Act 101. Gradibus ad caelum - Něco o Lásce, Bohu, zdraví, víře atd.

...Vlastně ani nevím kdo to čte a koho dneska vůbec zajímá, že kdysi na základě něčeho se stalo něco neskutečného a že díky tomu, se i jisté zdravotní věci nakonec vyplnily pro někoho neskutečné a pro jiného zázračné a vlastně že to pomohlo vyléčit i HIV. Vlastně nikoho v podstatě, jelikož nikdo nechápe, že je to dejme tomu tzv. POSLEDNÍ VÝTAH DO NEBE a vzhledem k tomu, aby se náhodou ještě jednou a naposled historie neopakovala jako že se opakuje, jelikož tzv. Bohémia čili Čechy, odjakživa byly jen i když se v hymně zpívá Zemský ráj to napohled leda tak Bohem zapomenuté. to jen tak na počátek, ale nelze se divit, když ono vždycky na základě nějakých těch zákonů nekonečnosti, kteréžto jsou pořád nějakou součástí různých začátků a konců i když ono pravda, na jedné starně to je nekonečné úsilí ať už jak se říká, bránit si či prát se o své nově nabyté práva či jen ty své nároky, respektive jen přesvědčit ten racionální a technokratický svět, že je to všechno jinak, což je vlastně, protože tenkrát právě zcela nic, ale vůbec nic jak by podotkl momentální Prezident ČR Václav Klaus, netušící Vladivojna La Chia debatovala či při jednom ze svých pražských obědů se svými souputkyněmi o Bohu a ještě takových těchvěcech, ryze ženských, za které se obvykle nestydí, jelikož jsou vlastně zcela normální a přirozenou součástí životů a života ženského a sem tam i mužského, když si chlapi dají do nosu, protože i muži občas mívaj ty své dny, což je vlastně o těch věcech spíše nebeských anebo duchovních, jelikož duchovno není pouze nebe, ale na to je ještě čas, protože jiní by zase ještě více debatovali a tak se to musí prostě do nich očkovat po kapičkách, protože ve své podstatě ani netuší, že na vrchu hlavy mají takové místo, takové udělátko stvořené akorát pro to kapátko a že...

Že číše osudů dávno  přetekla a že jen snad  někde láska či naděje  ještě tak nějak drží při  životě to poslední, co  doopravdy štěstí dělá  štěstím a že každý zřejmě  to štěstí mít nemůže aby  to poznal, protože jde o  čistě ryzí štěstí a to je  holt jen pro některé.

Prostě ono právě jen  proto, že v jistých dobách  právě vzdělávání o  věcech duchovních a to  teď nemám na mysli  přímo teologii jako  takovouo vědu o Bohu a  věcech vyšších, byla od  jisté chvíle potlačována  ne-li rovnou nejlépe  poničená, ale také i proto, že spíše pochybují o tom, že by se tam probírala i spiritualita a new age a podobné další věci jako východní filozofie a pokud ano, tak rozhodně ne, s takovým tím normálním pohledem na věc, to spíše poněkud opovržlivým, jelikož každý si hájí nějak tu víru svou ačkoli Bůh, máme-li to takto nazvat miluje všechno a tedy prostě jen miluje, jenomže známe lidi jací jsou a co dokážou, když všechno je jen dobré, Pán Bůh všechno promine, protože jenom miluje a všehcno odpouští a my jsme jeho milované děti a jenom sami svatoušci, tedy obvykle se tak tváříme ve většině případech, jak to v životě dopadá.

A tak ono také protože pořád to jsou spíše slova o štěstí a hledání štěstí a už jich bylo i moc, ale přeci jen i když někoho baví ono, jiného tamto ajednoho či stovku zase ne a podobně, tak člověk nikdy nemusí všechno, ale dobré je vždycky sem tam od něčeho něco, protože...(viz úryvky či výtažky z Te Deum)

Trvalé štěstí

Pod sluncem není člověka, který by nehledal štěstí, a v každém našem činu nás štěstí v té či oné podobě osvěcuje jako cíl, k němuž přirozeně směřujeme. Avšak štěstí, které nestojí na pravdě, nemůže být – ostatně jako sama nepravda – trvalé. Pouze pravda může být a je neochvějným základem štěstí jak jednotlivých lidí, tak i celého lidstva.

* * *

Historky o grálu nejsou historií ani věroukou. „Jsou to jen příběhy,“ říkají autoři v Doslovu na adresu těchto legend, „nejsou to ovšem jen takové povídky, stejně jako podobenství o marnotratném synovi není jen taková povídka.“ Jsou „duchovní šifrou“, jež má „poskytnout poučení o skutečnosti Eucharistie, o živoucí přítomnosti Kristova těla a krve na oltáři.“

* * *

PROPAST MEZI NEBEM A PEKLEM

„Jaké vlasti sloužíte?“

Peklo – vítězství spravedlnosti

* * *

PROTOŽE VÍRA JE ZÁKLADEM ČI SOUČÁSTÍ TOHO ZDRAVÍ.

Pravda, lidé veří vježíše, protože je o něm tedy známo, že lidi uzdravuje a tak se k němu modlí, jenomže ono to je pořád i když si to třeba neuvědomují, třeba jen takové malé nachlazení , což v této chvíli, kdy jsou rána chladnější a člověk ještě neví jak se proti tomu stavět a tak podle svého zvyku si lehne doma, pokud nemusí, uvaří si čaj, nejlép s citrónem anebo citrónkou, podle pohlaví anebo akutnosti spíže či ledničky, vezme knihu, pustí cd nebo televizi a odpočívá, protože si do sebe hzned hodil nějaké ty obyvklé léky či farmaceutika. Protože obvykle každý rok to tak je a vždycky to tak mám a tak je to normální.

Normální to je jeden rok, druhý rok a pak je to pořád, protože podvědomí tak funguje anebo to může být i jinak, vzhledem k tomu, že rýmečka a kašlíček , tedy frň Frň a kucky kucky , jsou spíše jen reakcí těla či nějaký ten mentální zmatek, co se týče pravdy a lásky tedy podle jiných knih, jako je třeba UZDRAV SI TĚLO či MILUJ SVŮJ ŽIVOT, což se mi nechce už psát dokola a dokolečka jako u blbečka pro blbečka, jelikož lepší je si zadat v té KNIZE KNIH nějakou tu nemoc  ve vyhledávači a ono už se to nějak najde samo, aby člověk  mohl pracovat sám se sebou , protože ono jakákoliv nemoc oslabuje armádu a pěchotu v boji vzhledem k tomu, že nedisponujeme prozatím tanky a jinou těžkou technikou i když ono taková kančí na víně houževnatost jistě také při zdravém náporu dokáže vydat ze sebe tolik síly, že by i ten tank za jistých okolností obrátila vzhůru nohamaa to nehovořím o tom, že by jích takových mohlo býti více, takže to jen tak. myslím si, že to vyjde levněji a rychleji a člověk si zase nemusí nasebe házet od babičky vlněné boa, pokapat si nosíkem kozačky a podobné nepříjemnosti, jež by mohly během běhu do lékarny či knihkupectví nastat to...

...i kdyby to mělo vypadat, jako kdybych dneska byl na koncertu valašskomeziříčské skupiny Mňága a Žďorp, což vlastně také tak nějak souvisí i tou tehdejší diskuzi jež vedla právě  u jednoho stolečku Vladivojna La Chia tenkrát se svými kolegyněmi či kamarádkami, ale no není jak to mít všechno hezky při jednom a zadarmiko, dalo by se říci....tedy než zase někdo bude muset zajít z těch samotných s pytlem na odpadky otevřít právě jednu z těch popelnic a podobně...a tím toto psaní dneska ukončím...

Takže pro zatím pěknou dobrou noc,

jelikož ten čas tak letí a letí moc...

a zase třeba něco zítra neb dobře je když každá hlavinka o něco víc je chytrá...

Karel XIII. - Král Český Poslední

jenž pomáhá národu v jeho dejme tomu největší bídě či útlaku nějak...