Velmi dobrá úvaha. A cenné je, že ji píše člověk velmi erudovaný v otázkách lidského nitra.

V každém případě je velice potřebné se nad danou problematikou vážně zamýšlet, včetně úvah o možné a uskutečnitelné prevenci. Chladný psychopat se střelnou zbraní (anebo s nějakým ničivým strojem) je jedním z vážných rizik. Vzpomněl jsem si na Anderse Breivika. Asi máme jako společnost krátkou paměť. Ono to vůbec není tak dávno, co chladnokrevně povraždil tuším přes třicet mladých lidí. Pozoruhodné je, že norská policie tehdy měla povědomí o jeho "rizikovosti", podle toho, jak se projevoval na sociálních sítích. A přesto nebyla - z logiky věci - zakročit preventivně.

Ať chceme nebo nechceme, současná demokratická společnost (kdekoliv, nejenom u nás) nemá příliš na výběr. Notabene, když se nyní objevují náznaky, že nepřátelská země si může kdekoliv v daleké zemi na opačné straně zeměkoule najmout pachatele teroristického útoku "na objednávku". Ten pak přijede jako turista a někde něco podpálí (a podobně). Skoro bych tipoval, že se to pro podsvětí stane novým typem byznysu. Tedy, že příště nepřijede žhář amatér, ale protřelý "odborně zdatný" gauner.

Může tedy nastat situace, že svobodná společnost bude muset v zájmu svého přežití přijmout další nezbytná omezení svobody. Typickým předobrazem jsou tvrdá opatření před nástupem do letadla anebo bezpečnostní brány, jimiž musí projít každý před vstupem do určitých institucí, také na sportovní stadiony, atd.

Už dnes je faktem, že i v demokratických zemích jsou téměř všude ve veřejném prostoru bezpečnostní kamery. Což se ukáže dodatečně, například na tom, jak je v mnoha případech poměrně rychle vypátrán a zadržen pachatel zločinu. V zásadě ale potom půjde o vnitřní zásadovost a pevnost demokratických zemí: Aby se systémově myslelo na prevenci zneužití dostupných technických prostředků proti svobodě občanů a proti svobodě společnosti jako takové. Pokušení mohou být stále větší.

Na novém obvodě jsem chtěl odebrat zbraně dvěma psychopatům. Povedlo se. Nezastřelili mne! Ale trvalo to odebrání příliš dlouho!

Aj keď hodíme kameň do vody je to kruh ako aj život je kolobeh a čo sa stane jednotlivcovi tak oplyvní nás všetkých to naše spoločné povedomie. Nemôžete mať kontrolu nad tým, čo sa vám stane, ale môžete mať kontrolu nad tým, ako na to budete reagovať.“ – Nick Vujicic.

...tak aj my mnohí sme jedno telo v Kristovi a jednotlivo sme si navzájom údmi.-Rimanom 12:5 SSV

Zasloužená karma

Píšete: "... žijeme v první čtvrtině 21. století, kde lidová tvorba na mediálních sítích je oblíbenou kratochvílí ..." Toto vystihuje vše.

Dobře napsáno.

Vystihuje to přesně autora, pravda, rentier se nudí, a tak píše, píše i o prdu...

Tomáši, děkuji Ti za tento článek a obzvláště za tuto pasáž: "kdy je lepší zůstávat v pokorném tichu a to nejen s ohledem na pozůstalé a zraněné"

Ani nespočítám, kolikrát mě v těchto souvislostech podobná slova napadla.

Ano, souhlasím. Nejde všemu předejít. A pokud bychom chtěli být spravedliví a ukázat si na viníka, museli bychom obvinit celou společnost. "Hoď kamenem, kdož jsi bez viny."