Jsou stavy, kde lékař (většinou) není schopen pomoci

Všechna dostupná data ukazují, že stoupá počet mladých lidí, kteří mají sebevražedné sklony či tendenci se sami poškozovat. Čísla jsou vysoká. Co s tím?

Pamatuji si dobře, že za doby mých universitních studií stačilo u zkoušky z psychiatrie špitnout před soudruhem profesorem cosi o duši a jedinec nestačil zavřít dveře jak letěl od zkoušky. V oněch letech se ještě razil názor, že člověk duši nemá, jen jakési kolektivní vědomí, které je plně ve službách celku a jako jedinec je pod tímto úhlem zcela bezcenný. Marxistická ideologie preferovala masu jako hybatele dějin, což byl další blábol, protože dějiny se hýbou takřka výlučně vlivem výrazných osob(ností).

Dnes již jen málokdo zpochybňuje fakt, že stav duše jedince (tedy jeho psychické naladění) má významný, ne-li dominantní, vliv na jeho somatické zdraví. Jedna harvardská studie, která trvá již cca 85 let, prokazuje, že dobré uspokojivé mezilidské vztahy jsou vzhledem k délce života podstatnější než tlak, hladina krevního cukru či cholesterolu. Že naopak osamělost a tedy absence těchto vztahů je významný stressor, aktivující imunitní systém jedince do patologických hodnot tzv. cytokinů, což vede k vývoji neurodegenerativních chorob (demence, různé poruchy kognice apod.)

Stav, který jsem popsal v perexu, se u nás a jistě i celosvětově akceleroval během pandemie Covidu, kdy lockdown způsobil absenci sociálních vazeb a nárůst vývojových nervových poruch. Důsledkem je zvyšující se potřeba psychiatrické intervence, ale i počet mladých, kteří se sami poškozují a v nejhoším případě i končí se životem. I množství antidepresiv je rok co rok vyšší. K tomu přispívá i menší dostupnost psychiatrické péče, kdy sehnat termín k vyšetření se blíží druhému pořadí výhry ve Sportce. Pak může docházet i k tragickým situacím, o nichž byla reportáž v pořadu 168 hodin dne 16.6.2024. Mladá dívka po maturitě se otrávila, i když byly některé signály, že není v dobrém psychickém stavu.

Co s tím? Spoléhat na to, že pomůže lékař, je krátkozraké a to nejen z hlediska absence příslušných specialistů. Mezilidské vztahy (tedy podstatný faktor dobrého somatického zdraví) nejdou naordinovat a předepsat. Je třeba je aktivně budovat, vyhledávat a starat se o ně s pečlivostí zahradníka v botanické zahradě. A naopak přestat vnímat či výrazně omezit iritační faktory, které narušují osobnostní bublinu daného jedince. Přeloženo do srozumitelna – omezit či zcela vyloučit ze svého okolí ( a rovněž v sociálních sítích ) ty, kteří působí neklid duše, stavy podráždění a pocit disharmonie. Přestat sledovat zprávy v televizi, kde se prodává nejlépe katastrofická událost a vědomě se věnovat tomu, co nám přínáší potěchu.

Z praxe víme, že řada vážných somatických nemocí je spuštěna razantním stresovým podnětem, případně dlouhotrvajicími drobnými rozladami. Naopak, dobrá duševní pohoda přispívá když ne přímo k vyléčení, tak přinejmenším k lehčímu průběhu nemoci.

Dobré mezilidské vztahy jsou úhelným kamenem životní pohody a spokojenosti, nikoli skvělá pracovní pozice, vysoká částka na osobním účtu či hypermoderní byt a auto. U jejich absence je lékař často bezmocný, byť dobře ví, co se děje a jak by to šlo řešit.

„Vztahy jsou stavy“ říká jeden bonmot. S čímž lze bezvýhradně souhlasit.