9.dopis L.:Slastný víkend aneb Tipsport Extraliga začala

Nebyl jsem tady. Tady jako na internetu.Nebyl jsem tady chvíli. Chvíli anebo dlouho,prostě jak se to vezme. Nebyl jsem vlastně tady jenom tři dny a jak dlouhá je to doba,to má každý v hlavě sám.

Jel jsem navštívit Evču,svou lásku z internetu,konkrétně z Facebooku,ale přesto internet je věcí zvláštní,kouzelnou,ale hlavně ošemetnou.

Vlastně jsme se viděli po půl roce našeho láskyplného i lásky neplného tažení,snažení a smažení a přitom pořád je to láska anebo jen chtít být spolu či jen nebýt sám.Vždyť o nic nejde,jen o život a čas a něco mezitím,třeba nějaké ty city,plány,myšlenky.Kdy myslíme jeden na druhého.

Půl roku,snad zdá se býti doba dlouhá,

ale co to spolu lidi drží.

Že by láska?

Že by touha?

Je to jen slovo chtít.

Všechno jde a vychází když CHCE SE.

Je to logické,kdyby jen nechtěl jeden z nás.

Nesetkali bychom se a nebyli bychom spolu.

Neviděli bychom se.

A to CHTĚNÍ SE je zvláštní věcí.

Vždyť je to vlastně vždycky cíl.

Být spolu,těch,kteří se hledají anebo chtějí někoho najít.

Internet,zvláštní věc,dá se tady cokoli,ale jeden musí vědět,že vždycky zde zanechá nějaké ty po sobě hmatatelné stopy a čím déle,tím více.

Tak jsme se spolu viděli,konečně.Protože jen tak po internetu to nestačí.Internet,který na jedné straně vše může zjednodušit a urychlit a na straně druhé zcela komplikovat situace a vše jen oddálit a zpomalit.

Tedy jak v čem,protože ono je to jiné,když se všechno děje tak jak to obvykle lidé mají ve zvyku v soukromém sektoru a jinak se věci dějí,když se vše odvíjí veřejně,protože tady vlastně nejde něco chtít.Nemusí se to co chci Já líbit někomu a každý si své rozhodnutí vzápětí může pozměnit.

Nakonec otázkou zůstává,jestli je to opravdu dobré.

Je spousta věcí.jsou věci,jež se jen tak odehrávají v myslích a jsou věci,které se odehrávají veřejně či vlastně ovlivňují ten praktický život.Realita.

Každý chce řešit či potřebuje řešit nějaký ten problém,aby měl klid.Tedy pokud chce mít klid.Každý má rád,když je všechno v tom nejlepším pořádku.

Ale jak se říká ŽIVOT JE ZMĚNA a věci se prostě a jednoduše všelijak mění,jen je třeba si to umět uvědomit.Pravda,nic jistého a přitom každý má rád věci jistý,věci o které se může opřít,aby věděl jak jít či kráčet tím životem dál.

Nádherný víkend jsem prožil.Slastný.Vlastně prožili jsme jej společně a protože jsem nebyl zrovna jistý čas tam,kde jsem byl předtím a kde se směruje veškerý děj,tak když jsem jel domů byl jsem zvědavý na to,jaká zase poznám překvapení.Vlastně vše se může brát jako překvapení a jde jen o to,zda jsou dobrá či špatná,zda těší či nikoli.

A tak jsem Evu poznal konečně jinak.V reálu.Chybělo mi to.

Co?

No cokoliv,ale především to,dát si konečně tu mozaiku dohromady svýma očima.Jak reaguje,jak se pohybuje,jak věci vnímá a tak.

To jsou prostě věci,které se nedají vyčíst ani z textovek a ani z fotek a někdy ani z hlasu či hovoru přes telefón.Řekli jsme si věci,které nás vlastně spojily,spojují a o kterých víme.

Prošli jsme se párkrát po tom městě,kde žije.Vlastně jsme šli jen,pokud jsme jen zrovna nedělali společnost malému Montymu,yorkshiru z Yorkshiru při jeho pravidelných procházkách kolem domu,dvakrát do TESCA na nákup.Jednou jen čistě pro olej a podruhé pro strouhanku,šest housek a chlazené kuřecí vnady,tedy prsní řízky.

Kolikrát předtím jsme řešili,co máme společného,co nás spojuje a v čem jsme jiní.Vždyť je to důležité pro další dění ve vztahu.Tedy pokud je či má být vztah vztahem.

Nemůžeme být zcela stejní,vždyť Evča je ženská a vnímá si věci a lásku po svém a Já jsem zase z druhů mužů a vnímám věci jinak než Ona.každý máme či zaujímáme k  nějakým věcem svůj vlastní osobitý přístup či postoj a každý nějak žijeme a jinak věci chápeme:A jsou věci které chceme pochopit pokud chceme.

I ty naše města vlastně mají krom ostatních věcí,které jsou součástí každého běžného města či vesnice dvě věci společné.Bílého koně ve znaku či erbu města,tedy dočasně,protože v Ostravě se asi někdo zbláznil a vymyslel nějaké debilní logo jednadvacetého století v podobě třech modrobílých vykřičníků. OSTRAVA !!! - Zřejmě asi jako poslední důrazné varování nebo co.

Nevím,již rok toto nechápu.Možná Ocelové srdce vchází do 3D rozměru a bude to jeho nový avatar.

Koneckonců avataři jsou vždy modrobílí a ČD CARGO to má taký podobné,takové dvě k sobě obrácené céčka.kdy jedno céčko vlastně představuje asi déčko či co.Ještě vzít do pozice ředitele nějakého Hanoi-istu či korejce a budeme mastit činské znaky.Východ k východu a západ k západu.

No a tím druhým společným znakem,který spojuje naše města je ČEZ ARÉNA.V obou se hraje hokej.Takže je to stejný,jen s tím malým rozdílem,že v té pardubické ČEZ ARÉNĚ hrají extraligu pardubičtí hokjisté a v té ostravské ČEZ ARÉNĚ pro změnu oceloví rytíři z Vítku,tedy Vítkovic.

Nevím jak pro koho,ale pro mne to budou vždy jen PARDUBICE a VÍTKOVICE,protože oni si ty názvy každoročně měněj podle svého generálního sponzora.A extraliga začala včera.

Eva má ráda hokej,ráda chodí na hokej.Já mám taky rád hokej,ale poslední dobou na něj nějak moc nechodím.Trochu jsem vypadl z toho mužského světa,ale v podstatě máme společný zájem.

Každopádně protože k Pardubicím odjkaživa patří název MĚSTO PERNÍKU tak jako Ostravě zase přísluší synonymum OCELOVÉ SRDCE REPUBLIKY i když je vlastně SRDCEM EVROPY svou  zěměpisnou polohou,tak je někdy nazvu „PERNIČÁCI“ .Nemyslím to hanlivě,ani urážlivě,prostě každé jiné město či fanouškové si ty jiné nazývají po svém.

Docela mne mrzelo i to,že vlastně musím odjet do Ostravy,protože mi skončil můj krásně prožitý společný všední víkend a ať chci či nechci,musím prostě  o tom pravém,pro mne však pracovním,být součástí pracovního procesu.Rád bych šel s Ní na hokej,jenže Já musel před půlšestou jet vlakem a v šest se schylovalo ke šlágru 1.kola české TIPSPORT EXTRALIGY mezi Pernikáři a Eskaři,jak jsem potom nazval sparťanské fans,kteří se při příjezdu vlaku vyřítili na pardubický perón a začali posměšně skandovat: PARDUBICE U HRADCE...PARDUBICE U HRADCE...fakt nádherné romantické loučení.Koukal jsem na Evču a ptal se jí tedy jestli na ten hokej půjde.Je to lepší nakonec než jít domu a zase si stýskat.Evča již v tu chvíli ale byla srdečně spjatá se svým hokejovým klubem a jako gesto ukazala fakáče.Myslím,že to bylo vyjádření toho,co si o tom myslí.

"Se neposerte,stejně dostanete klepec." jako by jim tím vzkazovala.

Hezky tam stála,chtěl jsem si Jí vyfotit aniž by si toho všimla,protože takové fotky vždycky vyjdou nejlíp.ale ten třiceti až čtyřiceti hlouček se hnul směrem k východu,tak jsem koukal na ně.

Nějaký maník,když si všiml že se na něj koukám,tak jakoby do něj vjelo ještě něco začal pokřikovat intenzivněji.Jakoby mi tím chtěl něco dát najevo,že jsem chvíli přemýšlel nad tím,jestli mu to nemám oplatit naším...BANÍK PÍČO.....vím,co by to znamenalo a myslím si,že by mu to začlo trhat žílama a kdo ví jak by to tam nakonec dopadlo.Raději jsem mlčel,nechtěl jsem moc provokovat,protože už to dávno znám,že vždycky když nějak zasáhnu tak se vyvolá situace.Jeden nikdy neví jakej debil se nachází v davu,ve kterém prý vždy nakonec spočívá síla.

Bohužel ne křehká jako víla.

Vlak se rozjel.

Cesta kupodivu ubíhala daleko rychleji i když byl EC 104 Jan Perner natřískanej k prasknutí,až se mi zdálo na chvíli,že budu stát na chodbičce až do Ostravy.

Naštěstí jedna paní hned v kupé za mými zády vystupovala v České Třebové,tak jsem si  mohl další dvě hodiny užívat cestu v sedě.Eva mne mezitím informovala o průběžném stavu šlágru kola a tak jsme byli ve spojení.Po sedmé jsem si naladil ČESKÝ ROZHLAS 1 RADIOŽURNÁL a tak jsem se nakonec dozvěděl,že Vítkovice drtí jihočechy v poměru 3:0 a pak dostali gól.
Sparťanům taky v Pardubicích nakonec sklaplo a Evča se snad možná na malou chvíli bažila pocitem,že Pardubky jsou o jeden inkasovaný lepší,než ten výsledek skončil stejně.

Ono Vlastně to je jedno,myslím že o tom,kdo bude letos lepší se rozhodne zase až ve finále.

Fakt to páteční cestování je šílené.

Spousta stjůdeníků,výletníků a fanoušků.

...no jeden dostali...

Evča vlastně tráví tu samou dobu jako Já ve své práci.Další věc stejná.Někdy mi příjde zvláštní,jak to vychází,že ten čas ty směny a tak nám vycházejí podobně.Vlastně lidé si vždycky přizpůsobují to tak,aby trávili spolu co nejvíce času,pokud to jde.

Poslední dobou se mi hlavou honily mraky rozličných myšlenek,které se vlastně tím setkáním ujasnily a i když přes ten internet to vše vypadá  či zdá se býti všelijak,tak pořád vlastně mezi mnou a Evčou jde o vztah.On vlastně je a jede pořád,nekončí.Ona nakonec stejně ta dokonalost vztahu souvisí jak s kamarádstvím či přátelstvím i s láskou zároveň.Tedy tak to vnímám Já.Pořád je to láska,protože i v tom kamarádství se vlastně lidi mají nějak rádi,tedy pokud se chtějí mít rádi a o to vlastně jde přece v každém vztahu.

Třeba zdá se,že stojíme jakoby zase někde na prahu,ale pořád prostě jde o životní děj.Pořád se děje a chybíme si.Třeba jsme si to někdy neřekli,ale ono nakonec dá se to poznat či vydedukovat.

Také jsme si vysvětlili trochu tady tohle.Ono je to těžký když se jedná o otevřenost,ne straně jedné jí má každý rád a na straně druhé vlastně ani nemá tušením jak negativně to může zasahovat do způsobu života jako takového.Všechno to na co byl člověk zvyklý brát tak nějak normálně se zde zpomaluje,ale dává to možnost poznat a také čas si promyslet.Nikdo o nic nepřichází,snad jen o pár svých pocitů či nějakých svých názorů anebo jen svých vlastních pouhých domněnek,které si nahradí zase jinými domněnkama,tedy pokud se chce domnívat a libuje si v tom.Já domněnky vlastně nemám rád a tak se  je snažím nevytvářet.Vlastně je nevytvářím,spíše bych řekl,že je odhaluji snad,protože zde píši jenom jistá fakta a tedy nemohu mít hlavu na straně druhé.Nechci a nebaví mne žít neustále v nějakých domněnkách.Namísto toho raději vážně žiju a prožívám,asi jako každý.

Vlastně i to psaní je žití,protože zatímco ten kdo si to čte a nějak vnímá mne a pak přemýšlí nade mnou,společně tím zároveň hned i nad Evou.Musí,nedá se svítit.Tak Já mezitím psaním také ještě žiji a prožívám jiný věci.

Třeba si aktivně v rámci možností jen krátím volný pracovní čas,snažím se jej si nějak urychlit.

Pošleme si s Evčou nějakou tu SMSku,prostě pořád nějaký ten děj a nějaký ten život.Nenudíme se anebo nějak tu nudu zabíjíme a dál jdou ty životy.Vteřinu za vteřinou,minutu po minutě,hodinu po hodině.To je přítomnost a skutečnost.

Evča mi říkala,že lidi zajímá spíše skutečnost.

Když jsem doma,tak se dá skutečnost spojit z přítomností,ale všechno se to posunuje.Posunuje se a nežije se,spíše se dává energie druhým.Když žiji a dělám věci,nemůžu psát a tím také co se týče toho co a o čem píši,nemůžu dát to co by snad každý chtěl hned.Logicky vzato,nejde to.Dalo by se co by ne kdyby....kdyby bylo to kdyby  a i to se dá vytvořit,jenže nejlepší věci jsou prostě ty spontánní.Ty co se dělají jen tak,ale od těch věcí dělaných jen tak,jeden nemůže nic čekat.

Ale v přítomnosti je radost a pak je jen smutno.Smutek a zklamání a ty věci kolem.

Tedy týká-li se to cítění.

A jak psala paní Valtrová,naše firemní specialiska v pátečním e-mailu,když kritizovala jisté nedostatky v práci či v systému zapříčiněné některými flegmatickými lidmi:

BLAZE TOMU,KTERÝ NEVÍ.

Co potom udělat?jedině to,aby věděl a přitom každý rád chce vždycky něco vědět,tak proč potom dělá,jako že něco neví a tady?

Tady se vždycky něco ví.jenže kdy je ta hranice,kdy někomu stačí vědět něco a kdy vědět všechno?

Když se bude vědět všechno a vědět se,že to tak je a brát se to,nebudou domněnky a domněnky často vytvářeji lži neboli spíše mylné informace,každopádně nejistotu.

A když se píše aby vědělo,copak vím Já komu se co přes noc v hlavě zrodí a co začne chtít?Co udělá?Co mne čeká každý den?Co koho začne imponovat anebo nad čím začne přemýšlet?

Jo taký dobré když nevím o tom co se děje a konkrétně se mne to netýká,horší,když se to týkat začne.

Dostal jsem dárek.Evčin prstýnek.Akorát se mi vlezl na malíček levé ruky tak,že jej prostě nesundám.Nelze jej sundat a když,tak už je to násilí.Násilí páchano na prstýnku,na sobě,na lásce...prostě a jednoduše násilí a násilí ne,to se nedělá.

Každopádně je to důkaz lásky i když ono jen tak při čtení řádků,může vzniknout zase spousta rozdílných informací či spíše domněnek,které...které prostě už považuji za blbosti a fámy.

Fámy odjakživa dělají jen lidé a nevím proč,co je k tomu vede?

Když každý chce a má rád pravdu,tak proč potom vytváří hloupé řeči?

Odkud se to bere?

Z hlavy,odkud jinud.Tak se na to koukám Já a rozhodně tento pohled měnit nehodlám.

Namísto toho je lepší jít vážně něco dělat.

Autentické psaní a líčení života jako skutečného postrádá jistou dávku fantazie.Ubírá na fantazii a přeci možná ji někde vytváří.Leč je to souboj vize a faktů.A ŽIVOT? Ten čistě jako takový bez lásky postrádá spoustu taktů o taktu už vůbec nemluvě.

A přeci bych mohl zde líčit pohledem romantika či básníka jak poetické a romantické naše večerní setkání bylo či jaké by mohlo být a o čem si holka či žena tak může snít,kdyby...

Kdybychom se prostě nebrali či nechtěli brát se vším všudy takoví,jací jsme.Takoví jak se cítíme, přirozeně,bez nějakého omezování či ovlivňování se.Prostě pohoda.

A krása?Ta se přece neztratí.Nemůže se ztratit.Nakonec stejně je jedno jak  to první setkání vypadá,hlavně že jsme spolu a je nám fajn.To je myslím to důležité.Cítit se spolu dobře.

„Tak ať vám to co nejdéle vydrží.“ napadne někoho přejícího.

„Možná vydrží,možná nevydrží.Co kdy vlastně vydrželo?“ říkám si,ale přeci...

Vždyť pořád je to o tom,že se má proto něco dělat,aby to vydrželo.Třeba blbosti,ale právě že blbosti jsou často ty velmi důležité detaily.Nevím.je to prostě jiný rande,vždyť normální je,že lidé se chtějí pokud jim o to jde se vidět hned anebo potkají se.Tady je to jiný...prostě po půlroce.

Anebo těch měsíců bylo pouze pět?Ale Evča říkala:“Tak to vidím na září.“

Ani nevím jak to začlo.Bylo vlastně před volbama do parloše a myslím nějaký ty svátky anebo co.Chvíli jsme si psali.

Vlastně všechno prostě začíná u buchet.Tentokráte však u zcela obyčejně neobyčejné bábovky s oříšky,kterou má hodně ráda,ale nepeče.Spíše preferuje nepečené.Řekl jsem Jí tenkrát,že Jí klidně tu bábovku upeču a tak jsem se mohl dát už klidně do pečení i když by Jí možná už ani nevadilo,že by bábovku neměla.Ale chtěl jsem Jí udělat radost a tak na návštěvu se zásadně jak je v naší prapodivný zemi zvykem jezdí s bábovkou s oříšky a láhvi slivovice,blikotající svíčkou v koupelně a šlehačkou.

„Ta píííše.“ jistě řekl kolikrát nejeden čech a od té doby se tužky KOH-I-NOR rozlétly do celého světa.

Možná to nebylo až tak zcela vystřiženo z romantického filmu,ale pořád to o a snad i je a bude krásné.

Ne,nejsem naivní když to říkám,vždyť vždycky to asi prý tak chodí,že prvně dva tak nějak oťukávají.Těším se na pátek.Když ono pořád je to láska,tak trochu jiná,prostě normální.

Do Štramberku přijíždí na místní slavnosti s burčákem parní vlak,tak jej jdu fotit.Ve Studénce letecky den s NATO ve Štramberku ve vlaku jiný letecky den po burčáku až mi tam jednoho otce přišlo i docela líto,protože WC se ve stanici nesmí používat,ale nakonec to dopadlo bez úhony i když na pokraji či na hranici vlastních sil.

Už aby ten pátek byl.

Evča je velmi hodná holka.Hodná a ve skutečnosti moc krásná,ale neříkejte Jí to.Ono by se Jí to stejně nelíbilo a buď by řekla: Prdýlky,prdýlky...anebo...No dobré.

^{...to be continued}