Média přinesla předběžnou zprávu o tragické události konce roku 2023, kdy šílenec postřílel na Filosofické fakultě 14 lidí a řadu dalších zranil. Co to pro nás bude znamenat v budoucnu?
I přes řadu různých dohadů a konspiračních teorií, které se vždy u podobných událostí vynoří, je verze osamělého magora s úmyslem povraždit co nejvíce lidí již nejspíše potvrzena. Lze chápat délku vyšetřování – tedy 6 měsíců – aby byly vyšetřeny všechny okolnosti, vyloučeny případné dohady, že vše bylo jinak. Nejsem si nicméně jist, jestli to bude společnosti stačit, protože žijeme v první čtvrtině 21. století, kde lidová tvorba na mediálních sítích je oblíbenou kratochvílí a to i při podobných tragédiích, kdy je lepší zůstávat v pokorném tichu a to nejen s ohledem na pozůstalé a zraněné.
Ukazuje se, že vrah se chtěl pomstít společnosti, svůj čin vykonal sám, bez cizí pomoci. Psychiatrické posouzení ex post (z jasných důvodů jej nešlo vyšetřit) neodhalilo závažnou psychickou nemoc, která by mu zastřela zdravý rozum, řečeno jinak, dobře věděl co dělá. Na svůj čin se připravoval s absencí jakékoliv empatie (zabít nemluvně v kočárku je čin, svědčící pro úplnou absenci empatie a morálky). Totéž popravit svého otce.
Společnost má samozřejmě ráda, když se najde viník, na kterého lze ukázat prstem, že tohle zlo způsobil konkrétní jedinec. Na tapetě budou lékaři, kteří schvalovali přidělení zbrojního průkazu, prodavači zbraní a střeliva, kteří se nepozastavili nad tím, že si nakupuje větší než malé množství nábojů a zejména policie ČR, která jej nedopadla včas, i když měla jakési indicie. I když mám osobně vůči práci policie ČR časté výhrady, zde jsem si jist, že proti osamělému střelci efektivně zasáhnout před činem nešlo. Jistě – zpětně nahlíženo, když víme výsledek - je snadné soudit, ale vyklízení všech budov, kde by se mohl vrah nacházet není jednoduché, vždy je provázeno panikou, shromážděním více lidí, což je pro pro vraha ideální cíl.
Je třeba jednoznačně říci, že viníkem je onen magor, který se pro nenávist vůči lidem rozhodl ukončit svůj život s tím, že sebou vezme mnoho dalších. Pokud je v ČR vydáno cca 300 000 zbrojních průkazů a cca 1 milión legálně držených zbraní, je prostě absolutní kontrola nemožná.
Dle mého stojíme na jistém rozcestí. Jednou možností je „čínská cesta“. Absolutní šmírování, kamkoli se člověk hne, co dělá a když to jen mírně přeženu i to, co si právě myslí. Pak je možnost spáchání podobného činu prakticky nemožná, protože policejní totalitní stát má extrémní prostředky, aby zasáhl ještě před vykonáním masové vraždy.
Druhou možností je jisté zpřísnění vydávání zbrojních pasů, pečlivější kontrola lékařem, jestli je daný jedinec psychicky vyrovnaný. S vědomím, že toto není absolutní, že právě masoví vrazi dokážou oblafnout i specialistu psychologa. Že žijeme v prostředí, kde se tu a tam vyskytuje značné množství lidí na jednom místě, kteří tím pádem tvoří pro vyšinutého jedince ideální cíl. A akceptovat, že svoboda jedince sebou přináší i jisté riziko, že se mohu stát obětí.
Nejsem si jist, jak by dopadlo případné referendum, pokud by byly společnosti nabídnuty k výběru ony dvě varianty. Nicméně jsem si jist, kterou bych si vybral já.
