Smíme se "navážet" do presidenta?

Bloger Libor Čermák považuje každého, kdo se "sprostě naváží" do naší hlavy státu za neschopného a frustrovaného jedince. Jelikož pan Čermák neotvírá diskusi, volím tuto formu odpovědi. 

Je dobré si nejprve vyjasnit jistá fakta, aby bylo jasné, o čem je vlastně řeč.

Jistě se většinově shodneme na premise, že hlava státu zastupuje všechny občany země, tedy i ty, kteří s ním nesouhlasí a kteří jej nevolili. Rozumná hlava státu takto zvolená jistě nebude označovat ty z opačného voličského spektra za hnůj a nebude jim veřejně radit, aby drželi hubu. Vystříhá se všech provokací, kterými by mohl způsobit veřejné pozdvižení. 

Je to úplně stejné jako třeba v medicíně, kdy lékař je povinen ošetřovat všechny pacienty a to bez ohledu nejen na jejich původ, rasu, náboženské přesvědčení a dokonce i politickou orientaci, ale dokonce i tehdy, když si zmíněný jedinec úmyslně škodí zdraví. Jinak řečeno, nelze nechat zemřít člověka na infarkt jen proto, že vykouří denně 60 cigaret a tak si to tak nějak zavinil sám. 

Totéž ve školství. Je jen těžko představitelné, že by některý učitel preferoval určitou skupinu studentů a ty ostatní prostě nechal být jen tak, ať si dělají, co chtějí. Je odpovědný za vzdělání všech a musí rozdělit svou pozornost a kantorský um stejně mezi všechny. 

Jinak řečeno - i když máme své osobní sympatie a antipatie, je nutné je skrýt a být profesionálem a je jedno, jestli jsme lékařem, učitelem, advokátem či presidentem. U poslední profese je situace o to složitější, že jednou vybraného jedince máme na 5 let, zatímco ty ostatní vyjmenované můžeme v případě, že nám nevyhovují, změnit.  

V našich podmínkách je nutné připustit, že pan Miloš Zeman takovýmto profesionálem není. Principem jeho postojů vůči lidem je zakořeněná mstivost, pramenící z dob minulých, kdy byl v politice upozaděn svými spolustraníky, kteří jej sestřelili při prezidentských volbách. Razantní výroky, mnohdy vulgární, a postoje naší hlavy státu v citlivých otázkách vybuzují v jeho odpůrcích výrazné emoce, které někdy samozřejmě přesáhnou jistý práh. Jde však vždy o reakci na nějaké jeho stanovisko, výrok a nikoli trvalou a programově řízenou kampaň.

Kolega bloger Čermák má jasno. Kdokoli se otře o hlavu státu, prohrál, došly mu argumenty a je v podstatě zavrženíhodným jedincem. Jistě, existují někteří, kteří svůj protest nepochybně přehnali (jako příklad uvádím popěvek pana Hutky, který považuji eo ipso za vulgární a debilní). Existuje však drtivá většina těch, kteří se současnou hlavou nesouhlasí, vytýkají ji viditelné prohřešky a vadí jim třeba i to, že kandidoval podruhé s vědomím svého špatného zdravotního stavu, který mu nyní - za půl roku po volbě - nedovoluje plnit státnické povinnosti. To není "sprosté navážení", ale zcela oprávněná kritika, na kterou má daňový poplatník právo. Nebo si kolega Čermák myslí, že pan Zeman je cosi jako císař pán, kde se jakákoli kritika trestala bez ohledu na to, že kritik měl pravdu? 

Nejde tedy, jak se kolega Čermák domnívá, o nedostatek argumentů a prohru či triumf jedné strany. Podstatou negativního vymezování se vůči současné hlavě státu je tato hlava samotná, která za 5,5 roku působení v nejvyšší ústavní funkci nepochopila, že být presidentem není císařská výsada, ale služba národu. Že výrok, který vypustil z úst po své první volbě - tedy být presidentem "dolních" deseti miliónů, nikdy nenaplnil.