Ukradený 17. listopad

Zítra je státní svátek, který má za účel připomínku podílu studentů na zlomových okamžicích naší historie. Poslední léta se však tyto oslavy trochu zvrhávají.

V onen den si připomínáme dvě dějinné události s obrovským vlivem na naši národní historii. V roce 1939, kdy byla naše země již půl roku okupována nacistickou mocí, vyšli studenti do ulic, aby protestovali proti této zvůli. Při pochodu byl Němci postřelen student medicíny Jan Opletal, který na následky zranění zemřel. Rozzuřená okupační mocnost poté vysoké školy uzavřela a studentské vůdce poslala na smrt.

17. listopad byl v dobách vlády jedné strany posléze připomínán tak nějak opatrně, jako "Mezinárodní den studenstva". V Praze sice sídlil Mezinárodní svaz studenstva, který se však bohužel stal pouze jedním z nástrojů, jak šířit myšlenky komunismu do ostatních částí světa. /Má kamarádka - arabistka z té doby mi sdělila, že náplní její práce v této instituci byly překlady bolševických blábolů do arabštiny/.

V roce 1989 to byli studenti, kteří opět pohnuli dějinami. Zatímco ve Varšavě, posléze v Budapešti a Berlíně již spadly zdi a ploty, u nás se připravoval další sjezd KSČ, kde naši komunisté, vyděšení z Gorbačova, plánovali nejspíše nějaké povolení opasku o jednu dírku a plné zásobení obchodů dámskými vložkami a toaletním papírem. Díky jejich nekoordinovanému přístupu a nejspíše podcenění shromáždění studentů na Albertově došlo k nevídaně brutálnímu zmlácení mladých lidí na Národní třídě. Byl to onen pověstný kamínek uvolňující lavinu, jakkoli se dnes uvádí desítky jiných příčin, zejména z úst těch, kteří tam vůbec nebyli. Studenti však museli vyvinout značné úsilí, aby přesvědčili občany, požadující pověstný klid na práci, aby se přidali. Lze nalézt filmové záběry, jak jsou vyhazováni vrátnými z továren, kam přinesli pouze tištěné informace o tom, co se u nás opravdu děje. 

Poslední roky však byl studentům onen jejich svátek odcizen. Začalo to památným výrokem hlavy státu, že "se jich nebojí", aby posléze svůj postoj opentlil výrokem, že na Národní třídě to byla taková přátelská diskuse mezi strejci z lidových milicí a študáky a že o žádnou brutalitu nešlo. Další rok pak Albertov ukradla nějaká obskurní rusofilní dáma, která na pódium pozvala vedle již zmíněné hlavy státu další podivné osoby ke skurilnímu představení, kde byli diváci přísně selektováni Policií ČR.

Lze si představit, že i letos bude onen svátek, na který bychom z oněch dvou historických událostí měli být právem hrdí, zneužit některými postavami, kterým demokracie umožňuje pronášet zhůvěřilé výroky, temné konspirační teorie či přímo bláboly, kterým nejspíše nevěří ani oni sami. Budeme nejspíše svědky jejich projevů, které nebudou mít k tomuto dni vůbec žádný vztah.

Věřím ve zdravý úsudek vysokoškoláků, budoucích elit našeho národa, že tento den oslaví na Albertově důstojně a klidně bez nutnosti asistence lustrujících pořádkových sil z loňského roku, připomenou význam svobody a demokracie jako jediné záruky dalšího vývoje společnosti a odmítnou politický brainwashing, kterému se u nás v posledních měsících zřetelně daří.