Přečetl jsem jedním dechem /a po celou dobu ani nehýbal tím palcem u nohy /

Chápu.... taky jsem byl docela ztuhlý.....

Nějak mi těch lidí, co chovají hady není ani moc líto. Had místo aby si užíval života v přírodě, ulovil si na co má chuť, celý život stráví v terárku. Být hadem, hodím si mašli.

Škrtič se může uškrtit.

Parádně napsané

Miluju hady, ale na jedovatý bych si netroufla. Ty seš fakt střelec. Četlo se to se zatajeným dechem.

Ještě prozraď. Měl jsi nějaké popotahování s úřady, že jsi choval kobru?

Šárko, to není o mně. Ale v tom příběhu jsem hrál jistou roli....

Hororový příběh. Mě už děsí představa hadice v krku, zažila jsem to, ale jen vteřinu, než jsem ztratila vědomí. Představa, že by někdo byl takhle uvězněný ve vlastním těle, je strašná.

A kousnutí od hada, i nejedovatého, pořádně bolí.

Než hadi, to radši rum, kořalka a pivo. Konec podobný, ale ne tak rychlý.

souhlas.

Tééda, to bylo drsný. Nádherně jsi popsal pocity toho momentálně bezmocného člověka. Málem mi kvůli čtení přetekla voda z nových brambor, ale musela jsem to dočíst!

Bylo mi to vyprávěno oním mužem. Jen jsem to převyprávěl.

Dobře napsáno. Napínavý průběh a dobrý konec. Trochu (ale opravdu jenom trochu) vás podezřívám, že ten článek má kromě jiného vyjadřovat i váš odmítavý přístup k eutanázii.

Můj postoj k euthanasii jsem opakovaně vyjádřil mnohem jasněji, pane Šťastný. Jsem důsledným odpůrcem a vím proč.

Vzpomněl jsem na dobu před ...x lety. Na geologické expedici v Arábii jsme měli jakýsi protijed pro případ uštknutí jakýmkoliv hadem ( nevím , zda je to vůbec možné -:) ). Měl se uskladňovat v lednici - tu jsme měli - petrolejovou . Ten někdy došel , maso jsem rychle snědli , ale co se sérem?

Asi to stejně bylo placebo. No co , přežili jsme , i resekci zubu vyvařenými kombinačkami...

Konec dobrý, všechno dobré!

No jo, dopadlo to dobře, ale bylo to o fous....