0002. Láska na prvni pohled či pocit? aneb něco o vztazích na dálku

Nedá se zrovna říct,že by se jednalo o lásku na první pohled,jak to znají lidé ze zcela obvyklých situací.Třeba na diskotéce,v parku,při procházce se psem,ve vlaku,autobusu,trolejbusu,při prvním oslovení.Spíše se mi zdá,že zde jde o zcela něco jiného,zvláštního a vlastně výjmečného.Řekl bych,že jde vlastně o LÁSKU NA PRVNÍ POCIT či DOJEM a klidně nechť si to každý nazve po svém. Zvláštní na tom je,že ten pocit přišel zcela jinak,neobvykle,pomoci internetu a dalších možných dostupných telekomunikačních zařízení,jež nám moderní doba poskytuje. Po dvou létech nějakého tvrdého úsilí o lásku přichází to kýžené sladké ovoce,které se ani nedá koupit někde v supermarketu či obchodě se zeleninou a ovoce či na trhovém stánku.Prostě přichází ve skutečné podobě právě Evy,skutečné Evy a v podobě,ani bych to nezval vztahem na dálku,spíše láskou na dálku,protože stálá láska na dálku je věcí daleko jinou,hezčí,než jakýkoliv normální obyčejný vztah a v podstatě nejde vůbec o nic a zároveň o jde všechno.Jak tajemné až místy dojemné.

Již několikráte se mne Eva za tu dobu ptala:

"Co to se mnou hraješ za hru? Můžeš mi laskavě říct,co to se mnou hraješ !?! "

a dodala něco ze svých vlastností,které vlastně tomu všemu předcházely.

" Nic s Tebou nehraju,myslím to vážně. " podotýkám snad klidným hlasem a nebylo by na tom v podstatě nic neobvyklého,kdyby...kdyby zrovna Ona nebyla zrozená ve znamení Kozoroha.Tedy nejcitlivějšího a nejintenzivněji vnímajícího znamení.

Tou dobou jsem již po dva roky přes internet bloudil jen tak ledabyle a psal nějaký ten příběh,který mne napadl prezentovat přes facebook a tudíž došlo mně,že po nějakém tom čase v ní zřejmě přišel ten pocit lásky.Ne násilím ani nějakým nátlakem typu: Dobrý den slečno,mohl bych vás pozvat někde na večeři či na kávičku? anebo To máme dneska ale krásnej den a nešla byste či mohl bych vás pozvat do kina? ,ale všechno to paradoxně vzniklo za zcela jiných okolností.Někdo někde v ní ten pocit probudil.

Kdo? Že by mé blbé Já? Určitě,říkám si,kdo jinej,když vlastně píši po dva roky něco,co se někomu začne nějak líbit a nejen líbit,prostě ze svých vlastností a své vlastní přirozeností chtít.Prostě jenom chtít a přitom dávno ví,že není zrovna v tom čase jediná,která tou dobou chce či vlastně chtěla,protože čas a informace a realita letí každým okamžikem.Především však,zcea rozumná a citu plná komunikace,díky níž se dávno překonaly dá se říct veškeré záludnosti inetrnetu.

Miluji Evu,proč to neříctdnes vím jaká je a tak právě za to jí miluji a vím,že Ona miluje mne,tak proč si to kazit či nechat kazit někým,to ŠTĚSTÍ jež cítíme tak nějak či zřejmě vnímáme vzájemně.

A vlastně není to jen o vnímání,ale také o dělání a hovoření o věcech,o kterých jiní třeba mají strach hovořiti přímo anebo nechtějí či je jen nechtěji slyšet,protože se bojí,že by slyšeli to co právě slyšet nechtějí.

Také jsem tou dobou bojoval s tím svým jakoby neštěstím či prokletím,které vědomě vnímám den za dnem,že jsem přešel přes práh smrti,že se nacházím ve skutečnosti na věčnostia bojoval s tou myšelnkou.Bude mne někdo doopravdy takového chtít? A budu moci být s ní šťasten,cítit se tak? A Ona se mnou? Vím a řekli jsme si to i mezitím,že všekeré štěstí se odehrává jak v posteli,tak i v komunikaci.

Zkritizovala mne,řekla mně v podstatě svou přímou reakcí na něco,co vycítila o čem bych psal,že to nechce,že nechce slyšet a číst o tom,jak jsou kozorožky zvědavé.Musel jsem jí dát za pravdu,protože Ony v pdstatě zvědavé ani tak moc nejsou,jen je zajímá co se děje všude,i když oproti jiným poněkud intenzivněji,ale v tom právě spočívá Ona krása o které bych zde chtěl nějak začít psát,ale ještě nevím jak začít,když opět mezitím se dějí věci.

Leč nechtěl jsem,vůbec jsem neměl ani v úmyslu ba ani v plánu narazit na její osobitost a její vlastnosti o kterých jsem věděl,že jsou a že se nějak projevují a navíc,vždyť ono v podstatě zvědavost je vlastnost vesměs nekonečná,ale hlavně vlastnost ženská a kolikráte nezná hranic.

 A ten čas běží tak nějak rychle,

někdy je těžké říct či v kostce to všechno popsat,

v době,kdy mozky jsou spíše kolikráte hranaté jako krychle.

Ona to vyhrála.Prostě to vyhrála už u mne první zprávou,kterou mně po tom všem jejím nabytém vědomí napsala,že se nebojí.

V době kdy to tak prostě chodí,že když se člověk či bytost interesuje jiným směrem s jakýmkoliv cílem či zájmem ať již pomoci jen tak,tak vždycky je to jakobychom seděli někde u karetního stolku kde se hraje mariáš ..a občas při té karetní partii někdo něco,při dalším zamícháním,přebije svým trumfovým srdcovým esem.

Já věřím,že každý si nějaký to srdcový eso po kapsách nese,jen v těch mariáškách a trumfových hláškách schází karta třiatřicátá.

^{...to be continued}