je komu potom jak kdo chodí oblečený, přece nepůjdu mezi umaštěné a špinavé autobusy v bílém obleku a lakýrkách.

Zřejmě šli na oběd, říkal jsem si když jsem mezitím asi tak půl až třičtvrtě hodiny vybíral zápasy jež snad, kdyby dej bože...jenže ten je vytřískanej jak státní pokladna, protože jsem si nevšiml v tom slunečním do očí bijícím jasu stříbrné policejní Super Bee zaparkovaného na malém parkovišti.

Takže jsem si vsadil za nějaké ty body jenž jsem tam měl či respektive kreditní bonusové peníze, které mi snad poslanecká novela ohledně loteriiních zákonů nějak nezeliminuje a odcházím.

A zas, ještě nepujdu ani kolem nic a už zase všichni na mne otočí hlavy a koukají a na stole nic, žádná změna ani pívo ani limo ani jídlo nic, zřejmě se šli ukrýt před úpalem do stínu, takže by ten jarek měl koneckonců pravdu? Otevírám dveře a do očí mi bleskne stříbrná škodovka a majákem. Musím se smát, protože se mi hned vybavila docela dávná vzpomínka jak jim tenkrát na Dělnické někdo ukradl někdo majáky za bílého dne z aut přímo před stanicí. Zřejmě nějaký začínající Dý Džej pro zpestřní své show. Raději nefotím, protože narozdíl od nich mám opravdu hlad.

A pomalu kráčím domů poobědvat  s plnou hlavou toho,jak to zase všechno bude trvat to kopírování a přetahování a podobně, stejně jako tenkrát o tom psala či se rozčilovala na facebooku ostravská zpěvačka alternativního rocku i když spíše by mi řekla popu...

...jenomže neřekne, protože momentálně na něčem pracuje zase a pořád má nějaké starosti a ono nějak se vlastně spolu nebavíme tak jako kdysi a nevím proč...snad Hvězdy a hvězdičky o tom něco vědí, zkoušel jsem je oslovit skrze čas,ale zase na to asi nebyl čas, tak snad jiné proudy pomoci křídel či paciček andělských to možná dodnesly na to správné místo, tedy pokud také na tom nejsou tak jako Česká pošta o které se bavil dnes Michal Braxatoris při svém ranním rozhovoru na téma ČESKÁ POŠTA čímž mne také vlastně hed ráno nějak přinutil ze sebe vysypat ten popel a vyjádřit se.

S pozdravem a pěkný sobotní večer...Karel XIII. - Král Český Poslední