27092009.Bouračka někde mezi Šilheřovicemi a Píšti někdy kolem pole

… nakonec drahá Kátěnko se mi povedlo dostat se na to tebou jmenované místo.Nezlob se prosím,ale musel jsem,neboť uznej,koho by bavilo do nekonečna žít jen v představách.Sama si jistě také představuješ kdo je ten Tvůj vysněný manžel,kterému voláš do éteru a voláš jej občas k sobě a občas jej odháníš,prostě pokaždé tak,jak si usmyslíš a posíláš mu svá sdělení...Jemu...a vlastně mně.

Možná si ve svých chvílích před usnutím a krátce pro probuzení představuješ ve své samotě i když třeba samotná nejsi a máš kolem sebe spoustu lidí a přátel na rozdíl ode mne,jelikož jsem tak nějak tou cestou své přátelé poztrácel,ale vím,že tam někde v sobě víš,že zaslíbená jsi bohu anebo jen,že Bůh nás spojil...

Píšeš mi něco o tom,že nějaký pán nahoře se o něco postará a že vše mám nechat tak jak je...ale co?...ale kdo je ten pán nahoře?...Jsem to Já?Ten co oplývá těmy hrubými silami anebo je to někdo,koho znáš a má jisté vyšší vlivy či je jen na nějakém tom vrchnějším postu pozemském?

On někdo možná drží nad Tebou a Tvým světem a životem ochrannou ruku,ale nad tím mým?...Nevím,nějak to stále nepoznávám,ačkoliv jsme spolu spojení tichou záhadou již dlouhý čas.

Nevím,zda ty záda jsou opravdu Tvé anebo někoho jiného,vnímám jen pocity a myšlenky něčí a věř,že po tom co událo se na jaře je v tom docela drsný chaos,když ten niterný svět je jen takový neviditelný a vždy se tam někdo jiný zaplete...avšak sám věřím,neboť vím a znám ten princip,že myšlenky jdou vždy za pocitema končí se slovem....ale někdy to nestačí,protože slov je spousta a chybí skutky a činy...často...prostě lidé toho tolik nakecají a potom se ztrácí taková ta síla kouzel a lásky,kterou stejně žiješ tak jako Já a stejně tak jako každý...a možná se v duchu ptáš,stejně jako spousta dalších,kdo a jakou hru si tady se mnou hraje,když v podstatě si každý hraje svou vlastní hru.

Někdo bude naštvaný a vím,že tohle se může stát neustále a dookola...a tak jsem jel tam,kde jsi mi dala na jevo,abych tam jel...

1. byl sobotní večer a někde v dáli snad zelenal se háj

Já si říkal...kde že najdu Tě,kde že,kaj?

Snad taky někdy časem najdu konečně to místo,

abych uvnitř sebe našel po celé té době jisto...

a možná je to všechno tak,že prostě ty kolem sebe ráda máš svůj klid

a tak všechno kolem je tak,aby jsi jej mohla mít

ale pořád si říkám...člověk může být stále šťasten,ale kdyby...

není přeci pořád něco...co Ti k úplnému štěstí chybí?

Někdy už vážně nevím,zda si někdo ze mne tropí blázny anebo jenom prostě v rámci každodenního shonu či svých vlastních starostí se míjíme jenom tak a známe se snad jen z představ a možná i díky fotkám,které mohou být pravé anebo také občas mohou klamat a potom člověk více hlavu musí si nad tím lámat...a člověk ač nachází se na jiném břehu a v životě chová se tak...sám v sobě někde ukrývá svou něhu,kterou možná dokáže on dát...

A stejně jako mně,tak i Tobě chybí věci konkrétní...prostě více jistoty,vždyť vlastně jde jen o to,aby odstraněny byly bolesti Tvých a čísích a v neposlední řadě možná i mých zad...kdo ví...tedy někdo to ví a vím,že všechno...

Možná se bojíš tam někde jen tak tiše v sobě,aby se to nějak nezvrtlo do jiých rozměrů a možná bys musela čelit ještě většímu tlaku a bolela by tě hlava...tebe...anebo mne...koneckonců mám takový pocit,že jsme na tom obadva a po tom čase...tři...čtyři pět a více...stejně...ono také,komu by se chtělo do nekonečna utrácet a vyhazovat peníze za léky a lékaře,když již nějakou dobu víme,že se to všechno dá řešit docela jiným způsobem...

Věřím,že stejně jako Já,tak i ty se snažíš žít každým okamžikem,protože je to o tom aby člověk neustále cítil radost i když kolikrát v životě příjdou chvíle,které prostě člověka dostanou do jiné dimenze pocitů,těch negativních a vždy záleží zase jen na člověku jaký recept použije...kór,když jsme každý svou vlastní individualitou a každý máme či ovládáme nějak jinak a něčím jiným svůj svět a svět někoho jiného a máme svůj vlastní život...

Prostě každý máme na tomto světě nějaké to jiné bytostní poslání,byť se musíme práti s normálním běžným životem a u mne se to nějak vyhrotilo...možná sama od sebe mi vracíš to,co mohlo býti hned kdyby...kdyby věci tenkrát byly jinak...možná...možná ano a možná ne...

Možná právě teď ležíš a přemýšlíš a možná právě teď něco děláš a uklízíš anebo...no vždyť je svátek,tedy někteří lidé mají svátek a jiní musí do práce a tak třeba utíráš stoly,co Já vím...jen vím,že si to prostě někdy až budešm mít svůj vlastní čas přečteš,třeba jenom,aby ses na vlastní kráné modré oči přesvědčila,že to co tak nějak vnímáš předem,je pravda,když jsem Ti poděkoval za pro mne krásné ráno a za vodu...jen za blbou sklenici vody...

Ta ptáš se...možná jak to on může vědět a kdo to je když... když vlastně pokud dobře vím,tak tu vodu chtěli to ráno dva...

...ale vždycky jsou jen možnosti dvě a která je ta pravá...ta druhá ta přímá...možná jsme si mezi sebou řekli na živo jenom dvě tři věty v reálu....

Budete si něco přát?

Vodu.

Prosím.

Děkuji.

...a...říkám si,jak začít...když víme více a přece...ačkoliv čas plyne jako voda v řece...a když víš,že už nebaví mne nikoho oblbovat,navíc sama uvnitř říkáš anebo přeješ si ať konečně proměním tu lásku mou za stálou a kdo ví....možná si mne maluješ jinak...ale

když už ničemu,tak prostě věřím tomu,že zatím poznáme se podle hlasu,pravda někdy telefón zkresluje a v reálu to vypadá jinak a potom taky sama upadneš do myšlenek a vzpomínáš...probíráš si hlavou kdysi dávná jména,jež mezi námi figurovala...tak jako Já...avšak pořád vím,s kým jsem hovořil nejvíce a navíc...pro mne jistou výhodou je,cítit na své rysy Tvé tváře ačkoliv sám nevím jak to v tom telepatickém přenosu funguje...

...ale dejme tomu,že prostě jedno nedělní ráno,někde tam kde pracuješ sedí jeden muž,který tam přijel jen proto,že jedna černovlasá žena s modrýma očima mu poslala vzkaz,jen že se těší na sobotu a vůbec to na ní nejde poznat...možná v tu sobotu jsme se vůbec neviděli...možná...a možná,že přeci jen,když mi byla zima,jelikož jsem tam seděl venku s Gigim a Michalem a potom ještě s dalšími muzikanty co tam dojeli pozdějš a šel se ohřát dovnitř do restaurace tak jsem za pultem viděl někoho,koho jsem tam doposud neměl to štěstí vidět...a možná i mně stejně jako tobě,by bylo blbý,protože neustále se pohybuješ v jistém ruchu lidí kolem Tebe začít se bavit anebo se zeptat...proč také,když možná bys byla překvapená a třeba by ti začly padat sklenice z rukou a podobně...no někdy ony i překvapení často mívají negativní dopad když se může dostavit nervozita,ale proč tě nervozitou zásobovat,když možná všechno jde i cestou klidnější...

...ale jen jsem si myslel,že snad bys to mohla být ty...mohla...ale taky nemusela...

nechme to času...koneckonců ráno moudřejší večera a stejně....prostě potkal jsem tam najednou lidi,které jsem delší dobu neviděl,se kterýma jsem kdysi měl tu čest pracovat jako Vildu Thomase či ještě předtím toulat se po vandrech a přírodou,než běh života vše změnil....a tak jsem tam seděl,pil pivo,slivovici občas,pár cigaret a grilované maso jsem jedl...a tak nějak mi ten alkohol už nesvědčí a trochu to se mnou zamávlo,koneckonců už venku byla kosa jako z nosa a tak nějak pod vlivem alkoholového opojení jsem to dříve zabalil a šel ulehnout někde na pole do spacáku...protože možná bych skončil ve vinárně,možná jsi tam byla taky,kdo ví...

Ráno v neděli jsem však si dělal straosti jak se dostanu zpět na Ostravu...toulal jsem se chvíli ještě po zámeckem parku a taky po golfovém hřišti,ale pak si řekl,že je třeba odjet...že stejně to dopadne jako vždy...jenže autobus mi ujel asi o tři minuty a ten další jel až někdy za tři apůl hodiny a tak jsem si šel koupit šunkvý salám a rohlíky do otevřených potravin,no tak čerstvé rohlíky jsem již dlouho nejedl...a sedl si před obchod tam vedle Tvého podniku a přemýšlel co bude dále zda se vydat pěšky na Ostravu...zkusit to stopem,ale znáš dnešní řidiče...tedy Já již po té mé poslední zkušenosti ano,takže se mi moc nechtělo.

Napadlo mne,že bych počkal do desíti a dal si pivko...asi jo...

...koukám...jak tak sedím,najednou přijíždí GIGI(Zdeněk) a tak se ho ptám co a jak...a on,že čeká na Michala(mimochodem i on je z Poruby,asi jako všichni) a on už tam asi seděl ve vnitř,protože jsem jej tam potkal a říkal mu,že GIGI pro něj dojel...a pak jsme seděli venku.

Víš,už je mi trapné jít někde k výčepu poprvé a hlavně v této situaci o které možná ví málokdo a ptát se v hospodě,zda bych mohl poprosit o sklenici obyčejné vody,když kolikrát hospodký čeká na útratu a divá se na takové lidi jako na blbce,ale všiml jsem si,že Michal taky pije vodu a tak jsem tak nějak přes něj poprosil o půl litru vody.

Seděli jsme tam a trávili nějak ten čas někdy do jedenácti tuším,a jak si tak sedím...tak právě vyjde taková černovlasá žena s modrýma očima a zeptá se mne,co si dám...a Já,že vodu...ale podle hlasu poznávám,že...že by to byla Katka?....že by konečně?....potom jde ještě někde dále a kdy se vrací,tak nevím...zda náhodou či úmyslně si tak nějak odkašle...možná schválně a možná....

ne určitě nachlazená není...ale kdo ví,možná ji jen škráblo v krku...ale kolem hlavy se mi honí v tu chvílo opět slova zbavuji se odporu...a podobně...zdá se mi,že procházíme kolem sebe a slyším Tvé myšlenky anebo...ono už se v tom nedá vyznat protože možná během té doby je naše mysl poněkud ztotožněná...a tak zase....mám přestat věřit na náhody?...a bylo to opravdu náhodou,když jak tak sedím,tak nejde mi uiknou jisté pohyby záclony z restauračního okénka a třeba si jen mohu domýšlet,že se někdo jakoby jen tak koukal anebo tam třeba jenom něco bral...nevím,nemám přehled avšak si říkám...to by asi bylo už moc náhod najednou...

...a najednou...tedy ani to není strach,jen mi to přošlo během celé té doby poněkud nevhodné zeptat se najednou...slečno...anebo paní...nejmenujetese náhosou Kateřina...a kdo ví co bych se zase dozvěděl....ale ta tvář a ty rysy...a najednou jako by ty tváře ze snů dostávaly reálný tvar...

a najednou všechno se opět mění,nejraději bych tam zůstal déle,ale s penězma jsem momentálně což u mne není poslední dobou žádnou novinkou na štíru a ono,i když možná oba víme či tušíme...tak prostě je to blbý...ale uvidíme,však není všem dnům konec.Navíc jsem se už domluvil s GIGIM a Michalem na odvozu na Ostravu,proč zbytečně utrácet peníze,když....když se naskytají jisté levnější způsoby.Tak to balíme a mizíme a říkám si...vlastně myslím na tebe,možná zase půjdeš kolem a už mne tam neuvidíš a možná tě to na moment naštve a Já to zase pocítím na své tváři,tak jak to cítím,jelikož ty pocity a myšlenky jsou voda živá.

Cestou se ještě jedem podívat někde na bunkry MO-21,tedy na návrh Michala.

Jedeme docela normálně,ale v jednom místě směrem k bunkrům nás jakoby raketově předjíždělo černé BMW,blázen jsem si říkal...vždyť takovou rychlosti nemůže jet....prvně jsem si myslel,že za volantem jede žena...a říkám si..no holka ty to válíš...ale po pár minutach,kdy s GIGIM přijíždíme na křižovatku s cestou od Píště vidíme,jak to černé BMW napakovalo do tuším modré Felicie či Fábie...no krásná neděle...BMW pomačkaný celý levý předek a to modré auto to dostalo pěkně do boku...my tedy jeli dále a vyhli jsme se tomu,jenom si říkám,jak tohle asi budou řešit policajti,když v podstatě modrá auto mělo dát přednost vozidlu projíždějícímu na hlavní silnici...jenomže ono to asi bylo poněkud jinak,protože ono to modré auto stalo už v pruhu směrem na Šilheřovice...když jsme projížděli kolem,tak jsem si všiml,že to asinebyla žádná žena,která řídila černé BMW nýbrž nějaký mladičký boreček,konekonců,ženský za volantem sice někdy dělají psí kusy,ale jistě jezdí daleko opatrněji...a tak si říkám,ani nevím jakou rychlosti jsme jeli my,ale mohlo to být tak těch 80 až 90...ale nevím,kdežto ten kolem nás prosvištěl jako blesk,takže když nás míjel jistě jel něco kolem 150 možná více....a tak se asi stalo to tak,že prostě řidič modrého auta viděl volnou cestu a tak normálně odbočoval a vjížděl na hlavní a najednou se odněkud vyřítilo bleskové černé BMW,které to nemohlo za žádnou cestu ubrzdit v té rychlosti a tam zákonitě muselo do toho modrého auta napakovat...nevím sice jak to bude řešit dopravní policie,ale jÁ BYCH JEDNOZNAČNĚ NAVZDORY DOPRAVNÍM ZNAČKA A PŘEDPISŮM VIDĚL VINU NA TOM MLADÍKOVI V ČERNÉM BMW,i když správný řidič má předvídat,tak někdy asi nejde předvídat,že se někdo najednou odněkud vyřítí šílenou rychlostí...a to jsou okamžiky,které se potom těžko dokazují,ale všiml jsem si,že někteří návštěvnici bunkru,co měli kameru to točili..jenom kdo ví...jestliuž i předtím než se tal ten náraz anebo potom.

No nic,říkal jsem si...možná bys měla starosti,protože ono jistě se časem roznese,že se stala bouračka,blízko a chvíli potom,co jsme odjeli....a tak jsem si řekl,že možná by ses bála,kdybych to byl Já či někdo z nás..mohu tě tedy potěšit,že tedy my ne...my jsme dojeli později...

ale ono to možná nestačí cítit jen dech a vnímat myšlenky a tak Ti píši do rádia vzkaz,že ti moc děkuji za vodu a za to,že jsem tě mohl vidět na vlastní oči a že jsi oparvdu moc krásná a že Ti to Kátěnko moc sluší a posílám ti takovou tu mou oblíbenou písničku od EXTREME

Tvůj a Váš M.

[e-mail]