Stanou se lékaři alibisty?

V posledním čísle časopisu České lékařské komory Tempus medicorum uvádí její právník JUDr. Jan Mach několik příkladů lékařského pochybení, jež se týká písemné dokumentace. 

Ve stručnosti lze jeden z nich popsat takto. Pacient s opakovanou příměsí krve ve stolici byl ambulantním internistou indikován k vyšetření kolonoskopie. Pacient se vyšetření obával a snažil se s lékařem smlouvat ohledně odložení tohoto výkonu. Lékař do dokumentace zapsal, že nemocnému byla doporučena kolonoskopie a že pacient sděluje, že si daný výkon rozmyslí. 

Po tomto kontaktu se pacient již lékaři neozval a lékař daný stav nijak neřešil. Po nějaké době se u pacienta projevily známky nádoru tlustého střeva v pokročilém stadiu, prodělal chirurgické řešení, avšak pro generalizaci procesu jeho stav skončil úmrtím. 

Po smrti nemocného podala rodina na lékaře trestní oznámení pro zanedbání povinné lékařské péče tím, že včas neindikoval provedení kolonoskopie, jež mohlo nádor odhalit v léčitelném stavu. Lékař poukázal na svůj záznam ve zdravotnické dokumentaci s tím, že výkon doporučil a pacient mu sdělil, že si vše musí rozmyslet.

Lékař však dle právníků pochybil, neboť si dané doporučení nenechal nemocným podepsat - tedy vystavit tzv. negativní revers, kde by nemocný potvrdil, že odmítá dané vyšetření, případně že si vše ještě musí promyslet. Meritem věci byl fakt, že lékař má v daném případě nemocného řádně poučit o nutnosti provedení výkonu i o možných závažných rizicích, pokud bude předmětný výkon odložen či neproveden a o tomto provést písemný záznam, který nemocný podepíše.

Tolik k případu z právního hlediska.

Teď několik poznámek z hlediska lékaře.

1 .Mám za to, že příčetný občan České republiky, mající svá práva a povinnosti, prostě ví, že krev ve stolici může znamenat závažný stav. Může samozřejmě jít třeba o hemoroidální uzel, avšak podstatné je vyloučení nádoru ve střevě, kdy právě příměs krve ve stolici může být prvním příznakem. Existují preventivní prohlídky praktickými lékaři, existuje osvěta a jistě také obecné povědomí, o co může jít a že je nutné tento příznak neodkladně řešit. Obavy z vyšetření mohou existovat, avšak ve světle jeho ignorace a známých konců jde o malichernost, jedná-li se o dospělého člověka.

2. Před cca 30 lety vládl v našem zdravotnictví paternalismus. Těm kdo si to nepamatují, doporučuji shlédnout některý díl Dietlova oblíbeného seriálu Nemocnice na kraji města, kde slovutný primář Sova sprdává pacienty se slovy, že mu nemají do jeho práce co kecat. To vše se naštěstí změnilo a pacient - správně - přebral rozhodování o svém životě na sebe. Lékař se v současné době stává spíše průvodcem, který navrhuje nemocnému jisté alternativy postupu léčby a společně vyberou optimum. Řečeno ještě jinak, pacient je ten, která má za sebe odpovědnost a nelze ji alibisticky delegovat na někoho jiného. 

3. Podobných rozhovorů, jako měl náš nemocný ve výše uvedeném případě se svým lékařem, jsou denně jistě stovky. Předpokládám, že u podobných stavů každý lékař najde dostatek času, aby pacientovi objasnil závažnost stavu a informoval jej o případných rizicích odmítnutí vyšetření či léčby. Je jistě možné nechat pacientovi nějakou dobu na rozmyšlenou, konsultaci s jinými specialisty apod., ale je třeba jej upozornit, že čas v tomto případě hraje proti němu. 

4: V našem případě se nemocný již nedostavil. Lékař správně zaznamenal obsah rozhovoru s nemocným, nicméně nelze předpokládat, že při velkém množství pacientů v ordinaci bude mít ještě nějaký speciální notýsek, v němž si bude zaznamenávat, komu má po skončení ordinace volat, jestli si svůj postoj nerozmyslel. Opět je možné apelovat na to, že pacient je ten, který za sebe odpovídá a který rozhoduje.

5: Absence negativního reversu byla příčina trestního stíhání a to ze strany pozůstalých. Jsem si jist, že jim lékař ukázal v dokumentaci obsah rozhovoru s jejich zemřelým příbuzným, kde jej na vážnost stavu upozornil a kde bylo popsáno váhavé stanovisko nemocného i to, že se už k další konsultaci nedostavil. Nemohu se zbavit podezření, že ze strany rodiny jde o něco jiného, než jen poukaz na absenci negativního reversu.

6: Pakliže bude lékař muset psát na každé sebemenší odmítnutí navrhovaného postupu pacientem zvláštní list, stane se  ouřadou, který bude mít připraven v šuplíku tlustý štos předvyplněných papírů a nutit nemocného k několika podpisům při každé návštěvě. Může se z něj rovněž stát ustrašený alibista, který se raději nebude pouštět do jakýchkoliv i malých výkonů  z obav budoucích žalob. Že to nakonec odskáče nemocný, je jasné.