Act 104. Gradus ad caelum - Ze starého ledopisu

... asi bych ještě měl se tedy snad nějakou tou prózou vyjadříti či jen vzdát čest anebo poctu Svatému Václavu, přesto mozek Můj, jakoby teď jen prázdnou zůstal dózou a stejně i to, proč i Karla IV. neslavíme, asi kvůli církve, prostě mi ty věci tak nějak příjdou postavené na hlavu...tak jako že zase prostě mám stopku v přidávání přátel, ale ono ještě větší sranda je, že nemůžu ze stejných důvodů ani potvrdit ty, kteří žádají mně, protože aby toho nebylo zneužito a ani ty, jež mi někdo jiný doporučí, fakt docela sranda s tím facebookem...

...přesto si říkám, že něco by se hodilo a tak jsem něco vyhrabal jak se to říká...ze starých létopisů či le-dopisů?...

for

Luciana Krecarova

12. březen 2010

NIC VÍC...JEDEM KRAJINOU...;O)

hezký den přeji milá Lucianno, vlastně ani nevím co mne to napadlo...po ránu...Já jen, že z nebe na zem občas klesnu...někdy jen jednám dle toho co probíhá mi ve snu...je toho hodně někdy málo...leč, nic co by kolikrát za řeč stálo...
Já jen, že prostě i na tu dálku jen tak se mi zdá...tedy zda-li mne zdání neklame...že možná touhle dobou prožíváš to co Já, možná věci jiný a možná že jen to samé...
Možná mi řekneš...hochu plav,
leč nepletu-li se žes to ty...tak zajímá mne Tvůj stav.
Těžko co by lidé někdy společnou řeč vedem
o to těžší se mi to vše zdá,
když cítím, jakobych jistá slova slyšel předem.
pak koukám...oči nevinný
a doufám, srdce jediný...
že na tom světě
i když kolem letí spousta fám
nejsem či nepřipadám si jako blázen sám.

Možná se pletu, možná se mýlím...
možná mne znáš, možná Tě znám
a možná jen šílím...
Přec jen dlouhá doba je to
co příběh možná znáš
krásná tvář a vypálená svatozář...
kde čas z dechem závodí...
když osud na chvíli lidem na dno sáhne
pak všichni jak o život závodí
a LÁSKA?...NA RAMENO SÁHNE...
leč po dva roky zdá se mi
že je peklo v přízemí
Mně zdá se, že znám pocity TVÉ, tak jako znáš mé snad i TY
i když zdá se, jakobychom seděli za plotem
to díky pocitům živým
procházel každý léčbou ani ne tak lásky
jenom léčbou životem...
emoce tvoří i vytrácejí nemoce
možná si máme či jen můžem něco říct
možná že všechno a možná také nic
a tam kde láska neviditelnou silou chodí
život říká...trocha adrenalinu nezaškodí...
to pro Tvý oči jen tak ŽIVOT točí
věci jež za jistých okolností 
jej mohou ještě více stát...
Ne, neboj v úmyslu není nikoho nějak citově vydírat
..Já jen když kolikrát se mi zdá že cítím Tě v zádech...
pak sny ocelový...když spojený je nádech? ;o)
NIC MÉNĚ PŘEJI TI HEZKÝ DEN
NECHŤ PROŽIJEŠ JEJ S ÚSMĚVEM...
JEDEN BLÁZEN Z OSTRAVA- CITY
CO MOŽNÁ...VŠAK TY VÍŠ
ANEBO JEN VYTUŠÍŠ....
A MOŽNÁ ŽE TAKÉ NE, CO JÁ VÍM...
MOŽNÁ OTÁZEK MÁŠ ZA TU DOBU VÍCE...
NAPÍŠEŠ-LI, ODPOVÍM...
NENAPÍŠEŠ?..nevadí...
zas ruka má neviditelná
po nocích Tě pohladí...

Martin von Torr