27-04-2012 - Na koncertě...

Od politiky odskočím opět na chvíli k těm jiným věcem, kterým jsem se začal věnovat. tedy ostravskému hudebnímu dění. a ten den v klubu Barrák v ostravě se konal koncert kapel AHARD a především SALAMANDRY. Takže to zase bude spíše o mých osobních prožitcích, které potom ovlivňují jistý život v reálu a postřehu jak je zvykem.

Vlastně se mi nechce zde psát něco, co jsem psal již jednou a asi 8 krát přepisoval v té reportáži s fotkama na PRYnCYPall.cz, jenž si mimojiné můžete jen tak namátkou přečíst v souvisejících článcích. Spíše bych tak chtěl zde vystavit jisté věci týkající se novinařiny či reportérství, které si člověk dělá a připravuje sám a nemá k tomu ani takovou šílenou a nákladnou techniku a ani stopadesát lidí kolem sebe jako televize či jiné média.

Prostě jsem se na ten koncert těšil, nehledě k tomu, že vlastně jsem se poznal od té doby co jsem dělal ten rozhovor s Otou Herešem z kapely TÖRR, když hrála v Ostravě. Což byl vlasně začátek toho, kdy mne Chico požádal, zda bych nepsal pro jeho stránky PRYnCYPall.cz a někdy nedělal nějaký ten rozhovor.

S poláky, tedy když hráli Krusher s těmi ruskými kapelami to problém nebyl. Ono i když to bylo mezi tím pendlováním do zaměstnání hodně hektické a únavné, hlavně v těch silných arktických mrazech, které tehdy vládly nad naší republikou. Zeptat se na nějaké tři, čtyři normální běžné otázky, které si člověk vypotí během vystoupení a vlastně ani neví, jestli dojde k nějakému intervew a spíše než aby si ten koncert užíval, tak jej vnímá pracovně a čeká jako dravec na kořist a pak o tom napíše nějakou běžnou informační věc.

Začátky jsou vždycky těžké, horší to bylo právě s Otou, protože to už se jedná o kapelu, která v Česku má jméno již nějaký čas a také velkou historii a jde tam i o renomé. Ono sice všechno se krásně jeví, domluveno, přichystáno a chvíli na to se do toho něco vysere a člověk je v tom sám a najednou v člověku z toho všeho malá dušička, jestli to zvládne. přeci jen, i když Ota Hereš není zrovna Lucka Bílá, tak hvězdou či osobnost je v tom rockovém a metalovém světě, když vlastně ke skupině TÖRR přidáme ještě HARLEJ a ALKEHOL, tak z toho vyjde docela slušná celebrita. Ale naštěstí se to zvládlo a prvotní strach či tréma po chvíli opadla.

To samé tedy jsme chtěli udělat i se SALAMANDROU, přeci jen je to kapela od nás a navíc, důležité je si vždycky odnést domů nějaký ten rozhovor a jediná možnost se nabízela s Hankou, která hraje v SALAMANDŘE na klávesy. Chico se s ní zná a v podstatě zařídil skrze ni vstupy a když vlastně mi volal, že je to zařízené, tak jsem se jej zeptal, zda by se s ní dal udělat rozhovor, alespoň nějaký.

Problém vždycky je u takových kapel, které fungují už přes deset let a mají leccos za sebou, třeba i předskok v Praze v roce 2008 před Iron Maiden anebo Rock of Masters nasát na rychlo nějaké ty informace a vytvořit si nějaké otázky. Obzvláště den poté, co tu samou věc člověk dělá v Opavě ohledně folku s Reném Součkem večer předtím.

Vždycky si myslím, že když je nějaká taková akce, že tam s Chicem pojedem společně, člověk je hned o trochu jistější, ale on vždycky ještě něco má a přijde o něco později. Tedy většinou. Takže ona taková ta prvotní tréma, protože vlastně člověk se setkává poprvé s lidma, se kterýma se třeba ještě nesetkal přímo ale zná je nějak či ví o nich, za ten život v Ostravě, vždycky hned opadne po chvíli, kdy podstatné je vyřízeno.

Jo, přijít říct si o co člověk potřebuje je jedna věc, tak jak si představovat,  vše dopadne tak, jak si člověk v hlavě myslí anebo si představuje. Jenomže ono hned u vstupu se věci mění.

S Hankou jsem se tedy bavil, protože mi Chico říkal, že buď ona bude u lístku anebo jejích šofér a tak jsme se potkali u těch vstupenek.

Na její otázku kdo jsem se tedy představil jako žadatel o volňásek č.2 a pak jsem se zepta na to zda by tedy mohl se udělat nějaký rozhovor a tak různě. Dokonce jsme probrali i Rock of Masters a to, že už tam jsou stálými hosty, čímž se řeč svezla na Colours of Ostrava, který se koná v ten sám termín, což mne i docela štve nehledě k tomu, že jsem nedávno zjistil i to, že jak jsme se s Chicem bavili, tak si nejde koupit lístek na jeden den, ale na všechny čtyři.

Jednou tam pojedu do Vizovic, ale letos ne, protože od prosince mi leží na polici vánoční dárek v podobě lístku na Colours, protože už jsme dlouho nebyl na žádném fesťáku a nějk toho cestování mám plný zadek, tak budu rád v Ostravě. Těším se na to i když to bude ve Vítkovicích a i když hanka podotkla, že je to trochu jiný odvar, tedy menší a tak jsme stočili řeč na ten Masters, protože vím, že tam jezdí docela slušné kapely, jenž tahají lidi.
 letos tam budou Within Temptation, Sabaton, Sirénia, samozřejmě SALAMANDRA a další, tak když jsem se tak zmínil o tom před Hankou, říkala, že ještě organizatoři neodhalili hlavní hvězdu festivalu, takže se to neví.

" To určitě bu NIGHTWISH... " jsem prohodil jen tak mezi řeči, rpotože mi to tak stylově všechno sedlo a kdo jiný letos je tak asi na tom vrcholu a také tak trochu vzhledem k té komunikac přes facebook se severem a různě za ten čas by se jistý příval právě kapel ze severu dal předpokládat.

" NIGHTWISH ne, ti tam byli posledně..." odmítla tuto tézi Hanka, ale stejně jsem si v pardubicích všiml na plakátu před dvěma dny, že to NIGHTWISH bude, tak jsem  se nad tím pousmál, jak jsem to asi trefil.

S Hankou rozhovor skončil, protože mne spíše odkázala, přes své starosti u vchodu na jiné členy kapely a člověk se zase nemá až tak vnucovat jako to dělají mnozí jiní a šel jsem si po své práci či spíše za tím co tak jako obvykle.

Ono také poslední den dovolené dělat tři rozhovory a mít na veškerou práci jen půl dne, protože zase další den už jet na noční do Pardubic a být dohodnutý s Chicem, že ten příspěvek se dá ještě ten den po akci je vcelku mazec. Ať si to někdo zkusí.

Člověk si sice řekne: "HLAVNĚ NEUDĚLAT CHYBU" i když ono v té rychlosti se dá předpokládat, že se sem tam nějaká vyskytne a tak si pomáhá veškerou technikou a vnímá jen červeně podtržená slova a i když si po sobě to psaní projíždí čtyřikrát, pětkrát a vždy ještě něco najde, ale má jistotu, že těch červeně podtržených míst ubývá a pak to zveřejní.

Ve vlaku si to přes mobil ještě raději čte či kontroluje,a jaký to šok, když zjistí, že ony ty automaty pracují jinak samy některé slova, které neznají zamění. To by jednoho jeblo vyloženě, když ví, že asi dva dny s tím nehne. nejde  mou ostudu, ale spíše i oto renomé těch kapel či lidí, to je vždy přednější už jen proto na čem si Chico zakládá a co je takovým tím krédem PRYnCYPall.cz abychom nevypadali jako chuji.

Prostě někdy pocitové pecky opravdu.

No tak to tak z toho dne a dne potom.