Už jste dnes polkli svou tabletu štěstí?

Polykáme tabletky v čím dál větším počtu. Máme je "zadarmo", jsou skvělé a pomáhají. Jde to rychle, pár vteřin denně a je vymalováno. Skutečně?  

Statistiky jsou neúprosné - spotřeba antidepresiv roste každým rokem. Vzhledem k tomu, že tento trend nekopíruje počet obyvatel, lze dovodit, že stále více lidí potřebuje svou tabletku štěstí. Máte problém v práci se svým šéfem? Tak nějak už nemůžete vystát partnera? Nestíháte děti? Žádný problém - je zde pro vás váš lékař, který vám nasadí tu správnou kúru a jste z toho venku. Stačí jedna malinkatá tabletečka po ránu a den je rázem happy. Už vůbec nic vás ten den nemůže rozhodit, dokonce se usmíváte i na toho největšího blbce ve svém okolí, který vám předtím nedal spát. Tak v čem je problém? 

Jistě není sporu v tom, že u opravdu depresivních jedinců má moderní medicína díky těmto novým lékům účinný prostředek, jak je navracet do běžného denního rytmu, možná i čelit jejich tendencím k sebevraždám. Troufám si však tvrdit, že opravdu depresivních příjemců tohoto léku bude malé procento. Podstatně větší skupina jsou ti, které jsem popsal v prvním odstavci. A protože "máte nárok", tak je vám požadovaný preparát předepsán, stav vaší mysli změněn a vy přidáte svou maličkost do výše uvedené statistiky. 

V dobách ne až tak minulých byly v popředí preparáty ze skupiny tzv. benzodiazepinů (Diazepam, Lexaurin, Neurol, ve světě Valium). Kdo zkusil, tak ví. Chvíli po spolknutí se napětí rozpouští, svět zrůžoví a vše okolo je opět naprosto v pořádku. Kdo by váhal? Takže se preparáty této skupiny staly vysoce žádaným artiklem. Po nějaké době však bylo jasné, že ďábel za svou službu požaduje cosi nazpět. Aby ony chvilky štěstí byly stále stejné, bylo třeba, aby těch tabletek bylo použito více. Tento fenomén se odborně nazývá tachyfylaxe a je to úplně stejné, jako u uživatelů pervitinu, heroinu atd. Mozek po zjištění, že mu dochází "palivo" dá svému nositeli jasný signál, že chce další přísun. A běda, jak ne. Připraví vám opravdové peklo. Kdysi o tom napsala skvělou knihu Barbara Gordonová s názvem Tančím tak rychle, jak dokážu. Dnes jsou naštěstí informace o těchto lécích známy i pacientům a jejich předepisování jeví klesající tendenci. 

Moderní medicína dostala do rukou skupinu léků, kde popsaný mechanismus tachyfylaxe přítomen není. Jde o tzv.blokátory zpětného vychytávání serotoninu (zkratka SSRI). Avšak v medicíně, i té moderní, je něco za něco. Kvalita léku se vždy posuzuje podle toho kolik nemocnému dáme a kolik mu naopak vezmeme (ideální lék se stoprocentním benefitem pro nemocného a nulovou "daní" zatím neexistuje). I tyto moderní léky působí problémy, o kterých se příliš nehovoří. Jeden z prvních preparátů, vyvinutý v USA, byl Prozac (účinná látka fluoxetin). Jeho předepisování se stalo v podstatě masovým jevem (v USA není návštěva psychiatra na rozdíl od naší země stigmatem, ale naopak předmětem obdivu o to větším, k čím dražšímu specialistovi chodíte). 

Tento preparát se pro svou zdánlivou absenci vedlejších příznaků stal hitem. Byl předepisován i zcela mimo psychiatrické indikace. "Mámin pomocníček" zněla jeho přesná definice, neboť se typickým uživatelem stala žena, stresovaná v roli matky a současně v pracovním zatížení. Navíc - jeho užívání bylo společensky zcela únosné, legální. Lék začali brát i ti, kteří netrpěli absolutně žádnou duševní poruchou, ale cítili se například upozaděni ve společenském žebříčku, nebyli ochotni tolerovat drobné každodenní stresy.

Objevil se termín "kosmetická psychofarmakologie".Cítíš se málo výkonný a máš pocit, že neobstojíš? Jsi málo soustředěný a máš z toho úzkost? Nestíháš a máš pocit, že ti ostatní ano? Pak je pro tebe tato tabletka vysvobozením. 

Už jsem psal o ďáblovi, požadující svou daň. U preparátů SSRI to bývá velmi často pokles sexuální apetence a to u obou pohlaví. Že to může znamenat problém ve vztazích, netřeba asi popisovat. Navíc je únosná míra stresu ve své podstatě solí života. Hans Selye definoval stres jako základní podmínku života, neboť stimuluje obranu, která má za účel zabránit poškození organismu. Zbavování se reakcí na stres v jeho jakékoli podobě pak může organismus poškozovat nebo přinejmenším podstatně změnit. 

Před prvním polknutím tablety (opět zdůrazňuji, že nikoliv u skutečně nemocných) by měla předcházet důsledná inventura života. Jestli vše, co dělám, je důležité. Jestli svou mysl nezatěžuji zbytečným balastem, jestli příliš nekladu důležitost na to, co si o mně lidé myslí. Zda-li jsou mé vztahy s okolím - věc zcela zásadní - v pořádku a jestli to nejsem já, kdo je znehodnocuje. V ordinaci lékaře na podobné rozhovory není bohužel čas a ordinace psychoterapeutů jsou přeplněny a čekací doba je dlouhá. Nejlepším lékařem je za těchto okolností vaše zklidněná a meditující mysl. 

Nebo raději dáte dneska tabletku?